Anna Gavalda a její nepříjemně patetická Billie

Pod dojmem z Gavaldiny skvělé sbírky povídek Kdyby tak na mě někde někdo čekal jsem sáhla po jejím románu Billie. A byla jsem hodně překvapená, jak hodně se takto dobrá spisovatelka odchýlila od svého stylu a napsala příběh, který je prostě... špatný.

Billie je holka, která vyrostla kdesi v ghettu, na hranici chudoby, nedodělala školu a vůbec si většinu života jenom sahala na dno. Má ale Francka, svého nejlepšího a jediného kamaráda, který je pro ni jako rodina a pro něhož by udělala cokoliv. Většinu knihy Billie prostě vypráví o tom, jak to ve svých životech měli těžké a jak se v různých životních etapách míjeli a podporovali. 

Dobré téma, špatný způsob

Anna Gavalda v Billie vypráví život o velké chudobě, o násilí, kriminalitě, živoření a přežívání, nefunkčních rodinách, homosexualitě, předsudcích a nadějích. Ale dělá to způsobem, který prostě nefunguje. Alespoň na mě ne. Vždycky na mě při takto těžkých tématech nejvíc působily knihy, které jsou napsané chladným, věcným jazykem - přečtěte si to a přeberte si, jak hrozný je něčí život. 

 Ale Billie je napsaná z pohledu hlavní postavy, dokonce i v jejím nespisovným jazyce. Billie vypráví -  nebo spíš brečí - svůj životní příběh na dně rokle kdesi v pustině, když si myslí, že Franck vedle ní brzo umře, a snaží se obměkčit hvězdu na nočním nebi, aby jim sehnala pomoc. Většinu knihy si tak Billie na něco stěžuje nebo nadává. A - jasně, její život je fakt hrozný. Jasně, lituju jí. Nejspíš je tenhle duševní výlev pocitů mizérie ohledně vlastního života mnohem lepším popisem reality než všechny ty chladně popsané romány v rádoby realistickém stylu. Ale na mě to prostě nefunguje. Billie je otravná a Franck je sice celkem sympaťák, ale vedle ní jeho charakter dost zaniká. 

Nemůžu si pomoct: dokážu přijmout, že pohled na svět holky, která vyrostla v pekle na zemi, je takový, jaký ho předkládá Anna Gavalda. Ale způsob, jakým ho popsala, působí jako literární prvotina třináctileté holky. Rozhovor s hvězdou je mizernou berličkou pro nutnost převyprávět celý život, chybí tu jakýkoliv hybatel děje a k tomu je to celé ufňukané a patetické jako z laciné červené knihovny.   Z osudu chudé holky je najednou něco na styl heroického zápasu proti větrným mlýnům, ve kterém Billie často uklouzne (alkohol, prostituce), aby ji nakonec vždycky zachránil její princ - homosexuální kamarád Franck.

Takže ne, Billie nedoporučuju číst. Přečtěte si něco jiného od Anny Gavaldy, v podstatě cokoliv. Billie je ztrátou času.

(A ještě jedno ponaučení jsem si odnesla: Když vám spřízněná blogerská duše, jako v tomhle případě Lostsoul2015, napíše, že kniha je hodně špatná, tak tomu věřte. Omlouvá mě, že jsem zrovna chtěla číst cokoliv od Gavaldy a Billie jsem jako jedinou měla po ruce. Ale stejně - měla jsi pravdu!)


Jak moc se mi to líbilo: