Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

středa 20. dubna 2016

Sněží, sněží...: Tři vánoční romace

Knížka Sněží, sněží... s třemi volně navázanými příběhy od Johna Greena, Maureen Johnson a Lauren Myracle je jednoduchá, prosťoučká oddechovka. Nenadchne, neurazí, ale může zpříjemnit nějaký ten líný večer.





Sněhová vánice dokáže pěkně zkomplikovat život - a taky postrčit několik lidí k nečekaným dobrodružstvím. Tak jako Jubilee, která se snaží dostat na Vánoce k babičce, ale místo toho zůstane trčet v zapadlém vlaku kdesi u Gracetownu. Nemůže být se svým dokonalým přítelem Noahem, předsedou studentské rady a bůhví čeho ještě, a místo toho kysne v motorestu se skupinou hyperaktivních roztleskávaček, které vlakem jely na soutěž. A pak se objeví kluk jménem Stuart...
Roztleskávačky jsou ústřední motivací v druhé povídce, ve které se tři kamarádi - dva kluci a jedna holka - rozhodnou riskovat dobrodružnou cestu do motorestu. Kluci kvůli roztleskávačkám, jejich kamarádka kvůli bramborákům (nebo dobrodružství, nebo snad jednomu z nich...?).
Ústřední postavou třetí povídky je Addie, která podvedla svého kluka, dostala kopačky a teď je fakt na dně. Protože ho chce zpátky. Protože jí všichni naznačují, že se zajímá jenom sama o sebe. Oboje by chtěla změnit.

Řekněme si to na rovinu - ani by mě nenapadlo knihu číst, kdyby jednu z povídek nenapsal John Green. Tohohle autora prostě mám ráda a i když jsem z něj už trochu vyrostla, pořád je pro mě zásadní. Nicméně v téhle knížce se moc nevytáhnul. Stejně jako dva ostatní příběhy, i ten jeho (jde o ten druhý, o třech kamarádech) je prvoplánovitý, jednoduchý, tupoučký. Hned na začátku víte, jak to dopadne, všichni se spárují, kouzlo Vánoc forever. Chybí tu nějaký přesah nebo jenom zapamatovatelný moment, který by z nich udělal něco víc než jenom červenou knihovnu po dospívající. Jsem už na podobné příběhy moc velký cynik, a navíc ve špatné věkové kategorii.

To ale neznamená, že jsem si čtení vůbec neužila! Pokud se potřebujete odreagovat a úplně, ale naprosto vypnout a jste ženského pohlaví pod třicet let, knihu můžu doporučit. Jsou tu vtipné momenty, postavy vyvádějí šílené kousky a všechno dobře dopadne. Což je něco, o čem snad každý potřebuje čas od času ujistit. Jaké jiné než vánoční příběhy by tohle poselství měly nést...

Moje hodnocení:

4 komentáře:

  1. Sněží, sněží na mě čeká v knihovně. Vyhrála jsem ji v soutěži a šetřím si ji na Vánoce. Bude to má první zkušenost s Johnem Greenem, jehož jsem jen trochu naťukla v podobě pár stránek z Hvězdy nám nepřály, kterými mě bohužel neoslovil. Tak jsem zvědavá, zda mu v návalu vánočních emocí podlehnu :) Hezká recenze, jako vždycky :) Přeji Ti krásný večer :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! :)
      Šetřit si ji na Vánoce je podle mě dobrá strategie, přece jenom ta atmosféra zimy je tam důležitá :)
      To mi připadá zajímavé, že tě Hvězdy nám nepřály nezaujaly, zajímalo by mě, čím to je..! Podle mě jde o hodně silný příběh (a takový "klasičtější" než třeba Hledání Aljašky).

      Vymazat
  2. Tak tedy musím se přiznat, že tahle kniha mě vůbec neláká. Green totiž není zrovna můj šálek čaje - Hvězdy se mi zdály dost průměrné, takové na oko. Pak jsem od něj četla ještě Papírová města a ta u mě totálně propadla - jeho styl mi moc nesednul a navíc se mi tenhle konkrétní příběh zdál dost o ničem a ani z konečného rozuzlení jsem nebyla vůbec moudrá. Do dalších Greenovek se rozhodně pouštět nebudu - znovu se to potvrzuje - sto lidí, sto chutí :)
    Měj se krásně, Leni

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, všem se líbit nemůže, to je jasné :) Já mám Papírová města i Aljašku moc ráda, obecně tenhle spisovatel je pro mě důležitý.
      Tak se třeba shodneme zase na nějaké jiné knize :)

      Vymazat