T. Pratchett: Jak oživit poštu v Ankh-Morporku rychle (a nepříliš snadno)

Po dlouhé době jsem sáhla po k pratchettovce -  a podruhé si přečetla Zaslanou poštu, jednu ze zeměplošských knih s polepšeným podvodníkem Vlahošem von Rosretem v hlavní roli. Co si budeme povídat - Pratchett stále patří mezi moje srdcovky a je radost se k němu vracet.

Podivný Sirotčinec slečny Peregrinové

Knižní svět byl (a je) ze série o sirotčinci, v němž žijí podivné děti, úplně vedle. Knihy jsem nečetla, tak jsem vyrazila aspoň na film. A fakt, že je něco tak průměrného a neoriginálního velkým hitem, považuju za přinejmenším... podivný. 

Skleněný trůn: Sympatická vražedkyně v překvapivě dobrém YA fantasy

Skleněný trůn od Sarah J. Maas je typickou knihou young adult fantasy, zaměřenou na dívky. Jako taková v sobě má všechny nutné prvky: celkem dobře vystavěný fantastický svět, akci a nějaké ty vztahy. Oproti jiným knihám z této kategorie má ale navrch, hlavně vtipnými hláškami a tím, že postavy ani samotný příběh nejsou příliš černobílé.

Pozvánka: Fantastická degustace III

Třetí Fantastická degustace se blíží! Jste zváni na další večer s autorským čtení, na kterém budou tři čeští spisovatelé - Jana Rečková, Jindřich Rohlík a Leonard Medek - číst ukázky ze svých nových knih. 

Akce se bude konat v  pondělí 26. 10. od 19.30, opět v krásném prostoru Carpe Diem na Flóře. Všichni čtenáři fantasy vítáni!

Pozvánka: Fantastická literární degustace II.

Před časem jsem vás tu upozorňovala na Fantastickou literární degustaci, kterou organizoval  spisovatel Dan Tučka. Vzhledem k tomu, že tato akce měla úspěch jak mezi čtenáři, tak mezi autory, zvu vás teď na druhý večer s českou fantasy literaturou. Opět si můžete přijít poslechnout autorská čtení z připravovaných knih, získat autogram, podiskutovat o literatuře a vůbec strávit příjemný večer s lidmi, kteří mají rádi fantastiku. 

Pokud tedy nemáte program na pondělní večer, zajděte se podívat do pražského Carpe diem na Literární degustaci II!

Přijměte pozvání k Umrlčímu tanci

Fantasy plné kouzel, mytických postav, historických narážek a velkých ideálů - to je kniha Daniela Tučky. Jste připraveni na jeden věčný Umrlčí tanec?

Existuje jeden prsten, který nechcete najít. Nebo možná chcete - záleží na tom, co od života čekáte. Pokud je vaším snem potkat Smrt v těle krásné blondýny a stát se královskou figurkou ve hře o vyhubení vašeho města, nad nímž pak (možná) budete vládnout, pak proč ne. 
Každá šachová partie ale má své bílé figurky a proti nositeli prstenu a Smrti se postaví jinak hluboce spící ochránci města. Tajemný Hodinář povolává krásnou čarodějku, vílu Meluzínu a extra silného františkána. A pak je tu klíčová figurka bílého krále, člověk, který nesmí podlehnout svodům Smrti. Partie může začít - a hraje se o město, ale i o celý svět, na život a na smrt.

Pokud čtete fantasy literaturu, konkrétně městskou fantasy, tahle knížka bude přesně pro vás. Musím přiznat, že jsem tento žánr už dlouho nečetla, i když jsem v jeho společnosti strávila spoustu krásných teenagerovských let. Na návrat jsem se proto dost těšila a knížku jsem si šetřila na velikonoční volno, kdy se do ní budu mít čas ponořit. Kdo aspoň občas nepotřebuje uniknout do jiné reality?

