Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

pondělí 18. dubna 2016

Tajemství bohyň ze Žítkové

Lidová magie, léčitelky pronásledované za všech režimů, drsný kraj Bílých Karpat a hledání pravdy o minulosti i o sobě samé. Kniha Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové nabízí silné příběhy v neuvěřitelně čtivém, ale taky znepokojujícím textu. 




Dora Idesová je poslední v linii rodiny, ze které vzešlo mnoho žítkovských bohyň - čarodějek, léčitelek a vědem. Rod je však také plný tragédií: její matka Irena byla zavražděná vlastním manželem, tetu Surmenu, která Doru a jejího bratra poté vychovávala, po pár letech dostal do psychiatrie nenávistný estébák. Dora se nikdy nenaučila bohování, ale věnuje se odkazu bohyň jako etnoložka. Pátrá po osudech těchto žen a vede ji postranní myšlenka rehabilitovat jejich umění, tolik zatracované vědou i křesťanstvím. A také zjistit pravdu o tom, proč Surmenu svéřepě pronásledovala StB a proč mělo tolik žen z jejího rodu tak tragický osud. Zdá se, že nad bohyněmi visí něco temného...

K Žítkovským bohyním jsem se dostala až poté, co utichlo celé to "haló" okolo knihy, a jsem za to ráda: vyhnula jsem se přehnaným očekáváním, a proto jsem byla skoro nadšená.
První velkou výhodou knihy je, že se čte v podstatě sama. Text plyne nekomplikovaně a lehce a je přiměřeně napínavý. Tedy ocenila bych, kdyby kniha obsahovala rodinný strom, protože jsme se v těch bohyních místy ztrácela, ale to je detail. Hodně mě ale bavila jazyková stránka, hlavně zachované nářečí, díky kterému působí příběh autenticky.

Žítkovské bohyně jsou tak trochu etnologickou studií: dozvíte se spoustu věcí o zvycích v oblasti, těžkém životě v Bílých Karpatech, o praktikách bohyní. A je to fascinující čtení. Epizody o osudech bohyní z dřívějších dob, z honů na čarodějnice, dodávají obrazu plasticitu.
Zajímavým prvkem jsou zařazené archiválie: velká část příběhů ubíhá skrz dopisy, hlášení StB, nacistické dokumenty. Opět to slouží autenticitě, někdy ovšem trochu zpomaluje děj. S tím souvisí i to, co mi na knize nejvíc vadilo: je pevně ukotvená v minulosti, v podstatě stejně jako hlavní hrdinka Dora. Dlouho jsem neviděla přesah do jejího současného života: bádání o minulosti je sice super, ale je dobré propojit to s aktuální dobou. Tohle propojení přišlo až ke konci, a to mi trochu vadilo. Sice mě hodně bavilo knihu číst, ale jako by jí chyběla jednotící linie. Nakonec i rozuzlení patřilo spíš do minulosti.

To ale neznamená, že nejde o silný příběh, nebo spíše příběhy. Vyprávění je mrazivé a intenzivní: chudý život v malé chalupě, Dořin život na internátu a Surmenino utrpení v léčebně, život za války, kdy nacisté zaujatě studovali bohyně, pronásledování snad za každého režimu. Dořino hledání pravdy, kterou však možná ani vědět nemá.

Pokud jste ještě knihu nečetli, doporučuju. Zvlášť pokud vás zajímá lidový folklór a dokážete připustit existenci věcí, které neumíme vědecky vysvětlit. Protože reálie v knize, která stojící na pomezí fakt a fabulace, jsou nakonec tím nejzajímavějším.

Moje hodnocení:



6 komentářů:

  1. Leni, úžasná recenze jako vždycky. Musím se přiznat, že osobně taky čekám na dobu, kdy ono haló pomine, přestože knihu už mám přes rok doma. Zdá se, že konečně nastává ideální doba, takže díky za připomenutí :)
    Měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tahle strategie funguje :)
      Dej se do ní a určitě pak napiš recenzi, jsem zvědavá, jak se ti bude líbit! :)

      Vymazat
  2. Senzační recenze :) Já se od Kateřiny Tučkové chystám na Gertu, ale na prvních stránkách mě její styl příliš neoslovil, takže ji momentálně nechávám "uzrát". Snad si k ní cestu najdu a podle toho, jak se mi zalíbí, bych ráda zkusila i Bohyně. Přeji hezké pondělí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gertu jsem nezkoušela - musím přiznat, že programově nesahám po beletrii z téhle doby. Čtu o tom hodně literaturu faktu, populárně naučné apod., ale beletristická zpracování jsou na mě nějak emočně moc.

      Vymazat
  3. Ano, pamatuji si, že jsem zpočátku byla mírně zklamaná ze stylu psaní, ale nakonec mě knížka taky dostala. Některé pasáže si pamatuji doteď, a to u mě není rozhodně obvyklé :) Vyhnání Gerty Schnirch se mi líbilo (jestli můžeme o knize s tímto tématem mluvit v těchto termínech) ještě mnohem víc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vida, tak to jsi právě nalomila moje odhodlání Vyhnání Gerty Schnirch nečíst :)Třeba se k ní někdy dostanu. Díky za komentář! :)

      Vymazat