Je na čase to přiznat: Můj pokus přečíst Nulté číslo od Umberta Eca prostě selhal. Nerozumím tomu, co na tomto stylu psaní kdo má, a vůbec se mi tuto knihu nechce číst. Spadla prostě do kategorie "nedočtené". Co si o ní tedy myslím?
Nulté číslo jsem se snažila číst zhruba měsíc a dostala jsem se za půlku. Je to ale kniha, kterou jsem neotevřela většinu času, kdy jsem ji s sebou tahala v tašce, což se mi jinak stává málokdy. Nic mě nenutilo v ní pokračovat, nic mě na ní nechytlo. Vlastě jsem ani nepochopila, o čem to má být.
A přitom je hlavní téma jako dělané pro mě: z prostředí novin. Hlavní postava Colonna dostane nabídku účastnit se založení novin, které vlastně nikdy nemají vyjít (kromě nultých čísel, které nepůjdou do širší distribuce): jejich sponzor chce určité lidi vystrašit možností, že by tak skvělé a investigativní noviny mohly fungovat a šlapat jim na paty, a z tohohle jejich strachu pak profitovat. Colonna má být na oko šéfredaktorem v redakci lidí, která netuší, že je všechno jenom bouda, a zároveň má o celém podniku psát knihu, která ale možná taky nikdy nevyjde.
Ano, není to úplně beznadějné téma. Jenže v té půlce, kterou jsem přečetla, se nic moc neděje. Jsou tam redakční schůzky a dialogy, vtipné ironické narážky na to, jak (ne)fungují současné noviny a jak píšou jenom to, co chce čtenář slyšet, a rozhodně ne to, co by mohlo něco opravdu změnit. Ale děj nejde nijak kupředu - a když se konečně zdá, že jde, tak je to prostřednictvím vážne obskurní konspirační teorie o tom, že Mussolini vlastně nezemřel.
Kromě zápletky mě nechytly ani postavy, které mě často udrží u průměrné knihy. Žádná mě prostě nezaujala. Možná tak novinářka Maia, ale ani kvůli ní to nemá cenu číst.
Co mě dorazilo, je složitost Nultého čísla bez znalostí reálií. V části, ve které přichází na scénu konspirace okolo Mussoliniho, se objevuje velké množství jmen a míst, které mají být asi čtenáři známé, ale pro ne-Itala je to podle mého prostě matoucí. Dějepis jsem vždycky žrala, ale tady jsem se ztrácela maximálně.
Takže ne, pro tuto chvíli nejsem schopná Nulté číslo dočíst. Nevylučuju, že se k tomu někdy vrátím. Možná jsem obecně měla pro čtení téhle knihy špatný motiv: prokousat se aspoň jedním Ecem, nejlépe ne Jménem ruže (ve škole mi řekli, jak dopadne, takže moje motivace knihu číst je naprosto nulová) a nejlépe ne něčím, co má 600 stran. No, nepovedlo se a Umberto Eco pro mě zůstává velkou neznámou.
Jaké máte vy zkušenosti s četbou Umberta Eca? :) Dáte mi tip na knihu, kterou od něj máte rádi?
Já zkoušela jen Jméno růže a nedočetla...ale chci to zkusit znovu :D tak uvidíme...
OdpovědětVymazatMěj se krásně, Leni
Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo to vzdal :D i když Jméno růže je tedy mnohem větší formát...
VymazatJméno růže jsem viděla v biografu a moc se mi to líbilo. O pár let později jsem se pustila do knihy - no musím říct, že to byla strašná dřina!!!! Spousta pasáží v latině, určitě se tam hodně diskutovalo o víře a rozporech mezi různými řády - no podruhé bych to číst nechtěla!!! Nicméně doporučuji audioknihu - ta je krásná! Není to přesný "přepis" knihy, je to hodně zestručněné, je to vlastně spíš rozhlasová hra, ale fakt to stojí za to - namluveno nejlepšími herci současnosti!
OdpovědětVymazatPak jsem četla Foucaultovo kyvadlo - to bylo taky trápení, ale dala jsem si to tehdy prostě za úkol. Ani kdybyste mě zabili, tak si nevzpomenu, o čem to bylo - tuším o zednářích a nějakých konspiračních teoriích.
Poslední byl Plamen královny Loany (nebo tak nějak, omlouvám se, nechce se mi to hledat) - to už bylo čtivější, o dětství a odehrávalo se to v "realitě" - žádná spiknutí ani konspirace.
Tímto článkem jsi mne, má milá, přesvědčila, že už od pana Eca - budiž mu země lehká - nebudu číst nic. Jo pozor!!! Ještě nějaký studijní text jsem od něj četla - něco o metodice a to musím přiznat bylo skvělé :D Takže jedině mohu doporučit ty studijní materiály :)
Na audio Jména růže jste mě lákaly na Světě knihy, to si pamatuju :D Někdy tomu dám šanci :)
VymazatTedy, pokud jsi přečetla celé Kyvadlo a nevíš, o čem to bylo... jo, to číst nebudu :D
Hmm, jendou jsem si od něj půjčila něco z literární teorie, jako odborný text, a vůbec jsem tomu nerozuměla! Asi taky nic pro mě. Pro teď Eca vzdávám.
Eco je náročnejší autor. A je jedno, či ide o beletriu alebo literárnu vedu. V podstate sa nečudujem, že si to vzdala. Čo samozrejme neznamená, že by som si jeho prácu nevážila, posunul literatúru k úplne novým veciam.
OdpovědětVymazatTaky proto, že nepochybně literatuře hodně dal, je mi líto, že mi ho nejde číst :/ Třeba někdy...
Vymazat