Takhle to končí: Odpočinková kniha o nových začátcích a vlastní minulosti

To jsem takhle v knihovně popadla první knihu, která mě podle obálky zaujala. Z příběhu Kathleen MacMahonové Takhle to končí se vyklubala předvídatelná romantika, která vcelku splnila moje požadavky na "odpočinkovou" literaturu.

Rok 2008. Začíná ekonomická krize a devětačtyřicetiletý Bruno právě ztratil místo u Lehman Brothers. Neví, co dál se životem, a proto se rozhodne splnit slib otci a vydává se do Irska hledat své kořeny. Tady se setkává se svou vzdálenou sestřenicí Addie, která žije trochu zoufalý a hodně monotónní život ve společnosti fenky Loly a svéhlavého otce, o kterého se aktuálně stará. Řekli byste, že je to jasné: ti dva se dají dohromady. A taky že jo. 

Taková normální romantika

Jak už jsem psala na začátku, celá kniha je velmi předvídatelná. Víte, že Addie a Bruno si spolu začnou, brzy začne být dost jasný i druhý zvrat v ději (kterým tu nechci spoilerovat). Zajímavé je, že mě kniha přesto celkem bavila. Většinu záplekty obstaralo rozkrývání rodinné historie (která je trochu překombinovaná), seznamování se mezi hlavními postavami a poznávání jejich minulosti. Důležitou část knihy tvoří dialogy, které jsou dobře napsané: hlavně rozdíly povah věčně veselého Američana Bruna a trochu rezervované Addie jsou zábavné a čtenář musí přemýšlet, jak ti dva spolu můžou vydržet.

Autorka v kapitolách střídá pohledy jednoltivých postav, takže kromě hlavní perspektivy Bruna a Addie vidíte i to, jak se na svět dívají Addieina sestra Della nebo jejich otec Hugo: můžete se seznámit s jejich pocity a s tím, co na sebe ostatním neříkají. Autorka ukazuje pocity postav velmi upřímně, i s jejich sobeckými myšlenkami. Obecně je navíc příjemné, že jsou postavy uvěřitelné, "obyčejné", většinu času neskouzávají k přeslazenosti nebo přílišné dokonalosti, jak u romantických knih bývá zvykem. Jsou to normální lidé, tedy normální podle měřítek příběhové reality (která je přirozeně trochu jiná než náš skutečný svět).

Menším bonusem je zasazení příběhu do skutečných okolností: ať už jde o finanční krizi nebo americké prezidentské volby, ve kterých Bruno zuřivě fandí Obamovi. Možná právě to dodává knize auru autenticity: intimní příběh jednoho vztahu a jedné rodiny, který je zasazený do nám důvěrně známého světa.

Jako odpočinkvá četba je tedy Takhle to končí poměrně dobrou volbou. Je tu nenáročná zápletka. Vyvolá trochu smíchu a nějaké ty slzy (aspoň u mě, ale já u knih brečím často). Hrdiny lehce  pochopíte, i když se s nimi pravděpodobně moc neztotožníte. 

A samozřejmě tu je ono trochu patetické poselství o tom, že pravá láska jednou přijde a že nezáleží na tom, kolik je vám let. No dobrá, to k tomuhle typu literatury patří - a asi je to něco, co každý z nás (alespoň pokud jde o ženy) potřebuje čas od času slyšet.

Jak moc se mi kniha líbila: