Pozdní dospívání mezi gramofonovými deskami podle Nicka Hornbyho

Rob moc neumí být sám: v pětatřiceti to taky není něco, o co byste měli stát. Jenže se mu taky nedaří vydržet delší dobu s nějakou ženou - nebo jim se nedaří vydržet s ním? Robovi prostě nejde dospět a zjistit, co sám chce. Tak nějak by se dala shrnout výborná kniha Nicka Hornbyho Všechny moje lásky. 

Rob má sestavené žebříčky TOP 5 všeho, co vás napadne. Hlavně teda hudby pro nejrůznější příležitosti, což je jasný, když vlastníte upadající krámek s deskami. Taky má ale TOP 5 svých přítelkyň - a můžete si být jistí, že Laura, která ho právě opustila, se do něj rozhodně nedostala. Ani náhodou: sice spolu byli dva roky a vypadalo to tak nějak napořád, sice už měli společné přátelé, dokonale se znali a Rob je z jejího odchodu úplně hotový, ale stejně. Zapomeňte. Rob má přece svůj život, který tráví spolu se dvěma indiviudui ve svém krámku s deskami, do kterého většinou nikdo nechodí, takže má čas vytvářet si nejrůznější TOP 5 žebříčky. Co víc od života chtít, že jo?

Asi je vám jasné, jak to s Robem je. Často se chová jako malý kluk, kterým možná pořád ještě je, určitě svým sebevědomím. Nechal školy a je celkem spokojený mezi svými deskami a cédéčky. A když ho opustí Laura, začne si v hlavně probírat dívky ze svého TOP 5 a snaží se přijít na to, v čem je problém, co dělá špatně. Jenže když se snažíte z šestihodinového vztahu, když vám bylo nějakých 13 let, odvodit, co děláte špatně, asi nejste úplně v realitě.

Dospět, nebo nedospět?

Tak jo, Rob je občas otravně sentimentální, lituje se a je ufňukaný. Zajímavé je, že mi to v téhle knize vůbec nevadilo (a to jsem tu před časem psala, že knihy s ufňukanými hrdiny odkládám). Protože je to fakt zábava a protože Roba v jistých ohledech prostě chápu: tu jeho nejistotu ohledně dospělého života a touhu zahrabat se do něčeho, co je vám důvěrně známé (v jeho případě tedy desky a cédéčka). Každý snad občas takovéto pocity máme, i když pokud byste je měli tak často jako Rob, asi by bylo něco špatně. 

O Nicka Hornbyho jsem četla kromě tohoto románu jenom Dlouhou cestu dolů, z čehož jsem byla trochu rozpačitá: skvělý začátek, velmi rozpačitý konec (nic víc než tehle pocit a hrubé obrysy jedné dějové linie si nepamatuju, takže to asi za moc nestálo). Všechny moje lásky byl pro mě úplně jiný kalibr a užila jsem si ji hodně: všechen ten humor, ale i vážnější a tragikomické situace. Je napsaná naprosto přirozeně a zlehka, dialogy výborně fungují. Prostě taková pohodová, zábavná a chytrá kniha na dvě odpoledne.

Takže ne, s živým Robe bych nevydržela víc než těch šest hodin, ale jeho příběh je prostě opravdový a uvěřitelný, a takové já mám ráda.    

Jak moc se mi kniha líbila:

 

Máte rádi knihy Nicka Hornbyho? Četli jste Všechny moje lásky?