Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

sobota 20. února 2016

Nesnesitelná lehkost bytí: Záhada jménem Kundera

Po Kunderovi jsem sáhla, protože už mi fakt bylo blbý, že tohohle autora vůbec neznám. Je to jeden ze stěžejních spisovatelů, o kterých by měl mít každý knihomol aspoň matnou představu, že? Takže tu představu jsem si udělala, ale zvlášť pozitivní dojem na mě Nesnesitelná lehkost bytí neudělala.



Knihou prochází několik postav, v jádru příběhu stojí chirurg a nepolepšitelný sukničkář Tomáš a Tereza, která se stane jeho ženou. Tomáš Terezu miluje, ale nepřestává se stýkat s mnoha dalšími ženami, které pro něj ovšem neznamenají tolik, co ona. Tereza tím trpí, ale je spíš slabá a závislá, takže na Tomáše může působit leda výčitkami. Dalšími postavami jsou malířka Sabina, jedna z Tomášových přítelkyn, a taky Sabinin milenec, akademik Franz. Každá s postav tvoří určitý typ člověka: Franz je snílek a teoretik, který hledá smysl v životě "tam venku" a miluje levicové demonstrace; Sabina neustále odněkud a odněkoho prchá a nesnáší kýč, i když by ho v skrytu duše ráda dosáhla; Tomáš je spíš realista a sběratel rozdílných žen.

Špetka příběhu na kilo filozofie

Dlouho jsem přemýšlela, co mi na románu chybí, proč mně nezasáhl tak, jak podle všeho hodně jiných čtenářů (stačí si přečíst diskuze na Goodreads). Myslím, že jsem na to přišla: vadí mi, že to není tak úplně román, jaký bych si přála. Připadá mi, že jde spíš o filozofii, kteoru autor zabalil do příběhu, aby se dobře četla. A ten příběh je přiznaně precisně konstruovaný, manipulovaný podle této filozofie, všechny aspekty jsou důsledně pitvány a vyloženy (bohužel často freudiánsky, což mě dost vytáčelo). Jako by o samotný příběh nešlo, je jenom kulisou. Není tu žádná snaha o napětí, jak to s postavami dopadne: to nám naopak autor servíruje velmi laxně a příliš brzy.
Nemůžu říct, že bych neměla ráda filozofické romány, i když často mi nesednou (jako třeba naposledy Hejno bez ptáků). Hodně ráda čtu knihy od Josteina Gaardera, který do nich vkládá spoustu filozofie, ale méně násilnou formou (tedy pokud vynecháme Sofiin svět). Třeba taková kniha Pavouk: příběh je důmyslný, geniálně postavený a zároveň souzní s myšlenkami, které chce autor předat, tvoří s nimi jednotu. Příběh stojí za to sám o sobě, stejně jako jeho filozofie. U Kundery jsem tohle nenašla, a proto se mi kniha tak nelíbila.

Jak se tehdy žilo

Musím mu ale přiznat zajímavé postavy, které sice představovaly svébytné typy, ale nebyly ploché. Naopak byly plné rafinovaných rozporů, které je dělaly živoucími. Tak třeba Tomáš, sice nenapravitelný sukničkář, neustále podvádějící svoji ženu, ale také člověk, který se odmítne sehnout před režimem a dobrovolně opouští práci lékaře, aby se stal myčem oken.
Reálie mě na knize vůbec bavily nejvíc. Je tu popis sounáležitosti mezi lidmi po okupaci v roce 1968, pocity emigrantů. Zajímavý moment tvoří Tomášovo odmítnutí sklonit se před režimem: nejprve ho za to lidé oslavují a podporují ho, čím dál tím víc jim však svojí přítomností připomíná jejich vlastní selhání a kolaboraci. Popis vztahů mezi lidmi ve státě i těmi v emigraci je často kruté, ale nejspíš také dost pravdivý.

Celou dobu, kdy jsem knihu četla, jsem si říkala, že mi třeba nakonec dojde, proč je tak skvělá. Nedošlo. Teď si říkám, že se k tomu třeba jednou dopracuju - možná nemám dost zkušeností na to, abych ji mohla docenit. A možná taky ne. Vrátím se ke Kunderovi za pár let a uvidím, jestli si tentokrát sedneme.

Jste milovníci Kundery? Doporučíte mi nějakou jeho jinou knihu, která by se mi mohla líbit? :)

18 komentářů:

  1. Špetka příběhu na kilo filozofie :D To jsi vystihla naprosto dokonale :) Kunderu nemám ráda, četla jsem od něj Žert, ten se mi tehdy před spoustou let celkem líbil, ale co mě od něj už asi natrvalo odradilo, byl neskutečně stupidní román Nesmrtelnost. S Kunderou jsem se prostě minula a naše cesty se už patrně nezkříží :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že nejsem jediná, kdo v jeho knize tu úžasnost nenašel :D Má prostě dost specifický styl. Mám takový pocit, že ho čtenáři buď milují, nebo naopak nemají rádi.

