tag:blogger.com,1999:blog-57469348982365140782024-03-13T03:30:17.467+01:00Létám na PegasuLenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.comBlogger201125tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-85216136626886913122021-01-01T23:30:00.001+01:002021-01-01T23:30:57.588+01:002020: Rok, kdy...<div style="text-align: left;"><h4 style="text-align: left;"> <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-rJ4oeGqrJos/X--gFeCfx2I/AAAAAAAADa8/0KlFLjg88MknF8li8jbpV0EQ1Y-1OnCbQCLcBGAsYHQ/s700/2020.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="346" data-original-width="700" height="317" src="https://1.bp.blogspot.com/-rJ4oeGqrJos/X--gFeCfx2I/AAAAAAAADa8/0KlFLjg88MknF8li8jbpV0EQ1Y-1OnCbQCLcBGAsYHQ/w640-h317/2020.png" width="640" /></a></div><br /> <br /></h4><h4 style="text-align: left;">Co do <b>knih </b>je to rok, kdy jsem:</h4></div><ul style="text-align: left;"><li>... zase začala <b>víc </b>číst. Nebo spíš "víc", něco ke 20 knihám ročně, takže žádný zázrak. Ale i to je pro mě teď úspěch, ke kterému jsem se dohrabala díky času získanému karanténami (hlavně tomu ušetřenému na dojíždění).</li></ul> <ul style="text-align: left;"><li>... přečetla <b>skoro všechno od Zibury</b>. Moc mě to baví, nejvíc cestopisy ze vzdálenějších míst (Čína), nejmíň mě zatím vzala evropská knížka (je to pro mě až moc "jo, to jsem tak nějak tušila, že to tam takhle chodí"). Za mě ideální čtení pro časy, kdy se moc cestovat nedá a kdy se chcete pobavit.</li></ul> <ul style="text-align: left;"><li>... přečetla dobré "<b>oborové věci</b>" - zajímavou <a href="https://letamnapegasu.blogspot.com/2020/03/faktomluva.html" target="_blank"><b>Faktomluvu</b></a> od Roslingů, a pak ještě zajímavější <b>Slepé skvrny</b> od Prokopa. Ta druhá mi tu první trochu revidovala (a podložila mi můj dojem, že jsou autoři Faktomluvy trochu moc sluníčka a že ta fakta používají trochu, ehm, kreativně). Oboje nicméně doporučuji, Slepé skvrny by měla být povinná četba na občance.</li></ul> <div><ul style="text-align: left;"><li>... objevila <b>Witchera</b>. Nejdřív seriál, ze kterého jsem ale byla tak zmatená, že jsem v půlce začala číst knihu, abych tomu přišla na kloub. (Všechny ty časové linie v seriálu, no, to jste v Netlixu trochu přehnali, ne?) Ale jsem ráda, že mě seriál donutil knihy otevřít. Přečetla jsem zatím první dvě, ale baví mě to moc - skvěle propracované postavy, prostředí i příběh. Jednoznačně jedna z těch lepších fantasy.</li></ul> <ul style="text-align: left;"><li>... koupila <b>čtečku</b>, takže se moje čtení stalo mnohem pohodlnějším.</li></ul> <br /></div><div><h4 style="text-align: left;">A z hlediska filmů nebo seriálů je to rok, kdy jsem...</h4><div style="text-align: left;"><ul style="text-align: left;"><li>... pořídila <b>Netflix</b>. Ajajaj.</li></ul> </div><div style="text-align: left;"><ul style="text-align: left;"><li>... viděla hodně dílů <b>Lucifera</b>. Fakt super. Ale už by ten seriál měli ukončit, začíná to být moc natahovaný. <br /></li></ul> <ul style="text-align: left;"><li>... viděla první sérii <b>Discovery of Witches</b>. Zkoušela jsem i knihy, ale přijdou mi hodně slabé - nepříliš dobře napsaná červená knihovna. Takže jedna z mála sérií, která má lepší filmovou verzi, než je předloha, taky díky skvělému <a href="https://www.imdb.com/title/tt2177461/" target="_blank">obsazení</a> a kulisám Oxfordu nebo francouzského venkova. Už za pár dní začíná druhá série! </li></ul> </div><div style="text-align: left;"><ul style="text-align: left;"><li>... na konci roku stihla na Netflixu <b>Bridgerton</b>. To už je ale hodně guilty pleasure a když jsem zjistila, podle jaké <a href="https://www.databazeknih.cz/serie/bridgerton-117" target="_blank">knižní série</a> je to natočené (respektive jak vypadají její knižní obálky), málem jsem dostala infarkt. No nic, špatné to nebylo.</li></ul> <br /></div><div style="text-align: left;">Tak do roku 2021 aspoň pár dobrých knih a seriálů, které nás nezklamou! <br /></div></div><div> <br /></div>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-18647506050212660262020-04-16T19:09:00.003+02:002020-04-16T19:09:52.866+02:00Austin Kleon a jeho motivačně kreativní knížky<i>Austin Kleon je výtvarník a spisovatel. Člověk kreativní snad ve všech ohledech, a pokud můžu soudit, taky velmi pozitivně naladěný. Jeho knížky jsou nejen výletem do motivační literatury, ale taky krásným vizuálním zážitkem.</i><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-7TwryFFPX4E/XpRBeyI7PdI/AAAAAAAADTI/6Kb56QyJF8UuM9eQu0l2se5bdHUupuWbACLcBGAsYHQ/s1600/kleon.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="137" data-original-width="367" height="148" src="https://1.bp.blogspot.com/-7TwryFFPX4E/XpRBeyI7PdI/AAAAAAAADTI/6Kb56QyJF8UuM9eQu0l2se5bdHUupuWbACLcBGAsYHQ/s400/kleon.png" width="400" /></a></div>
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
Nejsem fanoušek motivační literatury a vím o sobě, že je pro mě v podstatě nemožné následovat chytrá poučení o životě, která si někde přečtu. Po Kleonovi jsem sáhla víceméně náhodně - začala jsem knihou Steal Like an Artist, pokračovala Keep Going a naposledy jsem si dala Show Your Work (jako jedinou v češtině). Četla jsem je nicméně všechny ve formě e-book<i> </i>(a předpokládám, že z papírové verze bych měla díky krásné grafice ještě lepší pocit - zároveň to ale nejsou knížky, které bych potřebovala mít fyzicky v knihovně).<br />
<br />
<i><b>Kraď jako umělec </b></i>mě bavil už samotnou premisou - tedy tím, že kreativita není až tak o tom, že na vás zhůry spadne múza. Kleon tu dává konkrétní tipy, které podle něj (a při jeho vlastní kreativní činnosti) pomáhají probouzet kreativitu: ať už je to třeba imitování stylu oblíbených umělců (ze kterého se sami něco naučíte), zapojení manuálních činností (v životě přece nejde jen o mentální cvičení...) nebo udržování si různých vedlejších koníčků a vášní.<br />
<br />
<i><b>Ukaž, co děláš </b></i>je za mě nejslabší knížka. Opravdu se v ní nedozvíte moc víc než to, že když chcete být známí nebo zapojení v komunitě obdobně smýšlejících lidí, máte svoji práci publikovat (ideálně na internetu). Samozřejmě dává spoustu dobrých tipů, jak na to, čeho se nebát a co jemu funguje. Ale opravdu nejde o nic objevného.<br />
<br />
<i><b>Jeď dál</b></i> mě bavilo hodně. Je to knížka pro ty, kdo jsou v čemkoliv a z jakéhokolivu důvodu zaseknutí - a nemusí se nutně jednat o kreativní činnosti (i když na ní to samozřejmě nejvíc sedí). Kleon tu opět dává praktické tipy, které jemu fungují, aby se držel své práce a svých cílů: od psaní deníků a to-do-listů, přes věnování pozornosti nejobyčejnějším věcem, po vyčlenění koutku, kde dělá jenom tuhle jednu činnost.<br />
<i><b></b></i><br />
<br />
Kleonův styl je jednoduchý, ale chytrý: knihy jsou rozdělené do sekcí (nebo-li větších "rad, co dělat"), v rámci kterých prezentuje dalších pár souvisejících myšlenek. Tohle členění aspoň pro mě funguje moc dobře. Navíc knihy prokládá citáty slavných a různými zábavnými grafikami.<br />
Je mi sympatické, že Kleon do všech svých knih dává jasný disclaimer: Tohle všechno funguje mně, ale vám nemusí. Vezměte si z toho, co potřebujete, inspirujte se a zbytek zahoďte. Díky tomuhle přístupu podle mě odbourává jednu z velkých bariér běžných motivačních knih - tedy uklidňuje vás, že je v pořádku, pokud na jeho životní cestu nenastoupíte, protože to žádná univerzální cesta není.<br />
<br />
Samozřejmě na Kleonových knihách najdu i mouchy. S některými radami jsem nesouhlasila, což je ale naprosto v pořádku. A zdá se mi, že soubory rad (kterými Klenovy knihy jsou) jsou trochu nahodilé - některé z nich by šlo v klidu zařadit do jiné z jeho knih a jasný koncept žádná z nich nemá, jenom volnou linku v podobě hlavního tématu. Zároveň citáty, které používá, jsou samozřejmě vybírány striktně tak, aby podporovaly jeho argument (a šlo by najít spoustu jiných, které říkají opak).<br />
Za mě ale stále jedny z mála motivačních knih, které jsem ochotná číst a které mě baví. Většinu rad jsem sice zahodila, část působí jenom jako dobrý materiál k zamyšlení a jejich aplikace nijak úspěšná nebude. I tak příjemný zážitek.Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-61540054659270278652020-03-31T21:31:00.003+02:002020-03-31T21:31:39.602+02:00Práce na dálku<i>Kniha Jasona Frieda a Davida Heinemeiera Hanssona mě zajímala i kvůli tomu, že s touhle formou práce mám určité zkušenosti a aktuálně jsem v ní kvůli koronaviru uvízla, stejně jako spousta jiných "knowledge workers". </i>Uvízla <i>říkám záměrně, protože to nepovažuji za žádnou výhru. Autoři knihy mají ovšem mnohem optimističtější pohled.</i><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-h6arG7AGbOI/XoOaev_0aXI/AAAAAAAADSo/mJOTrld0dgUstS9iph6q4b7Vylcxq-H2wCLcBGAsYHQ/s1600/prace%2Bna%2Bdalku.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="600" data-original-width="392" height="400" src="https://1.bp.blogspot.com/-h6arG7AGbOI/XoOaev_0aXI/AAAAAAAADSo/mJOTrld0dgUstS9iph6q4b7Vylcxq-H2wCLcBGAsYHQ/s400/prace%2Bna%2Bdalku.jpg" width="261" /></a></div>
<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
<i>Práce na dálku</i> má někdy až "budovatelský" étos, který bych čekala spíš u byznysové příručky z 90. let. Práce na dálku je podle Frieda a Hanssona jasným trendem budoucnosti, který přináší spoustu skvělých výhod (od volnosti a času ušetřeného dojížděním po větší produktivitu). A pokud má nějaká úskalí - komunikaci citlivější na tón zprávy, obsesivní strach manažerů ze ztráty kontroly, hrozbu ponorkové nemoci - jsou to věci, které jdou jednoduše vyřešit. Od knihy rozhodně nemůžeme čekat hluboké a ozdrojované rozbory psychologie nebo managementu - ve většině prostě klouže po povrchu vlastních zkušeností ze softwarové firmy. Zvlášť co se týká zavádění téhle formy práce v firmě, působí jejich rady vlastně až naivně.<br />
<br />
Pro jaké čtenáře je tedy kniha vhodná? Řekla bych, že hlavně pro ty, kdo takhle nikdy nepracovali a hodlají začít. A možná pro manažery, kteří s tím začínají. Pokud s tím máte zkušenosti, nenajdete v ní nejspíš vůbec nic nového.<br />
<h4>
A jak mi to funguje v reálu?</h4>
Článek jsem začala povzdechnutím, že jsem na home officu uvízla. Abychom byli naprosto fér k autorům: tuhle karanténní situaci bych vůbec k jejich navrhovanému stylu práce přirovnávat neměla. Autoři zdůrazňují, že práce na dálku může být úspěšně provozována jen v situaci, kdy máte zároveň <b>možnost jiných sociálních kontaktů</b> - večer jdete s kamarády do hospody, o víkendu na výlet, na odpoledne pracovat do kavárny a k tomu si dáte oběd s kolegy-vzdálenými pracovníky. Pokud sociální kontakt nenahrazujete, zaděláváte si na problém.<br />
<br />
I tak sem ovšem hodím pár postřehů, na kterých bych se s autory nejspíš shodla (i když jsem si je uvědomovala už před tím, než jsem knihu začala část):<br />
<ul>
<li>Home office fakt <b>šetří čas</b>, který strávíte dojížděním nebo pobíháním po venku s tím souvisejícím. I díky tomu jsem začala zase číst a oživuju tenhle blog. (Ale nejsem schopná říct, jestli bych tolik času měla i v případě, kdy by mě doma nedržela snaha o social distancing.)</li>
<li>Hrozně vás to nutí <b>sedět celý den u počítače</b>. Přes den práce, večer odpočinek, ale často též u počítače nebo televize. Nastavit si na každý den chvilku na <b>cvičení </b>je hodně dobrý nápad.</li>
<li>Práce z domova je pro mě většinou <b>produktivní</b>. Neruší vás deset kolegů ve stejné kanceláři, "urgentní" dotazy a komunikaci na slacku nebo emailu máte víc pod kontrolou než tu osobní, přesně jak píšou autoři. Na druhou stranu, hodně věcí se líp řeší osobně a líp se osobně udržuje přehled o tom, na čem dělají ostatní, což je třeba pro mě hodně motivační. Čím dál práci na dálku provozuju, tím víc taky pociťuju pokles produktivity. Takže obecné rovnítko mezi vzdálenou prací a zvýšením produktivity bych na rozdíl od autorů nedělala. (A co teprve lidé, kteří jsou na home office s dětmi... to si neumím představit.)</li>
<li>Někdo má problém s <b>prokrastinací</b>, někdo spíš s tím, že <b>pracuje až moc</b>. Pro mě platí spíš to druhé - nutím se v pět nebo půl šesté zavřít notebook, ale není to lehké. Předěl, který vytváří cesta domů, je podle mě velmi zdravý.</li>
<li>Souhlasím s autory, že je dobré mít <b>oddělené prostory a ideálně i notebooky</b>, kde se odehrává práce a kde soukromí. Snažím se nepracovat na gauči, kde naopak vysedávám po večerech. A plánuji si vyzvednout pracovní notebook, který zůstal v kanceláři - můj osobní práci zvládá taky, ale pro duševní hygienu to ideální není. </li>
<li>Funguje mi <b>pevné nastavení pracovní doby</b>. Držím se zuby nehty toho, abych v devět začala pracovat, stejně jako kdybych chodila do kanceláře. A snažím se držet volné víkendy. (Nicméně poznámky o tom, že klidně můžete pracovat v jinou dobu než lidé z vašeho týmu a všechno bude ok - pokud se překryjete aspoň na 4 hodiny - mi nepřijdou moc realistické. Práce s lidmi, kteří mají posunutou pracovní dobu, pro mě byla vždycky náročná.)</li>
