Práce na dálku

Kniha Jasona Frieda a Davida Heinemeiera Hanssona mě zajímala i kvůli tomu, že s touhle formou práce mám určité zkušenosti a aktuálně jsem v ní kvůli koronaviru uvízla, stejně jako spousta jiných "knowledge workers". Uvízla říkám záměrně, protože to nepovažuji za žádnou výhru. Autoři knihy mají ovšem mnohem optimističtější pohled.

Od všeho trochu

Je tu léto, které by mělo být časem volnějším a víc vhodným k čtení, sledování filmů... a taky psaní na blog. Aspoň tak jsem si to představovala, než přišlo. Ale zdá se, že v mém životě je to v poslední době zařízeno tak, že časové možnosti jsou vždycky jinde, než předpokládám. A tak se i tenhle blog pomalu začíná podobat mému prvnímu, na který jsem na konci jeho existence už jenom psala články o tom, že na něj nemám čas psát. Tomu bych se chtěla tu vyhnout, takže vám povím něco o svém skvělém létě a o kulturních věcech, o které jsem zatím zavadila.

A zase nový rok!

Taky vám vždycky na začátku roku připadá nový letopočet jako nepatřičný, podivný a tak nějak nepřátelsky cizí, než si na něj zvyknete? Přesně v této fázi momentálně jsem. Je 2. ledna 2017... ale to ´17 budu muset parkrát napsat, abych se s tím srovnala. Každopádně - předchozí rok byl pro mě krásný, velmi úspěšný a do velké míry přelomový: na tu přelomovost v roce 2017 příliš nesázím, ale pevně věřím, že skvělý rok to určitě bude!

Postátnicová euforie

To takhle strávíte pár týdnů zahrabaní do psaní bakalářky, přípravy na přijímačky a učení na státnice. A pak - je to úspěšně za vámi! Respektive za mnou. Než se dostaví onen pocit prázdnoty, který tak trochu očekávám (ve smyslu "a co teď?"), musím se podělit o trochu té euforie a (čtecích) plánů.

Když čtete hlavně svoje zápisky. A je to napínavé.

Ano, ještě žiju, a ne, neposílám tento blog do háje. Jenom jsem v takové té otravné, ale očividně důležité fázi svého života, které se říká "ukončování jedné fáze studia" a která zahrnuje stohy učebních materiálů, kupu čokolády, kávy a jiných návykových látek a absolutní nedostatek času na cokoliv jiného.

Svět knihy 2016: mraky knih, Jostein Gaarder a dobrá společnost

Je snad nějaký knihomol, který by letos nebyl na Světu knihy? Podle těch davů (a ohlasů mezi knižními blogery) bych tedy řekla, že ne. Akce to byla každopádně skvělá jak po společenské, tak knižní stránce. A navrch se objevil stánek se skvělou kávou! Co víc si přát...

Co jsem se (o sobě) dozvěděla při psaní bakalářky

Nedávno jsem tady trochu fňukala, že jsem zavalená prací na bakalářce a ochromená představou příštích dvou měsíců, kdy se budu snažit dokončit bakaláře a dostat se na magisterské studium. Tento můj stav stále trvá (i když s bakalářkou finišuju!). Nicméně vzhledem k tomu, že se v bakalářce tak trochu zabývám rámováním (perspektivou, úhlem pohledu na problém), rozhodla jsem se přerámovat a povědět vám, jaké skvělé poznatky mi psaní závěrečné práce přineslo. 

Když se na vás všechno valí

Věčné dilema lidí, kteří mají potřebu psát, ale občas na to prostě nemají čas. Jako teď já. Nedávno jsem tady psala o tom, že píšu, i když nemám o čem; tenhle článek je tak trochu omluva za to, že to na blogu v následujícím období bude mírně skomírat.

Něco velkého v království knihomolově

V životě ženy je pár důležitých milníků. Jako třeba když se holka začně malovat. Když zjistí, že alkohol není hnusný. Když se dostane od dívčích románků k young adult a pak konečně zjistí, že existují i knihy pro dospělé. Všemi těmito fázemi už jsem úspěšně prošla a už mě čekají jenom menší, méně významné milníky. Ne, nemluvím tu o svatbě, proboha. Mluvím o své nové knihovně!

Diagnóza: Vánoční knižní záchvat

Vánoční atmésféra mě posledních pár let míjí, a to z velmi uctivé vzdálenosti. Jasně, je fajn mít o Vánocích pár dní volna a jako záminka pro setkávání je to taky dobré, atmosféra se ale pro mě dávno vytratila. Nejblíž jsem se k ní zatím letos dostala, když jsem zavítala do místní pobočky městské knihovny. A dostala jsem to, co diagnostikuju jako "vánoční sentimentální záchvat".