      Vymazat
  2. Asi máš pravdu. Mám velmi dobrou kamarádku, s níž máme hodně podobný literární vkus a ta nechápe, jak se mi jeho knihy mohou nelíbit. Byla to strašná nuda! Navíc se ti lidé chovají jako blázni. A ty věci, o kterých přemýšlejí nebo mluví.... To snad není pravda, to se opravdu hodí jen do literatury :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hodně mě pobavila tvoje formulace "to se opravdu hodí jen do literatury". Neměla by literatura být právě o tom, že reflektuje reálný život (ať už jakýmkoliv způsobem, klidně v kulisách fantasy světa)? To by bylo na dlouhou debatu! :)

      Vymazat
    2. hahaha :D Spousta autorů ve svých dílech realizuje své nesplněné touhy, takže nakonec proč ne - chce-li Kundera, aby se lidé bavili jako chovanci soukromé psychiatrické léčebny, tak proč ne, ve svých dílech si to může dovolit a nikdo mu v tom nebude nijak bránit :D

      Vymazat
    3. :D Ty vůči němu teda zaujímáš opravdu striktní postoj :D

      Vymazat
  3. Já jsem kdysi zkusila Valčík na rozloučenou a ten mě odradil natolik, že už jsem další knihy od Kundery nezkoušela. Taky mi to vůbec nesedlo. Možná už je čas zkusit to znovu, ale nevím, nevím... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky plánuju dát tomu další šanci - někdy, za pár let :)

      Vymazat
  4. Páni - na tvůj blog jsem narazila až dnes, ale jsem si jistá, že ho budu navštěvovat pravidelně. Píšeš neobyčejně inteligentně a máš krásou slovní zásobu :)
    Co se Kundery týče - já se rovněž řadím do tábora, který ho nemusí. Je sice pravda, že jsem od něj četla jen jednu povídku (Falešný autostop) ze souboru Směšné lásky, ale měla jsem z toho pocit, že uráží a zesměšňuje ženy..nevím no - možná to tak není, přeci jen už je to doba, co jsem ho zkoušela, ale není to můj šálek kávy...
    Přeji hezký den a těším se na další články

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, díky a budu ráda, když se budeš vracet! :)
      Kvůli divným ženským postavám nemám ráda knihy Miloše Urbana, v nich mě ty postavy vyloženě vytáčejí. U Nesnesitelné lehkosti bytí jsem tento pocit tedy neměla, ale nevím, podle jedné knihy asi těžko posoudím...

      Vymazat
    2. No vidíš a já zase třeba Urbana miluju...tisíc lidí - tisíc chutí, znovu se to potvrzuje :)

      Vymazat
    3. Hmm, já od něj četla jenom Poslední tečku za rukopisy a ta se mi nelíbila. Přemýšlela jsem, že zkusím ještě další knihu, ale prostě na ten styl nemám chuť...

      Vymazat
    4. Pravdou je, že Urban má ten styl opravdu velmi osobitý - podle mého ho buď miluješ nebo nesnášíš. Já za sebe můžu doporučit třeba Hastrmana, který mě opravdu nadchl :)

      Vymazat
    5. Hastrman mě odrazuje už svojí obálkou a anotací, ale dobře, beru tvoji radu na vědomí :D

      Vymazat
  5. Sice jsem od pana Kundery nic nečetl, ale chtěl bych zkusit jednou Ptákovinu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neznám, ale třeba zrovna sedne, četla jsem nějaké nadšené recenze, že je v tom dobrý humor...

      Vymazat
  6. Kundera je zvláštní autor. Žert se mi celkem líbil, i když, pravda, těch filozofických pasáží je tam až až. Ale nějak mi tam nevadily, vlastně mám filozofii celkem ráda. Teď ale čtu Směšné lásky a co mě fakt vytáčí je znázorňování žen. Já nevím, nikdy jsem si nepřišla jako nějaká extrémní feministka a nijak mě neuráží, když mi chlap podrží dveře (ba naopak), nebo když hlavní hrdinka prostě něco nezvládá a potřebuje s tím pomoc od muže - OK, v pohodě, proč ne. Ale přijde mi, že Kundera ve Směšných láskách ilustruje ženu prostě jako sexuální objekt. Jsem asi za půlkou a snad tam ještě nebyla ani jedna postava jejíž hlavní úlohou by bylo cokoli jiného než stát tam a probouzet erotickou představivost mužských hrdinů, ach jo :D

    Nesnesitelnou lehkost teda už nejspíš vynechám - i když by mě fakt zajímaly ty freudiánské analýzy, přeci jen je to můj obor, že :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zajímavé, že už druhá píšete o tom, že bere ženy jenom jako objekt. V Nesnesitelné lehkosti mi to tak nepřipadalo, postava Sabiny je třeba dobře napsaná a má hloubku. Možná to je jenom charakteristika Směšných lásek? Je fakt, že okolo sexu se tam točí všechno...

      Hm, kvůli freudiánských analýzám to nečti :D Jde hlavně o to, že velkou část chování postav odvozuje z toho, jak to měly jako děti a jak se k nim chovali rodiče, že se od nich jako chtějí distancovat, ale v podstatě jdou jejich cestou... No, možná to není čistě freudiánský, taky se pohybuju zase já na tenkém ledě :D

      Vymazat