John Green o selhání v psaní knih

Máte rádi Johna Greena? Ať už ano, nebo ne, tady je vážně zajímavý vlog o tom, jaké to je napsat úžasně úspěšnou knihu a dostat se poté do naprostého spisovatelského záseku.

(A já se vám omlouvám za své vlastní selhání napsat další článek. Pravda je, že toho teď mám tolik, že ani nestíhám číst nic, na co bych napsala recenzi. Ovšem věřím, že další článek vyjde v kratším odstupu od toho posledního, než Johnova další kniha od Hvězdy nám nepřály ;))

Návrat Star Treku

Před časem jsem se vám tu přiznala, že jsem (trochu netypický) trekkie. Mám tenhle seriál sentimentálně ráda, takže jsem si nenechala ujít nejnovější film Star Trek Beyond. A nebyla jsem zklamaná - žánru a tradic příběhu se podle mého drží skvěle.

Pozvánka: Fantastická degustace III

Třetí Fantastická degustace se blíží! Jste zváni na další večer s autorským čtení, na kterém budou tři čeští spisovatelé - Jana Rečková, Jindřich Rohlík a Leonard Medek - číst ukázky ze svých nových knih. 

Akce se bude konat v  pondělí 26. 10. od 19.30, opět v krásném prostoru Carpe Diem na Flóře. Všichni čtenáři fantasy vítáni!

Literary Starbucks: Když postavy a spisovatelé jdou na kafe

Můj největší objev z oblasti fanoušků literatury za poslední dobu: skvělý web Literary Starbucks, který nabízí minipříběhy z kavárny, kterou navštěvují spisovatelé i literární postavy. Velmi vtipné a většinou výstižné čtení, které by vám nemělo uniknout!

Pozvánka: Fantastická literární degustace II.

Před časem jsem vás tu upozorňovala na Fantastickou literární degustaci, kterou organizoval  spisovatel Dan Tučka. Vzhledem k tomu, že tato akce měla úspěch jak mezi čtenáři, tak mezi autory, zvu vás teď na druhý večer s českou fantasy literaturou. Opět si můžete přijít poslechnout autorská čtení z připravovaných knih, získat autogram, podiskutovat o literatuře a vůbec strávit příjemný večer s lidmi, kteří mají rádi fantastiku. 

Pokud tedy nemáte program na pondělní večer, zajděte se podívat do pražského Carpe diem na Literární degustaci II!

Tip na výlet: Botanické zahrady v Praze

V některé dny je tak horko, že můžete jenom sedět doma v chládku. Pokud tedy doma chládek máte, což je v případě sídlišť problém. Letní dny každopádně vybízejí k návštěvě přírody, a pokud jste Pražáci, kteří si na delší výlety moc nepotrpí, pak jsou botanické zahrady ideálním řešením. Navíc mám pocit, že jsou taky skvělým místem na učení - což hodlám v blízké budoucnosti vyzkoušet. 

Blog Kafe a cigárko a jeden rozhovor

Znáte blog Kafe a cigárko herečky Marie Doležalové? Velmi zábavný blog, který se stal hitem poslední doby - a za který teď jeho autorka dostala Magnesiu literu.

Nejspíš už jste na tento blog narazili. Jde o velmi zábavné čtení: Marie Doležalová (kteoru asi znáte jako Sašu z Comebacku) glosuje dění v hereckém světě, na rovinu a zároveň s nadhledem popisuje svoje zážitky. Určitě na její blog čas od času zavítejte, pokud se ještě nezařadil mezi vaše prokrastinační rituály, tak jako se to stalo mě. Můžete se dozvědět takové věci, jako jak se cítí host ve Všechnopárty, jestli opravdu spí herečky s režiséry nebo co není dobré říkat hercům, když je nechcete naštvat. A mnohem, mnohem víc dalšího - ručím za to, že vás to bude ohromě bavit. 

A doporučuju rozhovor na DVtv, který s Doležalovou vedl Martin Veselovský.

