Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

pátek 7. srpna 2015

Jak jsem u Paper Towns zjistila, že už jsem asi moc stará

Někdy k nám příběhy přijdou přesně v ten správný čas - a když se k nim po pár letech vrátíme, dojde nám, že už to prostě není ono. Sice si pamatujeme, že pro nás téma bývalo důležité, ale dneska už přemýšlíme trochu o jiných věcech a díváme se na to s odstupem. Přesně tenhle pocit jsem měla v kině na Paper Towns (Papírová města), filmu podle předlohy mého oblíbeného Johna Greena. Greenovy knihy mě sice pořád baví a vždycky si v nich něco najdu: filmové zpracování Papírových měst na mě ale moc nefungovalo.



Quentin (Nat Wolff) věří, že každý dostane do svého života zázrak: a že jeho zázrakem je sousedka Margo (Cara Delevingne). V dětství bývali kamarádi, pak se ale Margo dala na dobrodružný život rebelky a školní hvězdy, zatímco Quentin se snaží nedostat do problémů a chystá se na spořádaný život a kariéru doktora. Žijí v rozdílných světech a Quentin Margo jen zdálky pozoruje - až do chvíle, kdy ho přizve na mise za pomstou expřítelovy nevěry. Zdá se, že se Quentinovy šance zvýšily: jenže den na to Margo zmizí. Kam odešla? Co znamenají stopy, které za sebou zanechala? Dokáže ji Quentin najít a přivést zpátky?

 Tehdy na střední

Jak už je u greenovek typické, jde o příběh o dospívání, který ale nejede podle typických šablon young adult literatury. Což je přesně to, co mám na greenovkách ráda - spolu s jeho hlubšími myšlenkami a dobrým humorem, samozřejmě.
Knihu Paper Towns jsem četla před několika lety a moc si ji nepamatuju, nebudu tu tedy srovnávat. Můj pocit z knihy byl nevýslovně silnější, ale to může být tím věkem. Bohužel jsem opravdu zjistila, že jakkoliv je ten příběh dobrý a jakkoliv si hodně dobře pamatuju, že jsem stejně jako Quentin a jeho kamarádi Ben (Austin Abrams) a Radar (Justice Smith) prožívala melancholii a obavy na konci střední školy, tohle téma už prostě není "moje". 


Zahrajte mi Margo

Ale zpátky k filmové verzi. Ze všeho nejdřív je nutné říct, že herci byli skvělí - Cara Delevingne se dost blížila Margo, jak jsem si ji představovala (jenom mi byla sympatičtější než v knize). Quentin v podání Nata Wolffa je sice trochu moc sladký, ale pořád velmi dobře zahraný. Ale všemu trůní postava Bena, který obstarává většinu humorných situací a jako takový je naprosto dokonalý.




Hlavně se držet předlohy 

Se způsobem, jakým je příběh vyprávěný, už mám bohužel větší problém. Mám pocit, že se tvůrci snažili hodně držet knižní předlohy (taky John Green film produkoval), ale knižní vyprávění se od toho filmového prostě musí lišit. Filmové Paper Towns na mě působily, jako by se jejich většina skládala z dlouhatánského úvodu a zase dlouhosáhlého závěru: a něčeho krátkého mezitím, za což považuju jejich "road trip". Ten je podle mě opravdu nejzábavnější částí filmu a kvůli němu to celé stálo za to, ale ani tenhle fakt ty disproporce nevyvažuje.

On the road

Druhým nedostatkem, který jenom navazuje na problém s adaptací knihy, je přílišná "ukecanost" filmu. Quentin pořád něco vysvětluje: minulost, to, jak se cítí, plus ještě vykládá hlavní myšlenky filmu, abychom to dobře pochopili. Jasně, těch myšlenek je v knize dost a stojí za převyprávění. Jenže výsledkem jsou dlouhé melancholické záběry na Quentina doprovázené jeho výkladem událostí. No, líp to asi udělat nešlo...

Film, který je dobrou knihou

Když si pročítám, co jsem zatím napsala, bojím se, aby to nevyznělo moc negativně. Protože Paper Towns je dobrý film. Má dobré postavy, které jsou skvěle zahrané, fajn příběh, pár výborných myšlenek a dobrou atmosféru. Knižní předloha je na zfilmování těžká a pokud by z ní měl být lepší biják, muselo by dojít k úpravám v ději. Což nikdo z filmařů očividně nechtěl. 
Problém balancování mezi doslovnou adaptací, která není moc dobrým filmem, a dobrým filmem, který není moc dobrou adaptací, zůstává nevyřešen. 


Jak moc se mi film líbil:


 

Líbil se vám film Paper Towns, případně jeho knižní předloha? Znáte nějakou víceméně doslovnou adaptaci knihy, která by opravdu jako film fungovala?
   

   


2 komentáře:

  1. Na filmové adaptace knih, které jsem četla, se dívám nerada. Výjimku jsem udělala jen v případě Atlasu mraků - byla jsem velmi příjemně překvapena. V případě, že jsem to dílo nečetla, tak nemám nejmenší problém :) Myslím, že se hodně podařily filmy jako např. Jane Eyre nebo adaptace knih Jane Austen - dnes tyto knihy čtou jen studenti literatury, filmy je aspoň přiblížily "masám".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Některé verze Jane Eyre mám ráda - ale přiznávám, že jsem předlohu zatím nečetla :) K filmům podle Austen mám dvojznačný vztah, některé mi připadají dost mimo, ale jiné jsou fajn (třeba Emma, Pýcha a předsudek, Rozum a cit).
      Většinou mi adaptace nedělá problém sledovat, ale vím, že mi změní pohled i na knihu samotnou - takže je to asi problematické, když o tom pořádně přemýšlím :D

      Vymazat