Sbírka raných textů Jane Austen, nazvaná Láska a přátelství a jiné prózy, vyvolává spíše než uspokojení z četby otázky o účelu a oprávněnosti zveřejňování prací, které sama autorka nepovažovala za hodné publikování.
Sbírka Láska a přátelství obsahuje osm krátkých próz, které vznikly mezi 13 a 17 lety autorky. Některé z nich jsou jen náčrty možných příběhů, část je nedokončená a žádná z nich neprošla pozdější autorčinou editací. Pravděpodobně jde o texty, které Austen psala pro své příbuzné a předčítala je na rodinných shromážděních pro pobavení příbuzných (jak jsme mohli vidět ve filmu Becoming Jane).
Austen proti světu
Ačkoliv v závěrečném slovu překladatele najdete prohlášení, že "autorčin budoucí originální styl je z nich /textů/ už zřetelný", můj pohled na ně je trochu jiný. Příběhy jsou ze všeho nejvíc parodiemi na literaturu její doby: dělá si zde legraci z omdlévajících dam, nepravděpodobných dějových zvratů, záhadně objeveného šlechtického původu postav. Vypadá to, jako by se Austen vymezovala proti literatuře, která ji obklopovala, a dávala najevo, že ona všemi gotickými romány jen pohrdá. Nechápejte mě špatně - tento znak jejích textů nekritizuji, naopak je to v jejím postavení i věku naprosto pochopitelné a pro ni jako začínající spisovatelku muselo být toto vymezení se vůči autoritám tehdejší literatury klíčové.
Na druhou stranu, jejímu věku odpovídá i častá naivita a jednoduchost použitých vtipů, příliš rychlý děj nebo popisy postav, podle nichž byste tuto slavnou autorku asi nepoznali. Ovšem její pozorovací talent se nezapře, už je zde patrná snaha odhalovat přetvářku a pokrytectví či mluvit o lidských slabostech a společenských konvencích. Kritický pohled na lidí své doby ve svých vrcholných dílech spíše zjemnila.
Zárodky budoucího
Děj jednotlivých textů není příliš zábavný a myslím, že bych knihu odložila, kdybych pořád nečekala, že v ní musím nutně obejvit nějakou perlu, záblesk té Austen, kterou znám a mám ráda. A povedlo se. Zaprvé mě zaujal nedokončený román v dopisech Tři sestry: tato próza je poměrně temná a psychologicky velmi zajímavě rozehraná. Hrdinkami jsou sestry Mary, Sophy a Georgiana, do jejichž rodiny se chce přiženit bohatý, ale nehezký a nepříjemný pan Watts. Pan Watts požádá o ruku nejstarší Mary, které ze všeho nejvíc záleží na jejím společenském postavení a názoru ostatních lidí. Mary má velké dilema: pana Wattse nesnáší, ale být vdaná jako první z jejích sester a přítelkyň je pro ni velmi důležité a pan Watts je dost bohatý. Pokud si jej nevezme, požádá Watts o ruku její sestry - a jejich matka je rozhodnutá, že jedna z nich si pana Wattse vzít musí... Mezi sestrami se tak rozehrává hra o to, kdo si toho nemožného chlápka vezme, a všechny se snaží manipulovat druhými. Příběh není úplně neuzavřený, ale je jasné, že měl pokračovat, a další vývoj by mě opravdu zajímal.
Druhou perlou je jeden konkrétní monolog z titulního příběhu Láska a přátelství. Sophia (umírající na nachlazení) tu na smrtelném lůžku nabádá svou přítelkyni:
"Vezměte si poučení z mého nšťastného konce a vyvarujte se nerozvážného chování, které jej přivodilo. Vyvarujte se častého omdlévání - v danou chvíli sice může osvěžit ducha a vyvolat příjemný pocit, ale věřte mi, že opakuje-li se často, obzvláště za nevhodného počasí, může být jeho účinek naprosto zničující. Můj osud budiž vám v tomto ohledu varováním. (...) Ztráta vědomí mě nakonec stála život. Vyvarujte se mdlob, drahá Lauro. Záchav šílenství není ani zčásti tak smrtonosný - vlastně je to tělesné cvičení -, a není-li příliš silný, dovolím si tvrdit, že v důsledku i prospívá zdraví. Hlavu můžete ztrácet, jak je libo, ale rozhodně neomdlévejte..." (Jane Austen: Láska a přátelství a jiné prózy, Daranus 2009, str. 49)
Zveřejnit, či nezveřejnit?
Hlavní otázkou, jak jsem již naznačila, je pro mě po přečtení knížky to, zda je v pořádku zveřejňovat takovéto texty. A zda to má jinou než komerční hodnotu (samozřejmě, já jsem taky po knize sáhla kvůli jménu Austenové). Podle mého názoru je odpověď záporná. Stejně jako jsem proti zveřejňování deníků a dopisů osobností (pokud je nepsaly už s tím, že zveřejněny budou, nebo s tím zpětně nesouhlasily), nepřipadá mi moc vhodné zveřejňovat nerevidované, nedokončené texty z raného období spisovatele. Austen musela moc dobře vědět, proč se k příběhům nevrátila - nedosahují jejích standardů, nejsou ještě psané v jejím stylu, byly určeny pro rodinu a přátele. Jako doklad o vývoji spisovatelského ducha jde o zajímavé texty. Jejich dnešní čtenáři však velmi pravděpodobně nepochopí narážky na parodované příběhy nebo nějaké osobní vtipy, které bych v tomto druhu literatury čekala. Proto si myslím, že je lepší nechat je spát.
Jak moc se mi kniha líbila:
Žádné komentáře:
Okomentovat