Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

pondělí 26. ledna 2015

Záhada Alexandry Potter a jejích pitomoučkých knih

Tyto Vánoce jsem zažila jedno zklamání.  Půjčila jsem si pár knih, o kterých jsem předpokládala, že si u nich dobře odpočinu: mezi nimi byla (kromě Prozření Mary Dyerové) i Není přání jako přání od Alexandry Potter. A zjistila jsem, že tahle kniha se prostě nedá číst. 


Něco na tom musí být!

Chic lit, romantická literatura pro moderní ženy, má na knižním trhu svoje nezastupitelné místo. Musí to být jasné každému, kdo jenom trochu žije v realitě - každou chvíli na nás vyskakují plakáty s "horkou novinkou" od Alexandry Potter, která se tváří, že bude průlomem v životě každé ženy. Když neustále míjíte masivně pojaté reklamy na knihy, musíte si zákonitě říct, že na tom třeba něco bude - tak velkou kampaň mají kromě Potter snad jenom vyvolení Nobelisti a občas Václav Cílek.

Abych shrnula svoje dojmy - ne, milé dámy, nic na téhle literatuře není. Knihu Není přání jako přání jsem se snažila číst, opravdu poctivě jsem se snažila. Zápletka je prosťoučká, ale zase není úplně pitomá: hlavní hrdinka prochází jakousi osobní i profesní krizí a pak si (víceméně omylem) koupí vřes, který jí má splnit všechna přání. A světe div se - ona se fakt začnou plnit. Jenže jsou to stupidní přání ve stylu "moc si chci sednout v metru". Dál jsem se nedostala, ale mám velmi jasnou představu o pokračování zápletky, včetně milostných přešlapů a celé palety možných trapasů (které z nějakého mě nepochopitelného důvodu tvoří většinu knihy). A garantuju vám, že hrdinka někde okolo strany 280 najde smysl svého života (kterým bude samozřejmě šarmantní muž, a už po zdolaných 40 stranách bych vám mohla povědět jeho jméno).

Dokonalý život. A co dál?

Jak už jsem napsala, opravdu jsem se snažila knížku přečíst. Od Potter už jsem zhruba před třemi lety přečetla Já a pan Darcy - také jako prázdninovou četbu. Já a pan Darcy má také prvoplánovitý příběh, ale celkem vtipně si hraje se zápletkou Pýchy a předsudku, takže jsem si ho jako čtenářka Austenové celkem užila. Kdo by nechtěl potkat skutečného pana Darcyho, že? 
Zato u Není přání jako přání jsem nenašla důvod, proč pokračovat ve čtení. A že jsem se snažila - jednou jsem to vzdala, pak jsem se k ní vrátila a dala jí ještě jednu šanci. Ale stále nic. Hrdinka je zajímavá leda svým nemožným talentem na šílené trapasy a její povrchnost mě vytáčela. Navíc, když už na začátku vím, jak kniha dopadne, je trochu zbytečné ji číst. 

Poslední dobou mám silné předsudky proti všem knihám, které mi servírují bezpodmínečné happy endy a recepty na dokonalý život, jen když najdete sebe samu a hlavně toho správného muže. Takže se možná moje averze k Alexandře Potter dá vysvětlit mým momentálním tažením proti oblbování žen lacinou literaturou. Anebo mi prostě konečně došlo, že mám příliš málo času a energie na to, abych četla očividné pitomosti.




4 komentáře:

  1. Taky mi tenhle typ knih absolutně nesedí, takže tě naprosto chápu, Nic zkrátka není pro každého ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že v tom nejsem sama! Podle reklamních kampaní mám vždycky pocit, že jsem jediná ženská na světě, která tenhle typ knih nemá ráda :D

      Vymazat
  2. Já to taky nečtu. Mám k tomuto druhu literatury takovou averzi, že kdyby mi někdo takovou knihu daroval, tak okamžitě přestává být mým přítelem :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D Takhle daleko bych nezašla. Ale ano, taky mě tenhle druh literatury štve čím dál tím víc.

      Vymazat