Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.
Zobrazují se příspěvky se štítkemkomentář. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemkomentář. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 23. září 2017

Dilema: Vracet, nebo nevracet se ke svým knižním láskám?

V poslední době narážím na dilema, se kterým si nevím rady: moji "nej nej" oblíbení spisovatelé, které jsem hltala během dospívání, vydávají nové knihy. A já váhám - mám se jejich novým knihám radši vyhnout a neriskovat, že si zkazím ty kouzelné a idealizované vzpomínky? Nebo se mám snažit znovu vstoupit do stejné řeky a zachytit zbytky toho kouzla, které tam někde třeba ještě pořád je?



pondělí 2. ledna 2017

A zase nový rok!

Taky vám vždycky na začátku roku připadá nový letopočet jako nepatřičný, podivný a tak nějak nepřátelsky cizí, než si na něj zvyknete? Přesně v této fázi momentálně jsem. Je 2. ledna 2017... ale to ´17 budu muset parkrát napsat, abych se s tím srovnala. Každopádně - předchozí rok byl pro mě krásný, velmi úspěšný a do velké míry přelomový: na tu přelomovost v roce 2017 příliš nesázím, ale pevně věřím, že skvělý rok to určitě bude!


pátek 8. dubna 2016

Když se na vás všechno valí

Věčné dilema lidí, kteří mají potřebu psát, ale občas na to prostě nemají čas. Jako teď já. Nedávno jsem tady psala o tom, že píšu, i když nemám o čem; tenhle článek je tak trochu omluva za to, že to na blogu v následujícím období bude mírně skomírat.


neděle 20. března 2016

Knihy, které jsem nedočetla

Neustále vám tu předkládám komentáře knih, které jsem přečetla. Tak mě napadlo - co takhle podělit se i o ty, jejiž čtení jsem vzdala? Není jich moc, ale pár zajímavých se mezi nimi dá najít. Řekla bych, že tohle "nedočtení" někdy o knize vypovídá víc, než cokoliv jiného... Proto vám dneska řeknu něco o Clarkově Mérde: Rok v Paříži, Předběžných varováních od Neila Gaimana a Orwellově Farářově dceři.


středa 9. března 2016

Když knihomol nerad čte bichle

Zjistila jsme o sobě znepokojivou věc, se kterou se vám tu přiznám a budu doufat, že nade mnou komunita knihomolů nezlomí hůl a neposune se raději do části knižního vesmíru, ve které slečny-bloggerky čtou každý den jednu young adult ságu o pěti dílech. Je to tak, vážení: v poslední době prostě nemám ráda tlusté knihy.


sobota 27. února 2016

Recenzujeme, abychom četli; čteme, abychom recenzovali

Proč píšeme knižní blogy? To je otázka, která mě čím dál tím víc zajímá. Když se nad tím tak zamyslím, připadá mi to jako dost zvláštní fenomén, že mám tolik lidí potřebu sepisovat dlouhé hodnocení knih a že jiní lidé je zase rádi čtou.   


pátek 19. února 2016

TOP 5 /#5/: Příběhy, nad kterými stojí za to brečet

Prožíváte silně příběhy, které čtete nebo sledujete v televizi? Já tedy ano. A spolu s hmadlenkou z I NEED STORIES TO LIVE vám v rámci našeho seriálu TOP 5 přinášíme článek o příbězích, u kterých jsme uronily slzu. 


pátek 15. ledna 2016

Prokletí velkých řetězcových knihkupectví

Určitě jste si toho taky všimli. Začalo to nenápadně a plíživě, ale teď už je to faktem: Malá nezávislá knihkupectví nahradily pobočky velkých knižních řetězců. Unifikované a pečlivě, organizovaně vedené, ale úplně bez atmosféry. Tisíce knih jsou dostupné na jednom místě, dobře dohledatelné a za nijak špatné ceny. Všichni do nich chodíme. A někteří z nás je taky nemají rádi.


sobota 9. ledna 2016

TOP 5 + 1 příběhů roku 2015

Dobrá dobrá, podlehla jsem. Sentimentalita zvítězila, takže jsem tu se seznamem nejlepších knižních a filmových příběhů, na které jsem během minulého roku narazila. Výběr to byl opravdu těžký, protože jsem po příběhové stránce zažila jen velmi málo přehmatů...



středa 23. prosince 2015

Diagnóza: Vánoční knižní záchvat

Vánoční atmésféra mě posledních pár let míjí, a to z velmi uctivé vzdálenosti. Jasně, je fajn mít o Vánocích pár dní volna a jako záminka pro setkávání je to taky dobré, atmosféra se ale pro mě dávno vytratila. Nejblíž jsem se k ní zatím letos dostala, když jsem zavítala do místní pobočky městské knihovny. A dostala jsem to, co diagnostikuju jako "vánoční sentimentální záchvat".


