Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

neděle 12. dubna 2015

Tragédie jménem TýTý

Dívali jste se v sobotu večer na TýTý?
Hádám, že ne. 
Já taky ne. Bohužel jsem ale párkrát prošla kolem zapnuté televize. A to nebyl dobrý nápad.




Slavnostní večery s udílením cen jsou dost specifickým žánrem. Je mi jasné, že musí být těžké zvládnout slavnostní večer tak, aby nevyzněl úplně trapně. A v Čechách se nám to jaksi nedaří. Všichni si asi vzpomínáme na všechny ty děsivé pokusy s předáváním Lvů, na kterých se několik let zpátky divoce střídali moderátoři a předváděli jakési experimentální, ale hlavně velmi trapná představení, kterým se nedokázali přirozeně smát ani přítomní herci v publiku (a že ti musí vydržet hodně). Asi tak jediným, na co jsem schopná se dívat, je naopak předávání cen FF Karlovy Vary - protože Marek Eben je, přiznejme si to, prostě nejlepší.

Ale TýTý. Nejsem si jistá, jestli mě na tom večeru víc vyděsila úroveň humoru (a to, že se tomu lidé fakt smáli), nebo to, co zpívali zpěváci (hlavně tedy zpěvačky) v přehledu nominovaných. Takže vezměme si ty horory postupně.

Bod 1.: Humor

Vypadá to, že pan Šíp kraluje současné televizní zábavě. Taky dostal za zábavu zrcádko. (Opět.) Proč? To opravdu nevím. Nejspíš proto, že většinou nikoho neurazí. Jenže jeho vtipy jsou předvídatelné a u poloviny věcí prostě nechápu, proč je vykládá. A proč se tomu lidé smějí. 
Mám tři hypotézy týkající se toho, proč se všichni ti - většinou velmi inteligentní - lidi v publiku dokážou takovýmhle věcem smát: 1) Připadá jim to opravdu vtipné. 2) Jsou to většinou herci a zvládnou cokoliv. Zvlášť když vědí, že nad nimi poletují kamery. 3) Působí tu nějaká forma kolektivního chování, případně jakýsi psychologický efekt umocněný nervozitou z toho, jestli získají cenu.

Každopádně největší trapas večera nastal, když pan Šíp začal mluvit o statistikách plodnosti českých zpěvaček (vypadá to, že jsme se vrátili do doby, kdy byly ženy poměřovány počtem dětí) a řešil, jak smutně málo mají zpěvačky dětí. V tu chvíli jsem měla potřebu prohodit televizi oknem. /Doporučuju článek uveřejněný na webu Týdnu, ve kterém se autor pozastavuje nad tím samým - a dodává, že je vysoce nevkusné mluvit o počtech dětí u skupiny, ve které je několik žen, o kterých se jaksi veřejně ví, že dítě mít nemohly./  Následné vyjmenovávání původních povolání zpěvaček (která nejsou nijak zajímavá a spíš jdou ve stylu "švadlena, servírka"), zaobalené do kontextu "co by dělaly, kdyby jim zpívání nevyšlo", působí jako další snaha přítomné dámy ztrapnit. Připadalo by jim to takhle vtipné i u mužů-zpěváků...?

Bod 2.: České zpěvačky.

 Už jsme zjistili, že jsou vhodnou skupinou na urážky v přímém přenosu. Mě by ale hlavně zajímalo, kdo je vlastně poslouchá. Určitě hodně lidí! Jenže já nikoho takového neznám. Kdo poslouchá Lucku Vondráčkovou, Lucii Bílou nebo Ewu Farnou? Na Moniku Absolonovou můžete jít na muzikál, tomu celkem rozumím.
Přiznávám se, že jsem se jednou omylem ocitla v Bontonlandu na Václaváku, když tam měla vystoupení (asi za účelem autogramiády) Ewa Farna. Objevit se bez psychické přípravy uprostřed takové hudby a pitomoučkých textů, navíc blízko rozparáděného davu puberťaček, to je dost silný kafe. V tom šoku jsem se nemohla dostat ven a rozhoukala jsem jim ten jejich slavný jednosměrný dveřní systém, který mám problém pochopit i s jasnou hlavou. Prostě noční můra.
Ale ano, Anetu Langerovou poslouchám. Její poslední album Na Rozkoši mě moc nevzalo - ta fascinace venkovem je taková... nepochopitelná. Mám tendenci těmhle náladám nevěřit. Ale její starší desky moc ráda poslouchám, takže TýTý bych jí přála.
Tedy, vyhrála ho Lucie Vondráčková. Která zlepšuje ty statistiky porodnosti.