Spotify: o dobré hudbě a morálních dilematech

Spotify. Pořád narážím na další a další lidi, kteří tuhle streamovací službu neznají. Přitom je to tak pohodlná věc: neuvěřitelné množství hudby (často celé diskografie hudebníků) na jednom místě, nejrůznější playlisty a rádia, která generují hudbu podle vašeho vkusu. Ale samozřejmě je to taky další služba, která vrhá hudební průmysl do velmi nejistých vod.

Streamovací službu Spotify můžete požívat ve dvou módech: buďto se spokojíte se základní verzí, která je neplacená a která na vás čas od času vyplivne nějakou tu reklamu. Nebo si můžete zaplatit zhruba 6 euro měsíčně za Premium, umožňující poslouchat hudbu v lepší kvalitě, offline a taky ji stahovat.  Já jsem zůstala u free verze: jednou za čas mi reklama nijak zvlášť nevadí, jejich frekvence se drží na celkem rozumné úrovni (z dob poslechu rádií jsem zvyklá na mnohem horší věci) a reklamy jsou stejně hodně často na samotné služby Spotify. Navíc poslouchám jenom doma z notebooku, stahovat hudbu nepotřebuju a kvalita je dobrá.

Spotify údajně používá víc jak 60 milionů lidí. Moc se tomu nedivím: je to výborná cesta k většině hudby, na kterou si vzpomenete. Najdete tu hudbu nejrůznějších žánrů, velmi slavné kapely i neznámé umělce, klasiku i pop. A teď přicházíme k tomu, o čem jsem tu chtěla psát především - k tomu, jak to působí na hudební průmysl a jaká morální dilemata se tu objevují pro umělce i pro posluchače.

Spotify autorům platí. Trochu.

Všichni to známe: s tím, jak se možnosti poslechu hudby díky internetu změnily (a zvětšily), přestáváme být ochotní za hudbu platit. Zisky hudebníků už plynou víc z jejich koncertů, než z prodeje samotné hudby. Snažila jsme se spočítat, kolik hudby jsem za minulý rok osobně koupila, a řekla bych, že tak tři cédéčka jako dárky k Vánocům nebo narozeninám. Hudební průmysl na mě nezbohatne. Před Spotify jsem poslouchala hudbu hlavně přes youtube nebo internetová rádia. 

Spotify se na svých webových stránkách tváří velmi důležitě: vlastníkům autorských práv totiž platí. Můžete si přečíst, že jim dává 70 procent ze svých zisků. Když se na to chcete podívat zblízka, zjistíte, že Spotify vypočítává "plat" z počtu přehrátí a jedno poslechnutí přinese vlastníkovi práv mezi 0,006 - 0,0084 dolary. 

Takže se na to můžeme podívat ze dvou úhlů pohledu:

1. Je to směšná částka. Je znát snad jen když vaši hudbu poslouchá opravdu hodně lidí: pro umělce mimo mainstream jde spíš o výsmech. Ale...

2. ... jsou to aspoň nějaké peníze. Lepší než kdyby si vaši hudbu lidi prostě stáhli.

Zdá se, že většina hudebníků zaujala druhý postoj. Je pravda, že některým méně známým muzikantům může pomoct, když je Spotify zamíchá do preferenčních videí uživatelů a oni je tím objeví. (Začala jsem takhle poslouchat třeba Jamieho Culluma.) Na druhou stranu je možné, že si hudebníci pod sebou uřezávají už nalomenou větěv, když lidem, kteří (jako já) nechtějí platit za hudbu, umožňují zdarma poslouchat svou tvorbu legálně a s vlastním posvěcením. 