<li>Nahrazuji <b>sociální kontakt</b>. Volám si s kolegy nad společnými projekty. A ve volnu se snažím o videohovory s kamarádkami. </li>
</ul>
Tohle funguje mně - ale každý to máme nepochybně trochu jinak. Co funguje vám?<br />
<i><br /></i>
<i>Mimochodem, knihu jsem koupila s jejich aktuální slevou na nakladatelství <a href="https://www.melvil.cz/" target="_blank">Jan Melvil</a>. Upřímně jsem od ní čekala přesně to, co jsem dostala (tedy skoro nic), ale přišlo mi fajn je nákupem podpořit. Taky na jejich e-shop mrkněte, mají spoustu krásných věcí. Knižní trh to teď má vážně těžké...</i><br />
<br />Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-64657570242011175982020-03-28T15:26:00.000+01:002020-03-28T15:26:06.007+01:00Faktomluva<i>Faktomluva je jednou z těch ambiciózních, důležitě se tvářících knih s citátem Billa Gatese na přebalu a příslibem, že vám změní pohled na svět. Potenciál tu rozhodně je - nejenom kvůli zajímavému obsahu, ale taky hodně čtivé "historkovité" formě.</i><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-umbfaiduem0/Xn0i7q06eUI/AAAAAAAADSI/m0_ff_ij1lwpG3bgEGcAQSMtW35hlafMACLcBGAsYHQ/s1600/faktomluva.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1503" data-original-width="1001" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-umbfaiduem0/Xn0i7q06eUI/AAAAAAAADSI/m0_ff_ij1lwpG3bgEGcAQSMtW35hlafMACLcBGAsYHQ/s320/faktomluva.jpeg" width="212" /></a></div>
<br />
<br />
<i><b>Faktomluva </b></i>mi zapadá do poličky vedle knih, jako je třeba Khanemanovo <a href="https://letamnapegasu.blogspot.com/2015/12/knihy-bez-recenze-mysleni-rychle-pomale.html" target="_blank"><i>Myšlení rychlé a pomalé</i></a>. Četla jsem podobných knih a článků poměrně hodně, takže přiznávám, že můj pohled je zkreslený - úplně jinak bych ji četla, pokud bych neměla základy z behaviorální psychologie a nevěděla o všemožných biasech a nedokonalostech v našem racionálním myšlení. Protože o tohle tady celou dobu jde: <i>Faktomluva </i>nám ukazuje, jak špatný je náš přehled o celosvětových trendech (růstu obyvatel planety, vzdělanosti žen, příjemu a chudobě, ekologii...). A dává nám návod, jak se v nich lépe orientovat a nenaletět na každou heuristiku, kterou nám náš mozek nabídne.<br />
<br />
Jádro knihy, které se týká <b>celosvětových trendů</b>, mě bavilo opravdu hodně - a hodně jsem se dozvěděla. Rosling ukazuje, že máme v hlavě dost zastaralé informace (týkající se třeba počtu chudých lidí na planetě nebo toho, jak chudoba vůbec vypadá), ale pracujeme s nimi, jako kdyby byly aktuální. A že stejně to mají i lidé, kteří dělají důležitá rozhodnutí - byznysmani, kteří mohou z nově zbohatnutých národů těžit, ale i politici nebo odborníci na globální otázky. Rosling nabízí malou "příruční zásobu vědění", která tento pohled koriguje. A přihazuje k ní <b>postupy, jak se příště nenechat svést špatným směrem</b>: jak číst statistiky a kdy je podezřívat z nepravostí, jak se velké množství trendů zlepšuje, aniž bychom si toho všimli (třeba protože pro média to není zajímavé) a kam se dívat, když chceme vidět celý obrázek.<br />
<br />
Přiznávám, že jsem knihu četla s trochu <b>rozporuplnými dojmy</b>. Za prvé z hlediska <b>obsahu</b>. Jako člověk, který pracuje s daty, jsem sice byla nadšená tou přehlídkou statistik a vizualizací, na druhou stranu to všechno příliš plave po povrchu, takže mu hodně věcí prostě musíte věřit (nebo strávit hodiny dohledáváním, což jsem neudělala). Zůstaly ve mě tak pochybnosti: neztrácí se v tomhle extrémně "makro" pohledu něco? Jsou dost dobré důvody, proč se třeba v souvislosti s chudobou pracuje s relativnímu mírami (chudoba je braná jako relativní vzhledem k bohatství ve společnosti) - tady ji prostě počítají vzhledem k příjmu na den. Nesmazává tenhle marko pohled další věci? Nerovnosti způsobené novými technologiemi, nové ohrožené živočišné druhy atd.? Roslingův text místy prostě působí velmi selektivně - a jeho závěry až příliš optimisticky.<br />
Zhruba <b>druhá polovina knihy pro mě navíc jde hodně z kopce</b>. Autoři mají potřebu pokrýt veškeré nástrahy světa, včetně novin pokrývajících jen negativní zprávy nebo toho, že máme tendenci vytvářet si stereotypy o lidech jiných kultur (jaké překvapení!). Udělali by podle mého lépe, kdyby se drželi jádra věci - velkých trendů - protože zbytek už před nimi (a lépe) pokryli jiní.<br />
<br />
Poslední poznámka je vlastně pochvalou a povzdychem naráz. Kniha je <b>hodně čtivá</b> - Rosling všechno vysvětluje prostřednictvím zábavných historek z nejrůznějších konferencí, lékařské praxe, epidemiologických výzkumů v terénu i osobních situací. Díky tomu je kniha nepochybně přístupná širokému publiku. Pro mě se v té hromadě historek nicméně obsah trochu ztrácel: příliš na sebe strhávají pozornost. Ale možná je to jenom moje slabost knihy, které mluví o faktech střídmým a jasným jazykem - nepotřebuji polykače mečů, což je ale právě to, co Rosling nabízí.<br />
<br />
Pokud vás téma zajímá, ale třeba se vám nechce knihu číst, dobře jsou hodnocená Roslingova <a href="https://www.ted.com/playlists/474/the_best_hans_rosling_talks_yo" target="_blank">vystoupení</a> na TED Talks. <br />
<br />
<i>P.S.: Faktomluvu jsem četla jako e-book, kterou jsem koupila na nakladatelstvá <a href="https://www.melvil.cz/" target="_blank">Jan Melvil</a> v rámci jejich koronavirových slev. Protože podpora našich nakladatelství je teď fakt důležitá.</i><br />
<br />Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-86091146292341509172017-09-23T22:00:00.000+02:002017-09-23T22:00:25.727+02:00Dilema: Vracet, nebo nevracet se ke svým knižním láskám?<div style="text-align: justify;">
<i>V poslední době narážím na dilema, se kterým si nevím rady: moji "nej nej" oblíbení spisovatelé, které jsem hltala během dospívání, vydávají nové knihy. A já váhám - mám se jejich novým knihám radši vyhnout a neriskovat, že si zkazím ty kouzelné a idealizované vzpomínky? Nebo se mám snažit znovu vstoupit do stejné řeky a zachytit zbytky toho kouzla, které tam někde třeba ještě pořád je?</i></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-Em4B9_WYOAA/WcUXCk9eAjI/AAAAAAAACf0/6gxmWXFYNF8MCD7Z0fDe5NIp5LT1A8QXACLcBGAs/s1600/clariel_cut.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1197" data-original-width="1600" height="478" src="https://1.bp.blogspot.com/-Em4B9_WYOAA/WcUXCk9eAjI/AAAAAAAACf0/6gxmWXFYNF8MCD7Z0fDe5NIp5LT1A8QXACLcBGAs/s640/clariel_cut.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
<div style="text-align: justify;">
Stává se mi to čím dál tím častěji.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jsem už smířená s faktem, že jsem vyrostla z většiny young adult fantasy knihy - tyhle příběhy už mě v nejlepším případě nebaví, v nejhorším mi přijdou vyloženě trapné. Minulý rok k nám však v češtině dorazila kniha spisovatele, který doslova začal moji knihomolskou vášeň a přeurčil můj hlavní koníček, který mě držel celou pubertu a ještě dost dlouho po ní (jasně že myslím čtení). Jde o australského spisovatele <b>Gartha Nixe</b>, autora <i>Abhorsenské trilogie</i>, jejíž první díl, <i>Sabriel, </i>mi otevřel dveře do úplně nového světa. Dodnes je tou knihou, kterou otevírám, když jsem nemocná nebo mám krizovou chvilku. Četla jsem toho od Nixe dost, abych ho považovala za jen mírně nadprůměrného spisovatele, ovšem jeho <i>Abhorsenská trilogie</i> je pro mě srdcovka. No a teď k ní vydal prequel - <b><i>Clariel</i>.</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Byla jsem nadšená, nechala si ji nadělit k Vánocům... a už víc než půl roku mi leží na poličce. Za prvé jsem nešťastně otevřela doslov, kde byla v první větě pointa celého příběhu (předpokládám). Přesto jsem se do ní pak v létě snažila začíst - ale nebylo to ono. Nemůžu najít to kouzlo, které jsem v tomhle propracovaném, magickém světě viděla. A tak jsem knihu zas odložila a jenom po ní obezřetně pokukuju.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Můj další - aktuálnější - problém se týká <b>Johna Greena</b>. Pravděpodobně víte, že po spoustě let (v časovém měřítku lidí, co jednou prostě odrostou pubertě) vydává novou knihu - <i><b>Tourtles All The Way Down</b></i>. John Green je podle mě génius YA literatury: jeho <i>Hledání Aljašky</i> je nádherná a hluboká kniha, stejně jako <i>Papírová města</i> nebo nejznámější <i>Hvězdy nám nepřály</i>. Jenže - tyhle knihy jsem milovala v době, kdy jsem byla jejich "cílový čtenář" - náctiletý geek. A ačkoliv si pamatuju, jak jsem se tehdy cítila, a jsem schopná ocenit hloubku toho, co Green svým čtenářům nabízí (v porovnání s jinou YA literaturou), už to prostě není ono. Už jsem z toho vyrostla. A mám pocit, že bych se k tomu možná neměla vracet, abych si ty krásné, silné, ale neuchopitelné pocity z jeho knih uchovala a nepřebyla je novým zklamáním.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Přemýšlela jsem, jestli mají podobné pocity i fanoušci <i>Harryho Pottera</i>. Potvrdí nebo vyvrátí mi to tu někdo? Mně osobně vytáčí, že Rowling pořád chrlí další knihy a filmy a scénáře vztahující se k HP, ale nejsem zrovna skalní fanoušek. Nevadí vám to z toho pohledu, že nové a nové příběhy kazí vaše staré emoce, mění atmosféru celého potterovského světa?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A vůbec, máte podobný problém s nějakými knihami? Nevracíte se k nim nebo k jejich autorům, abyste nebyli zklamaní? Nebo je to jen moje podivná knižní úchylka? :)</div>
Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-17597674533823537862017-08-13T11:48:00.004+02:002017-08-13T11:48:56.187+02:00Nepříliš povedené Přiznání Alana Turinga<div style="text-align: justify;">
<i>Kniha </i><b>Přiznání Alana Turinga</b><i> od Davida Lagercrantze je trochu detektivka a trochu psychologický román. Táhne na ní však spíš než dobře napsaný příběh fakt, že samotný Turing je fascinující postavou - autor sám moc zajímavého nepřidal.</i></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-4m06CIMZaHU/WYxbXApFoII/AAAAAAAACcQ/ZEcEwtoosmA-0ozZ-Yjntuwabic8jiTLgCLcBGAs/s1600/p%25C5%2599izn%25C3%25A1n%25C3%25AD%2Btouringa.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1195" data-original-width="1600" height="478" src="https://1.bp.blogspot.com/-4m06CIMZaHU/WYxbXApFoII/AAAAAAAACcQ/ZEcEwtoosmA-0ozZ-Yjntuwabic8jiTLgCLcBGAs/s640/p%25C5%2599izn%25C3%25A1n%25C3%25AD%2Btouringa.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
Hlavní postavou je policista Leonard Corell, který má na starosti případ Turingovy sebevraždy. Postupně odhaluje podrobnosti o životě a práci tohoto geniálního matematika a jednoho z "otců" počítačů. Correl se do případu ponořuje nad rámec svých povinností a také víc než se líbí pánům z tajných služeb. Skrz vyšetřování si policista navíc řeší svoje mindráky z dětství a nenaplněných ambicí ohledně studií a vědy.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Upřímně moc nerozumím tomu, proč okolo této knihy byl takový humbuk. Je fakt, že se čte krásně, plyne to lehce a je jednoduché se do četby ponořit. Na druhou stranu autor v podstatě nemá vlastní styl (je to neskutečně tuctově napsané - i když možná mi to tak připadalo hlavně proto, že jsem před tím četla <a href="https://letamnapegasu.blogspot.cz/2017/08/kdyz-manzelovo-tajemstvi-zmeni-vas-zivot.html" target="_blank">Manželovo tajemství</a> od skvělé Moriarty). Navíc Leonard Corell mi přišel vyloženě nudný a vůbec všechny části knihy byly dost vykalkulované - Corellovy ambice vůči matematice, jeho svobodomyslná bohatá teta, trauma z dětství, dokonce i vztahy na pracovišti... Celou dobu je v podstatě jasné, jak to dopadne.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co mě na knize bavilo, je propracovaná atmosféra doby - paranoidní pronásledování homosexuálů na konci 50. let, které se kryje s honem na komunisty (protože homosexuálové jsou spíš náchylní ke komunismu a taky ke špionáži pro Sovětský svaz, to dá rozum, že...). A přečíst si něco víc o Turingovy je také zajímavé, i když nedokážu posoudit, kde začíná Lagercrantzova imaginace. A pravděpodobně je možné najít dost ne-beletristických i beletristických děl na tohle téma, které mají vyšší úroveň než tahle kniha.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takže nakonce - je to vcelku průměrná odpočinková kniha, někde mezi detektivkou a psychologickým románem (i když ani psychologická, ani detektivní část mi nepřišla zvlášť povedená). Čte se dobře, ale jinak nijak nedoporučuji.</div>
<br />
<b>Moje hodnocení:</b><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-ItlFNGsPmAc/Ven2wLpTN9I/AAAAAAAABNk/N0UnWDApaOUOvsXPf9pxclG10ejU3WwhACPcBGAYYCw/s1600/Kniha_3hv%25C4%259Bzdy.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="452" data-original-width="530" height="170" src="https://4.bp.blogspot.com/-ItlFNGsPmAc/Ven2wLpTN9I/AAAAAAAABNk/N0UnWDApaOUOvsXPf9pxclG10ejU3WwhACPcBGAYYCw/s200/Kniha_3hv%25C4%259Bzdy.jpg" width="200" /></a></div>