úterý 8. prosince 2015

Zapomínání na knihy, které jsme četli

Kolik knih jste tento rok četli? Kolik knih jste přečetli za svůj život? A hlavně, kolik z nich si pamatujete? Čím víc toho čtu, tím víc si uvědomuju, jak málo toho ve mně po přečtení většiny knih zůstane. 


sobota 28. listopadu 2015

TOP 5 /#3/: Obálky, které jsou lepší než obsah

Další článek z cyklu TOP 5 je tady! Tentokrá se s hmadlenkou z I Need Stories to Live zamýšlíme na knihách, u kterých byla obálka lepší než obsah. Musím přiznat, že mě moc takových knih nenapadalo (když obsah nestojí za nic, tak knihu odložím a zapomenu na ni), takže jsem si do seznamu přidala i filmy, jejichž grafická podoba je podle mě lepší než příběh. Tak jdeme na to!



sobota 31. října 2015

Top 5 /#1/ Vedlejší postavy, které máme radši, než ty hlavní

Stává se vám, že vám v příběhu nesedí hlavní hrdina - zatímco vedlejší postavu si neočekávaně oblíbíte? Hlavní hrdina je trochu otravný, nudný, moc kladný: prostě vám lezl na nervy. Je to záhadný a zajímavý jev, který si zaslouží podrobnější zkoumání. S dobrou kamarádkou a bloggerkou madlenkou z blogu I Need Stories To Live jsme se v rámci série  TOP 5 článků rozhodly ujmout tohoto úkolu a přinášíme vám TOP 5 příběhů, ve kterých jsme měly radši vedlejší postavu, než tu hlavní.  

1. A. C. Doyle, BBC: Sherlock Holmes - Watson

Mánie okolo Sherlocka Holmese je pro mě maličko záhadou. Tedy ano, hodně se mi líbí nejnovější seriálové zpracování v režii BBC - ale spíš díky dokonale napsaným scénářům než kvůli samotnému námětu. Většina novějších zpracování (která těží z obrazu Sherlocka jako geniálního asociála) má pro mě jednu společnou věc: Vždycky tajně fandím Watsonovi.
No vážně, chudák Watson. Všude se tahá za Holmesem, který mu při každé možné příležitosti dá najevo, jak je oproti němu mentálně níž. Ale přiznejme si to, Watson je tu ten "normální", milý a sociálně zdatný. Nejvíc je to vidět právě ve zmíněné britské verzi, kde z protikladů Holmese a Watsona vytřískali hodně dobré scény, ale podobné je to i třeba v nejnovější hollywoodské verzi s Robertem Downey Jr. a Judem Law. 



2. J. K. Rowling: Harry Potter - Hermiona

Teď mě budete nenávidět, pokud jste už do téhle fáze nedospěli po přečtení mých předchozích článků, kde se zmiňuji o HP. Ale je to tak, Harry Potter jako postava mi nijak nepřirostla k srdci. A ve své fázi puberty mi vyloženě lezl na nervy. Takové to fňukání a zároveň neotřesitelné vědomí o vlastní důležitosti - to pro mě prostě není. Na druhou stranu jsem vždycky fandila Hermioně: trochu ze solidarity šprtů a trochu ze solidarity žen. Její schopnost postavit se na správnou stranu, dělat správná rozhodnutí a zachránit situaci svojí chytrostí mě prostě bavily. A obdivovala jsem ji v posledních dílech, kdy radši vymazala samu ze života svých rodičů, aby je ochránila... Prostě skvělá ženská.


3. C. Clare: Mortal Instruments - Alec

Série Mortal Instruments je jedna z mých oblíbených YA fantasy - jedna z těch, které bych asi vzala na milost i teď, když už se od tohoto žánru držím dál. Ale hlavní postava Clary nikdy nebyla mojí oblíbenkyní. Nedá se říct, že bych ji nesnášela, ale prostě mi není sympatická. Pořád se do něčeho zbytečně namáčí. Je otravná. Ale série Mortal Instruments má i zajímavé postavy. Měla jsem ráda Aleca, mladého Lovce stínů, které bojoval se svojí sexuální identitou a vůbec byl dobře napsaný. A Jace, hlavní mužská postava, není k zahození, i když představuje trochu moc velké romantické klišé.


4. A. Dumas: Tři mušketýři - Milady de Winter

Variací na Tři mušketýry jsem viděla spoustu (přečtěte si můj článek o seriálové verzi od BBC), i když zatím jsem se nedostala k přečtení Dumasových románů. Každopádně jsem na základě filmů a seriálů dospěla k názoru, že hlavní kladné postavy tohoto slavného příběhu jsou prostě neskutečně nudné. Mušketýři jsou patetičtí, hrdinní a pravda stojí vždy na jejich straně. Jen u Athose občas probleskuje nějaký vývoj, a to skrz jeho minulost s Milady. I tak ale zůstávají nejzajímavějšími postavami záporáci - kardinál Richelie a hlavně samotná Milady. Milady de Winter je skvěle nejednoznačná, dokáže být milá i krutá, má za sebou zajímavou minulost. Je to postava, kterou byste si ve skutečnosti nepřáli potkat, ale bez níž by byla většina filmových verzí Třech mušketýrů vážně nezajímavá.