Pak je tu samozřejmě několik autorů, kteří na tuhle hru nepřistupují. Třeba jako Bjork, která v jednom rozhovoru prohlásila, že nedala svoje nové cédéčko na Spotify, protože "jde o respekt" a ona nechce prostě zadarmo vypustit do světa něco, na čem dělala dva roky (celý rozhovor je zde.) Podobně, vlastně ještě radikálněji se k tomu staví Taylor Swift, která nechala svoji hudbu ze Spotify stáhnout, když ji odmítli zpřístupnit pouze platícím uživatelům. Swift zastává názor, že její hudba má hodnotu, a proto ji nebude dávat zadarmo. Mimochodem, díky tomuhle přístupu se prodalo rekordní množství jejího nejnovějšího alba, ke kterému se fanoušci (nebo spíš fanynky) jinak prostě nemohli dostat.

Nerada bych tu zabředala do diskuze o tom, jestli hudba Taylor Swift opravdu má svou hodnotu: podle mého názoru určitě ano. Ale o to nejde. Je jasné, že když něco děláte - a děláte to dobře - chcete za to být adekvátně ohodnoceni. A chcete, aby vás brali vážně. Někde jsem četla celkem posměšný článek, že se Taylor Swift snaží "vychovávat" své posluchače. (Článků diskutujících o boji Taylor Swift proti Spotify je spousta, na finanční stránku se zaměřuje třeba tento.)

 Smutné na tom je, že má pravdu. Naprosto uznávám, že to tak je. Tedy, možná to víc uznávám u méně slavných umělců, kteří mají míň možností uživit se skrz obrovské koncerty a romatické komedie. Ale to je jiné téma. 

Takže morální dilema stále zůstává. Je normální, ale hlavně v pořádku dostávat se zadarmo k dílu někoho jiného? To je velká otázka  nejen hudby, ale i filmů a v neposlední řadě novin, které zanikají nebo se zmenšují na úkor internetových (mnohem méně kvalitních) zpravodajských webů. 

Snad ode mě nečekáte odpověď. Moje řešení ohledně hudby ustrnulo právě na Spotify - na tom, že i málo peněž pro autora je snad lepší než nic, a na tom, že se snažím hudbu nestahovat. 

Já vím. Je to dost alibistické. 

Používáte Spotify? Co si myslíte o způsobu, jakým funguje hudební průmysl - a kam by to tak mohlo směřovat?

Zdroj obrázku: http://blog.smartbear.com/automated-testing/how-spotify-does-test-automation/

Zadarmo do Národní galerie!

Když jsem včera zjistila, že značná část mých facebookových přátel sdílí výkřiky typu "Odstěhuju se do Národní galerie!" a "Už mě z galerie nikdo nedostane!", zbystřila jsem. A dozvěděla jsem se tak jednu z nejlepších zpráv poslední doby: Až do konce roku bude vstup do stálých expozic Národní galerie pro děti do 18 let a studenty do 26 let zdarma. No řekněte, není to krása? 

Oficiální, poměrně strohé vyjádření na webu NG říká, že vstupné za tuto část návštěvníků uhradí Komerční banka. Přiznávám, že tato bankovní organizace právě v mých očích dost vyrostla, což je očividně její záměr. Každopádně pokud aspoň občas chodíte do galerie a trochu se orientujete v cenách vstupného, musí vám být jasné, proč to říkám. Pokud byste například jako studenti chtěli navštívit Veletržní palác, zaplatíte za tuhle návštěvu 150 Kč sníženého vstupného (plné je 300 Kč). Pro studenta nic moc. Taky proto jsou vždycky všechny galerie přelidněné o Muzejní noci (která bude mimochodem letos 13. června) nebo ve dnech, kdy má Narodní galerie vstup zdrama (při výročích založení nebo státním svátku 28. října).

Samozřejmě chápu, že umění to má těžké a z něčeho prostě chod galerií financován být musí - právě proto je sponzorství ideálním "kompromisem". Doufám, že takovýchto akcí bude víc, třeba i v dalších uměleckých organizacích. Bylo by to skvělé.

Do té doby se stěhuju do Národní galerie. Dejte vědět, kdybyste se někdo chtěl přidat.

Zdroj obrázku: http://it.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_galerie

Fantastická literární degustace už 15. dubna!

Máte rádi fantasy literaturu? Čtete české autory? Pak byste si neměli nechat ujít Fantastickou literární degustaci, autorské čtení z připravovaných knih.

