Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

čtvrtek 26. června 2014

Vítejte!

Milí čtenáři,

založit si nový blog je zvláštní věc. Možná to znáte. Dívat se do prázdné šablony bloggeru. Pracovat na vzhledu blogu, se kterým stejně nikdy nebudu spokojená. Přemýšlet, o co se to tu vlastně snažím. A to je nakonec dobrá otázka na začátek - o co se tu sakra snažím?!

Ne, nezakládám si blog jako deníček, i když se to podle tohoto příspěvku tam může jevit. A ne, nejsem blogerský začátečník. Pokud vás zajímá, kdo jsem, tak dříve (hoodně dříve), jsem vedla blog, na které jsem psala hlavně recenze na knihy. Raději bych se tu s ním nechlubila. Jeho příběh skončil ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že většina mých příspěvků pojednává o tom, jak se polepším a opravdu budu psát pravidelně články.
Možná trochu zajímavější je moje psací činnost pro studentský časopis Easy magazine, kde píšu o kultuře, hlavně o knihách, a v současnosti taky dělám editorku rubriky kultura.
Občas mi navíc vyjde článek na Nekultuře.

Takže, jsme zpátky u té otázky - proč začínám s psaním blogu? A proč tenhle příspěvek začíná vypadat jako podivný náběh na životopis?
Odpovědi jsou celkem jednoduché. Za prvé, zjistila jsem, že mi práce pro ona média nestačí. Ráda bych tento blog vzala trochu jako experiment - budu si tu psát o aktuálních věcech, které se mi zrovna chce komentovat, a které si můžu zveřejňovat, jak se mi chce. V tom je role a svoboda blogů nezastupitelná. Vy, milí (v této chvíli naprosto abstraktní) čtenáři, si o tom můžete myslet cokoliv, a budu ráda, když mi o tom napíšete.
Za druhé, ten krátký výtah z mého CV jsem zde napsala proto, že zde chci vystupovat bez přezdívek, prostě sama za sebe, a chci si nechat možnost navazovat a odkazovat na texty, které jsem zveřejnila jinde.

Myslím, že Vám, milí čtenáři, dlužím ještě jedno vysvětlení. Jedná se o název tohoto blogu. Je to interní vtip - ale já jsem prostě nemohla jinak, než ho použít. Létat na Pegasu znamená obecně básnit, nebo taky fantazírovat, snít. Před pár lety, na gymnáziu, jsme v hodinách literatury probírali frazeologismy, které vznikly z antických bájí, a tento byl mezi nimi. Od té doby si kamarádky dělaly (oprávněně) legraci, že pořád létám na Pegasu, hlavně když jsem trávila přestávky čtením knih. Teď už tolik nelétám, alespoň ne v knihách, ale pořád mám pocit, že ke mně ten název sedí. Stále létám nad kulturní krajinou a mám potřebu komentovat, co jsem na těch cestách viděla.

Budu rádu ráda, když na oněch cestách nebudu sama! To je snad také hlavní cíl blogování... Budu se těšit na psaní a také na jakékoliv případné reakce, které získám.

S pozdravem

Lenka    


2 komentáře: