Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

pondělí 7. září 2015

George Blecher o věčném překvapení, že Jsou i jiní lidé

Jsou i jiní lidé - název souboru povídek amerického spisovatele George Blechera - krásně symbolizuje společné téma příběhů: překvapení nad tím, že ostatní lidé jsou rozdílní a že je často nedokážeme pochopit, ani když žijeme vedle nich. 




Milenci, kteří se svým vztahem ničí navzájem. Otec, jenž se marně snaží příblížit svým dětem. Muž snící o mnohem mladší ženě a o tom, co by se stalo, kdyby opustil svou manželku. Sestry, které se navzájem nechápou, nenávidí, ale ve vzácných záblescích taky milují. Otec, kterého od dětí vzdaluje ochranitelská láska jejich matky. Prostě mnoho obrazů vztahů, které se postavy povídek snaží udržet, sní o nich, nebo na ně vzpomínají - nikdy však nic nevychází tak, jak by si představovaly. Žijí vedle sebe, někdy i spolu, a přesto se úplně nechápu. Nedokáží se podívat na svět očima toho druhého - protože, ať nám romány říkají cokoliv, úplně pochopit jiného člověka se všemi jeho pocity a obavami a zákoutími jeho mysli prostě nejde. A tak se lidé jen plahočí za ideálem, který mají o druhých v hlavě, a snaží se ho dostihnout, realizovat. Občas ani nevědí, co přesně chtějí - riziko dobrodružství s mladší dívkou, nebo jistotu svého manželství; vztah, nebo svobodu? 

Mistr povídkář

George Blecher definitivně ukončil moji nedůvěru k povídkám (spolu se sbírkou Anny Gavaldy Kdyby tak na mě někdo někde čekal). Dřív jsem povídky moc nemusela - nejsou to "plnohodnotné příběhy" (jak mi teď nezávisle na sobě řekly dvě kamarádky-knihomolky), na tak malém formátu je těžké vžít se do postav tak, abychom příběh opravdu prožili. Nebo ne? Došla jsem k závěru, že napsat dobré povídky je mnohem těžší, než zvládnout dobrý román; ale když už je spisovatel opravdu povídkářem, tak jeho příběhy rozhodně nejsou "neplnohodnotné".
Blecher je přesně takovýmto mistrem povídkářem. Jeho pohled je laskavý, nehodnotící, bez iluzí. Dokáže věrohodně popsat vztah staršího páru, rodičovskou lásku, pocity ghanského básníka i asijské puberťačky. Povídky Jsou i jiní lidé jsou proto jako zázrak, jako okno do mnoha jiných světů. 
Ukazuje, že všechno je věcí úhlu pohledu: co někomu připadá jako láska, je pro jiného přílišnou posedlostí, co vypadá jako suverénní chování "jsem sám sebou" může být jen urputná snaha odlišit se od všemi zbožňované sestry. Hodně silná je ve "dvojích pohledech" jedna z linií povídky Možné příčiny předčasné smrti - vášnivý, intenzivní vztah dvou úspěšných a inteligentních lidí, kteří se vzájemně ničí nepochopením, co od sebe navzájem chtějí a co cítít i nesmyslnou žárlivostí, prostě vztah balancující na hraně lásky a nenávisti, který má potenciál opravdu je zničit. 

Zní to celé dost pesimisticky? Vlastně ani není. Protože všechny ty kraťoučké povídkové momenty ze života sice říkají, že druhé nemáme šanci pochopit, ale hodně z nich taky tak nějak ukazuje, že se o to stejně budeme donekonečně snažit, a že to někdy i může přinést svoje ovoce. A o to taky jde, ne?

Jak moc se mi kniha líbila:   

Četli jste tuto sbírku povídek? 
Jaký máte obecně vztah k povídkám - přišli jste jim na chuť, nebo to pro vás jsou ty "neplnohodnotné" příběhy?     

2 komentáře:

  1. No, jsem zvědavá na tu Alice Munro, která mi leží na poličce, možná taky přejdu do povídkového tábora. :) Tahle tvoje recenze se mi strašně líbila, je to radost číst!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! :)
      Mně teda Munro příliš nezaujala, ale ještě se k ní někdy určitě vrátím - jsem zvědavá, co na ni budeš říkat!

      Smazat