Létám na Pegasu: Avengers, Age of Ultron: Podruhé a hůř

Asi už jste zjistili, že jsem fanoušek kominksových filmových adaptací. Marvelovky mě poslední dobou hodně baví, a tak jsem se těšila i na druhý film Avengers. Bohužel se moje očekávání nenaplnila a Age of Ultron zůstává v kolonce zklamání.

Pověděla bych vám, o čem ten film je - jenže, on vlastně o ničem není. Na rozdíl od některých předchozích Marvelovek, které mě svým scénářem nadchly (jako Kapitán Amerika 2: Zimní voják), se zdá, že Avengers 2 jsou spíš řetězcem výbuchů, akčních scén a vtipů. Něco ve stylu - ještě jsme nevyhodili do vzduchu mrakodrap, tak to tam šoupneme po té scéně se řvoucím Hulkem, jo?

Dobrá, nějaký děj tam byl.
V jakémsi pozůstatku programu Hydra (vyvíjeném původně nacisty, viz linii Kapitána Ameriky) vznikl s pomocí prastaré síly (pocházející pro změnu z okruhu Thorovy působnosti) zárodek umělé inteligence. Avengers ho získají - a Stark (Iron Man) s Bannerem (Hulk) nepřijdou na nic jiného, než že dovedou proces do konce a UI dotvoří. A jak asi vědí všichni, kdo někdy prošli kolem televize, s umělou inteligencí jsou potíže. Většinou má totiž o věcech jinou představu než lidí. V tomhle případě Ultron převrátí Starkův sen o "míru už za našich časů" do představy zahrnující mrtvé Avengers. A když už v tom bude, tak by mohli být mrtví i všechni ostatní lidé.

Age of Ultron není filmem, na který byste si museli brát mozek. Je naprosto předvídatelný, vizuálně dobře udělaný, ale ani jeho vtipy nejsou extra dobré a proslovy přesahují běžnou míru patosu. Těží z postav superhrdinů - z jejich rozdílných povah, které se neustále střetávají a bojují spolu, laskavého machrování a poplácávání se po ramenou. Avengers na svých superhrdinech stojí, ale zároveň s nimi i padá. V Age of Ultron se totiž ukázalo, že si tvůrci pěkně naběhli.

Co se stane, když dáte do jednoho filmu tolik skvělých postav s jejich vlastními osudy, vybudovanými charaktery a dějovými liniemi? Odpověď je, že se celá stavba příběhu začne povážlivě kymácet. Každá z těch postav si zaslouží prostor, každá má mít aspoň několik narážek na specifika své psychologie a svého světa, všechny musíte nějak vměstnat do tohoto příběhu a ukázat u nich motivaci. Musíte dost zdůraznit, jak doktor Banner psychicky trpí a jak se Kapitán cítí vykořeněný, potřbujete udělat narážky na přítelkyně Thora a Starka, aby to divákům nepřipadalo divné - a ano, máte tam taky jednu ženskou postavu, tak proč nepoužít Černou vdovu pro dost nízké a umělé hraní na city ve stylu já nemůžu mít děti?

A aby to byla větší sranda, objevují se i vedlejší superhrdinovské postavy jednotlivých linií a ještě přibudou nové postavy. Jednak jsou to "vylepšená" Dvojčata, které si samozřemě taky zaslouží prostor pro svůj tragický osud a hrdinský přechod k dobru, a jednak "dobrá" UI Vision.

Výsledkem je, že celá stavba nedrží formu a nemá žádný obsah. Ten vlastně ani nemusí mít: postavy samy prostor zaplní a ani se nemusíte moc snažit. A myslím, že se tvůrci opravdu moc nesnažili. Tedy kromě herců, kteří ukázali skvělé výkony, a kromě všech těch grafiků a programátorů a lidí, které nevím jak pojmenovat, ale kteří na efektech předvedli úžasné věci.

Pojďme zničit lidstvo! (Ultron)

Poctivý průměr

Ale abych jen nekritizovala. Age of Ultron není zas tak špatný. To je na tom právě smutné - v rámci svého žánrů je naopak dobrým filmem. Je v něm slušná akce, pár dobrých vtipů a hodně efektů. Problém je, že nás autoři komiksových adaptací v posledních letech navykli na moc vysoký standard - a z toho se špatně slevuje. Zvykli jsme si čekat něco víc než jen akčňák. Nolanův Batman vnesl do komiksu kus děsivě temné sociální vize, Thor vsadil na humorný nadhled a dvojka Kapitána Ameriky triumfovala s elegantně uchopeným řešením aktuálních politických problémů (shromažďování informací NSA).

Takže po téhle komiksové jízdě se podíváte na Avengers: Age od Ultron a řeknete si: To je jako všechno?

A ono bohužel je.

Pokud bych ale v Avengers hledala něco hlubšího - a že bych s tím byla v tomto případě hodně opatrná - upozornila bych na to, jak se nám opět vrací starý dobrý motiv "akce a reakce". Hrdina nebo hrdinové mají určitou moc, která zapříčiní vznik problému: v tomto případě jde o to, že se Avengers zvládnou zmocnit UI a v dobré víře v to, že zajistí věčný mír, přivedou k životu monstrum. A pak musí uklízet škody, které napáchali. (Mimochodem, to je taky jeden z důvodů, proč jsem jim ten velký hrdinský boj moc nevěřila - oni si ten problém sami vytvořili.) Připomíná mi to Batmanovský motiv toho, že síla Temného rytíře způsobila vzestup jeho protikladů, jak je Joker, a jeho dřívější činy přivádí k životu staré nepřátele v podobě Amandy Tate.

Age of Ultron tuhle linii trochu naznačuje, ale potom ji spíš zahraje do autu a věnuje se jiným věcem, hlavně egu postav. Ale nakonec, tohle ego je na tom to nejzajímavější.

Pokud tedy v kontextu Marvelovek zařadíme Kapitána 2 na vrchol a Kapitána 1 mezi propadáky, pak tenhle film balancuje na průměru. A trochu mě děsí, s čím Marvel přijde příště.

Mít jisté zisky je tak hrozně kontraproduktivní...