Do tmy: Život a smrt mezi léčivými bylinami

Zdá se, že se nová kniha Anny Bolavé Do tmy se stala hitem poslední doby: na knižních blozích se to jenom hemží pochvalnými recenzemi. Pravda, prostředí příběhu - odehrávajícího se mezi léčivými bylinami - je hodně zajímavé a styl připomínající proud vědomí je v téhle knížce naprosto dokonale propracovaný. Přesto jsem se musela nutit, abych ji vzala do ruky, a celou dobu jsem váhala, co si o tom všem vlastně myslím.

Není toho moc, co bych vám mohla prozradit o příběhu knížky Do tmy. Zachycuje zhruba měsíc ze života Anny, ženy středního věku žijící na venkově. Je to život osamělý a z vnějšího pohledu podivínský, poznamenaný blíže nespecifikovanou, ale rozhodně nevyléčitelnou nemocí, která Annu stále více pohlcuje a deformuje její vnímání. A tím měsícem je červen, takže vše je přirozeně zabaleno do kulis horečného sběru bylin, který ale kulisou vlastně není, protože pro Annu je sběr bylin vším: "Vždyť sběr jsem prostě já."

A tak sledujeme, jak Anna sbírá jednotlivé byliny a každé úterý s nimi chodí do výkupny. Na pozadí jejího červnového lopocení se odehrávají dramata, která jsou z pohledu čtenáře daleko závažnější, ale která se vynořují spíš mimoděk, jak se derou hlavní postavě do mysli. Jen tak mimochodem se tak dozvídáme o jejím dětství, nikdy nerozvedeném manželství, vztahu se sestřenicemi i o projevech její nemoci. Všemu ale dominují byliny, protože byliny jsou prostě to hlavní:

"Každá jednotlivá rostlina je důležitá a já ji musím mít. Já ji nenechám ležet. Tohle je boj, který nemá konec. Věčný koloběh poupat a květů, že by z toho člověk onemocněl. Kdo sbírá byliny, chřadne. Stále dokola touží pojmout krásu všech druhů najednou, a to se obrací proti němu. Kdo byliny opravdu rád trhá, je jiný a časem o tom přestává s kýmkoliv mluvit."    (str. 65)

Žádné lehké čtení

Došla jsem k závěru, že pravým důvodem mých rozpaků nad knihou je doba, kdy jsem ji četla: Do tmy prostě není prázdninové odpočinkové čtení. Je to těžký příběh, na který se musíte stoprocentně koncentrovat: musíte neustále dávat pozor, jaké narážky Anně probleskují mezi přemýšlením o sušení květin, musíte si skládat dohromady útržky jejích myšlenek. Najednou vám dojde, že ta postava, o které se Anna velmi letmo zmínila před padesáti stránkami, je vlastně její manžel; že tamta věta asi znamenala něco důležitějšího. Nemůžete přeskakovat trochu únavné pasáže, ve kterých se pachtí se svou károu za sběrem čehosi, protože by to za prvé bez nich nebylo to pravé, a za druhé vám může uniknout nějaký důležitý moment. 

Trochu neurvale jsem knihu během čtení titulovala jako "tu depresivní". Protože je o umírání. O postupném ubývání sil. O boji o poslední plnohodnotné chvíle a o jejich vychutnávání. O uvědomování si, co je pro člověka vlastně důležité: pro Annu je to sběr léčivých bylin, a tak jim věnuje celý ten červen, který už může být její poslední. 

Kniha se mnou cestovala, ale prázdninová četba to zrovna není...

Cesta do hlubin duše

Styl, jakým je kniha napsaná, mně naprosto uchvátil. Ano, příběh mi moc nesedl - léčivé byliny mě zrovna neberou, z venkova většinou ráda spěchám do Prahy a téma unavených venkovských vztahů je pro mě dost vzdálené. Ale, bože, jak je to úžasně napsané! Mám slabost pro styl proudu vědomí (jako třeba v mé oblíbené Paní Dallowayové): když příběh ubíhá v rytmu myšlenek postavy, které samy udávají, co je podstatné. Což bývá něco jiného, než na co bychom se zaměřili jako nezúčastnění pozorovatelé - jako třeba ty byliny, že.
Anniny myšlenkové pochody jsou naprosto uvěřitelné: do běžných úvah o praktických záležitostech se jí mísí záblesky vzpomínek, intenzivně prožívá svou bolest a stále se jako v kruhu vrací ke stejným tématům. Nic nevysvěluje, prostě existuje - a přeberte si to. Celý příběh je postavený tak promyšleně, že mi to bralo dech a že jsem dokázala Annin příběh sledovat jako uhranutá, když už jsem se přemluvila do čtení. 

Já vím, řekla jsem toho v této recenzi mnoho a je to trochu protichůdné. Ale zakončila bych to asi tím, že Do tmy je velmi silná kniha, na jejíž čtení si připravte dost času a trpělivosti, abyste ji pořádně vstřebali, a k tomu trochu té vůle naplno prožít kus těžkého úseku života cizí osoby, která je nejspíš úplně jiná, než jste vy. 

A která žije sběrem léčivých bylin. 

Jak moc se mi to líbilo:

 

Četli jste Do tmy, nebo se na to chystáte?