<b>Podobné články:</b><br />
<a href="https://letamnapegasu.blogspot.cz/2015/02/tajemstvi-enigmy-jednoho-nepochopeneho.html" target="_blank">Tajemství Enigmy jednoho nepochopeného génia</a><b> </b>(recenze na film)<b> </b>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-49300232792456671052017-08-05T15:27:00.001+02:002017-08-05T15:27:04.756+02:00Když Manželovo tajemství změní váš život<div style="text-align: justify;">
Manželovo tajemství<i> je první kniha, kterou jsem od Liane Moriarty četla - a opravdu jsem si ji užila. Propracované vztahy, živoucí postavy a plno nevyřčených věcí z minulosti... prostě velmi dobrý román.</i></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-tooePxEWU0c/WYXEHAy2v0I/AAAAAAAACQo/BOPN2i2v-MUYKyyMpWy6-d5dL_FL86XqACLcBGAs/s1600/husbands%2Bsecret.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1151" data-original-width="1600" height="460" src="https://2.bp.blogspot.com/-tooePxEWU0c/WYXEHAy2v0I/AAAAAAAACQo/BOPN2i2v-MUYKyyMpWy6-d5dL_FL86XqACLcBGAs/s640/husbands%2Bsecret.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
<div style="text-align: justify;">
Kniha sleduje zhruba týden v životě několika žen, které bydlí blízko sebe a jejich osudy jsou tak propletelné. Ve středu vztahové sítě stojí Cecilia, společenská a velmi schopná "dokonalá" matka, hospodyně, členka komunity a prodejkyně věcí do domácnosti. Cecilia náhodou najde v manželových věcech dopis, který nese na obálce její jméno a dodatek, že má být otevřen až po jeho smrti. Cecilia dlouho bojuje sama se sebou, zda ho otřevřít - a jeho obsah nakonec jí i její rodině převrátí život naruby... Kromě Cecilie ale sledujeme i život Tess, která utekla z Melbourne kvůli nevěře manžela, a také starší Rachel, která ani po letech nedokáže zpracovat smrt své dcery a má odtažitý vztah k synovi. Vztahy se proplétají, jejich příběhy se doplňují - a život každé z žen bude na konci týdne jiný, než byl dříve.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Největší předností knih od Moriarty je jednoznačně propracovanost a živost postav. Její styl psaní umožňuje sledovat myšlenky, asociace a momentální nálady, což neustále prohlubuje naši znalost postav, dává jim další a další rozměry, zabraňuje černobílému vidění. Úžasné také je, že dokáže stejně uvěřitelně vymodelovat psychiku puberťačky, ženy ve středních letech i postarší paní. A ano, ženy tady hrají hlavní roli, muži jsou sice klíčoví - ženy musí reagovat na jejich činy, jsou také často ve středu jejich světa - ale nemají zde tak propracovanou psychiku, nevidíme jim do hlavy tak, jako ženským postavám. To je podle mě také hlavní důvod, proč jde spíše o "ženské" čtení.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Druhým velkým kladem knihy je způsob, jakým pomalu odkrývá další a další informace, vykládá na stůl nové karty a občas trochu blafuje, aby nás udržela v napětí a aby se náš pohled na postavy stále vyvíjel. To mě hodně bavilo a nutilo mě to číst pořád dál. I když přiznávám, že závěr knihy mě nijak neposadil na zadek a možná jsem čekala o trochu lepší rozuzlení.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Třetí plus, zvláště pro ty, kdo hledají něco na čtení v angličtině, co není pekelně těžké - četla jsem originál a je to vážně jednoduchá angličtina, s menší slovní zásobou. Takže doporučuju.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tak, po vší té chvále malé vysvětlení, proč jsem knize dala čtyři hvězdičky místo celých pěti. Asi hlavně kvůli pocitu, že ve mně z téhle knihy nic moc nezůstalo. Hodně jsem si užila její čtení - což je samo o sobě skvělé - ale něco tomu chybělo. Navíc vím, že se nejspíš budu příliš hrnout do dalších knih od Moriarty, protože mám takový pocit, že to bude všechno hodně podobné. Viděla jsem minisérii <a href="https://letamnapegasu.blogspot.cz/2017/05/sedmilharky-miniserie.html" target="_blank">Sedmilhářky </a>(hodně doporučuji!) a mám dojem, že by mě tehle žánr a styl brzo začal nudit. Nebo máte s touto autorkou jiné zkušenosti?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Každopádně <i>Manželovou tajemství</i> byl skvělý čtenářský zážitek. Doporučuji všem, kdo mají rádi vztahovky, které nejsou úplně prvoplánovité.</div>
<br />
<b>Moje hodnocení:</b><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-1Q84GBAFuZc/Ven2jRDY3pI/AAAAAAAABNc/JMJLSbvZl38ocBZN6s1nE_-MfFK7Dk--gCPcBGAYYCw/s1600/Kniha_4hv%25C4%259Bzdy.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="456" data-original-width="503" height="181" src="https://2.bp.blogspot.com/-1Q84GBAFuZc/Ven2jRDY3pI/AAAAAAAABNc/JMJLSbvZl38ocBZN6s1nE_-MfFK7Dk--gCPcBGAYYCw/s200/Kniha_4hv%25C4%259Bzdy.jpg" width="200" /></a></div>
Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-56662676907126659992017-07-29T17:02:00.001+02:002017-07-29T17:02:05.705+02:00Od všeho trochu<div style="text-align: justify;">
Je tu léto, které by mělo být časem volnějším a víc vhodným k čtení, sledování filmů... a taky psaní na blog. Aspoň tak jsem si to představovala, než přišlo. Ale zdá se, že v mém životě je to v poslední době zařízeno tak, že časové možnosti jsou vždycky jinde, než předpokládám. A tak se i tenhle blog pomalu začíná podobat mému prvnímu, na který jsem na konci jeho existence už jenom psala články o tom, že na něj nemám čas psát. Tomu bych se chtěla tu vyhnout<i>, </i>takže vám povím něco o svém skvělém létě a o kulturních věcech, o které jsem zatím zavadila.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-R0UA1m9CB-w/WXts0dNMAOI/AAAAAAAACPQ/aM74C7fNp3cmXSYAj2bgZghc6cZwXVeqACLcBGAs/s1600/l%25C3%25A9to.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1064" data-original-width="1600" height="424" src="https://4.bp.blogspot.com/-R0UA1m9CB-w/WXts0dNMAOI/AAAAAAAACPQ/aM74C7fNp3cmXSYAj2bgZghc6cZwXVeqACLcBGAs/s640/l%25C3%25A9to.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Už v červnu jsem si udělala dovolenou a byla jsem ve Skotsku a Anglii. Přečetla jsem tam <b>Murakamiho Spisovatel jako povolání</b>, což je moc příjemná sbírka esejů. Dozvíte se v ní, jak tenhle skvělý autor začínal, jak vypadá jeho pracovní den, jakým způsobem vytváří postavy nebo co si myslí o cenách pro spisovatele. Je to pohodové a zajímavé čtení... i když si myslím, že by si ho víc užil někdo, kdo Murakamiho žere přece jenom o trochu víc než já. Ale i tak doporučuji, zvlášť na dovolenou, kterou nechcete mít úplně zabitou tím, že jste stále napůl ponoření do napínavého příběhu.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-Ec5vGodw7MY/WXtr-Z7pJdI/AAAAAAAACPE/tQspTMTeHL0s20o7qhQzPdA6XCTcKKmZACLcBGAs/s1600/murakami%2Bve%2Bvlaku.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://4.bp.blogspot.com/-Ec5vGodw7MY/WXtr-Z7pJdI/AAAAAAAACPE/tQspTMTeHL0s20o7qhQzPdA6XCTcKKmZACLcBGAs/s640/murakami%2Bve%2Bvlaku.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Je to hrůza, ale nic dalšího jsem od té doby nepřečetla. Ale v knihovně jsem ulovila spoustu skvělých věcí, takže doufám, že je to ještě napravím!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Za to si léto užívám hudebně. Byla jsem dva dny na <b>Colours of Ostrava</b> - moc na fesťáky nejsem, ale přijelo tam několik mých oblíbenců, takže to bylo jasné. Hodně jsem si užila <b>Imagine Dragons</b>, kteří to tedy rozjeli pořádně a předvedli svoje největší hity. A taky <b>Alt-J</b> byl výborný. Já se ale nejvíc těšila na <b>Norah Jones</b>, kterou už pár let zbožňuju a za kterou jsem byla připravená jet i do okolních zemí, kdyby se v těch končinách objevila - takže Ostrava mi to ulehčila. Norah byla skvělá, ale utvrdila jsem se v podezření, že na podobné akce a velká publika prostě není stavěná... když máte při koncertu pocit, že by zpěvačka byla radši někde jinde a že se tam rozhodně necítí, je něco špatně. Takže doufám, že ji uvidím někdy v nějakém jejím "přirozenějším" prostředí.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-YJyBcC2vERE/WXtrXAeWAHI/AAAAAAAACPA/PosfRzSJFEAZgDZnn4q-E7lVZpErUlaQACLcBGAs/s1600/norah.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://3.bp.blogspot.com/-YJyBcC2vERE/WXtrXAeWAHI/AAAAAAAACPA/PosfRzSJFEAZgDZnn4q-E7lVZpErUlaQACLcBGAs/s640/norah.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
A do třetice všeho dobrého, konečně jsem se dostala na výstavu <b>Big Bang Data</b> do <b>Doxu</b>. Je to o informační exlozi, pořizování, uchovávání a využívání velkého množství dat a o možných následcích, které to může mít. Zdá se mi to jako dost podařená akce, i když musím říct, že maličko pochybuji o aktuálnosti některých informací.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tak, to by bylo o mém létě! Dost času trávím prací a navíc se stále plácám v jízdách v autoškole (jsem v tomhle ohledu dost nepoužitelná), takže nebudu moc slibovat další články.</div>
<div style="text-align: justify;">
Takže... krásné léto! A budu ráda, když mi napíšete, jak ho trávíte vy :) </div>
<br />
<div style="text-align: right;">
<i>Fotky: Honza Novák</i></div>
<br />
<i> </i>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-57544470919817838362017-05-23T20:19:00.001+02:002017-05-23T20:19:39.528+02:00Sedmilhářky (minisérie)<i>Od Liane Moriarty jsem zatím nic nečetla, ale rozhodně se na to chystám. Minisérie HBO podle její knihy Sedmilhářky (Big Little Lies) mě totiž opravdu dostala.</i><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-ZYQAGhagV8g/WSC8iyZenOI/AAAAAAAACNM/DBDSc4ImhRYR7ephkP4W8E7lIJhh0jpXgCLcB/s1600/sedmilh%25C3%25A1%25C5%2599ky.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="118" src="https://3.bp.blogspot.com/-ZYQAGhagV8g/WSC8iyZenOI/AAAAAAAACNM/DBDSc4ImhRYR7ephkP4W8E7lIJhh0jpXgCLcB/s640/sedmilh%25C3%25A1%25C5%2599ky.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<a name='more'></a><br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Krásné město, nádherné domy a v nich dokonalí lidé s dokonalými životy... anebo snad ne? Příběh se točí hlavně kolem tří žen: trochu hysterické Madeline s dvěma dětmi z dvou manželství, Celesty s na první pohled dokonalým manželstvím, na kterém je ale něco divného, a nově přistěhované mladé svobodné matky Jane. A pak je tu třeba taky Renata, kterou ostatní nemají rády, protože šéfuje velké společnosti (a tudíž nemůže být plnohodnotnou matkou, to dá rozum), anebo trochu alternativní Bonnie, druhá manželka Madelina exmanžela. Přidejte do toho šikanu ve škole, domácí násilí, politikaření v malé komunitě bohatých lidí a máte - no, máte pořádné vztahové drama.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/p9P34WqoBtQ/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/p9P34WqoBtQ?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Co si budeme povídat, HBO minisérie opravdu umí. Nádherné kulisy s pohledy na oceán i na obrovské přepychové domy (vážně, kde na to ti lidi jako berou peníze?), podmanivá hudba, rafinované střihy mezi časovými úseky i mezi realitou a fantazií. A hlavně výborní herci: Reese Winterspoon jako Madeline, Nicole Kidman jako Celeste, Shailane Woodley jako Jane, mrazivý Alexander Skarsgard jako manžel Celeste. Je to koncert, od začátku až do konce.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Příběh je stavěný pomalu, postupně se odkrývají informace z minulosti postav, vyplouvají na povrch další noční můry a ze skříní padají kostlivci. Hlavní postavy sice jsou do určité míry nesnesitelné (třeba Madeline a Renata) nebo dělají "špatná" rozhodnutí, ale rozhodně jsou dost kompexní na to, abyste je byli schopni pochopit. Jde tedy spíše o témata pro ženské publikum, protože je to
bytostně vztahové a muži sice jsou nedílnou součástí, ale vlastně
nejsou těmi, kdo dějem zásadněji hýbe - tvoří spíš "prostředí" příběhu,
na které ženské postavy reagují. </div>
<div style="text-align: justify;">
Celou dobu víme, že na konci někdo zemře. Ale kdo? Četla jsem recenzi, ve které autor tvrdil, že je to už tak od půlky jasné - no, já nevěděla až do konce a tipovala jsem špatně. Ale závěr příběhu pro mě znamenal tu správnou katarzi, jakou už mi dlouho žádný film nebo kniha nepřipravily.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takže ano, rozhodně doporučuji! A pokud máte srovnání seriálu a knihy, moc ráda si přečtu váš názor - je kouzlo toho příběhu dané skvělou filmařskou prací, nebo je kniha taky tak dobrá? Nebo snad ještě lepší? Každopádně se tahle autorka posunula hodně vysoko na mém pomyslném seznamu knih k přečtení.</div>
<b><br /></b>
<b>Moje hodnocení:</b><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-v_iMeH_DTgU/VenzClXNpwI/AAAAAAAABNQ/GDUW0upRl3IABIKri1C_ioWHBHGt1qsUwCPcB/s1600/Film_5hv%25C4%259Bzd.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="151" src="https://3.bp.blogspot.com/-v_iMeH_DTgU/VenzClXNpwI/AAAAAAAABNQ/GDUW0upRl3IABIKri1C_ioWHBHGt1qsUwCPcB/s200/Film_5hv%25C4%259Bzd.jpg" width="200" /></a></div>
