Slepice, vejce a Betty MacDonald

Knihu Vejce a já od Betty MacDonald asi zná většina Čechů, nebo spíš Češek - je jednou z nepochybných stálic v našich knihovnách. I v té naší rodinné má česné místo a já se k ní po mnoha letech vrátila - abych zjistila, že je přesně tak skvělá, jak jsem si ji pamatovala.

Betty si v osmnácti vzala o třináct let staršího úředníka v pojišťovnictví Boba. A když jí na svatební cestě svěřil svoji touhu vlastnit slepičí farmu, odjela s ním bez váhání do horské samoty ve státě Washington, aby s ním tento sen zrealizovala. V knize tak popisuje své dětství a dospívání, ale hlavně život na farmě mezi zvířaty, rostlinami a  svéráznými sousedy. Betty se na manželku farmáře nehodí a směle to přiznává, odmítá vyšívat a raději sveřepě čte; sice vstává ve čtyři ráno, ale sní o tekoucí vodě a životu ve městě.

 Život na farmě má daleko k ideálu "čistého života uprostřed přírody", ale Betty se na něj dokáže dívat s nadhledem a sebeironií. To je podle mého taky důvod, proč tuhle knížku stále čteme a milujeme: její pozorovatelský talent, mírná nadsázka, ale hlavně schopnost udělat si z toho všecho (hlavně toho těžkého) legraci, jsou prostě neodolatelné.

Vejce a já mi poprvé četla mamka, když jsem byla malá - myslím, že jsem tehdy buďto ještě byla ve školce, nebo tak v první druhé třídě. Později jsem ji slyšela načtenou v rozhlase (četla ji myslím Taťjána Medvecká), ale až teď jsem ji přečetla sama. Je to stále stejná zábava. Pamatuju si, že jsem byla trochu zklamaná, když jsem se poprvé dozvěděla, že Betty nakonec z farmy utekla a s Bobem se rozvedla (což je až v dalších jejích knihách) - ale už jsem dospěla do věku, kdy to velmi chápu a za tenhle útěk ji ještě víc obdivuju.

Snad jediné, co mi trošku při čtení vadilo, bylo rozčlenění do tematických spíš než časových kapitol. Najdeme tu kapitoly o "ukrutném psovi", který už ale hladce účinkuje v předchozí půlce knihy; Betty se v různých tématech vrací k době, kdy byla těhotná, a já měla problém určit, kde se teda pohybujeme, jak stará je její Anička (nebo jestli už nečeká další). Uznávám ale, že tematické rozčleněné má co do sebe: může se podrobně zabývat svěřepým Sporákem, svými sousedy, Indiány z okolí, zavařováním nebo nedostatkem knih.

Pokud máte Betty MacDonald a její humor rádi, doporučím vám skvělé představení v pražském divadle Viola, Hodně smíchu a pár slz. Divadlo z pohledu Blanche Caffier, Bettyiny dobré přítelkyně, ukazuje nejen Betty a její rodinu, ale také Ameriku v první polovině dvacátého století. Velmi zábavné a nakonec i dojemné; Tereza Kostková (jako Betty) a Carmen Mayerová (Blanche) jsou výborné.

A aby byla doporučení ohledně Betty MacDonald kompletní, musím zmínit i její příběhy pro děti: ty, ve kterých vystupuje Paní Láryfáry. Paní Láryfáry má moc ráda děti a umí léčit různé jejich "nemoci", jako je "ještěchvilkína" nebo "čurbesajda". Jestli máte ve svém okolí děti, těmito knížkami podle mě nemůžete udělat chybu - je to zábavná a laskavá četba.

Moje hodnocení Vejce a já:

Taky patří Betty MacDonald k vašim srdcovkám? Znáte i její pohádky? :)