Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

středa 15. července 2015

Anna Gavalda a kouzlo nevšední obyčejnosti

Mám takový pocit, že si říkáte - co to s tím titulkem vymýšlela? Jo, slovní spojení "nevšední obyčejnost" je trochu ulítlé (pokud v něm ovšem ti, kteří maturovali teprve nedávno, neobjeví oxymorón). Jenže mě ke sbírce povídek Kdyby tak na mě někde někdo čekal od slavné francouzské spisovatelky Anny Gavaldy žádné přiléhavější spojení nenapadlo. Její příběhy zachycují životy obyčejných lidí a ukazují je v jejich banální jedinečnosti.




 Dvanáct povídek, dvanáct mikropříběhů ze života rozdílných lidí, kteří řeší rozdílné problémy a životní situace: příběh nastávající maminky, rande s náhodným kolemjdoucím i stesk po staré lásce. Vztahy rodící se i zkomírající, bratrské i milenecké. 
Gavalda má dokonale vypozorované chování lidí. Dokáže svoje postavy velmi přesvědčivě vymodelovat a pak je zasadit do situace, ve které se můžou projevit. Nesoudí, jen po pravdě popisuje. Ukazuje na nich obecnější lidské vlastnosti a slabosti. Kromě toho ve většině povídek ale cítím lásku k tomu "obyčejnému", jakousi víru v "normální" život (který si svým dramatických potenciálem vystačí bez velkolepých rodinných ság anglických šlechticů, a v klidu je strčí do kapsy). V tomto ohledu v jejích povídkách cítím optimismus  (i když si nejsem jistá, jestli nejde jen o nějakou mou iluzi nebo momentální naladění): optimismus vycházející z toho, že má cenu zabývat se nejobyčejnějšími lidskými životy, které pro nás můžou být nekonečným zdrojem údivu a fascinace.  

Momentka ze života

Když už jsem na začátku tohohle článku stejně najela na rádoby filozofický tón, tak vám řeknu, že mi její povídky připomínají staré fotografie. Stalo se vám někdy, že jste narazili na momentku ze života lidí, které neznáte - třeba jak sedí u stolu a o něčem se baví, jak se procházejí po zahradě - a hned se vám v hlavě začaly utvářet příběhy o tom, kdo ti lidé jsou a co se právě v jejich životě děje? Takhle nějak na mě působí povídky Anny Gavaldy: na začátku jsou postavy zachycené v momentální situaci, která se na pár stránkách rozehraje, aby zase rychle skončila - a zbytek jejich životů si domyslete, jestli chcete.
Přiznávám se, že dávám přednost románům, případně novelám - tedy delším příběhům, díky nimž můžu postavy lépe poznat a víc se s nimi ztotožnit. Zajímavé povídkách z knížky Kdyby tak na mě někde někdo čekal je, že tu jsou postavy úžasně vykreslené bez zdlouhavých okecávání, a stejně k některým z nich mám důvěrný vztah. Vlastně mám pocit, že mě některé ty povídky chytly víc než delší příběh od této autorky, který u nás vyšel pod názevem Báječný únik. Asi proto, že nám tu Gavalda ukazuje jen jakési momentky z jejich života a nás nutí přemýšlet o nich dál. Jestli ten vztah bude pokračovat. Co udělá s vinou, kterou cítí. Dokáže něco udělat se svým životem?

Prostě jako momentky z fotografie. Ukážou kus světa několika lidí. A že je to nedokonalý a obyčejný, ale nekonečně zajímavý svět. 


Jak moc se mi kniha líbila:

 

4 komentáře:

  1. To jsi napsala moc pěkně, líbí se mi, jak přirovnáváš povídky k fotografiím - to je tak poeticky vyjádřeno, to mě ještě nikdy nenapadlo.
    Myslím, že jsem tyto povídky nečetla. Její poslední román, který se mi dostal do ruky - Billie, se mi tak strašně nelíbil - jedna z nejhorších knih, co jsem kdy četla! Nejvíc se mi líbilo Prostě spolu, snad byl podle toho natočen i film. Doporučuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznávám, že jsem k Gavaldě chvíli hledala cestu. Na gymplu jsme od ní v semináři jednu povídku četli a tehdy se mi nelíbila. Takže mě překvapilo, že teď to bylo jiné. No, očividně jsem se změnila spíš já než ty povídky :)
      Dobře, Prostě spolu si najdu. Ten film je taky dobrý?

      Vymazat
  2. Nevím, neviděla jsem ho, na ČSFD to má 69%, což není tak zlé, ale mohlo to být i lepší, když tam hraje má oblíbená Audrey Tatou - asi se ten scénář tak úplně nepodařil, ale to je u knižních adaptací celkem běžné :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Připadá mi, že Gavalda není zrovna lehká na filmové zpracování... Je to dost o pocitech, míň o ději.

      Vymazat