Zábavná Poslední aristokratka

Humoristická kniha Evžena Bočka o rodině, která zrestituovala český zámek a snaží se ho spravovat, se stala před pár lety hitem. Dostala jsem se k ní až po opadnutí všeobecného nadšení, ale kniha rozhodně nezklamala.

Poslední aristokratka je deníkem devatenáctileté Marie Kostky z Kostky, dcery hraběte, který zrestituoval český zámek Kostku. Rodina se z Ameriky přestěhuje na rodové sídlo, zažívá střet s českou realitou, špatnou finanční situací i svéráznými zaměstnanci. Udržet zámek v dobrém stavu, otevřít ho veřejnosti a vydělat dostatek peněz, aby rodina nezbankrotovala, jsou hlavní motivy příběhu: ovšem je to kniha humoristická, takže všechno je zaobaleno do sledu vtipných situací.

Musím poznamenat, že čistě humoristické knihy moc nečtu - většinou preferuju složitější věci s přesahem. Poslední aristokratku jsem dala své mamce, se kterou jsme knihu nakonec četly nahlas na naší společné dovolené. Tenhle způsob četby Aristokratky vřele doporučuji - člověk si připadá míň divně, když se vedle něj dusí smíchy ještě někdo další.

Poslední aritokratka je jezdnoznačně zábavná četba. Na tomhle místě bych recenzi asi mohla ukončit, protože o nic jiného než o zábavu tady fakt nejde, takže to důležité už víte. A asi to stačí, pokud k ní s tímto přistupujete a nic dalšího nečekáte. Vtipných situací se tu najde víc než dost.

Asi tušíte, že si přesto neodpustím nějaké ty připomínky.  Tak za prvé, kominka vychází hlavně z postav. Otec, pan hrabě, se vinou okolností proměňuje v úzkostlivě šetřivého člověka. Kastelán Josef nesnáší turisty a snaží se zabránit otevření Kostky, kromě toho je neuvěřitelně líný. Zahradník je hypochondr. A tak dále. Sice to funguje, ale asi tak okolo poloviny už mi to tak úplně nestačilo: texty začínají být předvídatelné, ohrané. Jasně, pořád je to sranda. Ale podle mně chybí nové nápady a impulsy, které by čtenáře překvapily a čtení ozvláštnily. Jestli se na stejném principu veze i druhý díl, je to už vcelku nuda.

Za druhé, trochu mi vadilo, že kniha je jenom sledem gagů a vtipných situací. Není tu větší jednotící příběh, k ničemu se nesměřuje, nejsou tu výraznější dějové vrcholy. Jasně, jsou tu momenty, jako Vánoce s turisty, zabijačka nebo zahíjení sezony, ale nepůsobí příliš výrazně. Na závěru je hodně znát, že byl text prostě přepůlen do dvou knih. Řekla bych, že i takové humoristické knize by výrazněji postavený děj jenom prospěl.

Jako odpočinková kniha, kterou otevřete o dovolené nebo jako únik od každodenních povinností, je ale Poslední aristokratka vážně fajn. Říkám si, že o další dovolené dám šanci i druhému dílu - abych zjistila, jestli se Marie nakonec stane tím strašidlem jako dvě její jmenovkyně, že.

Moje hodnocení: