"Kolik knih si můžu vzít?" anebo Balení na cesty

Jedu na dva týdny pryč. Jako úplně mimo město. No fakt. Do mých oblíbebých Jeseníků, chodit tam po horách a odpočinout si od městského života. Nebude to teda úplně mimo civilizace - wifi bude v ubytování s velkou pravděpodobností fungovat, stejně jako telefonní signál, takže to nevypadá, že bych zmizela beze stopy kdesi v divočině. Na řadu ovšem přišel největší problém podobných cest - kolik knih si mám vzít.

Londýn po knihomolsku

Minulý týden jsem tu psala článek o tom, že vyrážím do Londýna a hodlám navštívit tamní knihomolská místa. Takže mám pocit, že vám dlužím report o tom, jak to všechno dopadlo. A na jakých místech jsem si to užila. 

Když knihomol cestuje: Destinace - Londýn

Jak se připravuje na cesty normální člověk? Zabalí kufr, objedná letenky a ubytování a po večerech googluje, jaké památky navštíví. Jak cestuje knihomol? Podobně, jenom ty večery tráví zjišťováním, jací spisovatelé jsou spojení s jeho destinací. Ano, vážení, příští týden letím do Londýna!  

Tourism Forever: Cesta do Čapkovy Anglie kontrastů

Začetla jsem se do Čapkových Anglických listů, abych zjistila, jaký názor má můj oblíbený autor na moji oblíbenou zemi. Od dob, kdy Čapek cestoval po Spojeném království, se toho očividně hodně změnilo - i když podle toho, co píše, jsme se změnili spíš my Češi než Angličané.

Nechte se nalákat na výlet! 

Destinace: Spojené království.
Průvodce: Karel Čapek.
Čas: rok 1924.
Místo setkání: původně sloupky pro Lidové noviny, dnes v kniží podobě.
Náplň cesty: Břitký a zábavný pohled na všechno anglického od trávníků, jídla a anglické neděle po Londýn, Angličany a politiku.

Pohled novináře

Snad nejpřekvapivější pro mě bylo, jak kriticky tuto zemi vidí. Musím přiznat, že jsem nečetla jeho další cestopisy, takže zatím nemůžu srovnávat s jeho vztahy k dalším zemím.

Anglie je pro Čapka ze všeho nejvíc zemí velkých kontrastů, což je postřeh, který i po devadesáti lety nelze než podepsat:

Je nejkrásnější a zároveň nejošklivější ze všech zemí, které jsem kdy viděl. Vyvinula nejhroznější moderní industrialism a přitom uchovala nejpůvodnější bukolický život. Je nejdemokratičtější ze všech národů a přitom má v úctě nejstarší přežitky aristokracie. Je zároveň puritánsky vážná i dětinsky veselá. Má v sobě nejvíc tolerance a zároveň nejvíc předsudků. Je nejsvětovější ze všech států, ale přesto nejméně zbavená lokálních a
provinciálních citů a zájmů. Její obyvatelé jsou neobyčejně plaší a zároveň neobyčejně sebevědomí. Spojují v sobě maximum osobní svobody s maximem loajality. Anglický život je utkán ze střízlivého common sense a z iracionalismu Alicina světa divů. A tak dále. Anglie je země paradoxů; proto zůstává zemí tajemnou. 

Země kontrastů z mého pohledu: romantická katedrála v Bathu...

... a kostel s věží jako továrna v Birminghamu, kde vyrůstá z industriální zástavby.

Krásná příroda, zklamání z Baker Street 

Čapek na Anglii obdivuje její majestátní stromy i přírodu (která je podle něj ale hanebně málo obdělávaná), zatímco očividně nesnáší ruch Londýna. Krásná, nedotčené vypadající krajina přetrvala, ale Londýn je dnes podle všeho dost jiný, i když iritující dopravní zácpy zůstávají. Následující situace by se mu dnes rozhodně nestala:

  Ovšemže jsem se byl podívat na Baker Street, a vrátil jsem se strašlivě zklamán. Není tam ani stopy po Sherlocku Holmesovi; je to bezpříkladně počestná obchodní ulice, jež nemá vyššího cíle než ústit do Regent’s Parku, což se jí po dlouhém úsilí téměř povede.

Čapek ve dvacátých letech tedy přišel o možnost zaplatit nehorázné vstupné za prohlídku muzea Sherlocka Holmese a odnést si předraženou napodobeninu jeho čepice. Ovšem už se nevyhnul zevrubné prohlídce katedrál, všemožných muzejí i hradů. Tourism forever.