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-41311350786054586852017-05-16T12:20:00.002+02:002017-05-16T12:20:35.209+02:00Aristokratka na koni a zpátky ve formě<div style="text-align: justify;">
<i>Třetí díl série <b>Evžena Bočka</b> o rodině Kostků, která v devadesátých letech dostala zpět hrad a snaží se na něm žít a přežít, jsem po minulém díle vyhlížela poněkud nedůvěřivě. </i>Aristokratka na koni<i> ale přišla s novými postavami a dokonce i něčím, co lze považovat za zápletku - takže zábavě tentokrát nedošel dech až do konce knihy.</i></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-JaiVfYhnSZM/WRmIDdSGpFI/AAAAAAAACM4/utOfnGcmEm4TcxZbIak55eZ2KPwgvYinwCLcB/s1600/airstokratka%2Bna%2Bkoni.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="468" src="https://2.bp.blogspot.com/-JaiVfYhnSZM/WRmIDdSGpFI/AAAAAAAACM4/utOfnGcmEm4TcxZbIak55eZ2KPwgvYinwCLcB/s640/airstokratka%2Bna%2Bkoni.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<a name='more'></a><br />
Kostkové se na Kostce zabydleli, ale hlavní problémy přetrvávají: tedy hlavně to, jak přilákat dostatek návštěvníků a dostat z nich tolik peněz, aby nezbankrotovali. Zvlášť otcova posedlost šetřením už dosáhla patologické výše. Ale je tu nová letní sezóna a tudíž nová naděje. Kastelánka Milada vymyslí hororový projekt Arostokratka před smrtí s Marií III. (tedy vypravěčkou knih), která je podle rodové tradice prokletá kvůli svému jménu a zákonitě se blíží její smrt; ani tahle zaručená pecka však nemá potřebný ohlas a kupy faktur se vrší. A do toho všeho se objevuje stará příbuzná, o které nikdo nevěděl...<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Aristokratka na koni</i> je opravdu velmi zábavná. Jak už jsem naznačila, na rozdíl od <a href="https://letamnapegasu.blogspot.cz/2017/01/aristokratka-ve-varu-navrat-do-zajetych.html" target="_blank">Aristokratky ve varu</a> (která je jen dokončením uměle přepůlené <a href="https://letamnapegasu.blogspot.cz/2016/08/zabavna-posledni-aristokratka.html" target="_blank">Poslední aristokratky</a>) tu jsou nové prvky a celé je to dost propracované na to, aby vás stále se opakující vtipy nezačaly iritovat (jako se to stalo mě u předchozího dílu). Kniha navíc má milou i závěrečnou pointu, takže co víc si přát. Opět jsme četly s mamkou nahlas, za tři večery jsme ji přečetly, a tenhle způsob velmi doporučuji.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co dalšího bych vám tak řekla? Ohledně humoru platí to samé, co v předchozích knihách: je postavený hlavně na "extrémních" charakterech postav: škudlivý otec, matka posedlá lady Dianou, kastelán Josef nenávidějící turisty, hypochondrický zahradník Spock, rázná kuchařka paní Tichá, šílená ex-anarchistka Deniska, kterou na Kostce odložil její bohatý otec-právník... Je to stará a osvědčená parta, která je občas trochu předvídatelná, ale dobře spolu funguje.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-gB4SQ-2e_R8/WRmILXTxbDI/AAAAAAAACM8/iMJJLjcN7gcPc8lXq0lfD-jMzeVHkFuugCLcB/s1600/P_20170515_115903_vHDR_On.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://3.bp.blogspot.com/-gB4SQ-2e_R8/WRmILXTxbDI/AAAAAAAACM8/iMJJLjcN7gcPc8lXq0lfD-jMzeVHkFuugCLcB/s640/P_20170515_115903_vHDR_On.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Takže ano, přečtěte si <i>Aristokratku na koni</i>! (Pokud tedy je ještě někdo, kdo ji nečetl, protože moje tempo čtení novinek je v poslední době spíše záporné.) Je to přesně kniha na dva tři večery, kdy chcete vypnout a ničím se nezabývat. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<b>Moje hodnocení:</b><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-kG3BomKSewM/VexLWIxOHpI/AAAAAAAABO4/X8iGqPZMsEskCooCRb3ibDRl5s8g1XVRwCPcB/s1600/Kniha_4hv%25C4%259Bzdy.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="181" src="https://3.bp.blogspot.com/-kG3BomKSewM/VexLWIxOHpI/AAAAAAAABO4/X8iGqPZMsEskCooCRb3ibDRl5s8g1XVRwCPcB/s200/Kniha_4hv%25C4%259Bzdy.jpg" width="200" /></a></div>
<b> </b> <br />
<br />
<br />
<br />
<br />Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-70484117961286493532017-04-12T16:06:00.004+02:002017-04-12T16:06:47.810+02:00T. Pratchett: Jak oživit poštu v Ankh-Morporku rychle (a nepříliš snadno)<div style="text-align: justify;">
<i>Po dlouhé době jsem sáhla po k pratchettovce - a podruhé si přečetla </i>Zaslanou poštu<i>, jednu ze zeměplošských knih s polepšeným podvodníkem Vlahošem von Rosretem v hlavní roli. Co si budeme povídat - Pratchett stále patří mezi moje srdcovky a je radost se k němu vracet.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-dkBROOc6yms/WO4yxoV2l3I/AAAAAAAACLc/Cr7gvKjuEo4ECNR8MyknwmeXjPPMlcX8ACLcB/s1600/po%25C5%25A1ta.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://4.bp.blogspot.com/-dkBROOc6yms/WO4yxoV2l3I/AAAAAAAACLc/Cr7gvKjuEo4ECNR8MyknwmeXjPPMlcX8ACLcB/s320/po%25C5%25A1ta.jpg" width="191" /></a></div>
<a name='more'></a><i> </i><div style="text-align: justify;">
Vlahoše von Rosreta v Ankh-Morporku pověsili za jeho podvody, krádeže a jiné nepravosti. Tedy... ne tak docela. Tyranský vládce města lodr Vetinari se totiž rozhodl, že by se jeho schopností dalo využít - a nabídl mu úřad poštmistra. Taková nabídka se neodmítá (zvlášť když alternativou je definitivní smrt), ale oživení pošty se zdá jako nadlidský úkol - samotná hlavní budova se nejen rozpadá, ale také přetéká neodeslanými dopisy, které žadoní o přečtení, a jedinými zaměstnanci jsou poněkud starý, ale služebně mladší pošťák Grešle a mladý muž Slavoj s podivnou expertýzou na špendlíky. A aby toho nebylo málo, ve městě funguje taky mnohem rychlejší, i když v poslední době poruchová síť signálních věží. Vlahoš se tak pouští nejen do úkolu vypořídat se s poštou, ale také utkat se s konkurencí v podobě vedení signální společnosti, která ji jenom tuneluje a terorizuje své zaměstnance. Ještě že má Vlahoš působivý zlatý oblek poštmistra, talent na hraní veřejného divadla a pár šikovných golemů k tomu...!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Zaslaná pošta</i> je jednou z novějších pratchettovek, které mám raději, protože už mají vypracovanější zápletku (nejen víceméně nahodilé gagy jako v prvních dvou třech knihách ze Zeměplochy). Vlahoš je vůbec jednou z mých oblíbených postav, a navíc je tu superskvělá postava Krasomily Adoráty Srdénkové, sebevědomé slečny v černé, která kouří cigarety, odstřeluje potenciálně nebezpečné živly a angažuje se za práva golemů. Ano, téhle dámě já fandím! A abychom byli spravedliví i k dalším postavám: lord Vetinari je jako vždy dokonale tyranský, autoritativní, nesmlouvavý, mrazivý, ale překvapivě a zvláštně <i>správný. </i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nechce se mi tady rozepisovat o dalších krásách zeměplošských knih - protože buďto jste je četli a máte na ně vlastní názor (říká se, že se jedná buďto o lásku na celý život, nebo o rychlé a trvalé odožení těchto knih), nebo byste to měli napravit a po nějaké z nich sáhnout. Pro mě osobně ale patří linie příběhů s Vlahošem k těm chytřejším, s lepší zápletkou a jasnějšími paralelami k naší zeměkulaté realitě.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Abych to srhnula: je krásné vrátit se ke staré knižní lásce!
<i> Zaslanou poštu</i> (na obale vtipně dvojznačně pojemnovanou jako <i>Zas(r)aná pošta</i>) jsem četla poprvé nejspíš brzy po jejím vydání v češtině
(to bylo v roce 2005), kdy jsem měla období čtení Zeměplochy jako na
běžicím pásu. Můžu potvrdit, že tyhle knihy se dají číst klidně znova - pro mě osobně je sice první přečtení nejlepší, ale i
napodruhé neztrácí nic ze svého vtipu a inteligentní zápletky. Chystám se brzo i na další knihu o Vlahošovi, <i>Nadělat prachy</i> - kde pro změnu zavádí do města nový a lepší bankovní systém.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Musím je vám ještě k něčemu přiznat: K Vlahošovi jsem se vrátila poto, že s kamarádkou jdeme za Katedru sociologie FF UK na chotěbořský Festival fantasie mluvit o šíření inovacích v Ankh-Morporku. Prostě chceme na Prachetta naroubovat jednu ze sociologických teorií, která se naprosto nabízí - protože Prachett jako geniální pozorovatel dokázal popsat věci tak dobře a pravdivě, že se na tom klidně dá dělat "studie". </div>
<div style="text-align: justify;">
Takže pokud na Festival půjdete, doufám, že se potkáme ;)</div>
<br />
<br />
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: x-small;"><i>Zdroj obrázku: <a href="http://www.fantasyshop.cz/zbozi/6707-zemeplocha-30-zaslana-posta" target="_blank">zde</a>.</i></span></div>
<br />Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-22090845780053381132017-03-04T23:20:00.004+01:002017-03-04T23:20:58.087+01:00Doktor Watson a vraždy mezi tanky<div style="text-align: justify;">
<i>Druhý díl detektivní série <b>Roberta Ryana</b>, ve které doktor Watson vyšetřuje případy během první světové války, nese název </i>Mrtví nikam neutečou<i>. Pokračuje přesně v duchu prvního dílu: poctivě vystavěná zápletka, nečekané zvraty a pár zajímavých, i když nepříliš uvěřitelných postav.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-brAQzAQfGDs/WLs9dVhqKpI/AAAAAAAACK4/tnAFrWLyVh0TSHKGahSSRLBZglQNNI0LACLcB/s1600/ryan.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://4.bp.blogspot.com/-brAQzAQfGDs/WLs9dVhqKpI/AAAAAAAACK4/tnAFrWLyVh0TSHKGahSSRLBZglQNNI0LACLcB/s320/ryan.jpg" width="216" /></a></div>
<a name='more'></a><i> </i><br />
Děj se tentokrát neodehrává v oblasti bojů, ale z větší části v Anglii - a doktora Watsona, který se teprve vzpamatovává z traumat přivezených z fronty, zavede přímo k největšímu vojenskému tajemství té doby. Churchill chce, aby se vydal do přísně střeženého areálu, kde se vyvíjí zbraně s potenciálem rozhodnout válku ve prospěch Anglie - tanky. Aby se tanky mohly ukázat světu, musí ovšem přestat umírat lidi, kteří se na jejím vymýšlení a ovládání podílejí. Ale kdo nechce, aby byly nasazeny podle plánu? To bude muset zjistit doktor Watson, protože Holmesovi už zdraví i hlava přestávají sloužit, jako dřív...<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
U téhle knihy se opakovaly moje pocity, které jsem měla u <a href="http://letamnapegasu.blogspot.cz/2016/08/doktor-watson-patra.html" target="_blank">prvního dílu</a> - je prostě divné číst knihu z prostředí první světové války a mít pocit naprosto odpočinkové literatury. Jsou zde vcelku dobře prokresleny reálie, ale pořád jde "jen" o detektivku bez přesahu k něčemu hlubšímu (i když se místy zdá, že se autor snažil prostřednictví Watsona vměstnat otázky o zodpovědosti generálů nebo dilema o pomáhání na vývoji zbrani, která způsobí další ohromné množství úmrtí atd., ale prostě to moc nefunguje).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jinak ale jde o "poctivou" detektivku: nikdy nevíte, z koho všeho se na další stránce vyklube německý špión, žádná postava si nemůže být jistá, že přežije do konce knihy (tedy kromě Watsona, paní Gregsonové a Churchilla, že). Watson postupuje ve vyšetřování osvědčenými holmesovskými metodami a často o vlásek unikne nástrahám vrahů nebo špionů. Prostě... klasika.</div>
<div style="text-align: justify;">
Postavy mi bohužel nepřipadaly příliš dobře rozvinuté - Watson se neustále do všeho hrdinně hrne, a pak si uvědomí, že je starý. Paní Gregsonová je tradičně velmi emancipovaná a má pro Watsona slabost. Němečtí špioni jsou všehoschopní a Churchill vlastně taky. I Watsonova hlavní motivace - vyřešit případ, aby Churchill pustit z internace Holmese - je poněkud přitažená za vlasy.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takže shrnuto, podtrženo: <i>Mrtví nikam neutečou</i> je dobrá detektivka se zajímavými reáliemi. Ale doporučuji jen těm, kdo potřebují na nějakou dobu "vypnout" a nic jiného od knihy neočekávají. V takovém případě je velmi dobrou volbou.</div>
<br />
<b>Moje hodnocení:</b><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-ItlFNGsPmAc/Ven2wLpTN9I/AAAAAAAABNk/N0UnWDApaOU2K1YCrylOM4zAmXw1M71GACPcB/s1600/Kniha_3hv%25C4%259Bzdy.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="170" src="https://2.bp.blogspot.com/-ItlFNGsPmAc/Ven2wLpTN9I/AAAAAAAABNk/N0UnWDApaOU2K1YCrylOM4zAmXw1M71GACPcB/s200/Kniha_3hv%25C4%259Bzdy.jpg" width="200" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<b>Související články:</b><br />
<br />
<a href="http://letamnapegasu.blogspot.cz/2016/08/doktor-watson-patra.html" target="_blank">Doktor Watson pátrá: Krajina mrtvých mužů</a><br />
<a href="http://letamnapegasu.blogspot.cz/2016/12/faktor-churchill-kdyz-jednotlivec-hybe.html" target="_blank">Faktor Churchill: Když jednotlivec hýbe dějinami </a><br />
<br />
<div style="text-align: right;">
<i><span style="font-size: x-small;">Zdroj obrázku: <a href="http://neoluxor.cz/beletrie/mrtvi-nikam-neutecou--251956/" target="_blank">Neoluxor </a></span></i></div>
Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-63871908733813012202017-01-29T12:06:00.001+01:002017-01-29T20:13:27.706+01:00Povídková kniha Hakuna Matata<div style="text-align: justify;">
