2020: Rok, kdy...

  

Co do knih je to rok, kdy jsem:

• ... zase začala víc číst. Nebo spíš "víc", něco ke 20 knihám ročně, takže žádný zázrak. Ale i to je pro mě teď úspěch, ke kterému jsem se dohrabala díky času získanému karanténami (hlavně tomu ušetřenému na dojíždění).

 

• ... přečetla skoro všechno od Zibury. Moc mě to baví, nejvíc cestopisy ze vzdálenějších míst (Čína), nejmíň mě zatím vzala evropská knížka (je to pro mě až moc "jo, to jsem tak nějak tušila, že to tam takhle chodí"). Za mě ideální čtení pro časy, kdy se moc cestovat nedá a kdy se chcete pobavit.

 

• ... přečetla dobré "oborové věci" - zajímavou Faktomluvu od Roslingů, a pak ještě zajímavější Slepé skvrny od Prokopa. Ta druhá mi tu první trochu revidovala (a podložila mi můj dojem, že jsou autoři Faktomluvy trochu moc sluníčka a že ta fakta používají trochu, ehm, kreativně). Oboje nicméně doporučuji, Slepé skvrny by měla být povinná četba na občance.

 

• ... objevila Witchera. Nejdřív seriál, ze kterého jsem ale byla tak zmatená, že jsem v půlce začala číst knihu, abych tomu přišla na kloub. (Všechny ty časové linie v seriálu, no, to jste v Netlixu trochu přehnali, ne?) Ale jsem ráda, že mě seriál donutil knihy otevřít. Přečetla jsem zatím první dvě, ale baví mě to moc - skvěle propracované postavy, prostředí i příběh. Jednoznačně jedna z těch lepších fantasy.

 

• ... koupila čtečku, takže se moje čtení stalo mnohem pohodlnějším.

 

A z hlediska filmů nebo seriálů je to rok, kdy jsem...

• ... pořídila Netflix. Ajajaj.

 

• ... viděla hodně dílů Lucifera. Fakt super. Ale už by ten seriál měli ukončit, začíná to být moc natahovaný.
  

 

• ... viděla první sérii Discovery of Witches. Zkoušela jsem i knihy, ale přijdou mi hodně slabé - nepříliš dobře napsaná červená knihovna. Takže jedna z mála sérií, která má lepší filmovou verzi, než je předloha, taky díky skvělému obsazení a kulisám Oxfordu nebo francouzského venkova. Už za pár dní začíná druhá série! 

 

• ... na konci roku stihla na Netflixu Bridgerton. To už je ale hodně guilty pleasure a když jsem zjistila, podle jaké knižní série je to natočené (respektive jak vypadají její knižní obálky), málem jsem dostala infarkt. No nic, špatné to nebylo.

 

Tak do roku 2021 aspoň pár dobrých knih a seriálů, které nás nezklamou!

 

Austin Kleon a jeho motivačně kreativní knížky

Austin Kleon je výtvarník a spisovatel. Člověk kreativní snad ve všech ohledech, a pokud můžu soudit, taky velmi pozitivně naladěný. Jeho knížky jsou nejen výletem do motivační literatury, ale taky krásným vizuálním zážitkem.

Práce na dálku

Kniha Jasona Frieda a Davida Heinemeiera Hanssona mě zajímala i kvůli tomu, že s touhle formou práce mám určité zkušenosti a aktuálně jsem v ní kvůli koronaviru uvízla, stejně jako spousta jiných "knowledge workers". Uvízla říkám záměrně, protože to nepovažuji za žádnou výhru. Autoři knihy mají ovšem mnohem optimističtější pohled.

Faktomluva

Faktomluva je jednou z těch ambiciózních, důležitě se tvářících knih s citátem Billa Gatese na přebalu a příslibem, že vám změní pohled na svět. Potenciál tu rozhodně je - nejenom kvůli zajímavému obsahu, ale taky hodně čtivé "historkovité" formě.

Faktomluva mi zapadá do poličky vedle knih, jako je třeba Khanemanovo Myšlení rychlé a pomalé.  Četla jsem podobných knih a článků poměrně hodně,  takže přiznávám, že můj pohled je zkreslený - úplně jinak bych ji četla, pokud bych neměla základy z behaviorální psychologie a nevěděla o všemožných biasech a nedokonalostech v našem racionálním myšlení. Protože o tohle tady celou dobu jde: Faktomluva nám ukazuje, jak špatný je náš přehled o celosvětových trendech (růstu obyvatel planety, vzdělanosti žen, příjemu a chudobě, ekologii...). A dává nám návod, jak se v nich lépe orientovat a nenaletět na každou heuristiku, kterou nám náš mozek nabídne.