Spisovatel Daniel Tučka (na jehož knihu Umrlčí tanec tu brzy přibude recenze!) pořádá akci s názvem Fantastická literární degustace. Na ní si fanoušci fantasy můžou poslechnout ukázky ze tří očekávaných knih: třetího dílu Stínu Černého hvozdu Míly Lince, třetího pokračování Daemonicy Martina D. Antonína a čtvrtého dílu Mycelia Vilmy Kadlečkové. Dan Tučka se ujme moderování a slibuje, že kromě autorského čtení dojde i na diskuzi nebo příběhovou improvizaci. 

Takže pokud rádi čtete českou fantastiku, nenechte si ujít příležitost setkat se s autory a dalšími fanoušky. Určitě to bude stát za to!

Akce se bude konat ve středu 15. 4. 2015 od 19:30, a to ve velmi příjemném prostředí Carpe Diem u pražské Flóry. 

Pro další informace navštivte facebookovou stránku události, případně se podívejte na web Daniela Tučky.

Originální pražské kavárny. Kam v Praze zajít?

Kam v Praze zajít na dobrou kávu, aniž byste museli skončit v jednom z řetězců typu Starbucks nebo Costa Coffee? Tady je 6 ověřených tipů na výborné kafe v příjemném prostředí.

Knihy bez recenze 1: V pavučině sítí, Spotřební kultura, Sociální konstrukce reality

Podle toho, jak málo recenzí na knihy tu v poslední době píšu, si musíte myslet, že jsem se zpronevěřila knihomolství. Že jsem přešla na temnou stranu síly, k Nečtenářům, kteří si teď za zlomyslného pomrkávání mnou ruce. 

Což není pravda. Tedy ne to o pomrkávání, o tom nemám žádné informace. Myslím to čtení. Čtu pořád, a to hodně. Jenže mi ubývá času na beletrii - ve velkém totiž konzumuju texty, které se mi hodí ke studiu. 

Některé ze sociologických knih opravdu stojí za pozornost - nejen pro lidi postižené tímto oborem. Tímto tedy zakládám novou rubriku. Říkejme jí Knihy bez recenze, protože půjde spíš než o recenze o krátký popis odborných nebo populárně naučných knih, doplněný o komentář, proč by vás tyto knihy měly zajímat. 

Tady je první velká trojka z mé nedávné četby, kterou můžu doporučit: V pavučině sítí, Spotřební kultura: Historie, teorie a význam a Sociální konstrukce reality.
  

Zpravodajský pořad jinak: Svět podle Johna Olivera

Televizní show, ve kterých komici probírají aktuální dění. Zní nějak divně? Mně tedy rozhodně. Když jsem s tímto stylem pořadu, který ve velkém produkuje BBC, byla seznámena, byl to pro mě pravý kulturní šok. Jako fakt? Na tohle se v Anglii dívají normální lidé? Představte si, jakou úroveň mají u nás pořady, které lidi považují za vtipné, a jaký styl humoru to je, a pak si zkuste představit, že by v těchto podmínkách vznikla chytrá show o tom, co zrovna hýbe světem. Jako o ZPRÁVÁCH. Prostě sci-fi. Naštěstí máme youtube a můžeme tyto pořady sledovat a tiše Angličanům závidět. A když na to přijde, můžeme závidět spíš Američanům: mají totiž Last Week Tonight s moderátorem Johnem Oliverem.

Knihoběžník aneb Jak šly knihy do světa

Objevit nové knihy, nejlíp na nějakém zajímavém místě, přečíst je  a zase poslat  dál, prostřednictvím dalšího "úložiště". Svoje zážitky s knihou pak napsat do jakéhosi „příběhu knihy“. Tak by se dal shrnout projekt Knihoběžník, který rozjelo knihkupectví Martinus. 

