Když Manželovo tajemství změní váš život

Manželovo tajemství je první kniha, kterou jsem od Liane Moriarty četla - a opravdu jsem si ji užila. Propracované vztahy, živoucí postavy a plno nevyřčených věcí z minulosti... prostě velmi dobrý román.

Z Íránu do Ameriky a zase zpátky

Román o životě dvou žen, matky a dcery, které po revoluci emigrovaly z Íránu do Spojených států. Vyrovnávají se s kulturní odlišností, vztahy, prací i svými sny. Kniha Mardžán Kamalíové Čaj s nápadníkem není románkem pro ženy, jak by název sugeroval, ale spíš komplexním náhledem do života íránských přistěhovalců.

Sněží, sněží...: Tři vánoční romace

Knížka Sněží, sněží... s třemi volně navázanými příběhy od Johna Greena, Maureen Johnson a Lauren Myracle je jednoduchá, prosťoučká oddechovka. Nenadchne, neurazí, ale může zpříjemnit nějaký ten líný večer.

Murakamiho hledání ztraceného smyslu Na jih od hranic, na západ od slunce

Krátká, ale mnohovrstevnatá - to je knížka Na jih od hranic, na západ od slunce od nejslavnějšího současného japonského autora Haruki Murakamiho. Jde o milostný příběh, ale taky o příběh o dospívání i o iluzorních nadějích.

Knihy pro dívky bez koní a planého vzdychání

Exkurz do světa literatury pro dospívající dívky? Nejspíš nic, co byste ode mě čekali. Ovšem když máte kamarádku, která píše knížky tohoto žánru, tak se po nich samozřejmě vrhnete. Já tedy rozhodně. Takže vám teď můžu napsat o svém překvapivém zjištění, že dobrou literaturu tohoto typu si nemusí užít jenom náctiletí.

Jane Austen, Lady Susan: Intriky, láska a zase intriky

Lady Susan, nepříliš známá novela od Jane Austen, zaujímá v tvorbě tétho autorky zvláštní místo. Za prvé, je psaný v dopisech. A za druhé, spíš než příběhem "o tom, jak si najít ženicha" je hodně upřímnou výpovědí o intrikách a sobectví jedné krásné ženy. 

D. Glattauer, Každá sedmá vlna: O ideálech, lásce a realitě

Kniha Dobrý proti severáku od Daniela Glattauera patří k těm, které na mě udělaly velký dojem. Proto jsem nějaké dva tři roky zápasila sama se sebou, jestli mám číst i pokračování, které autor na přání čtenářů napsal. Nakonec jsem podlehla a Každou sedmou vlnu jsem si přečetla. Nebyla to špatná kniha, ale potvrdily se moje obavy: Glattauer nenapsal takové pokračování, které by mě nadchlo stejně jako první kniha.

Takhle to končí: Odpočinková kniha o nových začátcích a vlastní minulosti

To jsem takhle v knihovně popadla první knihu, která mě podle obálky zaujala. Z příběhu Kathleen MacMahonové Takhle to končí se vyklubala předvídatelná romantika, která vcelku splnila moje požadavky na "odpočinkovou" literaturu.

Záhada Alexandry Potter a jejích pitomoučkých knih

Tyto Vánoce jsem zažila jedno zklamání.  Půjčila jsem si pár knih, o kterých jsem předpokládala, že si u nich dobře odpočinu: mezi nimi byla (kromě Prozření Mary Dyerové) i Není přání jako přání od Alexandry Potter. A zjistila jsem, že tahle kniha se prostě nedá číst. 

Souboj klišé s originalitou v Prozření Mary Dyerové

Rádi čtete romantickou young adult literaturu? Prozření Mary Dyerové, první díl trilogie od Michelle Hodkinové, stojí za pozornost jako nadprůměrná kniha svého žánru, okořeněná prvky psychologického trilleru a fantasy.

