Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

čtvrtek 6. srpna 2015

"Kolik knih si můžu vzít?" anebo Balení na cesty

Jedu na dva týdny pryč. Jako úplně mimo město. No fakt. Do mých oblíbebých Jeseníků, chodit tam po horách a odpočinout si od městského života. Nebude to teda úplně mimo civilizace - wifi bude v ubytování s velkou pravděpodobností fungovat, stejně jako telefonní signál, takže to nevypadá, že bych zmizela beze stopy kdesi v divočině. Na řadu ovšem přišel největší problém podobných cest - kolik knih si mám vzít.



Takže se balím. Zatím jenom teoreticky než prakticky. Už asi týden se balím. Pokus se teda počítá přemýšlení o tom, jaké knihy si s sebou vezmete.
Konverzace s mojí mámou, se kterou na náš tradiční výlet do Jeseníků vyrážíme, vypadá asi takhle:
Já: "Kolik si můžu vzít knih?"
Máma: "Kolik si jich chceš vzí - no, vlastně ne," bere zpátečku, protože jí došlo, jak nebezpečná je to otázka. "Tak kdysi jsme to dělali tak, že jsme si každá vzala, co jsme unesly na záda."
Já: "Ale tehdy jsem na zádech netáhla notebook. To není fér."
(Ticho.)
Máma: "Ale zase se to bude vyvažovat tím, kolik si kdo bere paperbacků." Tak nějak tuší, že v tomhle povede ona.
Já: "Ale já zase schválně beru knihy, který si chceš přečíst i ty." Moje nevýhoda ve vyvažování počtů je, že knihy, které čte máma, jsou pro mě většinou úplně mimo, zatímco naopak to funguje. Takže na mojí hromádce, kterou si stavím na pracovní stůl a postupně měním, zatím napevno trůní hlavně knihy, které by se mohly líbily i mámě: Do tmy a Osamělost prvočísel. Osud dalších knih je dosti nejistý. 

Vybrat ty správné knihy na dovolenou je prostě problém. No uznejte: jak mám vědět, na co budu mít náladu? Jak mám vědět, jaké bude počasí a kolik času na čtení tudíž budu mít? Mít s sebou málo knih je blbý; mít jich moc je ještě horší, když jedete autobusem a vláčíte tašky kilometr od nádraží. Potřebuju knihu, která není z knihovny a je dost lehká, abych ji s sebou mohla tahat a dávat do ní razítka z míst, kde jsme byly. Nějakou zábavnou knihu a nějakou trochu závažnější, pro jistotu. Něco nevšedního, na co budu dlouho vzpomínat a cítit při tom atmosféru místa, kde jsem ji četla. Prostě - neřešitelný problém.

V tuto chvíli moje hrodama knih vypadá takhle:
Paolo Giordano: Osamělost prvočísel (ta má svoje místo jisté)
Anna Bolavá: Do tmy (taky jasný favorit)
P. I. Jaaskelainen: Literární spolek Laury Sněžné (tu si prostě beru!)
něco od Anny Gavaldy (? podle toho, jak úspěšná budu ve vyjednávání ?)

Ale ten seznam se může změnit. 
Diplomatické úsilí stále pokračuje a vyjednávání je zatím slibné.





4 komentáře:

  1. Tak jo. Na mé hromádce jsou také čtyři. ZATÍM samozřejmě, jedeme až pozítří. Pud sebezáchovy mi radí, abych seznam radši nezveřejňovala. Asi bys mě zabila.
    maminka

    OdpovědětVymazat
  2. Jen čtyři? :) Nicméně sis vybrala dobré tituly, jsem zvědavá, co budeš říkat na r. Do tmy, chtěla bych si ho letos přečíst.
    Já mám letos podobný problém - budu mít omezené místo v batohu - asi ty knihy ponesu v ruce :)
    A píše Ti sem maminka, to je tak milé. Užijte si dovolenou, dámy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, jenom čtyři - ale na druhou stranu to jistí pár stažených knih v notebooku! Na Do tmy už se dlouho těším, určitě brzo přidám recenzi :)
      Hodně štěstí s Tvým vyjednáváním místa na knihy a děkujeme, užijeme si to :)

      Vymazat