Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

sobota 7. ledna 2017

Tomáš Sedláček a spol.: Jak budeme žít za 20 let

Knihy Tomáše Sedláčka mě obecně zajímají, takže jsem sáhla i po novince, kterou napsal spolu s "hosty", odborníky z různých odvětví. Krásně nadesignovaná kniha 2036: Jak budeme žít za 20 let? pro mě ale byla zklamáním.




 2036 je souborem textů autorů z různých odvětní a s různými odbornostmi: novinář, herec, psychiatr, sportovec, módní návrhář, socioložka, architekt, jazykovědkyně, markeťák, šéf neziskovky, duchovní... Dvacet pohledů lidí, kteří se zamýšlejí nad směřováním světa, každý vzhledem ke svému oboru. Neustále nám připomínají, že prognózy jsou v naší době rychlých změn a překotného technologického vývoje nejisté a spíše pošetilé, přesto se o ně snaží. A protože chci začít pozitivně - než na knihu nahrnu všechnu svoji kritiku - musím uznat, že je to velmi zajímavý koncept s velkým potenciálem pro výsledek, který ze souboru textů mohl vzniknout.

Jak už jste poznali z prvního odstavce, podle mého názoru tento potenciál využit nebyl. Nebo, ještě lépe řečeno: já osobně jsem z této knihy v podstatě nic neměla. Z mého pohledu je hlavní nevýhodou, že jednotlivé eseje dostávají prostě málo prostoru: hodně z nich proto působí spíš jako školské úvahy, nad kterými si někdo nedal moc práce a jejichž půlku zabírá elaborát na téma "proč je těžké předpovídat budoucnost". Kdyby bylo v knize méně autorů - nebo byla delší - pak by možná jednotliví odborníci mohli jít víc do hloubky, zajít v úvahách dál, překonat publicistickou zkratku, ve které se podle mě většina textů pohybuje. Přinést něco nového, než co už jsme od nich mnohokrát slyšeli.
A tady právě musím zdůraznit a podtrhnout svoji několikrát použitou variaci na "podle mého názoru", kterou jsem do minulého odstavce vměstnala. Mám totiž silný dojem, že je to můj problém - že prostě moc čtu a sleduju média, než aby mě takováto kniha uspokojila. Krátké články v publictistickém stylu, které klouzají po povrchu tématu, mně prostě neberou. Text Cyrila Höschla je pro mě jenom zopakováním jeho názorů na migraci, které často ventiluje v rozhlase. Tomáše Sedláčka mám dost "načteného" a sleduju DVtv, takže prostě jeho pohled znám. Stejně tak bych sama odhadla to, co napsali autoři do sekce o médiích. Paradoxně mě tak nejvíc zaujal text Adama Gebriana o architektuře, případně Vladimíra Staňka o módě, protože to jsou oblasti, o jejichž fungování vím v podstatě velké nic. Takže možná, že kdybych míň četla nebo nebyla tak všeobecně zaměřená, bavila by mě kniha víc.
Ale na druhou stranu - opravdu si autoři myslí, že po knize sáhnou lidi, kteří nehltají noviny a články různého typu, tedy že jejich cílový čtenář nebude mít aspoň všeobecný přehled o trendech v různých odvětvích? Je pro mě opravdu záhadou, pro jakého čtenáře tato kniha vznikla...

Ovšem ještě jednou musím pochválit grafické zpracování - krásná vazba, spousta fotografií nejen autorů textů, ale hlavně věcí, kterými jsme žili před dvaceti lety - vynálezů, novinek, událostí. Právě při jejich prohlížení vám dojde, jak jiný byl svět, jak moc jsme se posunuli (kupředu?) a jak nespolehlivé jsou proto veškeré předpovědi budoucnosti. Protože za 20 let se může stát v podstatě cokoliv.

Moje hodnocení:



Foto: Honza Novák

2 komentáře:

  1. Skvělá recenze a určitě máš pravdu, že by se tak zajímavý koncept dal dobře rozpracovat. A s tvrzením - za dvacet let se může stát cokoliv - souhlasím tedy bezesporu. Já osobně bych třeba očekávala když ne válku, tak alespoň nějaký vážnější konflikt...uvidíme.
    Měj se pěkně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jej, to je pesimistická předpověď... Doufám, že ne!
      A díky :)

      Vymazat