Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

pátek 15. dubna 2016

Jak se žilo v jazzovém věku

Povídky jazzového věku od F. S. Fitzgeralda daly metaforické jméno období 20., 30. let v Americe: doba, ke které dnes vzhlížíme s okouzlením a nostalgií (alespoň já určitě), ale která je nám vlastně hodně blízká.




Co se vám vybaví v souvislosti s 20., 30. lety? Možná móda, účesy žen, swing a zářivé večírky jako z Velkého Gatsbyho. Pod povrchem je toho však mnohem víc. Muži byli zpět z války a všechno se zdánlivě vracelo do starých kolejí, jenom mladí si víc užívali na večírcích a tradiční normy braly za své. Bohatství bylo tím nejdůležitějším a nejoslavovanějším a prohibice zvýšila konzumaci alkoholu. Na pozadí těchto okolností se odehrává většina Fitzgeraldových příběhů.

Bylo by divné, kdyby se mi líbily všechny povídky, takže začnu těmi, které mě nezaujaly. Nebavila mě Jemina, očividně parodie na červenou knihovnu, a zvlášť Něco bílého do růžova, což je taková jednoaktovka spočívající v záměnách mezi sestrami (trochu styl Moliéra, což jsem nikdy neměla ráda).

Bohatí, osamělí i ztracení

A teď už budu jenom vychvalovat. Hned v prvních řádcích zamilovala do jazyka, kterým Fitzgerald píše: bohatá slovní zásoba, dlouhá souvětí a lehké jazykové vtípky. Čiré potěšení z četby. 
Ve většině příběhů Fitzgerald používá jemnou ironii a nadsázku: zveličuje bohatství některých postav, aby ukázal jeho absurditu a pokroucené chování bohatých i lidí v jejich okolí (např. Diamant velký jako Ritz). Předkládá fantaskní příběh, aby ukázal, jak lidé nejsou schopni respektovat u jiných odlišnosti (typicky Podivuhodný případ Benjamina Buttona - který je mimochodem dost jiný než hollywoodský film, odehrává se v jiné době a bez té linie o Daisy).

Povídky První máj  a Tulipán podle mě nejlépe zapadají do škatulky "ztracené generace", do které je Fitzgerald řazen třeba vedle Hemingwaye. Mladí muži se vrátili z války, ale čeká je komplikovaný svět. Jiní lidé se zdají být bohatší než oni, všichni si užívají (a dávají jim najevo, že by i oni měli), dívky jsou krásné, ale taky už jsou jiné než před válkou (naučily se kouřit a pít, ale o mužích mají stále iluze). Je tu cítit bezvýchodnost ze situace, dveře do krásného světa večírků se zavírají (a ty večírky jsou stejně jen iluzí) a člověk si musí hledat svoje místo.

Další povídka, která mi utkvěla, má název Ach, rusovlasá kouzelnice. Jde o jeden z nejzvláštnějších příběhů ve sbírce: stále balancuje na hraně (ne)uvěřitelnosti. Merlin pracuje v knihkupectví a po večerech sleduje krásnou ženu v protějším domě. Jednoho dne žena přijde do knihkupectví, začne házet knihami a vyvolá hotovu spoušť. Na krasavici Merlin naráží pořád znova během svého života, pak už i se svou ženou, a ona vždy vyvolává skandál, kterým všechny muže upoutává. Kdo je tato žena? Je vůbec reálná, nebo je jenom představou, která Merlina láká k jinému, skvělejšímu životu...?

Shrnuto a podtrženo, na Fitzgeraldových povídkách mi připadá nejvíc přitažlivé jeho hluboké pochopení pro všechny postavy: neodsuzuje, rozumí jejich slabostem a když o nich někdy vypráví s ironií, jde spíš o shovívavé, neútočné pousmání. Styl je vypravování je nápaditý, většinou v příbězích cítíte jeho postavu vypravěče, hraje si se čtenáři. A je to velmi zábavná hra, na kterou stojí za to přistoupit.

Moje hodnocení:


8 komentářů:

  1. Moc krásně sepsaný recenze. Fitzgerald je v mých očích naprosto famózní autor, a to jak po jazykové, tak po vypravěčské stránce. Navíc jeho postavy nikdy nejsou zcela archetypální, mají takovou tu hranu, která je činí originálními a zajímavými. Konkrétně tuto povídkovou sbírku jsem ještě nečetla, ale po Tvé recenzi to pěkně rychle napravím. Děkuji za inspiraci <3 Krásný den!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :)
      Souhlasím, je to skvělý autor! Povídky určitě zkus, neměly by tě zklamat :)

      Vymazat
  2. Fitzgerald patří mezi autory, které si chci určitě někdy přečíst! Od Gatsbyho mě ale odradil film (film se mi sice líbil, ale ten příběh moc ne) a jaktože v Benjaminu Buttonovi není Daisy? O čem to teda je?! :D Tyhle povídky ale vypadají moc dobře, možná by stály i za překonání mojí nechuti ke krátkým příběhům :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně zase od Gatsbyho odradilo, že vím, jak skončí :D Ale rozhodla jsem se, že zkusím druhý román, Něžná je noc.
      Možná jsi zatím nenarazila na opravdu dobré povídky, které by to zlomily! Fitzgeralda zkus :)

      Vymazat
    2. Jinak Benjamin Button je spíš o životě Benjamina, jak ho bralo okolí v různých životních etapách a tak. Je to humoristické, ale zároveň ne moc optimistické. Benjamin se sice ožení, ale nejde o žádnou "osudovou lásku", se kterou by se pořád potkával a míjel, to je až Hollywood...

      Vymazat
    3. Něžná je noc! Úplně jsem na to zapomněla. To jsem četla a ten příběh byl fakt divný (takový ten, jak celou dobu čekáš, co se teda stane a pak se nestane nic a skončí to) + hlavní postavy byly nesnesitelné.

      Vymazat
  3. Překrásná recenze, od Fitzgeralda jsem četla pouze Gatsbyho a Buttona znám právě jen díky filmu, už dlouho si ale říkám, že se od něj musím pustit do něčeho dalšího. V mých očích je to totiž výjimečný autor a já pouze doufám, že další přečtená kniha (třeba právě tato) mě v mém názoru pouze ujistí :)
    Měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :)
      Gatsby je asi jeho nejznámější, to je jasné :) Povídky určitě zkus :)

      Vymazat