<i>Kniha Hakuna Matata je výjimečná minimálně ze dvou důvodů: prvním je fakt, že jde o dobročinný projekt ve prospěch dětí v keňského slumu Kibera, druhým je obsah složený z textů účastníků kurzů tvůrčího psaní. Jaká tedy kniha je uvnitř?</i></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-ZcAQb_wNnHc/WIx6ln4VrFI/AAAAAAAACKM/PLqE3U8NtNcs2FyZ4j9zqhxEjHwWcJDLgCLcB/s1600/hakuna.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="534" src="https://3.bp.blogspot.com/-ZcAQb_wNnHc/WIx6ln4VrFI/AAAAAAAACKM/PLqE3U8NtNcs2FyZ4j9zqhxEjHwWcJDLgCLcB/s640/hakuna.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: right;">
Foto: Honza Novák</div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
Úplně na úvod musím říct, že se mi hodně těžce hodnotí povídkové sbírky napsané lidmi, kteří s literárními ambicemi teprve začínají. Už jsem takhle před pár lety, ještě pro Easy magazine, hodnotila jednu z předchozích knih z dílny kurzů Reného Nekudy, pojmenovanou <a href="http://www.renenekuda.cz/portfolio/ti-kteri-kradou-mango/" target="_blank"><i>Ti, kteří kradou mango</i></a>, a teď se mi zase vrátil ten pocit - "a co s tím?". Jde o to, že když dáte dohromady nějakých 30 autorů, dostanete dost nesourodou směs vzhledem ke "kvalitě", lépe řečeno vzhledem k tomu, co považuji za dobré/zajímavé příběhy, a hlavně vzhledem k tomu, jak jdou spolu dohromady. A vím, že nechci být moc kritická, protože těm lidem z dílen tvůrčího psaní moc fandím a nechci je demotivovat. Tolik jako vysvětlení, proč je tahle recenze tak obecná.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Začnu tím, co mě na knize nejvíc negativně překvapilo. Těšila jsem se, že bude víc koncepční než <i>Ti, kteří kradou mango</i>, že budou spolu texty líp fungovat - protože mají společné téma, kterým jsou lidé z Kibery. Tedy, u medailonků autorů na konci knihy je napsána souvislost a jakési "oslí můstky" mezi povídkami a příběhy lidí z Kibery, ale velká část těch povídek jen po jejich přečtení neměla s Keňou nic společného - byly to příběhy z našeho prostředí, s "naší" tematikou. Což vůbec neznamená, že by byly špatné! Třeba taková Myčka od Pavly Přívozníkové nebo Terapie od Hany Hajasové patří rozhodně k těm, které si zapamatuju. Ale moje odlišné očekávání způsobilo, že mi tahle "dobře skrytá konceptčnost" prostě vadila. Z hlediska tématu života v Keni mi pak nejlepší přišly texty španělských a belgických autorů z kurzů, které jsou v knize jako "bonus".</div>
<div style="text-align: justify;">
V poslední době, kdy jsem začala konečně číst povídky, jsem navíc myslím přišla na to, že dobrá povídková kniha (nebo to, co<i> považuji</i> za dobrou povídkovou knihu) má vyvážené emoce. V jedné povídce humor, v jedné třeba trochu fantaskna, v jiné něco závažného rodinného. A povídky tak spolu fungují. Problém v tomto typu knih z tvůrčího psaní podle mě je, že se autoři snaží na krátkém textu dát co nejvíc závažného, využít ten prostor pro velké gesto, "změnit textem svět". Jako čtenáři mi to příliš neyhovuje, protože podle mého názoru za prvné na velká gesta už musí člověk umět vážně dobře psát, a za druhé moc velkých gest vyjde ve výsledku naprázdno. Proto mě hodně bavily více civilní, skromněji se tvářící texty. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tak, a teď mám pocit, že jsem knihu nepatřičně shodila - protože ve výsledku ji nehodnotím negativně. Najde se v ní několik opravdu dobrých textů a obecně mě její čtení bavilo. Moc se mi líbí ten nápad s <a href="http://projekthakunamatata.cz/" target="_blank">charitativním projektem</a> a vážně držím palce, aby se jim povedlo vybrat dost peněz na dovybavení učebnicové knihovny ve slumu. </div>
<div style="text-align: justify;">
A navíc - kniha je prostě nádherně graficky zpracovaná. Černobílé grafiky Terezy Lukešové ilustrující příběhy jsou opravdovými skvosty a za ně přidávám knize hvězdičku navíc.</div>
<br />
<b>Moje hodnocení:</b><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-1Q84GBAFuZc/Ven2jRDY3pI/AAAAAAAABNc/JMJLSbvZl38skbn7C2JtaAvB-IdDfWeDgCPcB/s1600/Kniha_4hv%25C4%259Bzdy.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="181" src="https://3.bp.blogspot.com/-1Q84GBAFuZc/Ven2jRDY3pI/AAAAAAAABNc/JMJLSbvZl38skbn7C2JtaAvB-IdDfWeDgCPcB/s200/Kniha_4hv%25C4%259Bzdy.jpg" width="200" /></a></div>
<br />
<b>Související:</b><br />
<ul>
<li>Rozhovor s René Nekudou v souvislosti s vydáním knihy Ti, kteří kradou mango (Easy magazine): <a href="http://easymagazine.cz/clanky/dva-mesice-v-keni-me-dovedly-skrz-novinarinu-ke-psani" target="_blank">"Dva měsíce v Keni mě dovedly skrz novinařinu ke psaní.</a></li>
<li><a href="http://easymagazine.cz/clanky/ti-kteri-kradou-mango" target="_blank">Ti, kteří kradou mango</a> (recenze pro Easy magazine)</li>
</ul>
<b><i>Četli jste knihu, nebo jinou sbírku od autorů z kurzů tvúrčího psaní? Navštěvovali jste sami někdy takový kurz? :)</i></b><br />
<br />
<br />Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-41221808930116895072017-01-16T12:00:00.003+01:002017-01-30T23:08:36.582+01:00Když Mariusz Szczygieł hledá pravdu <div style="text-align: justify;">
<i>Mariusz Szczygieł (autor Gottlandu) patří mezi spisovatele, jehož knihy čtu jaksi automaticky, bez podrobnějšího čtení jejich anotace. Proto mě překvapilo, že </i><b>Projekt: pravda</b><i> je o poznání "těžším", melancholičtějším čtením, než byly jeho předchozí publikace.</i></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-n5R6bGFzhZ0/WHac251n5gI/AAAAAAAACJs/xBT62MxVUHoeKSsy3fu5PDdCTqPgpK7vACLcB/s1600/projekt%2Bpravda2.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://2.bp.blogspot.com/-n5R6bGFzhZ0/WHac251n5gI/AAAAAAAACJs/xBT62MxVUHoeKSsy3fu5PDdCTqPgpK7vACLcB/s640/projekt%2Bpravda2.JPG" width="467" /></a></div>
<div style="text-align: right;">
Foto: Honza Novák</div>
<br />
<a name='more'></a><br />
V první, úvodní části knihy se seznámíme s okolnostmi, za kterých začal autor hledat "pravdu". Nijak explicitně nebo podrobně to nepopisuje, ale zemřel mu blízký člověk a on se dostal do jakési emocionální krize. Tento úvod pro mě byl, abych byla upřímná, poměrně velkým šokem: Szczygieł v depresi znamenal mírný otřes mého samozřejmého světa, protože ho mám zaškatulkovaného jako optimistického, až radostného vypravěče o krásách každodennosti.<br />
<div style="text-align: justify;">
V druhé části, která se skládá z krátkých textů o životních pravdách nejrůznějších lidí, už se víc vrací styl, na který jsem u tohoto spisovatele zvyklá, i když v sobě má trošku víc smuntých motivů. V jednotlivých textech (které, pokud jsem to dobře pochopila, původně psal do novin jako seriál, a až poté vyšly knižně) předkládá nejrůznější "pravdy", malé i velké, které na své misi posbíral: jsou to pravdy známých osobností, náhodných kolemjdoucích, lidí, se kterými se setkal na cestách, i takových, kteří mu "pravdu" sami od sebe poslali.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Těžko se mi hodnotí tento typ knih, psaných zčásti reportážním, zčásti úvahovým nebo esejistickým a z další části mikro-příběhovým stylem. Jako u všech jeho předchozích, i tady platí, že mně prostě baví jeho způsob psaní: lehký, srozumitelný, ale poetický. Pokud jde o samotný obsah, tak už podle mě prostě záleží na tom, jak vás to emocionálně chytne. Mně se moc líbil celý koncept (i když musím přiznat, že jsem čekala trochu víc) a některé z textů se nepochybně uvnitř mně uchytily a budou si tam dál žít vlastním životem. Jsem si jistá, že tuhle knížku budu opětovně otevírat a číst si v ní, i když mně nezaujala tak, jako předchozí autorovy knihy. I tak jde ale o skvělou literaturu. </div>
<br />
<b>Moje hodnocení:</b><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-1Q84GBAFuZc/Ven2jRDY3pI/AAAAAAAABNc/JMJLSbvZl38skbn7C2JtaAvB-IdDfWeDgCPcB/s1600/Kniha_4hv%25C4%259Bzdy.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="181" src="https://3.bp.blogspot.com/-1Q84GBAFuZc/Ven2jRDY3pI/AAAAAAAABNc/JMJLSbvZl38skbn7C2JtaAvB-IdDfWeDgCPcB/s200/Kniha_4hv%25C4%259Bzdy.jpg" width="200" /></a></div>
<br />
<b>Související:</b><br />
<a href="http://letamnapegasu.blogspot.cz/2014/09/citat-tydne-m-szczygiel-libustka.html" target="_blank">Mariusz Sczcygiel: Libůstka</a><br />
<br />
<b><i>Máte rádi Szczygiełovy knihy? Četli jste </i>Projekt: pravda<i>? </i> </b>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-74235274022565438652017-01-11T11:43:00.003+01:002017-01-11T11:43:56.058+01:00Aristokratka ve varu: návrat do zajetých kolejí<div style="text-align: justify;">
<i>Pokračování knihy </i>Poslední aristokratka<i> <b>Evžena Bočka</b> většina recenzentů odhaduje na nejslabší článek celé série - nemůžu posoudit, jelikož jsem ještě nečetla třetí díl, celá knihy ale opravdu působí spíše jako dodatek ke knize první, nebo lépe řečeno jako kniha </i><i><i>uměle a nešikovně přeťatá</i> ve dvě. </i><br />
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-rvEObNbpqeU/WHVIPl5rJRI/AAAAAAAACJc/OUS-8lrRmOQFUmvz0wuSTIQIjzpWezdBwCLcB/s1600/aristokratka.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="420" src="https://4.bp.blogspot.com/-rvEObNbpqeU/WHVIPl5rJRI/AAAAAAAACJc/OUS-8lrRmOQFUmvz0wuSTIQIjzpWezdBwCLcB/s640/aristokratka.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: right;">
Foto: Honza Novák</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
<i>Aristokratka ve varu</i> pokračuje přesně ve stylu, ve kterém jela <a href="http://letamnapegasu.blogspot.cz/2016/08/zabavna-posledni-aristokratka.html" target="_blank"><i>Poslední aristokratka</i></a>. O ději se toho moc říct nedá: prostě pokračuje slet situačních a charakterových gagů z prvního dílu: rodina a zaměstnanci se snaží vyrovnat s nutností lákat turisty; otec-hrabě šílí z finančních problémů, zahradník z nastupujících šedin a vypravěčka Marie ze všech ostatních. Rodina navíc dostane pozvánku na slezinu aristokracie, kam matka nutně potřebuje jet, aby se seznámila s princeznou Dianou. A tak.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Už v <a href="http://letamnapegasu.blogspot.cz/2016/08/zabavna-posledni-aristokratka.html" target="_blank">recenzi</a> na <i>Poslední aristokratku</i> jsem psala, že vtipům podle mého názoru v druhé části knihy "dochází dech" - jsou postavené stále na stejném humoru, neobjevují se nové prvky. V <i>Aristokratce ve varu</i> tento trend pokračuje. Je fajn, že si člověk na všechny ty vtipy z první knihy třeba tak moc nepamatuje, ale stejně - opravdu to chtělo něčím oživit, inovovat. Nestačí, že kuchařka pije čím dál tím víc ořechovky a zahradník jí čím dál tím víc prozaců. Jasně, je to vcelku sranda a rozhodně se zasmějte, ale - nějakou změnu, prosím...!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nic podrobnějšího vám o knížce neřeknu - všechno, co platí pro <i>Poslední aristokratku</i>, můžete klidně napasovat i na druhý díl, protože je jenom prodloužením toho prvního. Opět jsme knihu četli doma nahlas a na tento způsob čtení stále doporučuji (sama bych nejspíš neměla chuť ji přečíst). Chovám naději, že třetí díl - <i>Aristokratka na koni </i>- bude lepší, jak jsem si přečetla v některých recenzích: vyloženě mě nadchl příslib opravdové <i>zápletky</i>. Doufám, že to tak bude, protože v tom případě už by šlo o vcelku dobrou knihu...</div>
<br />
<b>Moje hodnocení: </b><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-ItlFNGsPmAc/Ven2wLpTN9I/AAAAAAAABNk/N0UnWDApaOU2K1YCrylOM4zAmXw1M71GACPcB/s1600/Kniha_3hv%25C4%259Bzdy.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="170" src="https://2.bp.blogspot.com/-ItlFNGsPmAc/Ven2wLpTN9I/AAAAAAAABNk/N0UnWDApaOU2K1YCrylOM4zAmXw1M71GACPcB/s200/Kniha_3hv%25C4%259Bzdy.jpg" width="200" /></a></div>
<i>Baví vás série o Aristokratce? Mám se opravdu těšit na třetí díl? :)</i>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-8752533395901482522017-01-07T11:08:00.005+01:002017-01-10T20:58:55.356+01:00Tomáš Sedláček a spol.: Jak budeme žít za 20 let<div style="text-align: justify;">
<i>Knihy Tomáše Sedláčka mě obecně zajímají, takže jsem sáhla i po novince, kterou napsal spolu s "hosty", odborníky z různých odvětví. Krásně nadesignovaná kniha</i><b> 2036: Jak budeme žít za 20 let? </b><i>pro mě ale byla zklamáním.</i></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-i-tAvGcOWQI/WG_yEJGRzTI/AAAAAAAACIE/yOJeMOp_aoEBl9oWmb_Bg5I6NCyBUejEQCLcB/s1600/Sedl%25C3%25A1%25C4%258Dek_2036.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="422" src="https://2.bp.blogspot.com/-i-tAvGcOWQI/WG_yEJGRzTI/AAAAAAAACIE/yOJeMOp_aoEBl9oWmb_Bg5I6NCyBUejEQCLcB/s640/Sedl%25C3%25A1%25C4%258Dek_2036.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i> 2036 </i>je souborem textů autorů z různých odvětní a s různými odbornostmi: novinář, herec, psychiatr, sportovec, módní návrhář, socioložka, architekt, jazykovědkyně, markeťák, šéf neziskovky, duchovní... Dvacet pohledů lidí, kteří se zamýšlejí nad směřováním světa, každý vzhledem ke svému oboru. Neustále nám připomínají, že prognózy jsou v naší době rychlých změn a překotného technologického vývoje nejisté a spíše pošetilé, přesto se o ně snaží. A protože chci začít pozitivně - než na knihu nahrnu všechnu svoji kritiku - musím uznat, že je to velmi zajímavý koncept s velkým potenciálem pro výsledek, který ze souboru textů mohl vzniknout.</div>
