Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

úterý 19. května 2015

Jak se efektivně učit?

Začíná zkouškové: čas boje s prokrastinací a snahy donutit se k učení a psaní seminárek. Můj pokoj se začíná plnit chaotickými poznámkami o tom, co mám udělat. Počítač smlsnul hromadu stažených odborných textů potřebných pro napsání seminárek. Všude se mi povalují barevné fixy, bez kterých se prostě nedůkážu učit. Nabíhám prostě na zkouškový rytmus.



Učení je něco jako umění: existuje spousta návodů, jak to dělat správně, ale nakonec si "svůj" styl musíte odhalit sami. Ve zkoušení různých učících stylů jsem vážně matador. Zkouším výpisky, barvení, jednu dobu jsem si všechno převypravovala nahlas, před maturitou z dějepisu jsem oblepila celý byt papírky s daty a vždycky, když jsem kolem nich prošla, jsem je opakovala. (Mých rodičů mi v tu dobu bylo opravdu líto; no, o každém zkouškovém mi jich je líto.) Pokoušela jsem se učit u počítače, u hudby i v úplném tichu. Psala jsem práce na počítači i "v ruce", s tužkou a sešitem.
Řekla bych, že už jsem se dostala do fáze, kdy mám svůj učící styl dobře usazený. I když vím, že nezávislému pozorovateli by mohl spíš připomínat stav totálního chaosu. Ale ne: mám v tom jasný systém. A ten se skládá ze tří zásadních bodů.

1. Svět poznámek


Jsem poznámkový šílenec. Píšu si všechno: seznamy toho, co mám udělat, poznámky k přečteným textům, nápady ohledně něčeho, na čem zrovna pracuju. Mám seznam úkolů, které musím zvládnout přes týden, pak dlouhodobé cíle (jako třeba digitalizovat svoje poznámky z odborných textů a pokročit se svojí francouzštinou). Výkřiky týkající se textů, které musím dohledat. A taky seznam nápadů na témata článků na tento blog.
Na seznamech není nejlepší to, že víte, co všechno musíte udělat: i když tenhle prvek řádu se mi taky celkem hodí. Hlavně ale miluju ten pocit, když si jednotlivé položky odškrtávám. Prostě šílenec, no.




Papírky s poznámkami mám opravdu všude...

2. Zápisky

Mám spíš vizuální paměť: učím se z textů, z poslechu si toho moc nezapamatuju. Na přednáškách si zapisuju úplně všechno, protože moc dobře vím, že mi z toho v hlavě zůstanou nanejvýš zajímavosti. (Věděli jste, že Hannah Arendt spala s Heideggerem...? To se mi bude u zkoušky hodně hodit.) Občas, když mám poznámky z hodin moc chaotické, přepisuju heslovitě jednotlivé otázky ke zkoušce na jednotlivé papíry. Takhle mám uspořádanou statistiku, což jsem využila už u dvou dalších předmětů. Moje papíry ze statistiky jsou naprosto magické.

Statistika snadno a rychle


3. Barvičky všude kolem mě 

Kromě toho, že jsem poznámkový šílenec, jsem taky magor na barvy. Ale absolutní. V současné době používám na podtrhávání zápisků z přednášek osm barev. Každá má svůj význam, samozřejmě. Třeba červenou jsou podtrhaná díla (názvy knih) a žlutě vybarvuju jména lidí, oranžová fixa slouží k zvýraznění důležitých konceptů a teorií. Vlastně se mi můj duhový sešit moc nelíbí, ale dobře se v tom orientuje, když znáte "klíč".
(Minulý týden jsem seděla ve studovně v budově Jana Palacha, barvičky rozložené na stole a podtrhávala jsem. Čekala jsem, že se na mě budou lidi dívat divně. Ale zdá se, že na Fildě je možné všechno a nikoho nic nepřekvapuje. To jenom já jsem obdivně zírala na kluka vedle mě, který snad četl Aristotela ve francouzštině...)



