Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

neděle 26. června 2016

Jak dosáhnout Lepšího života podle Anny Gavaldy

Kniha Anny Gavaldy Lepší život ukazuje dva příběhy lidí, kteří jsou zaseklí na svém místě a potřebují se ve svém životě posunout. Náhodná setkání jim k tomu dají možnost.



Kniha Lepší život obsahuje dva na sebe nenavazující příběhy, jednoduše pojmenované podle hlavních postav. Mathilde žije v Paříži v podnájmu a místo aby studovala dějiny umění, živí se mnohem pohodlnější, ale taky problematičtější prací - píše PR články, předstírá na sociálních sítích různé identity a zpracovává tak firmy, kterým chce její švagr vnutit služby. Jednou v kavárně zapomene tašku, ve které je nejen celá její osobnost, ale taky 100 tisíc eur od spolubydlících na rekonstrukci bytu. Ovšem stane se zázrak - najde ji nevzhledný, podivný chlápek a netknutou ji vrátí. Mathilde takhle událost převrátí život - narazila tu na poctivého, hodného člověka, který ji nutí přemýšlet o jejím vlastním životě.
Druhý příběh je o Yannovi. Má kvalitní vysokou školu, ale nemůže sehnat odpovídající práci, a proto předvádí roboty na domácí práce. Žije s ambiciozní, vypočtitavou přítelkyní, která pochází z vyšší třídy než on a dává mu to najevo. Není spokojený, proplouvá životem. A pak jednou pomůže sousedům vynést do schodů novou skříň a objeví úplně jiný, šťastnější svět.

 Anna Gavalda mi poslední dobou pořádně motá hlavu. Zamilovala jsem se do jejích příběhů v knize povídek Kdyby tak na mě někdo někde čekal - jde o krásné, pravdivé příběhy, napsané jedinečným stylem. Ale její delší příběhy mě prostě matou. Billie mě při čtení skoro znechucovala, jak hrozný brak to byl, oproti tomu je Lepší život dobrou literaturou. I tady je ale namíchaná taková směs největších, nejlacinějších klišé a opravdu autentických myšlenek, že mi z toho šla hlava kolem.

Vemte si třeba Mathilde. Za tu holku by se nemusela stydět Alexandra Potter (i když Gavalda se zabývá chudšími lidmi, kteří opravdu jsou ztroskotanci, zatímco postavy Potter si to o sobě jenom mají tendenci myslet). Mathilde je děsná, abych to vyjádřila přesně, ale zase je jako postava děsně dobře popsaná, takže to beru. Ale pak potká toho chlápka a asi tak za pět minut pobytu s ním zjistí, že je to určitě hodně čistá duše, a pak vynaloží dost energie na to, aby ho našla. Mathilde nemá vlastní sebeúctu a naprosto ukázkově chce být zachráněná někým, kdo je lepší než ona. Jasně, takhle to určitě funguje.

Druhá povídka mě vzala víc, nejspíš proto, že Yanna dokážu líp chápat. Přešlapuje na místě, protože dospěl k závěru, že už lepší alternativy nemá, ale zároveň není schopný udělat větší krok do neznáma. Zůstává ve vztahu, protože je to pohodlné. Ale pak zůstane na večer u svých sousedů, kteří jsou naprosto dokonalí  a neuvěřitelně se milují a jejich život je autentický. Svět téhle rodiny mu ukazuje, po čem vlastně sám touží. Dobrá, bylo to předvídatelné, ale taky zajímavé, i když největším klišé je tu Yann sám - hodný, nesobecký kluk, takový, jací bychom všichni ideálně chtěli být. To okolí ho utlačuje a nedopřává mu jít jeho cestou, a on je hodný (pasivní), takže se s tím nechce prát.

Teď jsem tu knihu dost zkritizovala, takže trochu zabrzdím. To nejlepší - kvůli čemu taky Gavaldu čtu - je totiž její styl, její jazyk. Dokáže pár slovy říct hodně, simuluje tok myšlenek postav. Text je dynamický a plyne krásně přirozeně, takže čtení je radost.

Když se na příběhy podívám s odstupem, je to vlastně klasický námět, zpracovaný do moderní podoby. Dva ztracení lidé, kteří potřebují udělat velkou změnu: jednomu z nich se to podaří díky náhodnému setkání s "dobrým člověkem", druhému naopak návratem ke svému autoentickému já. Prostě klasická variace na téma "dobro je vně" versus "dobro je uvnitř" člověka, v níž Gavalda ukazuje obě možnosti. Bohužel velmi klišovitě.

Moje hodnocení:
 Související články:

Anna Gavalda a kouzlo nevšední obyčejnosti
Anna Gavalda a její nepříjemně patetická Billie
Anna Gavalda: A taková to byla láska...


 

6 komentářů:

  1. Podle mě je tohle sice univerzální, tisíckrát zpracovaný námět, ale příběhy o tom, jak někdo dokáže udělat ve svém životě konečně změnu, hrozné ráda čtu. Takže i přes tvou otrávenou recenzi bych tomu šanci dala :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, líbí se mi, že jsi to diagnostikovala jako "otrávenou" recenzi :D Tak jsem to nebrala, ale je to trefné :)
      Gavaldě určitě šanci dej... ale spíš bych ti doporučila ty povídky. Nebo A taková to byla láska, to mi připadá jako lepší kniha (i když prostě v jejím stylu).

      Vymazat
  2. Nepřestávám žasnout nad tvým spisovatelským umem, když pak publikuji svoje recenze, připadám si jak tříleté děcko...No, nic :D
    Kniha mě osobně příliš nezaujala, autorku vůbec neznám, takže díky za rozšíření obzorů.
    Měj se krásně a ať se další knihy líbí o malinko víc :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teda, díky za úžasnou pochvalu! :)
      Ale tvoje recenze jsou dobré (a mimochodem čím dál tím lepší, jak je tak čtu)! :)
      U nás obecně moc frankofonní autory neznáme... Anna Gavalda je jedna ze současných francouzských literárních hvězd.

      Vymazat
  3. Tohle mi přijde jako taková ta kniha, která má na povrchu klišoidní škraloup, přes který až se dostaneš, zjistíš, že má hlubší podtext. (Mimochodem Alexandra Potter je fakt děsná i když ne tak jako Steelová :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Steelovou jsem odepsala už podle textu na obálkách, ale díky za varování :D

      Vymazat