Nepříliš povedené Přiznání Alana Turinga

Kniha Přiznání Alana Turinga od Davida Lagercrantze je trochu detektivka a trochu psychologický román. Táhne na ní však spíš než dobře napsaný příběh fakt, že samotný Turing je fascinující postavou - autor sám moc zajímavého nepřidal.

Když Manželovo tajemství změní váš život

Manželovo tajemství je první kniha, kterou jsem od Liane Moriarty četla - a opravdu jsem si ji užila. Propracované vztahy, živoucí postavy a plno nevyřčených věcí z minulosti... prostě velmi dobrý román.

Doktor Watson a vraždy mezi tanky

Druhý díl detektivní série Roberta Ryana, ve které doktor Watson vyšetřuje případy během první světové války, nese název Mrtví nikam neutečou. Pokračuje přesně v duchu prvního dílu: poctivě vystavěná zápletka, nečekané zvraty a pár zajímavých, i když nepříliš uvěřitelných postav.

Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho trable s přátelstvím

Moje jízda za přečtení knih Haruki Murakamiho pokračuje, a to knihou Bezbarvý Cukuru Tazaku a jeho léta putování. Je to vcelku klasická murakamiovka, až na jednu malou neobvyklost - není tu žádná mužská postava, která by trochu zoufalé vlála za nějakou ženou-idolem. Je to zvláštní, ale i takové knihy Murakami dokáže napsat...

Nedočtené knihy #2: U. Eco, Nulté číslo

Je na čase to přiznat: Můj pokus přečíst Nulté číslo od Umberta Eca prostě selhal. Nerozumím tomu, co na tomto stylu psaní kdo má, a vůbec se mi tuto knihu nechce číst. Spadla prostě do kategorie "nedočtené". Co si o ní tedy myslím?

O pravdě a přátelství za dob druhé světové

Příběh dvou mladých kamarádek, do jejichž osudu zasahuje druhá světová válka - a které se naopak pokusí zasáhnout do války svou misí ve Francii. Krycí jméno Verity od Elizabeth Weinové je silný příběh přátelství, které vzniklo díky válce, ale které válka taky může ukončit.  

Z Íránu do Ameriky a zase zpátky

Román o životě dvou žen, matky a dcery, které po revoluci emigrovaly z Íránu do Spojených států. Vyrovnávají se s kulturní odlišností, vztahy, prací i svými sny. Kniha Mardžán Kamalíové Čaj s nápadníkem není románkem pro ženy, jak by název sugeroval, ale spíš komplexním náhledem do života íránských přistěhovalců.

Murakamiho hledání ztraceného smyslu Na jih od hranic, na západ od slunce

Krátká, ale mnohovrstevnatá - to je knížka Na jih od hranic, na západ od slunce od nejslavnějšího současného japonského autora Haruki Murakamiho. Jde o milostný příběh, ale taky o příběh o dospívání i o iluzorních nadějích.

Nesnesitelná lehkost bytí: Záhada jménem Kundera

Po Kunderovi jsem sáhla, protože už mi fakt bylo blbý, že tohohle autora vůbec neznám. Je to jeden ze stěžejních spisovatelů, o kterých by měl mít každý knihomol aspoň matnou představu, že? Takže tu představu jsem si udělala, ale zvlášť pozitivní dojem na mě Nesnesitelná lehkost bytí neudělala.

Paolo Giordano o vojácích v pekle afghánské války

Italští vojáci na misi v Afghánistánu jsou hlavními postavami románu Tělo od Paola Giordano, známého díky knize Osamělost prvočísel. Je to pohled syrový, bez idealismu a patosu, plný jedinečných lidských příběhů.

Posedlost příběhy v Gaarderově Principálově dceři

Jostein Gaarder je u nás slavný díky knize Sofiin svět: přitom se mi čím dál tím víc zdá, že jeho další knihy jsou mnohem lepší. Potvrdila mi to i Principálova dcera, ve které se vypráví o jednom podivínovi, nezměrné fantazii, spisovatelských blocích a ztracených dcerách.