Ale nakonec je stejně nejdůležitější nenechat se přemoct prokrastinací a opravdu začít psát všechny ty seminárky, o kterých se očekává, že je odevzdáte dřív než den před koncem zkouškového...
A přestat psát články na blog o nepodstatných věcech, jako jsou třeba vaše oblíbené styly učení...



A jak se učíte vy? Poraďte mi, jakou osvědčenou metodu používáte!







6 komentářů:

  1. Aristoteles ve francouzštině mě rozsekal, Lenko :D.
    Nejlepší metodou učení je asi neučit se. Aspoň všem okolo se to teda většinou vyplácí...
    Ale mně celkem pomáhá učit se pod časovým tlakem a být dost ve stresu, pak jsem i docela schopná si něco zapamatovat. Nevýhodou ale je, že stejně rychle, jako se to naučím, to zase zapomenu. Bohužel zjišťuju, že to např. ve škole očividně nevadí... ;)
    P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že jsem tě pobavila :D
      No, tak tvoji metodu neučení se radši zkoušet nebudu... Neber si to špatně ;)
      Časový tlak mi úplně nepomáhá. Když jsem v moc velkém stresu, tak se zablokuju. Ale máš pravdu, že donutit se k učení, když víš, že máš týden čas, je občas nadlidský úkol...
      Taky rychle zapomínám, co jsem se naučila. Ale proto je podle mě dobré učit se to déle (třeba týden předem), pak aspoň ty důležité věci zůstanou zasuté a občas vyplavou ve správný okamžik.

      Vymazat
  2. Vypadá to, že se naše metody učení hodně podobají. Také tuze ráda poznámkuji, a nejenom když se učím. Neexistuje, abych někam jela a neměla s sebou poznámkový blok nebo aspoň kus papíru, kdyby mě napadla myšlenka hodná uchování. Každý den si píši seznam úkolů, které chci splnit a pak postupně s nadšením odškrtávám.
    Stejně jako ty se učím hlavně ze zápisků, pokud je předmět těžší, ještě si rukou napíši taky jakýsi přehled hesel nebo těch nejdůležitějších bodů.
    Akorát s těmi barvičkami na tebe nemám, v současné době mám k dispozici jenom jeden zvýrazňovač, což je ostuda. :D Budu s tím muset něco udělat.
    Na učení žádnou spešl metodu nemám, akorát se mi osvědčilo si látku rozvrhnout do více dnů a nesnažit se všechno pojmout naráz. Mimo jiné dělám dvě kola učení - první, kdy si látku přečtu, pokusím zapamatovat, a druhé, kdy si opakuji, zvýrazňuji to nejdůležitější a případně dělám již zmíněný přehled hesel nebo bodů. Pomáhá mi to si lépe ujasnit, co z dané látky je opravdu důležité a co je jenom ta omáčka kolem, která se dá v případě nouze vždycky nějak obkecat. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máme prohozené fáze :D Já si nejdřív podrthám, co je důležité, případně si to vypíšu, a pak se učím jenom ty stěžejní věci. Ale taky jsem radši, když mám na učení čas víc dnů...

      Vymazat
  3. Jsem na tom podobně. :D Dělám si výpisky výpisků výpisků. :D A hodně se mi osvědčilo, když je otázka rozsáhlá (což jsou všechny :D), tak si udělat jen opravdu heslovitou osnovu, abych vůbec věděla, co kam patří. Vytvářím si taky anagramy, dlouhá jména nebo skupiny jmen si nějak rytmizuju do melodie a kreslím si na okraje symboly. Čím ujetější, tím zapamatovatelnější. :D
    A nechávám se přezkušovat. Jednak tím zjistím, co vím a nevím, a taky když něco nevím, tak si to touhle cestou většinou zapamatuju. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš to dotažené do dokonalosti! Anagramy mě nikdy nenapadly, to musí být občas celkem zábava :)
      Věřím, že přezkoušení funguje, občas jsem to praktikovala na nižším gymplu. Dneska už okolo sebe nějak nemám nikoho, kdy by mě chtěl zkoušet z metodologie výzkumu a dalších zábavných věcí :D

      Vymazat