<div style="text-align: justify;">
<i> </i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jak už jste poznali z prvního odstavce, podle mého názoru tento potenciál využit nebyl. Nebo, ještě lépe řečeno: já osobně jsem z této knihy v podstatě nic neměla. Z mého pohledu je hlavní nevýhodou, že jednotlivé eseje dostávají prostě málo prostoru: hodně z nich proto působí spíš jako školské úvahy, nad kterými si někdo nedal moc práce a jejichž půlku zabírá elaborát na téma "proč je těžké předpovídat budoucnost". Kdyby bylo v knize méně autorů - nebo byla delší - pak by možná jednotliví odborníci mohli jít víc do hloubky, zajít v úvahách dál, překonat publicistickou zkratku, ve které se podle mě většina textů pohybuje. Přinést něco nového, než co už jsme od nich mnohokrát slyšeli.</div>
<div style="text-align: justify;">
A tady právě musím zdůraznit a podtrhnout svoji několikrát použitou variaci na "podle mého názoru", kterou jsem do minulého odstavce vměstnala. Mám totiž silný dojem, že je to můj problém - že prostě moc čtu a sleduju média, než aby mě takováto kniha uspokojila. Krátké články v publictistickém stylu, které klouzají po povrchu tématu, mně prostě neberou. Text Cyrila Höschla je pro mě jenom zopakováním jeho názorů na migraci, které často ventiluje v rozhlase. Tomáše Sedláčka mám dost "načteného" a sleduju DVtv, takže prostě jeho pohled znám. Stejně tak bych sama odhadla to, co napsali autoři do sekce o médiích. Paradoxně mě tak nejvíc zaujal text Adama Gebriana o architektuře, případně Vladimíra Staňka o módě, protože to jsou oblasti, o jejichž fungování vím v podstatě velké nic. Takže možná, že kdybych míň četla nebo nebyla tak všeobecně zaměřená, bavila by mě kniha víc.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale na druhou stranu - opravdu si autoři myslí, že po knize sáhnou lidi, kteří nehltají noviny a články různého typu, tedy že jejich cílový čtenář nebude mít aspoň všeobecný přehled o trendech v různých odvětvích? Je pro mě opravdu záhadou, pro jakého čtenáře tato kniha vznikla...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ovšem ještě jednou musím pochválit grafické zpracování - krásná vazba, spousta fotografií nejen autorů textů, ale hlavně věcí, kterými jsme žili před dvaceti lety - vynálezů, novinek, událostí. Právě při jejich prohlížení vám dojde, jak jiný byl svět, jak moc jsme se posunuli (kupředu?) a jak nespolehlivé jsou proto veškeré předpovědi budoucnosti. Protože za 20 let se může stát v podstatě cokoliv.</div>
<br />
<b>Moje hodnocení:</b><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-ItlFNGsPmAc/Ven2wLpTN9I/AAAAAAAABNk/N0UnWDApaOU2K1YCrylOM4zAmXw1M71GACPcB/s1600/Kniha_3hv%25C4%259Bzdy.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="170" src="https://2.bp.blogspot.com/-ItlFNGsPmAc/Ven2wLpTN9I/AAAAAAAABNk/N0UnWDApaOU2K1YCrylOM4zAmXw1M71GACPcB/s200/Kniha_3hv%25C4%259Bzdy.jpg" width="200" /></a></div>
<br />
<br />
<br />
<div style="text-align: right;">
Foto: Honza Novák</div>
Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-19282404266137657462017-01-02T20:25:00.001+01:002017-01-02T21:04:17.306+01:00A zase nový rok! <div style="text-align: justify;">
Taky vám vždycky na začátku roku připadá nový letopočet jako nepatřičný, podivný a tak nějak nepřátelsky cizí, než si na něj zvyknete? Přesně v této fázi momentálně jsem. Je 2. ledna 2017... ale to ´17 budu muset parkrát napsat, abych se s tím srovnala. Každopádně - předchozí rok byl pro mě krásný, velmi úspěšný a do velké míry přelomový: na tu přelomovost v roce 2017 příliš nesázím, ale pevně věřím, že skvělý rok to určitě bude!</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-k3mPpnTspLE/WGqn_DOtdHI/AAAAAAAACHY/wA1l7rSNjUgbpRt-EnjbEIlkysjSkxRWQCLcB/s1600/pf_sv%25C3%25AD%25C4%258Dka.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="558" src="https://4.bp.blogspot.com/-k3mPpnTspLE/WGqn_DOtdHI/AAAAAAAACHY/wA1l7rSNjUgbpRt-EnjbEIlkysjSkxRWQCLcB/s640/pf_sv%25C3%25AD%25C4%258Dka.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<a name='more'></a><br />
Nebudu tu moc otravovat s rekapitulovacími náladami - jsem si jistá, že jich máte z jiných webů, blogů nebo od jiných lidí až po krk. A nakonec, v oblasti knih toho ani moc nekapitulovat nemůžu: můj seznam na Goodreads říká, že jsem přečetla 29 knih (nezapočítány některé oborové), což je pro mě spíš slabé. Navíc pokračoval můj rok se čtením útlých knih (ne, stále se nemůžu dokopat k bichlím, i když mi na poličce přibývají skvělé tlusté romány). Ale myslím, že jsem tenhle rok prostě zjistila, že mnohem raději trávím čas ve své realitě, než v realitě knižních hrdinů. Což tedy neznamená, že bych přestávala být knihomol! Ani náhodou... spíš začínám mít v tomto ohledu více, ehm, vyvážený život.<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Musím se vám dále přiznat, že mně psaní recenzí nenaplňuje tak, jak dříve - což je taky jeden z důvodů, proč tenhle blog opět začal stagnovat. Recenze se pro mě staly rutinou: jsem schopná napsat jednu za 15 minut, bez větší námahy a snahy. Mnohem víc času proto věnuji věcem, které mně více rozvíjejí a v kterých vidím větší smysl (nejen pro sebe) - v poslední době je to hlavně práce v <a href="http://demagog.cz/">Demagog.cz</a>. Rok 2017 bude pro nás velmi nabitý, jelikož je volební a média i politici budou mít žně, takže je mi jasné, že se moje priority jen tak nezmění.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Ale už konec těchto úvah! Stejně většina prognóz nakonec nevyjde, a o to zajímavější to bude!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Proto vám spolu s lištičkou z Malého prince přejeme hodně dobrého do roku 2017: ať jsou kolem vás vaše jedinečné a milované růže a ať máte kolem sebe spoustu "ochočených" lidí, tedy přátel. A samozřejmě nesmím zapomenout, hodně dobrého a inspirativného čtení! </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-1pnJ3ieayRU/WGqnemof1uI/AAAAAAAACHU/FsN_5L6bOAc9YwEAkfbY-a4tn5hlf6D9ACLcB/s1600/li%25C5%25A1ka_r%25C5%25AF%25C5%25BEe_edit.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="350" src="https://3.bp.blogspot.com/-1pnJ3ieayRU/WGqnemof1uI/AAAAAAAACHU/FsN_5L6bOAc9YwEAkfbY-a4tn5hlf6D9ACLcB/s640/li%25C5%25A1ka_r%25C5%25AF%25C5%25BEe_edit.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<br />
<b><i>Jaký byl váš rok? A jak se těšíte na ten nový? :)</i></b><br />
<br />
<div style="text-align: left;">
P.S.: Za vyfocení krásných fotek vděčím Honzovi Novákovi.<b><i> </i></b></div>
Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-51312271220010764472016-12-23T20:35:00.001+01:002016-12-23T20:35:57.241+01:00Faktor Churchill: Když jednotlivec hýbe dějinami<div style="text-align: justify;">
<i>Kniha věnovaná osobnosti Winstona Churchilla, napsaná britským politikem <b>Borisem Johnsonem</b>, se stala velkým trhákem i v našem knižním světě. Johnson si vzal obtížný úkol: podívat se na Churchilla dnešníma očima a zhodnotit ho v celé kompexnosti jeho mnohaletého působení i jeho osobních vlastností. Jak se mu to v knize </i><b>Faktor Churchill</b><i> podařilo?</i></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-TyI6IWZhzio/WF1yJZjfNRI/AAAAAAAACGs/1PJQW8ms2xMvpTiWYvwq0olJP3u8RnVPgCLcB/s1600/Faktor%2Bchurchill.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://3.bp.blogspot.com/-TyI6IWZhzio/WF1yJZjfNRI/AAAAAAAACGs/1PJQW8ms2xMvpTiWYvwq0olJP3u8RnVPgCLcB/s400/Faktor%2Bchurchill.png" width="262" /></a></div>
<br />
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Winston Churchill byl komplikovanější, rozporuplnější osobnost s mnohem větším vlivem v nejrůznějších oblastech, než jsem z hodin dějepisu tušila: to je asi to hlavní, co si z knihy odnesu. Věděli jste například, že Churchill na začátcích své politické dráhy stál u zrodu sociálních výhod v Británii (jako je minimální mzda)? Že byl tak trochu trhlý exhibicionista, který se sebevražedně proháněl nejrůznějšími menšími válečnými konflitky a psal o svých dobrodružstvích do novin? Že převlékal politický kabát dost podle toho, jak se mu to hodilo (od konzervativců po liberály a zas zpátky)? Že byl ministrem několika rezortů včetně námořnictva, financí a kolonií (kde taky ovlivnil mapu Blízkého východu - přičemž tenhle název taky vymyslel)? Že napsal v knihách a článcích víc slov než Shakespear a Dickens dohromady (a dostal Nobelovku za literaturu)? Že jeho nápad stál u zrodu tanků?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Churchill je prostě dodnes fascinující osobnost. Není mnoho lidí, kteří by s tímto názorem chtěli polemizovat. Johnson jde ovšem dál: tvrdí, že "faktor Churchill" byl jedinečný a nezastupitelný a jde s úvahami až do takových končin, jako že bez něj by Británie prostě nebojovala za druhé světové s Němci, Amerika během války nespolupracovala s Británií, prostě že bez Churchilla by se věci na všech frontách vyvíjely velmi, velmi špatně. Přiznávám, že tahle spekulativní historie mě poněkud odrazuje a irituje... Johnsonova biografie tohoto pána s doutníkem je navíc silně hodnotící: sice vykresluje Churchilla jako rozporuplnou postavu s mnoha chybami a obrovským egem, popisuje jeho přešlapy - ale poté je všechny zase krásně zrelativizuje a se shovívavým pousmáním obhájí. Jako by poselstvím bylo: "Kašlete na to, Churchill byl stejně bůh."</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Je snad jasné, že trochu zveličuji: tento styl mi ale vadil. Ačkoliv jsem si užila všechna ta fakta a nové informace, v knize je prostě přespříliš oslavných pasážích, ve kterých se pořád dokola dozvídáme, v čem všem byl Churchill nejlepší. Je jasné, že Johnson psal knihu o svém idolu a myslím, že si ze všech rozporuplných Chuchillových vyjádření a glos vybíral to, co mu zapadalo do obrazu. Vždyť i Churchillova velmi protichůdná vyjádření o možné evropské spolupráci (ze které se zrodila EU) interpretoval přesně podle svých vlastních euroskeptických postojů...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Možná, že mi prostě nesedí číst o faktech takto publicisticky, až příliš interpretačně a politicky, asi už jsem si příliš zvykla na odborné texty a v tomto případě mi prostě Johnsonův styl vadil. Touto kritikou ovšem nechci shodit celou knihu - její čtení jsem si opravdu užila a informačně je velmi bohatá. Jen je podle mého názoru dobré číst ji kriticky: jako pohled člověka, který má sám určitou politickou funkci (v konzervativní straně) a který si do tohoto politika v některých ohledech silněji promítá svá vlastní přesvědčení.</div>
<br />
<b>Moje hodnocení:</b><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-1Q84GBAFuZc/Ven2jRDY3pI/AAAAAAAABNc/JMJLSbvZl38skbn7C2JtaAvB-IdDfWeDgCPcB/s1600/Kniha_4hv%25C4%259Bzdy.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="181" src="https://3.bp.blogspot.com/-1Q84GBAFuZc/Ven2jRDY3pI/AAAAAAAABNc/JMJLSbvZl38skbn7C2JtaAvB-IdDfWeDgCPcB/s200/Kniha_4hv%25C4%259Bzdy.jpg" width="200" /></a></div>
<br />
<br />Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-70183001069804476452016-12-16T15:17:00.004+01:002016-12-18T20:25:56.386+01:00Knihy bez recenze: Když Radek John viděl Ameriku<div style="text-align: justify;">