Zdvořilí, uzavření, za všech okolností angličtí

Snad nejvíc zarážející pasáží je pro mě ta, kde mluví o Angličanech. Nejdříve vyzdvihuje jejich zvyk být "angličtí" za každých okolností, v čemž vidí neschopnost přizpůsobit se jiným zvykům a národům, být prostě vždycky jen Angličanem:

Tento národ mořeplavců, cestovatelů a kolonistů nedovede vykročit z Anglie; veze ji s sebou, ať jede na rovník, nebo na severní pól. Nikdy se nedovede přiblížit k jiným národům a k jejich životu. Je kosmopolitou potud, pokud v tomto vesmíru jsou anglicky mluvící sklepníci, anglické golf-grounds, anglická snídaně a pokud možno anglická společnost.

Angličtí za všech okolností

Pokračuje pak popisem anglické uzavřenost, která je pro mě z dnešního pohledu velmi úsměvná:

Ve voze se mnou seděl jeden muž, ale nepodíval se na mne a vůbec se se mnou nedal do
řeči a nepočal se vyptávat, kam jedu a co tam chci./.../ V té zemi mají lidé zvyk mlčet a neradi se seznamují. Ale když jsem chtěl vystoupit z vlaku, vstal ten muž a pomohl mi s mými zavazadly, aniž na mne promluvil nebo se na mne jen podíval.

Pokud můžu soudit, tak Angličané, které jsme my potkávali ve vlacích, tak úplně nemluvní nebyli. Zvlášť starší generace se mezi sebou ráda dávala do řeči. Z tohoto pohledu se obávám, že jsme se od Čapkovy doby stali síše my částečnými Angličany: bez očního kontaktu a řečí s cizinci se obejdeme, ale bez pomoci ostatním většinou také.

Ať už máte na Anglii a Angličany jakýkoliv názor, číst Čapkův pohled je velmi zábavné. Když už nic jiného, doporučuju přečíst si kapitolu o Hyde Parku. Anebo prostě namátkou otevřít Anglické listy a začíst se. Zábava zaručena.

Jak moc se mi tenhle cestopis líbil:

 

Připomínám, že kompletní dílo Karla Čapka je ke stažení na stránkách Městské knihovny Praha.   

  

Po stopách Jane Austen? Jedině do Chawtonu

Jste fanoušky (nebo spíš fanynkami) knih Jane Austen? Chcete se vydat po jejích stopách? Jedním z prvních míst, které vás asi napadne, je Bath - město, o kterém ve svých knihách často psala jako o společenském centru, kde byly dívky uváděny do společnosti. Ovšem pozor: Bath je nádherné město s úžasnou atmosférou, které ale Jane Austen neměla ráda. Nenechte se mýlit všemi těmi turistickými atrakcemi spojenými s její osobou, na které v Bathu můžete narazit. Za dob Austen se podoba Bathu teprve utvářela a bylo to hlučné, rušné místo plně nedostavěných domů a neopravených cest. 

Austen podle všeho preferovala klid na vesnici, kde se také mohla nerušeně věnovat psaní. Přesně takové místo představuje Chawton - vesnice, kde strávila posledních osm let svého života. Za tu dobu napsala nebo vydala svá hlavní díla.

Dům v Chawtonu

Místo zakleté v čase

Řekněme to rovnou: z pohledu turisty je Chawton tak trochu konec světa. Pokud to zrovna není jedna ze zastávek vašeho zájezdu s vlastním autobusem, pak bude jenom snaha dostat se do Chawtonu malým dobrodružstvím. Já jsem absolvovala cestu z Bathu, který se podle mapy zdá být celkem blízko, ale stejně strávíte necelé tři hodiny cestou vlakem, třemi přestupy a pak chůzí z nějbližšího městečka jménem Alton.  Na druhou stranu musím říct, že se ta cesta vyplatila: v Altonu konečně objevíte tu správnou odbočku, projdete pod mostem - a jste najednou jako kouzlem v Chawtonu, místě, kde se zastavil čas. A to doslova.

Z normálního anglického městečka, jakým je Alton, se ocitnete ve vesničce s doškovými střechami, starými domy, anglickými zahrádkami a polem, kde hrají bíle oblečení muži kriket. Něco více anglického si těžko umím představit. 

Součást domu Austenů

Takový chudý domek

Jane Austen domek v Chawtonu považovala za spíše skromné sídlo. Tedy, abychom tuto skutečnost uvedli na pravou míru: mělo několik budov (včetně hospodářských) a počet pokojů, který bychom za skromný rozhodně nepovažovali.

Dům je zachovaný v původním duchu, s vystaveným oblečením, dopisy, dobovým nábytkem. Navíc tu uvidíte krásné ilustrace z jejích knih a občas i poznámky o souvislostech mezi životem autorky a dějem jejích knih (zvlášť velká inspirace vlastním životem je zmiňovaná u knihy Mansfield Park). Pokud máte chuť, můžete posedět v knihovničce a začíst se do jejích knih nebo si sednout v zahradě domku. Dámy si můžou vyzkoušet šaty z té doby. Tedy, neodolala jsem a vyzkoušela klobouk, ale turistky chodící po domě a okolí v georgiánských šatech, to bylo trochu divný.