Žádná slaďárna

V tomto případě tedy nejde o žádnou pohádkovou zemi. Současnost se prolíná se středověkem, mrtvoly vstávají z hrobů a vlkodlaci ovládají podsvětí. Však jde taky o svět propracovaný a uvěřitelný, chytře poskládaný z nadpřirozených bytostí, mytické symboliky a reinterpretací dějinných událostí. Všelijaké narážky na jiná díla (například Pána prstenů) nebo dějinné události (vlkodlak bojující v elitní nacistické jednotce) posouvají Umrlčí tanec ze škatulky obyčejného fantasy příběhu na vyšší level.

Druhou silnou stránkou knížky je výborná práce s jazykem. Na to si potrpím a v tomhle případě jsem byla hodně spokojená. Každá postava má svůj styl řeči, podle kterého ji poznáte (liší se stavbou věty, použitím slov, mírou spisovnosti, vkládáním cizích slovíček nebo citací...). Navíc mě neustále příjemně překvapovala velká (a neobvyklá) slovní zásoba a bavily mě slovní hříčky. 

Co se týká zápletky, je trochu předvídatelná. Což nemusí být nutně na škodu: nepamatuju si moc fantasy, u kterých by mi nebylo jasné, jak to celé dopadne. Ovšem u archetypálních příběhů se souboji Dobra a Zla o žádnou nepředvídatelnost nejde: chceme si přečíst knížku o několika víceméně jednoznačných hrdinech v jednoznačném souboji, povzdychnout si nad tak trochu pozapomenutými ideály a nechat se přesvědčit, že Dobro určitě vždycky vyhraje, holčičko.  

Pokud mi tohle fantasy knížka poskytne, jsem spokojená. Tak jako u Umrlčího tance.

Jak moc se mi kniha líbila:

 

   

Fantastická literární degustace už 15. dubna!

Máte rádi fantasy literaturu? Čtete české autory? Pak byste si neměli nechat ujít Fantastickou literární degustaci, autorské čtení z připravovaných knih.

Spisovatel Daniel Tučka (na jehož knihu Umrlčí tanec tu brzy přibude recenze!) pořádá akci s názvem Fantastická literární degustace. Na ní si fanoušci fantasy můžou poslechnout ukázky ze tří očekávaných knih: třetího dílu Stínu Černého hvozdu Míly Lince, třetího pokračování Daemonicy Martina D. Antonína a čtvrtého dílu Mycelia Vilmy Kadlečkové. Dan Tučka se ujme moderování a slibuje, že kromě autorského čtení dojde i na diskuzi nebo příběhovou improvizaci. 

Takže pokud rádi čtete českou fantastiku, nenechte si ujít příležitost setkat se s autory a dalšími fanoušky. Určitě to bude stát za to!

Akce se bude konat ve středu 15. 4. 2015 od 19:30, a to ve velmi příjemném prostředí Carpe Diem u pražské Flóry. 

Pro další informace navštivte facebookovou stránku události, případně se podívejte na web Daniela Tučky.

Zemřel Terry Prachett, arcimág humoru a lidských povah

Ve čtvrtek 12. března zemřel anglický spisovatel Terry Pratchett. Jeden z mých oblíbených autorů, se kterým jsem na cestách po jeho fantasy světě strávila hodiny a hodiny úžasných dobrodružství a jedinečné zábavy. Pratchett byl ve svém žánrů nedostižitelný: kombinace humoru, barvitého prostředí a chytrých zápletek z něj dělá jednoho z nejoriginálnějších spisovatelů současnosti (respektive, bohužel, nedávné minulosti).

Souboj klišé s originalitou v Prozření Mary Dyerové

Rádi čtete romantickou young adult literaturu? Prozření Mary Dyerové, první díl trilogie od Michelle Hodkinové, stojí za pozornost jako nadprůměrná kniha svého žánru, okořeněná prvky psychologického trilleru a fantasy.