<i>Někdy po prezidentské volbě v USA jsem sáhla po knize Radka Johna </i>Jak jsme viděl Ameriku<i>: reportážní titulu z roku 1989. Dlouho jsem přemýšlela, jak o ní napsat - až jsem se rozhodla zařadit ji do Knih bez recenze.</i></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-cd_1vmXl-H8/WFP2G29SqUI/AAAAAAAACGY/NztmwZtqj1IZVcVSs-cgwUV_2eqfjA4AACLcB/s1600/Radek%2B%2BJohn.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://3.bp.blogspot.com/-cd_1vmXl-H8/WFP2G29SqUI/AAAAAAAACGY/NztmwZtqj1IZVcVSs-cgwUV_2eqfjA4AACLcB/s640/Radek%2B%2BJohn.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Radek John vycestoval do USA v roce 1989 v rámci tříměsíčního projektu, který zval novináře z různých koutů světa a seznamoval je s rozličnými podobami Spojených států. John se tak ocitl v USA spolu s Němcem, Rusem, novinářkou ze Zimbabwe nebo novinářem z Jižní Koreje.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kniha představuje velmi komplexní (aspoň z mého pohledu) vykreslení Ameriky z konce 80. let. Pořadatelé projektu se snažili ukázat novinářům opravdu vše, zvlášť to, co chtěli vidět: a že Johna nezajímalo nějaké pozlátko, naopak snad nejvíc prostoru věnoval problému epidemie HIV. V knize si můžete přečíst, jak vypadal Harlem a jak San Francisko, o Washingtonu i Californii, o rezervaci Indiánů i stávce horníků. John byl na farmě a v městečku, kde žijí potomci českých přistěhovalců, na prohlídce nadnárodních společností, v centrem pro drogově závislé, na hranicích s Mexikem s hlídkou sledující nelegální přechod hranic a nakonec strávil pár týdnů v euforické době po Sametové revoluci jako vyhledávaný komentátor situace v amerických médiích.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na způsobu, jakým John v roce 1989 viděl Ameriku, je fascinující rozporuplnost jeho pocitů. Obdivuje svobodu, možnosti a ekonomický rozvoj země, její velikost a rozmanitost, sebevědomí lidí. Na druhou stranu je zděšen počty opravdu chudých lidí a nedostatkem zdravotní péče pro všechny bez rozdílů, překvapuje ho jiný přístup k solidaritě, než jaký známe z Evropy (a jaký komunisté 80. let stále tvrdě propagovali). V některých částech knihy píše, jak by byli komunisti rádi, kdyby se vrátil domů a napsal, jak hrozné podmínky jsou v USA pro pracující lidi a jak nebezpečné jsou obyčejné životy lidé uprostřed válek gangů; o pár stránek dál přiznává, že kdyby mohl, v USA by klidně zůstal. Je to směs obdivu, nechápavosti a zděšení. A nakonec dochází k velkým rozporům i uvnitř skupiny novinářů: rozdíly mezi těmi z Východu a z vyspělého světa jsou prostě moc velké a co je pro Johna skvělou zkušeností a jedinou možností vidět Ameriku v její pestrosti, je pro jeho kolegu z Německa nudným a špatně postaveným programem.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zařadila jsem <i>Jak jsem viděl Ameriku </i>do Knih bez recenze - protože si prostě netroufám pořádně tuto knihu zhodnotit z dnešního pohledu. Celou dobu, co jsem ji četla, jsem si říkala, že bych potřebovala strávit pár hodin pořádnou rešerší: zjistit, jestli ty problémy, které John popisuje, vymizely, nebo se naopak zhoršily. Jak je to v USA s válkami gangů, bezpečností a rozdělením měst na luxusní čtvrtě a zóny, kde vás zabijí, když uhnete do špatné ulice? Tuším, že AIDS epidemie byla zvládnuta a že už se nešíří tak hrozným způsobem, ale jak je to s ostatními drogami? Vím, že zrovna v USA jsou ty rozevírající se nůžky mezi chudými a bohatým mnohem větším problémem, než u nás, a že některá města se po odchodu průmyslu dostala až úplně na dno. Že přistěhovalský "problém" s lidmi z Mexika je pořád aktuální (nakonec na tom Trump stavěl svoji kampaň). Ale jak je to <i>doopravdy </i>a <i>podrobně? </i> </div>
<div style="text-align: justify;">
Z tohoto pohledu ve mně tedy kniha vyvolala víc otázek než odpovědí. Ale nutno říct, že jde o skvělou reportážní knihu: příběhy skutečných lidí, plastické popisy prostředí a neřešitelnosti něterých problémů, z nichž některé z nich k nám dorazily vlastně teprve nedávno. </div>
<div style="text-align: justify;">
Prostě - i v roce 2016 stojí kniha Johnova o USA v roce 1989 za přečtení. </div>
Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-36921903287636663402016-11-14T17:05:00.000+01:002016-11-14T17:05:09.415+01:00Doctor Strange zachraňuje svět magií<div style="text-align: justify;">
<i>Další Marvelovka přišla do kin - tentokrát s lákadlem tak velkým, jakým je Benedict Cumberbatch v hlavní roli. Svět Doctora Strange je prozatím na zbytek marvelovského univerza navázán jen velmi volně a funguje jako samostatný příběh: o magii, aroganci a vůli pomáhat a o ústupcích, které člověk na své cestě může (nebo musí?) udělat.</i></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-pdzIfRXGcVU/WChIm6-JKmI/AAAAAAAACFw/Z0XoSRqlTAICEfXMtfDxtQuzOB0TyHxWgCLcB/s1600/doctor-strange.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://3.bp.blogspot.com/-pdzIfRXGcVU/WChIm6-JKmI/AAAAAAAACFw/Z0XoSRqlTAICEfXMtfDxtQuzOB0TyHxWgCLcB/s640/doctor-strange.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Stephen Strange (Benedict Cumberbatch) je geniální neurochirurg: slavný, bohatý a taky arogantní. Slabost má snad jedině pro svoji alturistickou kolegyni (Rachel McAdams). Jednoho dne ale Strange havaruje ve svém autě - a následkem zranění jsou nervy na jeho rukou nenávratně poškozeny: Strange už nemůže operovat. Hledá pomoc v experimentálních léčbách, ale nic nezabírá: v zoufalství se pak obrací k alternativní cestě a dostane se až do Nepálu, do místa zvaného Kamar-Taj. Tady sídlí Nejvyšší, duchovně silná bytost, která nakonec vezme Strange do učení: jenže nejde jenom o cestu k uzdravení, ale také k silám, které normální člověk nezná - a jejichž protiváhou jsou síly temné, které se brzy pokusí porazit společenství a získat moc nad Zemí.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/3xoxeCWpZyU/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/3xoxeCWpZyU?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Trochu jsem se bála, že se Marvel (a další komiksovky z nedávné doby) už co do nápadů vyčerpaly: že už nejde přijít s ničím novým, zajímavým. No, pořád si myslím, že těch filmů podle komiksů je až moc. Přesto <i>Doctor Strange</i> není ani jako Batman (což by se vzhledem k té aroganci nabízelo, ale Strange se zdaleka nebere tak vážně), má osobitý humor (protože Benedict) a i jeho síla a magie jsou vcelku originálním prvkem. Dokonce i ty "Inception" efekty s pokřivenou realitou jsou výborné (mnohem lepší a lépe využité než v Inception, alespoň podle mě).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Je asi jasné, že nejlepší na tom celém je právě Strange, hraný Cumberbatchem. Je vtipný a šarmantní. Bohužel se tvůrcům trochu nepovedlo zvládnout přechod, změnu v jeho povaze a cílech. Možná měl být film delší, možná by mu seděl víc seriál nebo druhý díl: každopádně Strange se mění lusknutím prstu, takřka v jedné scéně, a to prostě nefunguje, jak má. Vzpomeňme na skvělý Nolanův film <i>Batman Begins</i>, který je celý věnovaný "přerodu" Bruce Wayna v Batmana: neříkám, že se to musí dít u každého superhrdiny, ale Doctor Strange je vyloženě nevyužitý potenciálm, ještě s takovým hercem v hlavní roli. </div>
<div style="text-align: justify;">
A ta supersladká doktorka - vážně jsem si myslela, že jsme se už dostaly za dobu, kdy jsou ve filmu jako stafáž krásné, emocionální a podporující ženy, které ve správném okamžiku vyděšeně ječí... ach jo. </div>
<div style="text-align: justify;">
S tím také souvisí, že emocinální odevzva na film - kromě toho, že pár scén pobaví - u mě byla v podstatě nulová. Užila jsem si to, samozřejmě, byla to zábava. Ale já už od komiksů čekám trošku víc, to jsem nedostala.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Abych však byla férová: pořád jde o mnohem lepší film, že druzí <i>Avengers</i> nebo <i>Captain America: Civil War</i> (kteří mě přeplácaností superhrdiny vyloženě štavaly), je konzistentnější a umožní postavám vyniknout. A hlavně, mám novou oblíbenou postavu - plášť Doctora Strange! Je vážně skvělej a těším se na něj do dalšího dílu.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/LVjN5lFCvHg/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/LVjN5lFCvHg?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Shrnuto: Vcelku příjemný film, pokud máte rádi efekty, humor a Benedicta Cumberbatche. Nic víc od toho ale nečekejte. Jedna z mírně nadpůrměrných Marvelovek, ale fakt se netěším, až bude Strange trapčit ve filmu s dalšími dvaceti superhrdiny.</div>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: x-small;"><br /></span></div>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-size: x-small;"><span style="font-size: small;"><i><b>Viděli jste Doctora Strange? Co si o něm myslíte? :)</b></i></span></span></div>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: x-small;">Zdroj obrázku: <a href="http://nafilmu.cz/tag/doctor-strange/">http://nafilmu.cz/tag/doctor-strange/</a></span></div>
<br />Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-77788345523815095522016-11-09T21:44:00.006+01:002016-11-09T21:44:50.482+01:00Slepice, vejce a Betty MacDonald<div style="text-align: justify;">
<i>Knihu </i><b>Vejce a já</b><i> od Betty MacDonald asi zná většina Čechů, nebo spíš Češek - je jednou z nepochybných stálic v našich knihovnách. I v té naší rodinné má česné místo a já se k ní po mnoha letech vrátila - abych zjistila, že je přesně tak skvělá, jak jsem si ji pamatovala.</i></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-FyZBe84Wm7g/WCOJQViZLbI/AAAAAAAACFg/v9tTkn5tmAou_tq2j2XBY5V02Xt-lGFkwCLcB/s1600/vejce%2Ba%2Bj%25C3%25A1_edit.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://2.bp.blogspot.com/-FyZBe84Wm7g/WCOJQViZLbI/AAAAAAAACFg/v9tTkn5tmAou_tq2j2XBY5V02Xt-lGFkwCLcB/s640/vejce%2Ba%2Bj%25C3%25A1_edit.jpeg" width="640" /></a></div>
<br />
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
<div style="text-align: justify;">
Betty si v osmnácti vzala o třináct let staršího úředníka v pojišťovnictví Boba. A když jí na svatební cestě svěřil svoji touhu vlastnit slepičí farmu, odjela s ním bez váhání do horské samoty ve státě Washington, aby s ním tento sen zrealizovala. V knize tak popisuje své dětství a dospívání, ale hlavně život na farmě mezi zvířaty, rostlinami a svéráznými sousedy. Betty se na manželku farmáře nehodí a směle to přiznává, odmítá vyšívat a raději sveřepě čte; sice vstává ve čtyři ráno, ale sní o tekoucí vodě a životu ve městě.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Život na farmě má daleko k ideálu "čistého života uprostřed přírody", ale Betty se na něj dokáže dívat s nadhledem a sebeironií. To je podle mého taky důvod, proč tuhle knížku stále čteme a milujeme: její pozorovatelský talent, mírná nadsázka, ale hlavně schopnost udělat si z toho všecho (hlavně toho těžkého) legraci, jsou prostě neodolatelné. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Vejce a já</i> mi poprvé četla mamka, když jsem byla malá - myslím, že jsem tehdy buďto ještě byla ve školce, nebo tak v první druhé třídě. Později jsem ji slyšela načtenou v rozhlase (četla ji myslím Taťjána Medvecká), ale až teď jsem ji přečetla sama. Je to stále stejná zábava. Pamatuju si, že jsem byla trochu zklamaná, když jsem se poprvé dozvěděla, že Betty nakonec z farmy utekla a s Bobem se rozvedla (což je až v dalších jejích knihách) - ale už jsem dospěla do věku, kdy to velmi chápu a za tenhle útěk ji ještě víc obdivuju.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Snad jediné, co mi trošku při čtení vadilo, bylo rozčlenění do tematických spíš než časových kapitol. Najdeme tu kapitoly o "ukrutném psovi", který už ale hladce účinkuje v předchozí půlce knihy; Betty se v různých tématech vrací k době, kdy byla těhotná, a já měla problém určit, kde se teda pohybujeme, jak stará je její Anička (nebo jestli už nečeká další). Uznávám ale, že tematické rozčleněné má co do sebe: může se podrobně zabývat svěřepým Sporákem, svými sousedy, Indiány z okolí, zavařováním nebo nedostatkem knih. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud máte Betty MacDonald a její humor rádi, doporučím vám skvělé představení v pražském divadle Viola, <i><b>Hodně smíchu a pár slz</b></i>. Divadlo z pohledu Blanche Caffier, Bettyiny dobré přítelkyně, ukazuje nejen Betty a její rodinu, ale také Ameriku v první polovině dvacátého století. Velmi zábavné a nakonec i dojemné; Tereza Kostková (jako Betty) a Carmen Mayerová (Blanche) jsou výborné.</div>
<div style="text-align: justify;">
A aby byla doporučení ohledně Betty MacDonald kompletní, musím zmínit i její příběhy pro děti: ty, ve kterých vystupuje <b>Paní Láryfáry.</b> Paní Láryfáry má moc ráda děti a umí léčit různé jejich "nemoci", jako je "ještěchvilkína" nebo "čurbesajda". Jestli máte ve svém okolí děti, těmito knížkami podle mě nemůžete udělat chybu - je to zábavná a laskavá četba.</div>
<br />
<b>Moje hodnocení <i>Vejce a já</i>:</b><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-8xmdMWqvU7Y/VenpazosuBI/AAAAAAAABNA/dUY3-gdVRHoqITYg8mm0yxNQZcSLrfc7QCPcB/s1600/Kniha_5hv%25C4%259Bzd.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="188" src="https://3.bp.blogspot.com/-8xmdMWqvU7Y/VenpazosuBI/AAAAAAAABNA/dUY3-gdVRHoqITYg8mm0yxNQZcSLrfc7QCPcB/s200/Kniha_5hv%25C4%259Bzd.jpg" width="200" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<br />
<br />
<i>Taky patří Betty MacDonald k vašim srdcovkám? Znáte i její pohádky? :)</i><br />
<br />Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-29834992621673714822016-11-04T16:10:00.003+01:002016-11-04T16:10:43.494+01:00Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho trable s přátelstvím<div style="text-align: justify;">
<i>Moje jízda za přečtení knih Haruki Murakamiho pokračuje, a to knihou <b>Bezbarvý Cukuru Tazaku a jeho léta putování.</b> Je to vcelku klasická murakamiovka, až na jednu malou neobvyklost - není tu žádná mužská postava, která by trochu zoufalé vlála za nějakou ženou-idolem. Je to zvláštní, ale i takové knihy Murakami dokáže napsat...</i></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-BiIY3yk4LGA/WByjTSzB0fI/AAAAAAAACDg/G-a4ZA7GY8UmOIOMVIcHrRIHtUiYK1HyQCLcB/s1600/murakami2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://3.bp.blogspot.com/-BiIY3yk4LGA/WByjTSzB0fI/AAAAAAAACDg/G-a4ZA7GY8UmOIOMVIcHrRIHtUiYK1HyQCLcB/s400/murakami2.jpg" width="300" /></a></div>