A. Huxley a jeho vize děsivého Skvělého nového světa

 Vize budoucnosti a utopických (nebo dystopických) společností jsou dnes v módě: a Huxleyho Brave New World (v češtině Konec civilizace) je jedním ze zásadních, zakládajících děl tohoto žánru. Společnost, která doslova stojí na konzumu, hledání potěšení a (pseudo)vědeckých výdobytcích, je nám mnohem bližší (a tím pro nás může být znepokojivější) než třeba ta v Orwellově 1984. Brave New World je dobře propracované filozofické dílo, jehož příběh však bohužel nedosahuje Orwellových kvalit.

Jane Austen, Lady Susan: Intriky, láska a zase intriky

Lady Susan, nepříliš známá novela od Jane Austen, zaujímá v tvorbě tétho autorky zvláštní místo. Za prvé, je psaný v dopisech. A za druhé, spíš než příběhem "o tom, jak si najít ženicha" je hodně upřímnou výpovědí o intrikách a sobectví jedné krásné ženy. 

D. Glattauer, Každá sedmá vlna: O ideálech, lásce a realitě

Kniha Dobrý proti severáku od Daniela Glattauera patří k těm, které na mě udělaly velký dojem. Proto jsem nějaké dva tři roky zápasila sama se sebou, jestli mám číst i pokračování, které autor na přání čtenářů napsal. Nakonec jsem podlehla a Každou sedmou vlnu jsem si přečetla. Nebyla to špatná kniha, ale potvrdily se moje obavy: Glattauer nenapsal takové pokračování, které by mě nadchlo stejně jako první kniha.

K. Hagena, O spánku a mizení: Jak usnout a nezbláznit se

Příběh o spánku a neschopnosti usnout, o rodinných i partnerských vztazích, o vyrovnávání se s vlastní minulostí. To všechno a mnohem víc je kniha Kathariny Hageny O spánku a mizení. Nevzala mě tolik jako Hagenina první kniha přeložená do češtiny, Chuť jablečných jadýrek, ale přesto stojí za přečtení. 

Skleněný trůn: Sympatická vražedkyně v překvapivě dobrém YA fantasy

Skleněný trůn od Sarah J. Maas je typickou knihou young adult fantasy, zaměřenou na dívky. Jako taková v sobě má všechny nutné prvky: celkem dobře vystavěný fantastický svět, akci a nějaké ty vztahy. Oproti jiným knihám z této kategorie má ale navrch, hlavně vtipnými hláškami a tím, že postavy ani samotný příběh nejsou příliš černobílé.

Pozdní dospívání mezi gramofonovými deskami podle Nicka Hornbyho

Rob moc neumí být sám: v pětatřiceti to taky není něco, o co byste měli stát. Jenže se mu taky nedaří vydržet delší dobu s nějakou ženou - nebo jim se nedaří vydržet s ním? Robovi prostě nejde dospět a zjistit, co sám chce. Tak nějak by se dala shrnout výborná kniha Nicka Hornbyho Všechny moje lásky. 

Nadechnout se: Orwellova zpráva o měnícím se světě

Román Nadechnout se vyšel poprvé v roce 1939: a ačkoliv je jeho autorem George Orwell, mistr vizí totalitních režimů, tentokrát je hrozba totalitarismus přítomna jenom podprahově, v podobě strachu z války a "z toho, co přijde potom". Ze všecho nejvíc je ale Nadechnout se zprávou o měnícím se světě a o lidech, kteří se s ním snaží držet krok.

Anna Gavalda a její nepříjemně patetická Billie

Pod dojmem z Gavaldiny skvělé sbírky povídek Kdyby tak na mě někde někdo čekal jsem sáhla po jejím románu Billie. A byla jsem hodně překvapená, jak hodně se takto dobrá spisovatelka odchýlila od svého stylu a napsala příběh, který je prostě... špatný.

Hejno bez ptáků: Jak mladý matematik k filozofii přišel

Hejno bez ptáků od Filipa Douška se v posledních letech stalo něčím, co se sluší mít přečtené. Něčím novým, trochu experimentálním a dost intelektuálním. Můj zážitek se čtením Hejna bez ptáků je nicméně ze všeho nejvíc podobný boji o to, jestli ji nakonec dočtu, nebo definitivně odložím.