Mara je šestnáctiletá holka, která si prošla peklem - její tři kamarádi zemřeli při nočním dobrodružství ve starém domě. Mara jako jediná přežila, ale nedokáže si vzpomenout, co se v tu noc stalo, pronásledují ji noční můry a začínají se objevovat i halucinace. Rodina se přestěhuje na Floridu, kde Mara nastupuje do soukromé školy a snaží se začít nový život, pod neustálým dohledem úzkostlivé matky-psycholožky a staršího bratra. Ve škole, na první pohled plné snobů, potkává trochu záhadného a arogantního, ale přitažlivého Noaha, kterého Mara z nějakého důvodu přitahuje. Ale Mařiny halucinace nepřestávají, vzpomínky se vracejí a otázky se vynořují čím dál tím naléhavěji: Co se stalo tehdy ve starém domě? Do jaké míry jsou Mařiny halucinace a noční můry založené na skutečnosti, co je realita a co sen? A dokáže se vyrovnat s pravdou?

 

Můj tip: O Tolkienovi, jeho světě a tvorbě

O Tolkienovi a Pánu prstenů toho bylo řečeno tolik, že mi připadá zbytečné cokoliv o něm psát. Objevila jsem ale rozhovor k šedesátému výročí vydání prvního dílu trilogie, a to z neobvyklého pohledu: s religionistou Pavlem Hoškem si na Dvtv povídala Daniela Drtinová. A rozhovor stojí za zhlédnutí. Dozvíte se v něm třeba o způsobu, jakým Tolkien "objevoval" Středozemi, a co by si asi myslel o filmové adaptaci svých knih. 

Je svým způsobem zajímavé, že popularita tohoto příběhu stále trvá, navzdory v současnosti převažujícímu hodnotovému relativismu. Sama si nejsem jistá, jak moc se mi líbí to jednoznačné rozdělení na "dobro" a "zlo", "hrdiny" a "padouchy". Ale možná právě proto, že se na nás valí spousta protikladných pohledů na svět, ve kterém si to "dobro" často nejsme schopni najít, se tak rádi vracíme ke starým dobrým pohádkám a hrdinským příběhům.

Když už tu mluvíme o Tolkienovi, přidávám ještě trailer na poslední díl Hobita. Všichni už jste ho nejspíš viděli, ale i tak. Přiznávám, že předchozí díl byl na mě až moc patetický, ale k Tolkienovi to patří a před Vánocemi (premiéra má být 11.12.) se trocha patosu snese.

Citát týdne: Terry Pratchett, Národ

"Věříte v Ima, pane?" zeptal se chlapec.
"Aha, obvyklá otázka. Konečně jsme k tomu došli. Mau kdysi řekl, že Imo nás učinil dost chytrými, abychom přišli na to, že neexistuje."

Terry Pratchett, klasik současné humoristické fantasy literatury a autor geniálního humoru. Jeho nejznámějšímu knihami jsou samozřejmě ty z cyklu Zeměplochy, kterých už je čtyřicet. Ne, nikdy nepochopím, jak někdo může napsat tolik knih, které si navíc drží velmi vysokou úroveň a překypují inteligentními vtipy, jež vždycky fungují.

Výše napsaný citát je z knihy Národ, která stojí mimo sérii Zeměplochy. Jde o milý příběh kluka z "přírodního národa" nedotknutého civilizací a dívky dotčené civilizací až hodně, která ztroskotá na jeho ostrově.Asi si umíte představit, že v takovémto střetu kultur nebude nouze o humor. 

Proč ale právě tento citát? Mám pocit, že krásně ilustruje Pratchettův smysl pro humor. Lehká absurdita, satira na běžné situace a obyčejné rozhovory dovedená do extrému. Druhým důležitým rysem jeho humoru je podle mě laskavost, s jakou se dívá na svět a na svoje hrdiny, kteří jsou všechno, jenom ne dokonalí (ale to je na nich právě krásné).   

Co dodat? Pratchett se v Citátech týdne určitě neobjevuje naposledy. A nemůžu nepřidat z knihy Národ ještě jeden úryvek: 

Co měl vlastně člověk dělat s dívkami? Když jste byli chlapec, měli jste se od nich držet dál, ale Mau slyšel, že jako dospělý muž dostane úplně jiné pokyny.

Jak moc se mi Národ líbil: