Pohled na české dění v druhé polovině 20. století, pohled cizince a zároveň "insidera" českého disentu a české kultury, pohled Kanaďana, který se stal překladatelem z češtiny. Kniha Bohemian Rhapsodies: Český uderground, disent, literatura a politika očima kanadského překladatele od Paula Wilsona je sbírkou esejů, reportáží, novinových článků a rozhovorů na různá témata týkající se Československa (a obecně středo- a východoevropských zemí). Je skvělým pohledem "zvenčí" na českou (československou) kulturu i svědectvím člověka, který byl víc než jenom pozorovatel.
Paul Wilson přijel do Československa v 60. letech, protože inklinoval k marxismus a chtěl si dokázat, že se Orwell ve svých dystopických paralelách na komunismus mýlil. Rozhodl se, že přijede do Československa učit angličtinu.
A to bylo kupodivu, protože skoro všechny vnější náležitosti románu 1984 tu byly. Nefunkční výtahy, jednotvárné oblékání, oficiální umění, z něhož na člověka padala tíseň, chornický nedostatek zboží základní potřeby, jako byl třeba toaletní papír a brambory, rum místní výroby, z něhož se obracel žaludek, studené a špinavé vlaky a narvané tramvaje, spoře osvětlené ulice, cigarety, ze kterých se sypal tabák, kdykoli se dostaly do vertikální polohy, plakáty a nápisy s nic neříkajícími slogany oslavujícími výdobytky socialismu.
Ale Wilson přijel do optimistické atmosféry šedesátých let. Všechno se uvolňovalo a měnilo. Wilson se pohyboval hlavně mezi vzdělanci (kteří uměli anglicky), ale brzy se naučil češtinu. Poznal lidi z disentu a na čas se stal členem Plastic People of the Universe. V sedmdesátých letech, když se zase režim utužoval, byl vyhoštěn ze země.
Československá všehochuť
Články ve sbírce byly původně určené pro zahraniční noviny nebo třeba jako předmluvy knih vydávaných v zahraničí. Jsou tu články o samizdatu, překládání, rocku v policejním státě, o Havlovi a Dubčekovi, sametové revoluci, prvních volbách a rozpadu Československa. Prostě od všeho trochu. Wilson je tak trochu pozorovatel, který má srovnání se západním způsobem života, ale rozhodně není nestranným pozorovatelem: dění v Československu se ho osobně dotýkalo, vzal si Češku a má tu přátele, strávil zde část života. Jednotlivé texty proto sice přinášejí analýzu situace, zároveň v sobě mají emocionální náboj a velké zaujetí a jsou psané tak, aby jim rozuměl zahraniční čtenář - což se hodí i nám, mladší generaci čtenářů, kteří už jsme třeba míň detailně obeznámeni se jmény a událostmi konce století.
Co mě na článcích hodně baví, je také perpsektiva té doby: vidíte například Havla, jak ho vnímali skrz Dopisy Olze a potom v roce 89, 93, co si po převratu mysleli o Dubčekovi, jak lidé konverzovali za socialismu (Wilsona zdejší newspeak dost zajímal) a jak probíhaly nelegální nebo pololegální vystoupení Plasticů. Díky tomu jsou Bohemian Rhapsodies takovou trochu střípkovitou československou kronikou druhé poloviny dvacátého století. Takovým shrnutím celé Wilsonovy cesty a jeho názorů je pak poslední kapitola, tedy rozhovor Jaroslava Riedela s Paulem Wilsonem, nazvaná Chtěl jsem vědět, jak to s tím socialismem doopravdy je.
Původně jsem si Bohemian Rhapsodies půjčila s tím, že si přečtu vybrané kapitoly o době, která mě zajímá nejvíc (tedy šedesátá léta). Potom jsem ale začala hned úvodem, Dospíváním s Orwellem, který mě hodně zaujal, a brzo jsem zjistila, že se vracím i k ostatním článkům a že s chutí čtu o rozdělování Československa nebo o překladatelstkých problémech. Kniha má prostě atmosféru něčeho autentického a opravdového, kvůli které opravdu stojí za pozornost.
Pro koho je kniha určená: Pro zájemce o moderní dějiny, socialismus, underground, českou literaturu a literaturu obecně, překladatelství a politiku.
Moje hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat