Podivný Sirotčinec slečny Peregrinové

Knižní svět byl (a je) ze série o sirotčinci, v němž žijí podivné děti, úplně vedle. Knihy jsem nečetla, tak jsem vyrazila aspoň na film. A fakt, že je něco tak průměrného a neoriginálního velkým hitem, považuju za přinejmenším... podivný. 

Vzdala jsem svoji představu, že si nejdřív knihu Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti přečtu, než půjdu na film do kina - při mém současném tempu knihy za měsíc by to byla dost utopie. Takže teď trochu tápám, proč se zrovna tohle stalo takovým bestsellerem. Z recenzí, které jsem na knihy četla, jsem nabyla dojmu, že jsou populární kvůli stylu, jakým jsou napsané - pokud to tak opravdu je (prosím, potvrďte nebo vyvraťe!), pak se originální formu na plátno přenést nepovedlo.

Zápletka je vcelku jednoduchá a myslím, že bude lepší, když si pustíte trailer, než když vám ji budu vyprávět. Je tu prostě klasický mix: kluk, který tak trochu nezapadá, ale je vlastně velmi neobyčejný, pár divných, ale milých lidí, pár divných, ale zlých lidí, několik ošklivých příšer, se kterými je potřeba bojovat. Originální je podle mého zápletka s časovými smyčkami (ale o těch paradoxech se mi ani nechce přemýšlet, jak hrozně nedávají smysl). Jo a abych nezapomněla, je jasný, že se kluk zamiluje do mladé blondýny s velkýma očima, která na lásku tak nějak zanevřela...

Teď nejspíš zním negativněji, než jsem zamýšlela. Je mi jasné, že kdyby mi bylo tak dvanáct, moc se mi to líbí. Hodně mi to připomněla Kroniku roku Spiderwicků, na které jsem byla v kině v roce 2008 (pamatuješ, madlenko? :)) - i zápletkou, i vizuálním pojetím. Příběh je tu poněkud jednoduchý a předvídatelný, postavy také, prostředí působí jako vykradené z jiných filmů. Ale to ze mě mluví nakumulované zkušenosti z tohoto žánru, který mě už trochu přestal bavit (nejspíš právě proto, že už se scénáře i kulisy tak nějak opakují). A nakonec, Sirotčinec je sice trochu stupidní zábava, kde hlavní padouch vypadá spíš jako karikatura (ale Samuel L. Jackson si to musel hodně užít!), ale přeci jenom je to zábava. Nejzajímavější postavou bezkonkurenčně zůstává Slečna Peregrinová (Eva Green nezklamala): její oblečení a vlasy, ale hlavně dokonalá paleta výrazů od autoritativních a drsných přes pokerové, ochranitelské až po trpitelské. Ano, kvůli slečně to stálo za to.

Moje hodnocení:

Viděli jste film? Nebo jste četli knižní předlohu a vysvětlíte mi, co na tom všichni mají? A jak moc se film předlohy drží?

Zdroj obrázku.