5. Terry Pratchett: Zeměplocha - umění postav, které zůstávají vedlejšími

Terry Pratchett byl mistr postav všeho druhu a jeho zeměploští hrdinové vždy jasně ukazují na charakteristiky a milé nedostatky lidí na Země-kouli. Pratchettovy příběhy jsou také plné vedlejších postav, které někdy jsou lepší než ty hlavní - například pokud hlavní postavou je Mrakoplaš, který podle mě moc zajímavý není - a někdy jsou stejně dobré. Každopádně v sérii o Zeměploše najdeme velkou sbírku skvělých vedlejších postav, které by se klidně mohly stát hlavními. Některým se to v průběhu opravdu povedlo, třeba Smrť se postupně dopracoval do první linie. Ale pak tu jsou postavy, které vedlejšími zůstaly. Třeba patricij Vetinari, vládce Ankh-Morporku, velmi inteligentní, předvídavý a nebezpečný tyran, pod jehož vládou je ale městu tak nějak dobře. Nebo Knihovník z Neviditelné univerzity, který se v prvních dílech promění v orangutana a rozhodne se v této podobě zůstat, aby po zbytek série probíhal knihami s nezaměnitelnými pokřiky OOK! a EEK!. Nebo Starý Smrďa Rum, ankh-morporcký bláznivý žebrák, jehož pach žije svým vlastním životem a potuluje se po městě i bez Smrdi. Nebo nejneúspěšnější obchodník s čímkoliv, Kolík Aťsepisnu. Nebo Zavazadlo, věc vyrobená ze dřeva Myslícího hruškovníku, která na mnoha nožičkách pobíhá po Zeměploše (většinou blízko Mrakoplaše), děsí nepřátele a pere prádlo. Prostě když hledáte zábavné vedlejší postavy, příběhy ze Zeměplochy jsou tím pravým místem.

by enterry

Jaké jsou vaše oblíbené vedlejší postavy? 

Článek Hmadlenky na stejné téma najdete zde.








čtvrtek 8. října 2015

Škola začala. A blogování vázne

Všimli jste si, že na spoustě knižních blogů najednou přestaly přibývat nové články? Alespoň na těch, které vedou vysokoškoláci. Důvod je jasný: nový akademický rok je tady a všichni jsme z toho tak nějak v šoku. Ve vzduchu visí snaha vzpomenout si, jak že jsme to dělali, když jsme předchozí léta stíhali školu, brigády i blog. 


pondělí 28. září 2015

Omalovánkové šílenství: Co se to tu děje?

Když jsem poprvé v knihkupectví narazila na omalovánky, které byly očividně myšleny pro dospělé, připadalo mi to prostě divné. Teď se zdá, že se s omalovánkami roztrhl pytel a vycházejí nejenom důmyslné mandaly, ale třeba i omalovánky k některým příběhům (Game of Thrones, Outlander, Harry Potter...). A já se nestačím divit.


čtvrtek 17. září 2015

Autor vs. čtenář: Čí je ten příběh?

Dřív nebo později na tu otázku narazí snad každý knihomol: Čí je ten příběh? Má spisovatel i po vydání knihy monopol na výklad příběhu? Je svatou autoritou pro pochopení knihy? 


neděle 30. srpna 2015

Za právo nedočíst knihu

V pondělí 31.8. je další Den nepřečtených knih, pořádaný knihkupectvím Martinus.cz jako připomínku, že bychom se mohli vrátit ke knihám, které jsme z nějakého důvodu odložili nepřečtené. Moc pěkná akce, fakt. Dneska bych tu ale chtěla rebelsky podporovat pravý opak: nedočítání knih, které nám za to nestojí.


neděle 16. srpna 2015

Stáhněte si Fulghuma a objevte krásu tanga

Některé knihy přelétnete a druhý den už nevíte, co v nich bylo. Jiné zanechávají hlubokou stopu. Knihy Roberta Fulghuma řadím do druhé kategorie: nejen že vždycky neskutečně potěší, ale taky mě znovu přitáhly k tancování. Právě jeho dvě "taneční" knížky si teď můžete na Fughumově webu stáhnout v anglickém originále. 


sobota 16. května 2015

Knihomolem včera a dnes

Vždycky jsem se považovala za knihomola: knihu jsem tahala všude s sebou, přečetla jsem několik knih týdně, neustále jsem chodila do knihovny a z knihovny. V poslední době už to ale neplatí a k beletrii jsem se nedostala ostudně dlouho. Čím to je? 
Vidím dva viníky: internet a vysokou školu.

středa 29. dubna 2015

Ghostwriting a další knižní "podvody"

Čtenáři knih jsou zvláštní sorta lidí. Dokážeme se pro knihu nadchnout celou svou osobností: můžeme ji milovat, vracet se k ní, vypisovat si z ní citace. Jsme schopni běhat po knihkupectvích kvůli dalším knihám do našeho oblíbeného autora, stát dlouhé fronty na jeho podpis a nadšeně sledovat jeho výlevy na Twitteru. 
Žijeme se svými knihami a autory. 
Alespoň já to tak mám.
A právě proto jsem zvlášť citlivá na literární "podvody" nového druhu, které se čím dál tím víc rozmáhají: Knihy, které se tváří autenticky, ale jsou jen promyšleným marketingovým tahem.