Škola začala. A blogování vázne

Všimli jste si, že na spoustě knižních blogů najednou přestaly přibývat nové články? Alespoň na těch, které vedou vysokoškoláci. Důvod je jasný: nový akademický rok je tady a všichni jsme z toho tak nějak v šoku. Ve vzduchu visí snaha vzpomenout si, jak že jsme to dělali, když jsme předchozí léta stíhali školu, brigády i blog. 

"Kolik hvězdiček bys tomu dala?"

Vždycky mi to přišlo zvláštně paradoxní, redukovat kvalitu nějakého příběhu na kvantitu počtu hvězdiček (na Goodreads, ČSFD a podobně). Stejně jsem tomu ale podlehla (už dávno) a brzo tomuhle trendu podlehne i tenhle blog - zavádím hodnocení hvězdičkami pod recenze.

Za právo nedočíst knihu

V pondělí 31.8. je další Den nepřečtených knih, pořádaný knihkupectvím Martinus.cz jako připomínku, že bychom se mohli vrátit ke knihám, které jsme z nějakého důvodu odložili nepřečtené. Moc pěkná akce, fakt. Dneska bych tu ale chtěla rebelsky podporovat pravý opak: nedočítání knih, které nám za to nestojí.

"Kolik knih si můžu vzít?" anebo Balení na cesty

Jedu na dva týdny pryč. Jako úplně mimo město. No fakt. Do mých oblíbebých Jeseníků, chodit tam po horách a odpočinout si od městského života. Nebude to teda úplně mimo civilizace - wifi bude v ubytování s velkou pravděpodobností fungovat, stejně jako telefonní signál, takže to nevypadá, že bych zmizela beze stopy kdesi v divočině. Na řadu ovšem přišel největší problém podobných cest - kolik knih si mám vzít.

Když knihomol cestuje: Destinace - Londýn

Jak se připravuje na cesty normální člověk? Zabalí kufr, objedná letenky a ubytování a po večerech googluje, jaké památky navštíví. Jak cestuje knihomol? Podobně, jenom ty večery tráví zjišťováním, jací spisovatelé jsou spojení s jeho destinací. Ano, vážení, příští týden letím do Londýna!  

Až mi skončí zkouškové...

Znáte to: zkoušky, seminárky a kdoví co ještě se na vás valí a vy přemýšlíte hlavně o tom, co všechno budete dělat, až to budete mít za sebou. Přesně v téhle fázi teď jsem. A moje plány jsou velkolepé. Zahrnují spoustu čtení, sledování seriálů a další krásně neužitečné věci.

Jak se efektivně učit?

Začíná zkouškové: čas boje s prokrastinací a snahy donutit se k učení a psaní seminárek. Můj pokoj se začíná plnit chaotickými poznámkami o tom, co mám udělat. Počítač smlsnul hromadu stažených odborných textů potřebných pro napsání seminárek. Všude se mi povalují barevné fixy, bez kterých se prostě nedůkážu učit. Nabíhám prostě na zkouškový rytmus.

Učení je něco jako umění: existuje spousta návodů, jak to dělat správně, ale nakonec si "svůj" styl musíte odhalit sami. Ve zkoušení různých učících stylů jsem vážně matador. Zkouším výpisky, barvení, jednu dobu jsem si všechno převypravovala nahlas, před maturitou z dějepisu jsem oblepila celý byt papírky s daty a vždycky, když jsem kolem nich prošla, jsem je opakovala. (Mých rodičů mi v tu dobu bylo opravdu líto; no, o každém zkouškovém mi jich je líto.) Pokoušela jsem se učit u počítače, u hudby i v úplném tichu. Psala jsem práce na počítači i "v ruce", s tužkou a sešitem.

Řekla bych, že už jsem se dostala do fáze, kdy mám svůj učící styl dobře usazený. I když vím, že nezávislému pozorovateli by mohl spíš připomínat stav totálního chaosu. Ale ne: mám v tom jasný systém. A ten se skládá ze tří zásadních bodů.

1. Svět poznámek

Jsem poznámkový šílenec. Píšu si všechno: seznamy toho, co mám udělat, poznámky k přečteným textům, nápady ohledně něčeho, na čem zrovna pracuju. Mám seznam úkolů, které musím zvládnout přes týden, pak dlouhodobé cíle (jako třeba digitalizovat svoje poznámky z odborných textů a pokročit se svojí francouzštinou). Výkřiky týkající se textů, které musím dohledat. A taky seznam nápadů na témata článků na tento blog.