Mara je šestnáctiletá holka, která si prošla peklem - její tři kamarádi zemřeli při nočním dobrodružství ve starém domě. Mara jako jediná přežila, ale nedokáže si vzpomenout, co se v tu noc stalo, pronásledují ji noční můry a začínají se objevovat i halucinace. Rodina se přestěhuje na Floridu, kde Mara nastupuje do soukromé školy a snaží se začít nový život, pod neustálým dohledem úzkostlivé matky-psycholožky a staršího bratra. Ve škole, na první pohled plné snobů, potkává trochu záhadného a arogantního, ale přitažlivého Noaha, kterého Mara z nějakého důvodu přitahuje. Ale Mařiny halucinace nepřestávají, vzpomínky se vracejí a otázky se vynořují čím dál tím naléhavěji: Co se stalo tehdy ve starém domě? Do jaké míry jsou Mařiny halucinace a noční můry založené na skutečnosti, co je realita a co sen? A dokáže se vyrovnat s pravdou?

 

Čekání na knihu, která je dávno napsaná (Meg Cabot: Mediátor)

Meg Cabot oznámila, že sedmý díl série Mediátor, Remembrance, vyjde 14. února 2016. I když už je nějakou dobu napsaný. Proč? Aby měla kniha dostatečný mediální prostor.

Seriál Emma Approved potvrzuje zajímavost vlogového formátu seriálů

Zajímají vás neobvyklé seriálové nebo filmové počiny? Pak by vám rozhodně neměla uniknout Pemberley Digital, společnost produkující "timeless stories in innovative ways". Začali adaptacemi příběhů Jane Austen (Pýcha a předsudek, Emma, Sanditon), ale v současnosti běží také jejich verze Frankensteina. Nebudu lhát, všechno to nestíhám sledovat - takže pojďme se teď bavit hlavně o Emmě.

Po stopách Jane Austen? Jedině do Chawtonu

Jste fanoušky (nebo spíš fanynkami) knih Jane Austen? Chcete se vydat po jejích stopách? Jedním z prvních míst, které vás asi napadne, je Bath - město, o kterém ve svých knihách často psala jako o společenském centru, kde byly dívky uváděny do společnosti. Ovšem pozor: Bath je nádherné město s úžasnou atmosférou, které ale Jane Austen neměla ráda. Nenechte se mýlit všemi těmi turistickými atrakcemi spojenými s její osobou, na které v Bathu můžete narazit. Za dob Austen se podoba Bathu teprve utvářela a bylo to hlučné, rušné místo plně nedostavěných domů a neopravených cest. 

Austen podle všeho preferovala klid na vesnici, kde se také mohla nerušeně věnovat psaní. Přesně takové místo představuje Chawton - vesnice, kde strávila posledních osm let svého života. Za tu dobu napsala nebo vydala svá hlavní díla.

Dům v Chawtonu

Místo zakleté v čase

Řekněme to rovnou: z pohledu turisty je Chawton tak trochu konec světa. Pokud to zrovna není jedna ze zastávek vašeho zájezdu s vlastním autobusem, pak bude jenom snaha dostat se do Chawtonu malým dobrodružstvím. Já jsem absolvovala cestu z Bathu, který se podle mapy zdá být celkem blízko, ale stejně strávíte necelé tři hodiny cestou vlakem, třemi přestupy a pak chůzí z nějbližšího městečka jménem Alton.  Na druhou stranu musím říct, že se ta cesta vyplatila: v Altonu konečně objevíte tu správnou odbočku, projdete pod mostem - a jste najednou jako kouzlem v Chawtonu, místě, kde se zastavil čas. A to doslova.

Z normálního anglického městečka, jakým je Alton, se ocitnete ve vesničce s doškovými střechami, starými domy, anglickými zahrádkami a polem, kde hrají bíle oblečení muži kriket. Něco více anglického si těžko umím představit. 

Součást domu Austenů

Takový chudý domek

Jane Austen domek v Chawtonu považovala za spíše skromné sídlo. Tedy, abychom tuto skutečnost uvedli na pravou míru: mělo několik budov (včetně hospodářských) a počet pokojů, který bychom za skromný rozhodně nepovažovali.