Čtení knih není tak osamělá činnost, jak si hodně lidí myslí. Pokud se jenom trochu pohybujete mezi čtenáři, určitě víte, že dokážeme trávit hodiny povídáním si o knihách. Nebo brouzdáním na knihomolských blozích, jejichž autoři věnují desítky hodin psaní o tom, co přečetli. Prostě - rádi svoje čtenářské zážitky sdílíme, a přesně proto se mi tolik zalíbil Knihoběžník. Knihy s sebou tahám úplně všude (většinou i tehdy, když tuším, že je nebudu mít čas otevřít) a jsou tak svědky většiny mého života. Proč se tedy nepodělit o tom, co se mnou kniha zažila, a pak ji neposlat dál - aby její příběh mohl tvořit zase někdo jiný?

Nový vlogový seriál The March Family Letters je tu!

Všichni fanoušci a fanynky vlogových seriálů pozor! Startuje nový seriál na motivy slavné knihy Malé ženy od Louisy May Alcott.

Song pro všechny knihomoly: I´m reading a book!

Mám tu jeden malý vánoční dárek pro všechny knihomoly: píseň Juliana Smithe I´m reading a book.

"I 'm reading a book, pig
I'm reading a book
Don't you ever interrupt me
While I'm reading a book

Why are all these people always interrupting me?
What I gotta do to try to make them see?"

Řekněte, kdo z nás knihomolů se v tom nedokáže najít...?

Boom seriálů: Tip na video

Snad všichni dneska sledujeme seriály, většina z nás na nich přímo ujíždí. Co nás na nich láká? Proč české televize většinou sázejí hlavně na jistotu a neexperimentují se závažnějšími tématy?

http://www.ceskatelevize.cz/

Tipy na knihy podle vašeho gusta? Zkuste Tisicknih.cz

Znáte aplikaci Tisíc knih? Zadáte jméno své oblíbené knihy a vyskočí na vás tisíct titulů, které by teoreticky měly být podobné a měly by se vám tedy taky líbit.

Jak (ne)natočit dobrý trailer (The Newsroom, season 2)

Taky máte osobní problém s velkou částí filmových trailerů, které se na nás valí? Chápu, majít to filmaři těžké: musí nám ukázat dost na to, aby nás zaujali a my si koupili lístek do kina nebo se podívali na seriál, ale zase nesmí ukázat příliš moc a zkazit tak všechna překvapení.

Trailer k Avengers: Age of Ultron

Viděli jste první trailery k dalšímu dílu Avengers (s podtitulem Age of Ultron)? Musím říct, že mě celkem překvapilo jejich vyznění. Ale nejdřív se na ně pojďme podívat:

 

A rozšířený trailer obohacený o úvodní scénu:

 

Můj pohled na marvelovské filmy točené pod hlavičkou Avengers je ten, že jejich největší devizou je humor. Nechodím do kina, abych se dívala, jak po sobě lidi střílí a pronáší patetické řeči, pokud si nejsem jistá, že u toho bude kvalitní humor a/nebo hodně dobrý příběh. Film Avengers i další samostatné snímky pod touto značkou (třeba druhé díly Thora a Captaina Americy) měly jak příběh, tak humor, díky nimž jsem si podívanou opravdu užila. 

Z prvního traileru to ovšem vypadá, jako by humor  odjel na dovolenou. V druhém traileru už nám ukázali aspoň vtipnou první scénu, ve které se superhrdinové snaží zvednou Thorovo kladivo, ale pořád zůstává ona nálada "tohle je zatraceně závažné a tentokrát to nebude žádná sranda" - aspoň tak čtu symboly jako rozlomený štít kapitána a rozbíjení Iron Manova obleku. 

Snad jde jenom o špatné trailery, které neodpovídají konečnému vyznění filmu. Nerada bych zažila další zklamání jako u Strážců Galaxie (recenze zde). 

Film přijde do českých kin 30. dubna 2015. Navíc je potvrzené, že třetí díl s názvem Infinity War bude rozdělen na dva filmy (zatím plánované na rok 2018 a 2019).

Zdroj obrázku: http://www.mabzicle.com/2014/10/avengers-age-of-ultron-movie-trailer.html