<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
Cukuru Tazaki je šestatřicetiletý inženýr, který žije v Tokiu a má práci, po které vždy toužil - staví železniční nádraží. Jeho život je poklidný a nevýrazný. Nese si v sobě však jednu ránu: když mu bylo něco přes dvacet, vyloučili ho jeho čtyři kamarádi z party, která pro něj tehdy byla emocionálně vším. Cukuru se nikdy nedozvěděl, proč se s ním jeho přátelé najednou přestali bavit: od té doby má však problém s navazováním vztahů. Připadá si prázdný a bezbarvý - stejně jako jméno, které v sobě nemá žádný název barvy, zatímco jména všech jeho přátel barevná byla. Cukuru je prostě bezbarvý a nevýrazný. Nebo si to aspoň myslí. Ale je tu jedna žena, která se o Cukurua začne zajímat - a podnítí ho, aby šel zpět do své minulosti a pokusit se zjistit, co se tehdy stalo - a snad se s tím vyrovnat.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bavilo mě to - tak jako většina věcí od Murakamiho. Opět jde o ten správný mix - krásný styl psaní, ozvláštnění hudebou, zajímavé postavy, troška "nevysvětlitelných motivů", hodně vztahů. Na rozdíl od knih, které jsem četla dosud, tady ale byly upozaděné romantické (sexuální) vztahy a celé se to točilo spíš okolo přátelství. I když - nějaké ty potlačené věci tu byly a i spouštěčem pro Cukurouvo hledání byla žena, takže klasické murakamiovské "cherche la femme".</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Toto trochu neobvyklé téma mě hodně vzalo. Mluví se tu o tom, na čem je postavené naše vědomí vlastní hodnoty a jak moc ho ovlivňují ostatní lidé. Jak lehce se může zhroutit, když vám v jeden okamžik vaši blízcí řeknou, že už vás nechtějí. A jak těžké je tohle sebevědomí získat zpět.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nebudu se tu o knize moc rozepisovat - pokud máte Murakamiho jako spisovatele rádi, pak vás nezklame (jako třeba mě jeho povídka <a href="http://letamnapegasu.blogspot.cz/2016/08/nevyrazny-murakamiho-spanek.html" target="_blank">Spánek</a>). Je tu dobrá atmosféra, zajímavé postavy, napětí funguje. Sice knize něco chybí k dokonalosti - možná ještě větší originalita nebo snad moment, ze kterého bych se víc "posadila", ale stále je to dobré. A pro ty, kdo s Murakamim začínají, je to jedna z "méně divných" knih. Čtenářská spokojenost nezaručena, ale předpokládána. </div>
<br />
<h4>
Moje hodnocení:</h4>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-1Q84GBAFuZc/Ven2jRDY3pI/AAAAAAAABNc/JMJLSbvZl38skbn7C2JtaAvB-IdDfWeDgCPcB/s1600/Kniha_4hv%25C4%259Bzdy.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="181" src="https://3.bp.blogspot.com/-1Q84GBAFuZc/Ven2jRDY3pI/AAAAAAAABNc/JMJLSbvZl38skbn7C2JtaAvB-IdDfWeDgCPcB/s200/Kniha_4hv%25C4%259Bzdy.jpg" width="200" /></a></div>
<br />
<br />
<b>Související články:</b><br />
<br />
<br />
<div class="post-title entry-title" itemprop="name">
<a href="http://letamnapegasu.blogspot.cz/2016/06/murakami-o-sputniku-dalsich-osamelych.html" target="_blank">Murakami: O Sputniku a dalších osamělých existencích</a></div>
<div class="post-title entry-title" itemprop="name">
<br />
<a href="http://letamnapegasu.blogspot.cz/2016/01/murakamiho-povidky-o-muzich-kteri.html" target="_blank"><span style="font-weight: normal;">Murakamiho povídky o mužích, kteří nemají ženy</span></a></div>
<div class="post-title entry-title" itemprop="name">
</div>
<div class="post-title entry-title" itemprop="name">
<a href="http://letamnapegasu.blogspot.cz/2016/03/murakamiho-hledani-ztraceneho-smyslu-na.html" target="_blank"><span style="font-weight: normal;">Murakamiho hledání ztraceného smyslu Na jih od hranic, na západ od slunce</span></a></div>
<div class="post-title entry-title" itemprop="name">
<span style="font-weight: normal;"> </span></div>
<div class="post-title entry-title" itemprop="name">
<span style="font-weight: normal;"><a href="http://letamnapegasu.blogspot.cz/2016/08/nevyrazny-murakamiho-spanek.html" target="_blank">Nevýrazný Murakamiho Spánek </a></span></div>
<div class="post-title entry-title" itemprop="name">
</div>
<div class="post-title entry-title" itemprop="name">
<a href="http://letamnapegasu.blogspot.cz/2015/12/top-5-4-postavy-se-kterymi-bych-sla-na.html" target="_blank">TOP 5 /#4/: Postavy, se kterými bych šla na rande</a></div>
Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-87459539522649703222016-10-29T17:41:00.004+02:002016-10-29T17:41:36.644+02:00Nedočtené knihy #2: U. Eco, Nulté číslo<div style="text-align: justify;">
<i>Je na čase to přiznat: Můj pokus přečíst </i>Nulté číslo<i> od Umberta Eca prostě selhal. Nerozumím tomu, co na tomto stylu psaní kdo má, a vůbec se mi tuto knihu nechce číst. Spadla prostě do kategorie "nedočtené". Co si o ní tedy myslím?</i></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-hxFLFPGoFuA/VzoWB6zzelI/AAAAAAAAByo/vNjtHoKK2cg-TNDAnPobIzUUEawCz1LVgCPcB/s1600/Nult%25C3%25A9%2B%25C4%258D%25C3%25ADslo.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://4.bp.blogspot.com/-hxFLFPGoFuA/VzoWB6zzelI/AAAAAAAAByo/vNjtHoKK2cg-TNDAnPobIzUUEawCz1LVgCPcB/s400/Nult%25C3%25A9%2B%25C4%258D%25C3%25ADslo.JPG" width="300" /></a></div>
<br />
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<i>Nulté číslo</i> jsem se snažila číst zhruba měsíc a dostala jsem se za půlku. Je to ale kniha, kterou jsem neotevřela většinu času, kdy jsem ji s sebou tahala v tašce, což se mi jinak stává málokdy. Nic mě nenutilo v ní pokračovat, nic mě na ní nechytlo. Vlastě jsem ani nepochopila, o čem to má být.</div>
<div style="text-align: justify;">
A přitom je hlavní téma jako dělané pro mě: z prostředí novin. Hlavní postava Colonna dostane nabídku účastnit se založení novin, které vlastně nikdy nemají vyjít (kromě nultých čísel, které nepůjdou do širší distribuce): jejich sponzor chce určité lidi vystrašit možností, že by tak skvělé a investigativní noviny mohly fungovat a šlapat jim na paty, a z tohohle jejich strachu pak profitovat. Colonna má být na oko šéfredaktorem v redakci lidí, která netuší, že je všechno jenom bouda, a zároveň má o celém podniku psát knihu, která ale možná taky nikdy nevyjde.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Ano, není to úplně beznadějné téma. Jenže v té půlce, kterou jsem přečetla, se nic moc neděje. Jsou tam redakční schůzky a dialogy, vtipné ironické narážky na to, jak (ne)fungují současné noviny a jak píšou jenom to, co chce čtenář slyšet, a rozhodně ne to, co by mohlo něco opravdu změnit. Ale děj nejde nijak kupředu - a když se konečně zdá, že jde, tak je to prostřednictvím vážne obskurní konspirační teorie o tom, že Mussolini vlastně nezemřel.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kromě zápletky mě nechytly ani postavy, které mě často udrží u průměrné knihy. Žádná mě prostě nezaujala. Možná tak novinářka Maia, ale ani kvůli ní to nemá cenu číst.</div>
<div style="text-align: justify;">
Co mě dorazilo, je složitost <i>Nultého čísla</i> bez znalostí reálií. V části, ve které přichází na scénu konspirace okolo Mussoliniho, se objevuje velké množství jmen a míst, které mají být asi čtenáři známé, ale pro ne-Itala je to podle mého prostě matoucí. Dějepis jsem vždycky žrala, ale tady jsem se ztrácela maximálně.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Takže ne, pro tuto chvíli nejsem schopná <i>Nulté číslo </i>dočíst. Nevylučuju, že se k tomu někdy vrátím. Možná jsem obecně měla pro čtení téhle knihy špatný motiv: prokousat se aspoň jedním Ecem, nejlépe ne <i>Jménem ruže</i> (ve škole mi řekli, jak dopadne, takže moje motivace knihu číst je naprosto nulová) a nejlépe ne něčím, co má 600 stran. No, nepovedlo se a Umberto Eco pro mě zůstává velkou neznámou.</div>
<i><br /></i>
<i>Jaké máte vy zkušenosti s četbou Umberta Eca? :) Dáte mi tip na knihu, kterou od něj máte rádi?</i><br />
<br />
<br />Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-45553052510356607562016-10-05T17:51:00.002+02:002016-10-05T17:51:29.141+02:00Podivný Sirotčinec slečny Peregrinové<div style="text-align: justify;">
<i>Knižní svět byl (a je) ze série o sirotčinci, v němž žijí podivné děti, úplně vedle. Knihy jsem nečetla, tak jsem vyrazila aspoň na film. A fakt, že je něco tak průměrného a neoriginálního velkým hitem, považuju za přinejmenším... podivný. </i></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-ofgJx6_a-e8/V_Ugm9xsO7I/AAAAAAAAB9g/Cr1s3sX2Iq0vL-0kIoOK994gSGDjz-isACLcB/s1600/Tim-Burton-Sirot%25C4%258Dinec-sle%25C4%258Dny-Peregrinov%25C3%25A9-pro-podivn%25C3%25A9-d%25C4%259Bti.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="301" src="https://3.bp.blogspot.com/-ofgJx6_a-e8/V_Ugm9xsO7I/AAAAAAAAB9g/Cr1s3sX2Iq0vL-0kIoOK994gSGDjz-isACLcB/s400/Tim-Burton-Sirot%25C4%258Dinec-sle%25C4%258Dny-Peregrinov%25C3%25A9-pro-podivn%25C3%25A9-d%25C4%259Bti.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
<div style="text-align: justify;">
Vzdala jsem svoji představu, že si nejdřív knihu <i>Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti </i>přečtu, než půjdu na film do kina - při mém současném tempu knihy za měsíc by to byla dost utopie. Takže teď trochu tápám, proč se zrovna <i>tohle </i>stalo takovým bestsellerem. Z recenzí, které jsem na knihy četla, jsem nabyla dojmu, že jsou populární kvůli stylu, jakým jsou napsané - pokud to tak opravdu je (prosím, potvrďte nebo vyvraťe!), pak se originální formu na plátno přenést nepovedlo.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zápletka je vcelku jednoduchá a myslím, že bude lepší, když si pustíte trailer, než když vám ji budu vyprávět. Je tu prostě klasický mix: kluk, který tak trochu nezapadá, ale je vlastně velmi neobyčejný, pár divných, ale milých lidí, p<i>á</i>r divných, ale zlých lidí, několik ošklivých příšer, se kterými je potřeba bojovat. Originální je podle mého zápletka s časovými smyčkami (ale o těch paradoxech se mi ani nechce přemýšlet, jak hrozně nedávají smysl). Jo a abych nezapomněla, je jasný, že se kluk zamiluje do mladé blondýny s velkýma očima, která na lásku tak nějak zanevřela...</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/mAdpJw-MM-M/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/mAdpJw-MM-M?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Teď nejspíš zním negativněji, než jsem zamýšlela. Je mi jasné, že kdyby mi bylo tak dvanáct, moc se mi to líbí. Hodně mi to připomněla <i>Kroniku roku Spiderwicků</i>, na které jsem byla v kině v roce 2008 (pamatuješ, madlenko? :)) - i zápletkou, i vizuálním pojetím. Příběh je tu poněkud jednoduchý a předvídatelný, postavy také, prostředí působí jako vykradené z jiných filmů. Ale to ze mě mluví nakumulované zkušenosti z tohoto žánru, který mě už trochu přestal bavit (nejspíš právě proto, že už se scénáře i kulisy tak nějak opakují). A nakonec, Sirotčinec je sice trochu stupidní zábava, kde hlavní padouch vypadá spíš jako karikatura (ale Samuel L. Jackson si to musel hodně užít!), ale přeci jenom je to zábava. Nejzajímavější postavou bezkonkurenčně zůstává Slečna Peregrinová (Eva Green nezklamala): její oblečení a vlasy, ale hlavně dokonalá paleta výrazů od autoritativních a drsných přes pokerové, ochranitelské až po trpitelské. Ano, kvůli slečně to stálo za to.</div>
<br />
<b>Moje hodnocení:</b> <br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-77gH9XoKtOY/Ven4CjyheDI/AAAAAAAABN8/nmNu9LRL1Q8OMmKlpKrpB1gvD3RxIoQEQCPcB/s1600/Film_3hv%25C4%259Bzdy.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="238" src="https://3.bp.blogspot.com/-77gH9XoKtOY/Ven4CjyheDI/AAAAAAAABN8/nmNu9LRL1Q8OMmKlpKrpB1gvD3RxIoQEQCPcB/s320/Film_3hv%25C4%259Bzdy.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
<i>Viděli jste film? Nebo jste četli knižní předlohu a vysvětlíte mi, co na tom všichni mají? A jak moc se film předlohy drží?</i><br />
<br />
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: x-small;"><a href="http://e-kultura.cz/burton-novy-film/" target="_blank">Zdroj</a> obrázku. </span><i><br /></i></div>
<br />Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-5746934898236514078.post-32723169521161700662016-09-20T22:15:00.000+02:002016-09-20T22:15:03.809+02:00John Green o selhání v psaní knihMáte rádi Johna Greena? Ať už ano, nebo ne, tady je vážně zajímavý vlog o tom, jaké to je napsat úžasně úspěšnou knihu a dostat se poté do naprostého spisovatelského záseku.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe width="320" height="266" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/MiX7fVkTbzM/0.jpg" src="https://www.youtube.com/embed/MiX7fVkTbzM?feature=player_embedded" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></div>
<br />
(A já se vám omlouvám za své vlastní selhání napsat další článek. Pravda je, že toho teď mám tolik, že ani nestíhám číst nic, na co bych napsala recenzi. Ovšem věřím, že další článek vyjde v kratším odstupu od toho posledního, než Johnova další kniha od Hvězdy nám nepřály ;))Lenkahttp://www.blogger.com/profile/06839035423210020678noreply@blogger.com4