Dům je zachovaný v původním duchu, s vystaveným oblečením, dopisy, dobovým nábytkem. Navíc tu uvidíte krásné ilustrace z jejích knih a občas i poznámky o souvislostech mezi životem autorky a dějem jejích knih (zvlášť velká inspirace vlastním životem je zmiňovaná u knihy Mansfield Park). Pokud máte chuť, můžete posedět v knihovničce a začíst se do jejích knih nebo si sednout v zahradě domku. Dámy si můžou vyzkoušet šaty z té doby. Tedy, neodolala jsem a vyzkoušela klobouk, ale turistky chodící po domě a okolí v georgiánských šatech, to bylo trochu divný.

Krátce řečeno - to místo je ráj pro čtenáře (čtenářky) Jane Austen. Autobusy jich tam vyklápějí desítky každých pár minut. Ovšem pokud se do těch míst vydáte, velmi doporučuji nejet se zájezdem. Unikne vám pak hodně z krásy vesnice, která je nádherně zachovalá a zajímavá i pro lidi netknuté obdivem k Austen. Nejspíš si nebudete mít čas sednout do roztomilé, kýčovité kavárny naproti domku. Přijdete o velkou část atmosféry - a to by byla škoda.

Anglický venkov a kriket

                                

Psací stůl Jane Austen

    

Jane Austen a svět jejích raných próz

Sbírka raných textů Jane Austen, nazvaná Láska a přátelství a jiné prózy, vyvolává spíše než uspokojení z četby otázky o účelu a oprávněnosti zveřejňování prací, které sama autorka nepovažovala za hodné publikování.

Citát týdne: John Green, The Fault in Our Stars

I want to leave a mark.
But Van Houten: The marks human leave are too often scars.
We´re as likely to hurt the universe as we are to help it, and we´re not likely to do either.

John Green - spisovatel, jehož knihy byste mohli rozstříhat a jednotlivé části si nalepit na zeď jako citáty. Zvlášť to platí o The Fault in Our Stars (v českém překladu Hvězdy nám nepřály), knize, která se nedávno dočkala své (velmi dobře udělané) filmové adaptace. Ale i další Greenovy knihy jsou výborné: v mojí citátové galerii v tuto chvíl úryvky z jeho knih dominují (hned po nich jsou citáty Carla Sagana).

O čem je The Fault in Our Stars? Předem upozorňuji, že jakékoliv shrnutí do pár vět musí nutně působit velmi zjednodušeně a jako jedno velké klišé, což bych velmi nerada. Můžu leda doporučit svoji dřívější recenzi v Easy magazinu. Kdybyste mě ale nutili, tak bych asi řekla, že hlavní postavou je puberťačka Hazel, která umírá na rakovinu, a že v podpůrné skupině potká sympatického kluka jménem Gus. A že jde o "nejvtipnější smutný příběh", jak knihu překřtili recenzenti. Ať už to zní jakkoliv zvláštně, doporučuju si ji přečíst, nebo se aspoň podívat na film. K obojímu si nezapomeňte připravit hodně kapesníčků.

Ale proč právě tento citát? TFIOS je plné existenciálních úvah, jaké si občas pokládá každý člověk, ovšem v případě hrdinů bojujících s rakovinou jsou tyto otázky samozřejmě mnohem naléhavější. Co je cílem života? Jak žít? Má to všechno nějaký smysl? TFIOS můžete považovat za romantiku (to je nejzjevnější rovina), ale příběh je mnohem hlubší a naléhavější. Úvaha o zanechání stopy na tomto světě je jedním z hlavních motivů (aspoň z mého pohledu) a objevuje se v příběhu v několika variacích.

But what we want is to be noticed by the universe, to have the universe give a shit what happens to us - not the collective idea of sentient life but each of us, as individuals.

Jedním z východisek je pak tato myšlenka:

The real heroes anyway aren´t the people doing things, the real heroes are the people NOTICING things, paying attention.

Samozřejmě, můžete mít na celou záležitost úplně jiný názor, než k jakému dojdou postavy příběhu. Tuto linii jsem vybrala hlavně pro ilustraci způsobu, jakým je kniha psaná, a myšlenek, jakými se příběh zaobírá.

Nezbývá než popřát zajímavé čtení/sledování všem, kdo se do knihy/filmu pustí!

Trailer na film

Dveře mého pokoje s plakátem od sestřenky

Jak moc mám knihu ráda: