Nedávno jsem tady trochu fňukala, že jsem zavalená prací na bakalářce a ochromená představou příštích dvou měsíců, kdy se budu snažit dokončit bakaláře a dostat se na magisterské studium. Tento můj stav stále trvá (i když s bakalářkou finišuju!). Nicméně vzhledem k tomu, že se v bakalářce tak trochu zabývám rámováním (perspektivou, úhlem pohledu na problém), rozhodla jsem se přerámovat a povědět vám, jaké skvělé poznatky mi psaní závěrečné práce přineslo.
Tady je pár základních věcí, na které jsem přišla:
- Kávy není nikdy dost. Pokud není káva, občas stačí i tonic. Pokud není ani tonic, je to blbý.
- Nemám problém dodržet spodní limit pro počet znaků, ale ten horní. Ach jo.
- Dodělávat věci na poslední chvíli je přesně tak otravné a nepříjemné, jak jsem si myslela.
- I dlouhou práci můžete napsat fakt rychle. Za předpokladu, že aspoň tušíte, co je v literatuře, kterou potřebujete použít. A pokud jste grafoman jako já. S čímž souvisí, že...
- Nedokážu se vyvarovat dlouhých a složitých souvětí s několika větami vedlejšími, dvojtečkami, pomlčkami a středníky. Důležitým poznatkem je taky to, že mojí mamku, která po mě ty texty obětavě čte, nejvíce vytáčí slova jako "že", "který" a "zda". Zvlášť když se v jednom odstavci nekontrolovaně namnoží v džungli vedlejších vět. A že oni se množí. Naštěstí stačí nechat se trochu seřvat a poté ten slovní plevel s rozmyslem vytrhat.
- Ne, nedaří se mi efektivně zvládat stres. (Můj nepříliš fungující recept: viz bod 1.)
- Mám speficický prokrastinační problém, který spočívá v oddalování dokončení práce. Nemám problém ji psát, ale děsí mě definitivnost psaní závěru a abstraktu. Trávím neúměrně dlouho prací na primitivních tabulkách. (Ano, pochopili jste dobře: psaní tohohle článku je způsobem, jak se těm grafíčkům vyhnout.)
- A hlavně: Mám okolo sebe pár fakt skvělých lidí, kteří mi obětavě kontrolují pravopis a stylistiku, pravidelně zjišťují stav mého psychické zdraví, tváří se soucitně, když celý večer šílím ohledně citací, vytáhnout mě ven na kafe, když už působím nepříčetně, a dělají mi korekturu anglického abstraktu. A to je prostě skvělé! <3
Máte podobnou zkušenost? :) Jak zvládáte takovéhle "výzvy"?
Ach, vzpomínám na tyto stavy při psaní bakalářky - největší hysterie jsem dostoupila v okamžiku, kdy se můj perfektně fungující plán zhroutil kvůli vedoucímu a nakonec jsem vázala v den odevzdání - což byla přesně ta věc, které jsem se chtěla vyhnout. Naštěstí vše dobře dopadlo (vlastně lépe než dobře). Teď jsem na magistru a pomalu smolím diplomku :) Přeji hodně štěstí jak s finišem bakalářky, tak se státnicemi a přijímačkami na magisterské studium. Věřím, že Ti to klapne, držím palce! :))
OdpovědětVymazatVedoucího práce mám naštěstí skvělého :)
VymazatDěkuji moc a také přeji hodně štěstí s Tvojí diplomkou! :)
Jsem ve stejné fázi jako ty. Jedničku vynechávám, protože kafe ani nic sladkého prostě nepiju. Zatím si vystačím s čistou vodou a čajem a moc se nemůžu podepsat ani pod bod poslední, protože přítelova podpora spočívá v tom, že mě co nejméně otravuje a navíc píšu na takové téma, kterému v mém okolí nikdo (kromě záchrany - spolužačky) nerozumí, takže jsem v tom sama...Nedá se nic dělat, nějak to musím (prostě musím) zvládnout! Jinak všechny body sedí do puntíku, především ten o mega dlouhých souvětích :D
OdpovědětVymazatDržím nám oběma palce, měj se krásně :)
Jsem si jistá, že to zvádneš! :) No, co si budeme povídat, moje mamka myslím taky moc neřeší obsah, spíš hledí na tu gramatiku :D
VymazatTaky držím palce, ať se daří! :)