Létám na Pegasu: Zemřel Terry Prachett, arcimág humoru a lidských povah

Ve čtvrtek 12. března zemřel anglický spisovatel Terry Pratchett. Jeden z mých oblíbených autorů, se kterým jsem na cestách po jeho fantasy světě strávila hodiny a hodiny úžasných dobrodružství a jedinečné zábavy. Pratchett byl ve svém žánrů nedostižitelný: kombinace humoru, barvitého prostředí a chytrých zápletek z něj dělá jednoho z nejoriginálnějších spisovatelů současnosti (respektive, bohužel, nedávné minulosti).

Nechci tu dlouze rozebírat Pratchettovu zdravotní situaci, okolnosti jeho smrti a to, co řekl mluvčí. Podívejte se na BBC, jestli vás tyhle podrobnosti zajímají, nebo jestli si potrpíte na přehledné číselné údaje o počtu knih a překladů. Radši bych mluvila o samotném Siru Pratchettovi a o tom, jaké úžasné věci tady po sobě zanechal.

Takže...

... pojďme hrát hru na asociace.

Co si vybavíte, když se řekne Terry Pratchett?

(NEPODVÁDĚJTE A PŘEMÝŠLEJTE!!!)

Zeměplocha.

Humor.

Fantasy.

Satira.

Inteligence.

Dokonalost.

Originalita.

Propracovanost.

Ankh-Morpork.

Klobouk.

Kantůrek.

Alzheimerova nemoc.

Nevím, jestli se váš seznam aspoň blíží tomu mému. Nejspíš záleží na tom, jaké jeho knihy jste četli (já většinu) a jak moc na jeho literatuře ujíždíte. Řeknu to narovinu: Na zdi mi visí plakát s mapou Zeměplochy, umím citovat některé pasáže a viděla jsem všechna česká divadelní zpracování jeho her. Pratchett patří na můj literární Olymp.

V čem je ta magie? U Pratchettových knih si vždycky můžete být jistí, že nesáhnete vedle: ať už si vyberete jakoukoliv, vždycky půjde o přesně namíchanou směs napětí a chytrého, ale milého humoru. Sérii knih ze Zeměplochy můžete číst „jenom“ jako propracované fantasy, ale museli byste být hodně slepí, abyste nepoznali, že jde ve skutečnosti o rafinovanou satiru na naši společnost. Dělá si legraci z absurdností, které nás obklopují (ať už jde o zákony, politiku, policii nebo třeba univerzity), zároveň s nadhledem glosuje typicky lidské vlastnosti. Pratchettovy postavy jsou velmi živé, i když jde třeba o trpaslíka nebo mága, čarodějku nebo žebráka, profesionálního vraha nebo patricije. Nebo, když na to přijde, Smrtě, který je jednou z jeho nejgeniálnějších postav - a která svým typickým kapitálkovým hlasem ohlásil jeho smrt na twitterovém účtu (AT LAST, SIR TERRY, WE MUST WALK TOGETHER).

Prostě všem obyvatelům Zeměplochy věříme jejich krásné nedokonalosti a bavíme se vypointovanými dialogy. Protože jsou jako my.

A nakonec, ten humor. Byla bych pro, aby Zeměplochu zařadili do povinné literatury a učili na ní druhy komiky, protože v ní všechny jsou: jazyková (vezměte si třeba jen jména postav: Bábi Zlopočasná, Mrakoplaš, kapitán Karotka,...), situační (říká se „to nevymyslíš“, ale to je omyl - Pratchett by to vymyslel) i myšlenková (každá kniha je v podstatě sledem absurdních, přesně padnoucích konstrukcí).

Kdo se nikdy neponořil do světa Zeměplochy, neví, co znamená čtenářský požitek.

A to nám zůstává.

Rest in peace, Sir Terry Pratchett!