Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

neděle 29. listopadu 2015

K. Hagena, O spánku a mizení: Jak usnout a nezbláznit se

Příběh o spánku a neschopnosti usnout, o rodinných i partnerských vztazích, o vyrovnávání se s vlastní minulostí. To všechno a mnohem víc je kniha Kathariny Hageny O spánku a mizení. Nevzala mě tolik jako Hagenina první kniha přeložená do češtiny, Chuť jablečných jadýrek, ale přesto stojí za přečtení. 



Ellen se po mnoha letech v Irsku vrátila do rodného Německa, do blízkosti svého rodného města. Odešla odtud ve dvaceti, když otěhotněla s Lutzem, který beze stipy zmizel. Ellen pracuje jako somnoložka, tedy léčí lidi, kteří mají poruchy spánku: problém je, že v poslední době má se spaním sama problém. Prostě nemůže usnout. Celý příběh je tak zarámovaný její bezesnou nocí, ve které vzpomíná a rekapituluje. Vytváří se spletitý obraz její rodiny, jejích přátel a milenců, vztahu s dcerou. A do toho je tu vedlejší pohled Marty, Lutzovy matky, která stálé pátrá po pravdě o zmizení svého syna - a která se chce pomstít Ellen, jež podezřívá, že měla v jeho zmizení prsty.

Když nemůžete usnout

Hned na úvod je potřeba říct, že pokud máte rádi akční příběhy, O spánku a mizení nebude vaším šálkem čaje. Je to román čistě vztahový, vlastně až hodně snový (což je příznačné pro Ellenin problém i její povolání). Děj ubíhá hodně pomalu, fleshbacky do různě vzdálené minulosti se občas prolínají. Je to kniha na studené zimní večery, které můžete strávit zachumlaní do křesla, a vychutnat si atmosféru, sledovat všechny souvislosti a přistoupit na styl vyprávění. Který je opravdu zajímavý - zarámování Elleninou nocí, vsuvky v podobě Martiných zápisků a občasný vstup vypravěče "zvenčí" funguje velmi dobře.

Žádní superhrdinové

Co je dalším kladem Hageniných textů, jsou nesporně postavy. Živoucí, uvěřitelné. Je skvělé, jak pomalu poodkrývá jejich minulost i motivy: kdo se v prvních kapitolách jevil jako trochu plochá vedlejší postava, dostane později svoji šanci rozinout do zajímavého člověka. Ellen není žádná dokonalá hrdinka: občas je sobecná, jde do neperspektivního vztahu s mladším milencem, je pohlcená svými problémy. Kniha je ale zajímavá právě proto, že nám dovoluje nahlédnout "pod pokličku" uvěřitelných vztahů mezi uvěřitelnými lidmi, bez větších příkras a stylizací. Lutzovo zmizení mi vlastně v kontextu ostatního vyprávění připadalo jako velký, extravagantní výstřelek z normálu. 

Mnoho rovin

Po knížce jsem sáhla hlavně proto, že se mi opravdu hodně líbil Hagenin přechozí počin, Chuť jablečných jadýrek. Pokud rádi čtete o rodinných dramatech a o trochu nostalgických vzpomínkách na dětství, rozhodně si tuhle knihu přečtěte: nikde jsem nečetla lepší popis vzpomínek na děství, na prázdniny u babičky, na maličké, ale tak živé každodenní detaily spojené s dětstvím. Oproti tomuto mistrovskému kousku je O spánku a mizení spíš průměr. Občas jsem se nudila, hlavně v první polovině, občas jsem se ztrácela. (To je možná spíš moje vina, čtu hlavně v metru...) Trochu mě štvaly dlouhé popisy chování ptáků, i když mají své opodstatnění, a moc jsem se nesžila s mírně mysteriózní linií příběhu. Také si nejsem jistá, jak dobrým znamením je, když jako čtenář fascinovaně sleduju výstavbu románu a jeho uspořádání: řekla bych, že tyto věci by měly být spíš v pozadí. Ale opět, možná už jsem tím neustálým recenzováním prostě deformovaná...

Abych ten svůj názorový chaos trochu shrnula: O spánku a mizení je kniha se spoustou rovin, která dovoluje na některou z nich se zaměřit víc a jinou vypustit. Je to skvělá kniha, pokud máte chuť na pomalý, vztahový příběh; pokud vás zajímají témata týkající se rodiny; pokud se chcete něco dozvědět o spánku; pokud máte rádi dobré metafory; pokud v románech oceňujete upřímné postavy, v jejichž pocitech se poznáte. Ideální kniha na dlouhé, líné večery.   

Moje hodnocení:

Podobné články:

George Blecher o věčném překvapení, že Jsou i jiní lidé
Anna Gavalda: A taková to byla láska... 
The Seed Collectors: Zahradníci, tajemné rostiny a složité rodokmeny
 


  

6 komentářů:

  1. Tak na tohle poslední dobou nemám vůbec náladu :D S přibližující se zimou oceňuju spíš něco akčnějšího, co rychleji ubíhá a od čeho se nemůžu odtrhnout, než takhle pomalé/trochu depresivní příběhy. Každopádně moc pěkná recenze! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se ti recenze dobře četla!
      Jinak já teď zase vůbec nemám náladu na akční a moje chuť na young adult fantasy jde do ztracena. Teda, kdy my se nad nějakou knihou zase sejdeme :D :D

      Vymazat
  2. Napsala jsi to moc pěkně. O spánku a mizení je krásná kniha, taková nádherně poetická. Já jsem se tentokrát v popisech všeho vyžívala :) Už nevím, kdy přesně jsem knihu četla, ale mám dojem, že to bylo loni na podzim a tehdy se mi trefila do nálady. Opravdu se mi moc líbila, literární skládačky mám ráda - prolínání jednotlivých příběhů - to je moje - až zase narazíš na podobně koncipovanou knihu, určitě dej vědět :)
    Chuť jablečných jadýrek jsem zatím nečetla, ale mám na ni políčeno. Pokud je O spánku a mizení podle Tebe horší, tak si nedovedu představit, jak dobrá Chuť.... bude :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Myslím, že u Chuti jablečných jadýrek mi jenom víc sedlo téma, jinak je to napsané dost podobným stylem.
      Literární skládačky... Zkoušela jsi knihy Josteina Gaardera? Nemyslím Sofiin svět, i když ten je taky dobrý, ale třeba Dívku s pomeranči nebo ještě spíš Hrad v Pyrenejích. Ty jsou taky poetické, hodně vztahové a o minulosti hlavních postav, skládané z různých pramenů (tedy Hrad v Pyrenejích je z emailů).

      Vymazat
  3. Tyto dvě jsem od něj právě nečetla. Dívku s pomeranči jsem tuším viděla v televizi, což samozřejmě není to pravé ořechové :) Takže díky za připomenutí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aha, já viděla od něj zfilmovaný jenom Sofiin svět, ale to mi připadalo divný. Každopádně Dívka s pomeranči i Hrad v Pyrenejích jsou moje oblíbené knihy :)

      Vymazat