Krátce řečeno - to místo je ráj pro čtenáře (čtenářky) Jane Austen. Autobusy jich tam vyklápějí desítky každých pár minut. Ovšem pokud se do těch míst vydáte, velmi doporučuji nejet se zájezdem. Unikne vám pak hodně z krásy vesnice, která je nádherně zachovalá a zajímavá i pro lidi netknuté obdivem k Austen. Nejspíš si nebudete mít čas sednout do roztomilé, kýčovité kavárny naproti domku. Přijdete o velkou část atmosféry - a to by byla škoda.

Anglický venkov a kriket

                                

Psací stůl Jane Austen

    

Po stopách J.K. Rowling? Do Edinburghu!

Edinburgh je nádherné město, plné kultury, úžasné architektury a historie. Ale nám knihomolům nabízí ještě něco víc - spoustu velkých spisovatelských osobností! Tak třeba sir Walter Scott je skotským národním hrdinou, kterému jenom v Edinburghu postavili několik soch a pomníků, z nichž ten nejvyšší měří šedesát dva metrů. Taky tu můžete narazit na stopy Roberta Luise Stevensona a Roberta Burnse. Nebo na Adama Smithe, pokud jste fanoušky ekonomie nebo etiky. Ale hlavně - fanfáry - na místa spojená s J. K. Rowling!

O JKR a jejím pobytu v Edinburghu koluje tolik pověstí, že se vůbec nemá cenu zabývat tím, co je pravda a co ne. Tak třeba, ve vlaku do Edinburghu ji prý napadl celý koncept knih o Harry Potterovi. V Edinburghu pak bydlela ve špatných podmínkách, neměla dost peněz na topení, a tak chodila psát do kavárny, kde vznikal první díl HP. Těžko říct, co je pravda a co je přikrášlené - každopádně Elephant House, ona kavárna, z této pověsti velmi těží. 

Elephant House - místo zrodu Harryho Pottera

Elephant House je turisticky velmi vytížené místo. Nemůžete ho minout a nedat si tam aspoň kafe. Je to navíc moc příjemná kavárna, s velmi dobrou kávou a hezkým interiérem - takže i když nemáte pocit, že je pro vás HP naprosto životně zásadní, můžete si návštěvu kavárny patřičně užít. Pokud máte štěstí, tak vás navíc posadí k jednomu ze stolků s šuplíkem, v němž je k dispozici pero a papír - abyste taky mohli napsat svůj vlastní bestseller! (Ne, přiznávám, že žádný geniální nápad na knihu jsem tam nedostala. Shame on me!)

Elephant House - interiér

Pokud už v Elephant House budete, nezapomeňte si zajít na toaletu. Ne, nejsem divná. Opravdu jděte. Kabinky jsou totiž samotnými návštěvníky popsané citáty z HP a vzkazy o tom, jak jim tahle série změnila život. Pro skalní fanoušky úplný ráj!  

Toaleta Elephant House

Samozřejmě, Elephant House turistické místo - mají nástěnku s výstřižky novin o JKR, prodávají placky s nápisem Elephant House a snad i trička a hrníčky. Ale co na tom - jde o příjemné  místo, které je škoda minout.

Když vyjdete řádně posílení kávou, můžete v Edinburghu zajít na hřbitov Greyfriars Kirkyard, který je hned za kavárnou. Ano, další místo klíčové pro kariéru Rowling a pro její fanoušky. Na hrobech totiž najdete jména, která použila pro své postavy (i když třeba trochu změnila spelling). Turisty nejvyhledávanější hrob patří samotnému Tomu Riddleovi. Špatné na tom ovšem je, že turisti ke hrobům nejen dávají vzkazy a dárky, ale hlavně je ničí. V tomto ohledu Rowling městu službu neudělala.  

Hrob Toma Riddla. (Před ním v zemi vyryté "Voldemort")

A jestli ještě pořád nemáte dost spojení JKR a Edinburghu, pak můžete přes hřbitovní zeď nahlédnou směrem k nyní soukromé škole, o které se říká, že je předobrazem Bradavic. Každopádně vypadá jako hrad. Bohužel se nám nepodařilo vypátrat, zda se jim taky pohybují schodiště.

Inspirace pro Bradavice?

Místa spojená s JKR jsou nejen zajímavá pro její fanoušky, ale zároveň možná ukazují, jak takové spisovatelská mysl funguje. Tady jeden podnět v podobě budovy školy, tady další v podobě jmen, a fantazie se rozjíždí. Anebo se tu spíš ukazuje, jak funguje fantazie fanoušků a lovců senzací, kteří všude hledají stopy po slavné osobnosti? Ať už je to jakkoliv, Edinburgh je skvělé místo pro všechny literární nadšence.