Doktor Watson pátrá

Na detektivku Krajinou mrtvých mužů od Roberta Ryana jsem se těšila dlouho. Doktor Watson, který je hlavní postavou, je můj velký oblíbenec, a navíc to prostředí bojů první světové války...! Pocity po přečtení jsou ovšem spíš smíšené.

Doktoru Watsonovi je skoro sedmdesát. I tak se však po vypuknutí první světové války rozhodne, že musí jako doktor pomoci - a dobrovolně jede na západní frontu, rovnou blízko první linie.Ve zdejších lazaretech ho čekají nejenom spousty zraněných a zoufalých vojáků, ale také válkou nevysvětlitelná úmrtí. Ano, vraždí se i ve válce a major Watson bude muset zjistit, co za tím vězí.

Začnu pozitivy knihy, protože těch je rozhodně víc než dost. Za prvé, děj ubíhá neuvěřitelně svižně a je v něm cosi nenápadně návykového. Až do půlky jsme měla pocit, že jde vlastně o "příjemný", citově neutrální román, který mi sám ubíhá pod očima: ale stejně měl správný spád a vzbuzoval napětí.

Dobré jsou taky postavy. Tedy pokud nebudete moc řešit, že sedmdesátiletý doktor by asi nepobíhal v první linii a nepřežil věci, které přežil (nebojte, žádné spoilery). A pokud nezačnete až moc přemýšlet, že není moc věrohodně ukazovat válku jako střed ženského emancipačního hnutí. (Vysvětlení: naprosto uznávám, že světové války měly na smazávání rozdílů mezi třídami, šlechtou a lidem i mezi pohlavími velký podíl - najednou všichni bojují vedle sebe, ženy musí do práce a "překvapivě" se osvědčí. Jde o ale to, že jednou z hlavních postav je sufražetka a i Watson má na svůj věk velmi pokrokové názory, takže obraz reality - lidé diskutující mezi pacienty a odstřelováním o volebním právu - je prostě trochu pokřivený.) Skvělé na postavách je, že Ryan dokázal v různých momentech šikovně naznačit o každé postavě, že by vlastně mohla být vrahem, že má skryté stránky, které jsou potenciálně nebezpečné.  Agatha Christie by to o moc lépe nedovedla.

Třetí kladná stránka: reálie. Je vidět, že si Ryan udělal opravdu dobrou přípravu. Vojenské taktiky a zbraně, život v zákopech i v lazaretech, vztahy mezi sestrami a vojáky. Jenom díky reáliím jsem knihu po rozpačitém začátku neodložila.

Už jsem knihu dostatečně vychválila na to, aby vám bylo jasné, že je v podstatě dobrá. Teď můžu přidat to svoje velké "ALE". Průšvih v mém čtení této knihy je ten, že jsem z ní necítila v podstatě žádné emoce. Odehrává se v těch nejhorších bojích, je to děsivá doba a vraždy taky měly být děsivé, ale pro takhle kniha zůstává prostě příjemným čtením. Popisy válečných hrůz na mě nějak nepůsobily, nešly do hloubky. Zarazilo mě to a trochu zklamalo. Nejsem moc velkým čtenářem válečných románů - moje představa o románech týkajících se první světové je založená hlavně na Sbohem, armádo a na stylu Remarqua. Vysoká laťka, já vím. Ale nemůžu si pomoct, Krajině mrtvých mužů prostě chybí ten správný emocionální náboj, kvůli kterému bych si ji zapamatovala jako něco víc než jenom tuctovou detektivku. Ale možná je to správně a já jsem (jako vždy) měla přehnaná očekávání.

Proto knihu doporučuji jako oddechovou detektivku. Ale víc od ní raději nečekejte. 

Moje hodnocení:

Zdroj obrázku: Nakladatelství Plus