Na seznamech není nejlepší to, že víte, co všechno musíte udělat: i když tenhle prvek řádu se mi taky celkem hodí. Hlavně ale miluju ten pocit, když si jednotlivé položky odškrtávám. Prostě šílenec, no.

Papírky s poznámkami mám opravdu všude...

2. Zápisky

Mám spíš vizuální paměť: učím se z textů, z poslechu si toho moc nezapamatuju. Na přednáškách si zapisuju úplně všechno, protože moc dobře vím, že mi z toho v hlavě zůstanou nanejvýš zajímavosti. (Věděli jste, že Hannah Arendt spala s Heideggerem...? To se mi bude u zkoušky hodně hodit.) Občas, když mám poznámky z hodin moc chaotické, přepisuju heslovitě jednotlivé otázky ke zkoušce na jednotlivé papíry. Takhle mám uspořádanou statistiku, což jsem využila už u dvou dalších předmětů. Moje papíry ze statistiky jsou naprosto magické.

Statistika snadno a rychle

3. Barvičky všude kolem mě 

Kromě toho, že jsem poznámkový šílenec, jsem taky magor na barvy. Ale absolutní. V současné době používám na podtrhávání zápisků z přednášek osm barev. Každá má svůj význam, samozřejmě. Třeba červenou jsou podtrhaná díla (názvy knih) a žlutě vybarvuju jména lidí, oranžová fixa slouží k zvýraznění důležitých konceptů a teorií. Vlastně se mi můj duhový sešit moc nelíbí, ale dobře se v tom orientuje, když znáte "klíč".

(Minulý týden jsem seděla ve studovně v budově Jana Palacha, barvičky rozložené na stole a podtrhávala jsem. Čekala jsem, že se na mě budou lidi dívat divně. Ale zdá se, že na Fildě je možné všechno a nikoho nic nepřekvapuje. To jenom já jsem obdivně zírala na kluka vedle mě, který snad četl Aristotela ve francouzštině...)

Ale nakonec je stejně nejdůležitější nenechat se přemoct prokrastinací a opravdu začít psát všechny ty seminárky, o kterých se očekává, že je odevzdáte dřív než den před koncem zkouškového...
A přestat psát články na blog o nepodstatných věcech, jako jsou třeba vaše oblíbené styly učení...

A jak se učíte vy? Poraďte mi, jakou osvědčenou metodu používáte!

Svět knihy 2015

Navštívit Svět knihy, pražský knižní festival, je něco jako povinnost. Chodím na něj každoročně nehledě na další nástrahy (jako je nahromaděné učení). I tento rok jsem vyrazila, i když mě celé moje knihomolské okolí zradilo a musela jsme vyrazit sama. Ale co - s knihami nejste nikdy sami, že. A na Světu knihy už vůbec ne, vzhledem k tomu, jak velkou návštěvnost má.

Ghostwriting a další knižní "podvody"

Čtenáři knih jsou zvláštní sorta lidí. Dokážeme se pro knihu nadchnout celou svou osobností: můžeme ji milovat, vracet se k ní, vypisovat si z ní citace. Jsme schopni běhat po knihkupectvích kvůli dalším knihám do našeho oblíbeného autora, stát dlouhé fronty na jeho podpis a nadšeně sledovat jeho výlevy na Twitteru. 

Žijeme se svými knihami a autory. 

Alespoň já to tak mám.

A právě proto jsem zvlášť citlivá na literární "podvody" nového druhu, které se čím dál tím víc rozmáhají: Knihy, které se tváří autenticky, ale jsou jen promyšleným marketingovým tahem. 

Blog Kafe a cigárko a jeden rozhovor

Znáte blog Kafe a cigárko herečky Marie Doležalové? Velmi zábavný blog, který se stal hitem poslední doby - a za který teď jeho autorka dostala Magnesiu literu.

Nejspíš už jste na tento blog narazili. Jde o velmi zábavné čtení: Marie Doležalová (kteoru asi znáte jako Sašu z Comebacku) glosuje dění v hereckém světě, na rovinu a zároveň s nadhledem popisuje svoje zážitky. Určitě na její blog čas od času zavítejte, pokud se ještě nezařadil mezi vaše prokrastinační rituály, tak jako se to stalo mě. Můžete se dozvědět takové věci, jako jak se cítí host ve Všechnopárty, jestli opravdu spí herečky s režiséry nebo co není dobré říkat hercům, když je nechcete naštvat. A mnohem, mnohem víc dalšího - ručím za to, že vás to bude ohromě bavit. 

A doporučuju rozhovor na DVtv, který s Doležalovou vedl Martin Veselovský.