Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

pátek 16. prosince 2016

Knihy bez recenze: Když Radek John viděl Ameriku

Někdy po prezidentské volbě v USA jsem sáhla po knize Radka Johna Jak jsme viděl Ameriku: reportážní titulu z roku 1989. Dlouho jsem přemýšlela, jak o ní napsat - až jsem se rozhodla zařadit ji do Knih bez recenze.




Radek John vycestoval do USA v roce 1989 v rámci tříměsíčního projektu, který zval novináře z různých koutů světa a seznamoval je s rozličnými podobami Spojených států. John se tak ocitl v USA spolu s Němcem, Rusem, novinářkou ze Zimbabwe nebo novinářem z Jižní Koreje.
Kniha představuje velmi komplexní (aspoň z mého pohledu) vykreslení Ameriky z konce 80. let. Pořadatelé projektu se snažili ukázat novinářům opravdu vše, zvlášť to, co chtěli vidět: a že Johna nezajímalo nějaké pozlátko, naopak snad nejvíc prostoru věnoval problému epidemie HIV. V knize si můžete přečíst, jak vypadal Harlem a jak San Francisko, o Washingtonu i Californii, o rezervaci Indiánů i stávce horníků. John byl na farmě a v městečku, kde žijí potomci českých přistěhovalců, na prohlídce nadnárodních společností, v centrem pro drogově závislé, na hranicích s Mexikem s hlídkou sledující nelegální přechod hranic a nakonec strávil pár týdnů v euforické době po Sametové revoluci jako vyhledávaný komentátor situace v amerických médiích.

Na způsobu, jakým John v roce 1989 viděl Ameriku, je fascinující rozporuplnost jeho pocitů. Obdivuje svobodu, možnosti a ekonomický rozvoj země, její velikost a rozmanitost, sebevědomí lidí. Na druhou stranu je zděšen počty opravdu chudých lidí a nedostatkem zdravotní péče pro všechny bez rozdílů, překvapuje ho jiný přístup k solidaritě, než jaký známe z Evropy (a jaký komunisté 80. let stále tvrdě propagovali). V některých částech knihy píše, jak by byli komunisti rádi, kdyby se vrátil domů a napsal, jak hrozné podmínky jsou v USA pro pracující lidi a jak nebezpečné jsou obyčejné životy lidé uprostřed válek gangů; o pár stránek dál přiznává, že kdyby mohl, v USA by klidně zůstal. Je to směs obdivu, nechápavosti a zděšení. A nakonec dochází k velkým rozporům i uvnitř skupiny novinářů: rozdíly mezi těmi z Východu a z vyspělého světa jsou prostě moc velké a co je pro Johna skvělou zkušeností a jedinou možností vidět Ameriku v její pestrosti, je pro jeho kolegu z Německa nudným a špatně postaveným programem.

Zařadila jsem Jak jsem viděl Ameriku do Knih bez recenze - protože si prostě netroufám pořádně tuto knihu zhodnotit z dnešního pohledu. Celou dobu, co jsem ji četla, jsem si říkala, že bych potřebovala strávit pár hodin pořádnou rešerší: zjistit, jestli ty problémy, které John popisuje, vymizely, nebo se naopak zhoršily. Jak je to v USA s válkami gangů, bezpečností a rozdělením měst na luxusní čtvrtě a zóny, kde vás zabijí, když uhnete do špatné ulice? Tuším, že AIDS epidemie byla zvládnuta a že už se nešíří tak hrozným způsobem, ale jak je to s ostatními drogami? Vím, že zrovna v USA jsou ty rozevírající se nůžky mezi chudými a bohatým mnohem větším problémem, než u nás, a že některá města se po odchodu průmyslu dostala až úplně na dno. Že přistěhovalský "problém" s lidmi z Mexika je pořád aktuální (nakonec na tom Trump stavěl svoji kampaň). Ale jak je to doopravdy a podrobně?  
Z tohoto pohledu ve mně tedy kniha vyvolala víc otázek než odpovědí. Ale nutno říct, že jde o skvělou reportážní knihu: příběhy skutečných lidí, plastické popisy prostředí a neřešitelnosti něterých problémů, z nichž některé z nich k nám dorazily vlastně teprve nedávno.
Prostě - i v roce 2016 stojí kniha Johnova o USA v roce 1989 za přečtení. 
      

2 komentáře:

  1. Tak teď jsi mě nalákala fakt hodně! O knize jsem nikdy neslyšela a i kdyby, asi bych se jí vyhnula, ale ty prostě umíš vážně navnadit! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :D Já byla sama překvapená, jak se mi ta kniha líbila, byla jsme ve "vyhýbacím modu" spoustu let :)

      Vymazat