A když už jsme u toho zpívání. Už jste slyšeli, kdo vyhrál ze zpěváků? Ne? Ale stejně to určitě víte.
Je mi opravdu líto všech mužů na české hudební scéně, kteří se nemají šanci dostat přes Karla Gotta...

Tolik mé shrnutí těch pár minut, které jsem viděla, když jsem procházela obývacím pokojem. Ještě že jsem to nesledovala celé: to bych o tom musela napsat celý román, a to byste určitě nechtěli číst.

Ale nesmím anketě TýTý křivdit. Protože na závěr si u mě zlepšila dojem a zajistila si, že příští rok okolo televize možná opět projdu. Daniel Stach totiž vyhrál objev roku - a ten si to opravdu zasloužil.  

Viděli jste předávání cen TýTý? Jaké dojmy zanechalo ve vás?

Zdroj obrázku: http://www.iprima.cz/novinky/20-rocnik-ankety-tyty-je-tady

10 komentářů:

  1. Každý rok si říkám, že pošlu hlas někomu, kdo si to zaslouží, ale pak udělám tu chybu, že se na to vykašlu, protože mi to začne připadat zbytečné, že jeden můj hlas stejně nic nezmění. Obávám se, že takových, jako jsem já, je hodně a proto to také tak vypadá. Karla Šípa mám ráda, občas si pustím v archivu jeho Všechnopárty, to bývá vtipné patrně díky tomu, že jsou jeho vstupy krátké. Smysl pro humor se mu upřít nedá, je mi to líto, že toto nezvládl. Moderovat celovečerní zábavný program není lehké a vypadá to, že u nás to dokáže málokdo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je fajn, že ti Šíp připadá ve Všechnopárty fajn :) Já tyhle typy pořadů moc nemusím obecně, ani třeba Krausovu show, takže je možné, že jsem zaujatá. Je pravda, že každý udělá chybu - a zvlášť komik musí někdy přestřelit. Ale naštval mě :-/
      Jinak s posílání hlasů jsem na tom stejně jako ty. Ale v sobotu jsem udělala výjimku, vyhecovala jsem se a poslala jsem sms Stachovi - byla jsem za to ráda, když vyhrál :D

      Vymazat
    2. Občas si Všechnopárty pouštím z archivu při vaření jako kulisu. Mívá zajímavé hosty.
      Při cvičení si zase někdy pustím Na plovárně s Markem Ebenem :)

      Vymazat
    3. Marka Ebena a jeho Plovárnu mám moc ráda :) A ano, taky využívám času, kdy vařím, k pouštění všeho, co jsem nestihla. Ale spíš se snažím zjistit aktuální věci a politiku, takže u vaření nejčastěji poslouchám rozhovory na DVtv, Jak to vidí na Českém rozhlase nebo HydeParky České televize :D

      Vymazat
  2. Na tyto ocenění jsem se již přestala dívat. Vždy tuším, kdo se v jaké kategorii umístí ... A to potom není ono :(
    http://milujemekihy.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aha, já to většinou neodhadnu (kromě Gotta, samozřejmě :)). Vždycky mě chytá naivní naděje, že letos přece jenom zvítězí někdo, kdo si to podle mě zaslouží, ale většinou se zklamu.

      Vymazat
  3. Naprosto neplánovaně jsem se taky dívala. Trochu s nostalgií, protože jako malá jsem tyhle soutěže vážně žrala (než mi došlo, že vážně pořád vyhrávají ti samí). Čekala jsem, že to bude zhruba takovéhle, takže jsem nebyla zklamaná ani překvapená... Ty výsledky se odvíjí od toho, kdo hlasuje - a většina lidí, kteří to potom kritizují, nehlasují. Průšvih byl, že se toho vůbec nezúčastnila Nova - rázem byli vítězové úplně jinde. Ale nejvíc ze všeho mě bavily záběry do publika na Zdeňka Pohlreicha, který byl celou dobu totálně otrávený (právě i ve chvílích, kdy se všichni smáli nějakým těm vtipům). A taky celý život čekám, až potkám nějaké fanoušky Lucky Vondráčkové :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teda, mě tyhle soutěže myslím nebavily ani jako malou... Pamatuju si svoje zděšení z Českého lva :D
      To bylo vážně divný, že se Nova nezúčastnila. Vím, že si chce udělat nějakou jinou soutěž, ale přesto. Asi by to zasáhlo třeba do seriálů - dost mě překvapilo, že to vyhrála První republika.
      Polreicha jsem si vůběc nevšimla! No jo, byla jsem u té televize fakt jenom chvílemi. Ale dost tímhle přístupem v mých očích stoupl :D

      Vymazat
  4. Na tyhle věci je prostě faktnejlepší nekoukat.

    OdpovědětVymazat