Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

středa 25. února 2015

Filmové ceny Otýlie: moji osobní Oscaři

Ceny filmové Akademie byly rozdány. A já přemýšlím, o čem seznam oceněných filmů vypovídá. Většinu filmů jsem neviděla - a u velké části to ani nemám v úmyslu dohánět. Zdá se mi ale, že se akademici tenhle rok podivně nehollywoodsky odklonili od oceňování velkofilmů a jasných „hitů“ a tváří až jako velcí intelektuálové.

 Ale nechci tu mluvit o filmech, které jsem neviděla. (I když bych mohla - všichni známe hesla z Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli, že?) Radši bych tu dnes rozdala pár symbolických uznání filmům, které jsem za tenhle rok zhlédla, a to v kategoriích, ve kterých o filmech uvažuju. (Omlouvám se všem filmovým fajnšmekrům a profesionálům, ale opravdu moc nepřemýšlím o tom, jaký má film střih...)

Famfáry, prosím! Právě začíná předávání cen filmové nadšenkyně - amatérky, prestižní ocenění Otýlie!



pondělí 23. února 2015

Jaký otec, takový syn - i když ne tak úplně

Jaký otec, takový syn od Huntera S. Fulghuma je první knížkou, kterou jsem ulovila jako Knihoběžník. Byla jsem na tuhle sbírku povídek patřičně zvědavá - Robert Fulghum je jedním z mých oblíbených spisovatelů a psaní jeho syna mě přirozeně taky zajímá.




Dobrá, přiznám to hned: Když jsem tuhle knížku našla na webu Knihoběžníku, automaticky jsem si myslela, že je autorem Robert Fulghum. Má stejnou obálku jako jeho sbírky příběho-esejů, jenom jméno je napsané jinou barvou - a já na grafické detaily tak úplně nejsem.
Pravdu jsem ale odhalila a hned na začátku čtení jsem začala Hunterův styl porovnávat se stylem jeho otce. Pro mladého to nedopadlo příliš dobře. Na knihách Roberta Fulghuma je něco přitažlivého a fascinujícího, co mě nutí hltat jednu jeho knihu za druhou, když mám příležitost. Bohužel jsem si jistá, že ať už je touhle tajemnou substancí cokoliv, jeho syn Hunter ji do svých příběhů nepřimíchal.


sobota 21. února 2015

Smutné loučení se seriálem The Mentalist

Tak, The Mentalist po sedmi sezónách skončil. Přejte mi upřímnou soustrast - strávila jsem s tímhle seriálem několik let a loučení je opravdu bolestné. V tomhle článku jsem se rozhodla udělat tečku za našim vztahem sepsáním třech nejhorších a naopak třech nejlepších věcí, které tenhle seriál přinesl.



čtvrtek 19. února 2015

Knihoběžník aneb Jak šly knihy do světa

Objevit nové knihy, nejlíp na nějakém zajímavém místě, přečíst je  a zase poslat  dál, prostřednictvím dalšího "úložiště". Svoje zážitky s knihou pak napsat do jakéhosi „příběhu knihy“. Tak by se dal shrnout projekt Knihoběžník, který rozjelo knihkupectví Martinus


Čtení knih není tak osamělá činnost, jak si hodně lidí myslí. Pokud se jenom trochu pohybujete mezi čtenáři, určitě víte, že dokážeme trávit hodiny povídáním si o knihách. Nebo brouzdáním na knihomolských blozích, jejichž autoři věnují desítky hodin psaní o tom, co přečetli. Prostě - rádi svoje čtenářské zážitky sdílíme, a přesně proto se mi tolik zalíbil Knihoběžník. Knihy s sebou tahám úplně všude (většinou i tehdy, když tuším, že je nebudu mít čas otevřít) a jsou tak svědky většiny mého života. Proč se tedy nepodělit o tom, co se mnou kniha zažila, a pak ji neposlat dál - aby její příběh mohl tvořit zase někdo jiný?


pondělí 16. února 2015

Tajemství Enigmy a jednoho nepochopeného génia

Kód Enigmy, v originále The Imitation Game, je pro každého filmového nadšence jasnou volbou - lákavé téma, atraktivní prostředí a hlavně skvělí herci v čele s Benedictem Cumberbatchem a Kierou Knightley. Velká očekávání bývají v případě filmů nebezpečná - v tomto případě byla ale naprosto naplněná.




neděle 15. února 2015

The Newsroom: o seriálové nostalgii a skvělých kamarádech

Jsou seriály, které si pustíte čas od času, když máte sílu jenom zírat do obrazovky. A pak jsou takové jako The Newsroom, u kterých sedíte každou vteřinu s otevřenou pusou a které vám skoro doslova „změní život“. A vy doufáte, že nikdy neskončí. Až na to, že skončí, samozřejmě. Nejlíp už po třech sezónách. A pak zbývá jenom krásná nostalgie - a předměty, kterými vás vaši skvělí kamarádi zásobili, když zjistili, že jste na seriálu závislí.

Plakát!

Tenhle skvělý plakát jsem dostala od kamaráda k Vánocům.
Na fotce to asi není moc vidět, ale užila jsem si spoustu krásných chvil, když jsem na jeho bílý rámeček psala svoje oblíbené hlášky. Tak třeba:

„For a long time now, I badly wanted to watch the news on my TV at night. Then it occurred to me - I run a news division.“ (Charlie)

„I don´t want to feel sorry for anybody! I want the facts!“ (MacKenzie)

„You think it´s possible I´m not as big a TV star as I thought?“ (Will)

„The whole country was made by greater fools.“ (Sloan)

„Being a cynic is easy.“ (McKenzie)

„I´m on a mission to civilize!“ (Will)

„She´s got 50 IQ points on both of us. There´s nothing I could put in her head.“ (Don about Sloan)
„Except for the things we did wrong, we did everything right.“ (Will)

Will: „We´ll be back after this.“
MacKenzie: „That´s optimistic.“

Tričko!

Aby toho nebylo málo, od nynějška se budu promenádovat po světě v tričku s logem The Newsroom, které jsem dostala od své úžasné sestřenky. Jestli mě nemají prokouknutou!


Jakým seriálem žijete vy? A taky máte slabost pro všechny ty produkty, které se k němu vážou?



pátek 13. února 2015

Žádné příběhové elitářství!

„Jak tohle můžeš číst?“ 
„Jak se na tohle můžeš dívat?“ 
Takových otázek nebo jejich modifikací jste určitě slyšeli spoustu. Klasické dělení na nízkou a vysokou literaturu a kvalitní a pokleslé žánry - stále je to v nás, i když se rozdíly už dávno smazaly a většina z nás nedokáže určit hranice. 
I kdybychom to dokázali, jaký šílenec by četl jenom vysokou literaturu a sledoval hluboké a seriózní filmy?
Proto říkám: Přestaňme si hrát na literární snoby!


středa 11. února 2015

Proč seriál The March Family Letters nefunguje

Před časem jsem tu upozorňovala na nový vlogový seriál The March Family Letters, vytvořený podle literární klasiky Malé ženy od Luisy May Alcott. Od té doby bylo zveřejněno čtrnáct epizod - a já prostě nechápu, proč je pod všemi díly tolik nadšených komentářů.


úterý 10. února 2015

Literární Fest 2015: O psaní, nápadech a dobré kávě

 V sobotu 7. února jsem zavítala na Literární Fest - akci pro všechny milovníky tvůrčího psaní, blogování a obecně neotřelých projektů. Jedinečná příležitost dozvedět se něco nového a strávit čas s lidmi postiženými podobnými zálibami.