Jádro knihy, které se týká celosvětových trendů, mě bavilo opravdu hodně - a hodně jsem se dozvěděla. Rosling ukazuje, že máme v hlavě dost zastaralé informace (týkající se třeba počtu chudých lidí na planetě nebo toho, jak chudoba vůbec vypadá), ale pracujeme s nimi, jako kdyby byly aktuální. A že stejně to mají i lidé, kteří dělají důležitá rozhodnutí - byznysmani, kteří mohou z nově zbohatnutých národů těžit, ale i politici nebo odborníci na globální otázky. Rosling nabízí malou "příruční zásobu vědění", která tento pohled koriguje. A přihazuje k ní postupy, jak se příště nenechat svést špatným směrem: jak číst statistiky a kdy je podezřívat z nepravostí, jak se velké množství trendů zlepšuje, aniž bychom si toho všimli (třeba protože pro média to není zajímavé) a kam se dívat, když chceme vidět celý obrázek.

Přiznávám, že jsem knihu četla s trochu rozporuplnými dojmy. Za prvé z hlediska obsahu. Jako člověk, který pracuje s daty, jsem sice byla nadšená tou přehlídkou statistik a vizualizací, na druhou stranu to všechno příliš plave po povrchu, takže mu hodně věcí prostě musíte věřit (nebo strávit hodiny dohledáváním, což jsem neudělala). Zůstaly ve mě tak pochybnosti: neztrácí se v tomhle extrémně "makro" pohledu něco? Jsou dost dobré důvody, proč se třeba v souvislosti s chudobou pracuje s relativnímu mírami (chudoba je braná jako relativní vzhledem k bohatství ve společnosti) - tady ji prostě počítají vzhledem k příjmu na den. Nesmazává tenhle marko pohled další věci? Nerovnosti způsobené novými technologiemi, nové ohrožené živočišné druhy atd.? Roslingův text místy prostě působí velmi selektivně - a jeho závěry až příliš optimisticky.
Zhruba druhá polovina knihy pro mě navíc jde hodně z kopce. Autoři mají potřebu pokrýt veškeré nástrahy světa, včetně novin pokrývajících jen negativní zprávy nebo toho, že máme tendenci vytvářet si stereotypy o lidech jiných kultur (jaké překvapení!). Udělali by podle mého lépe, kdyby se drželi jádra věci - velkých trendů - protože zbytek už před nimi (a lépe) pokryli jiní.

Poslední poznámka je vlastně pochvalou a povzdychem naráz. Kniha je hodně čtivá - Rosling všechno vysvětluje prostřednictvím zábavných historek z nejrůznějších konferencí, lékařské praxe, epidemiologických výzkumů v terénu i osobních situací. Díky tomu je kniha nepochybně přístupná širokému publiku. Pro mě se v té hromadě historek nicméně obsah trochu ztrácel: příliš na sebe strhávají pozornost. Ale možná je to jenom moje slabost knihy, které mluví o faktech střídmým a jasným jazykem - nepotřebuji polykače mečů, což je ale právě to, co Rosling nabízí.

Pokud vás téma zajímá, ale třeba se vám nechce knihu číst, dobře jsou hodnocená Roslingova vystoupení na TED Talks.

P.S.: Faktomluvu jsem četla jako e-book, kterou jsem koupila na nakladatelstvá Jan Melvil v rámci jejich koronavirových slev. Protože podpora našich nakladatelství je teď fakt důležitá.

Knihy bez recenze: Když Radek John viděl Ameriku

Někdy po prezidentské volbě v USA jsem sáhla po knize Radka Johna Jak jsme viděl Ameriku: reportážní titulu z roku 1989. Dlouho jsem přemýšlela, jak o ní napsat - až jsem se rozhodla zařadit ji do Knih bez recenze.

Knihy bez recenze: Myšlení - rychlé a pomalé

Nejsem úplně člověkem, který by si rád četl psychologické knihy, hledal v nich moudra o podstatě bytí a myšlení a pak se analyzoval. Nicméně knihu psychologa a nositele Nobelovy ceny za ekonomii Daniela Kahnemana jsem si přečetla opravdu ráda. Jeho Myšlení - rychlé a pomalé je velmi zajímavým, ale hlavně praktickým popisem věčného problému toho, jak myslíme, jak se rozhodujeme a jak je celý ten proces hrozně nedokonalý. Kniha nemá úplně ambici tyhle "nedokonalosti" odstanit, to ani nejde, ale chce upozornit na věci, na které bychom si měli dát pozor, když činíme důležitá rozhodnutí.

