Knihy bez recenze: Myšlení - rychlé a pomalé

Nejsem úplně člověkem, který by si rád četl psychologické knihy, hledal v nich moudra o podstatě bytí a myšlení a pak se analyzoval. Nicméně knihu psychologa a nositele Nobelovy ceny za ekonomii Daniela Kahnemana jsem si přečetla opravdu ráda. Jeho Myšlení - rychlé a pomalé je velmi zajímavým, ale hlavně praktickým popisem věčného problému toho, jak myslíme, jak se rozhodujeme a jak je celý ten proces hrozně nedokonalý. Kniha nemá úplně ambici tyhle "nedokonalosti" odstanit, to ani nejde, ale chce upozornit na věci, na které bychom si měli dát pozor, když činíme důležitá rozhodnutí.

Daniel Kahneman opírá poznatky z knihy o spoustu experimentů svých i kolegů a čerpá z dlouhé praxe. Okruhy poznatků, které předestírá, by se daly shnout do tří kategorií, příčemž všechny spojují jakési "bias", nedokonalosti v myšlení a rozhodování:

1. Systém 1 a Systém 2. Obrazně řečeno, naše mysl funguje ve dvou "modech". Systém 1 má na většinu otázek připravenou intuitivní odpověď, která je založená na naší zkušenosti, na stereotypech apod. Systém 1 je silně náchylný k takovým efektům, jako je haló efekt nebo třeba heuristika dostupnosti (myšlenka, která nám napadne dřív, je podle nás pravděpodobnější nebo důležitější). Tyto nedokonalosti dokáže kontrolovat a někdy upravit Systém 2, který provádí vědomá a složitá rozhodování, ale je líný a většinou se o nějakou revizi nesnaží, protože nás to stojí hodně úsilí. Takže nás nechá dělat špatné statistické odhady, nadměrně si věřit při vytváření předpovědí nebo odpovídat na lehčí zástupné otázky.
2. Ekoni a běžní lidé. Pokud jste někdy aspoň prošli okolo ekonomie, určitě jste si všimli posedlost ekonomů racionálními aktéry. Člověk zváží všechny náklady a zisky a učití rozumnou kalkulaci. Takhle to podle Kahnemana nefunguje. Spolu s Amosem Tverskym vytvořili tzv. prospektovou teorii, která vysvětluje lidské rozhodování mnohem realističtěji, se započítáním kontextu a emocionálních reakcí. Z těchto myšlenek vychází behaviorální ekonomie.
3. Prožívající a pamatující já. Ztotožňujeme svůj život s tím, jak si ho pamatujeme, a máme tendenci dělat ze svého příběhu (a z příběhů jiných lidí) naraci, která někam směřuje a má svoje pointy. Kahneman vysvětluje, jak naše pamatující já zkresluje některé momenty toho, co prožíváme.

Ve článcích ze série Knih bez recenze mám zásadu nehodnotit knihu (protože na hodnocení vědeckých knih se prostě necítím), ale udělám výjimku. Stejně jako si myslím, že by si všichni měli přečíst Luciferův efekt od Zimbarda, aby si uvědomili některá nebezpečí sociálního života a měli na vědomí, jaké situace z nás dělají "špatné lidi", tak si myslím, že by život s lidmi obeznámenými s Kahnemanovými tezemi byl mnohem lepší. 

Dávat si pozor na manipulace spojené s rámováním situace, vědět, kdy můžeme věřit expertním posudkům ohledně budoucnosti, rozumět úzkalím spojeným se statistickými výpověďmi - to všechno jsou věci, které nám můžou velmi pomoct. A to i přesto, že - jak Kahneman říká na konci knihy - u sebe samých tyto nedokonalosti většinou nejsme schopni odstranit nebo se jim vyhnout. Pouze občas dokážeme rozpoznat situace, ve kterých k nim dochází, nebo vidět tyto nedokonalosti u jiných lidí. Kniha je tak určena hlavně k přemýšlení o těchto problémech a k jejich začlenění v rámci pracovního nebo jiného kolektivu.     

Pro koho je kniha určená: Pro všechny zájemce o psychologii a ekonomii, ale i pro všechny, kdo chtějí lépe pochopit fungování naší mysli a dát si pozor na její "nedostatky".