Knihy bez recenze: Luciferův efekt: Jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí

Co způsobuje, že se někteří lidé chovají jako zlí a jiní jako dobří? Že se z někoho stane "padouch" nebo tyran a z někoho jiného hrdina? Jsou to jenom osobní psychologické vlastnosti? Sociální psycholog, autor Stanfordského experimentu Philip Zimbardo říká, že to tak není: důležitou roli podle něj hrají situační a sociální faktory. V knize Liciferův efekt Zimbardo zkoumá, jak vzniká dobro a zlo, jaké předpoklady pro takové jednání nastávají a také přináší konkrétní praktické rady, jak se chovat, abychom neskončili jako padouši.

Knihy bez recenze 7: Zdeněk Mlynář, Mráz přichází z Kremlu

Pražské jaro z pohledu reformního komunisty - to je memoárová kniha Zdeňka Mlynáře Mráz přichází z Kremlu. Jde nejen o velmi zajímavou sondu do fungování vysoké politiky komunistické strany, průběhů rozhodování a utváření vztahů: stejně zajímavé jsou i autorovy reflexe vlastního názorového vývoje.

Knihy bez recenze 6: Invaze 1968, Ruský pohled

Událostí srpna 1968 jsou vždy jednou do roka plná média. Neodmyslitelně patří k našim moderním dějinám, možná dokonce k naší české identitě. Přemýšleli jste ale někdy, jak se na to dívají Rusové? Co si mysleli tehdy, když jejich tanky přijely do Československa, a co si myslí nyní, po pádu komunistického režimu? Pokud ano, pak byste neměli minout knihu Invaze 1968: Ruský pohled, editovanou Josefem Pazderkou.

Knihy bez recenze 5: Hana Librová, Vlažní a váhaví

Vlažní a váhaví: kapitoly z ekologického luxusu od profesorky sociologie Hany Librové je kniha volně navazující na knihu Pestří a zelení: kapitoly o dobrovolné skromnosti, ve které se autorka věnovala alternativním, ekologicky příznivým životním stylům. 

Knihy bez recenze 4: Eichmann a banalita zla podle Hannah Arendt

Eichmann v Jeruzalémě aneb Zpráva o banalitě zla od Hannah Arendt. Tuto knihu jsem si chtěla přečíst hodně dlouho - spojuje se v ní můj zájem o historii, společnost a totalitní režimy. A kromě toho se stala důležitým příspěvkem do diskuze o tom, jak mohlo pro všechno na světě dojít k největším hrůzám 20. století. Nepřinesla na tuto otázku odpověď: Spíš nás utvrdila v tom, že je to celé složitější, než bychom si přáli.

Knihy bez recenze 3: Totalitarismus a Modernita a holocaust

Třetí Knihy bez recenze (ve kterých upozorňuju na zajímavé knihy mimo beletrii) budou mít trochu pochmurný ráz. Budeme se totiž bavit o tématu totalitarismu. A to prostřednictvím dvou knih - Totalitarismu od Hannah Arendt a Modernity a holocaustu od Zygmunta Baumana.

© Gunsmithcat

Knihy bez recenze 2: Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách

Druhý článek do rubriky Knihy bez recenze je tu! A tentokrát je to něco pro všechny, kdo jsou nuceni číst, případně psát odborné texty. Kniha socioložky Jadwigy Šanderové je určena hlavně studentům sociálních věd. Hodit by se ale mohla i lidem zaměřeným na jiné obory, kteří se chtějí orientovat v odborné literatuře, případně hledají tipy pro vylepšení schopnosti kritického čtení.

Knihy bez recenze 1: V pavučině sítí, Spotřební kultura, Sociální konstrukce reality

Podle toho, jak málo recenzí na knihy tu v poslední době píšu, si musíte myslet, že jsem se zpronevěřila knihomolství. Že jsem přešla na temnou stranu síly, k Nečtenářům, kteří si teď za zlomyslného pomrkávání mnou ruce. 

Což není pravda. Tedy ne to o pomrkávání, o tom nemám žádné informace. Myslím to čtení. Čtu pořád, a to hodně. Jenže mi ubývá času na beletrii - ve velkém totiž konzumuju texty, které se mi hodí ke studiu. 

Některé ze sociologických knih opravdu stojí za pozornost - nejen pro lidi postižené tímto oborem. Tímto tedy zakládám novou rubriku. Říkejme jí Knihy bez recenze, protože půjde spíš než o recenze o krátký popis odborných nebo populárně naučných knih, doplněný o komentář, proč by vás tyto knihy měly zajímat. 

Tady je první velká trojka z mé nedávné četby, kterou můžu doporučit: V pavučině sítí, Spotřební kultura: Historie, teorie a význam a Sociální konstrukce reality.