Po dlouhé době jsem sáhla po k pratchettovce - a podruhé si přečetla Zaslanou poštu, jednu ze zeměplošských knih s polepšeným podvodníkem Vlahošem von Rosretem v hlavní roli. Co si budeme povídat - Pratchett stále patří mezi moje srdcovky a je radost se k němu vracet.
Vlahoše von Rosreta v Ankh-Morporku pověsili za jeho podvody, krádeže a jiné nepravosti. Tedy... ne tak docela. Tyranský vládce města lodr Vetinari se totiž rozhodl, že by se jeho schopností dalo využít - a nabídl mu úřad poštmistra. Taková nabídka se neodmítá (zvlášť když alternativou je definitivní smrt), ale oživení pošty se zdá jako nadlidský úkol - samotná hlavní budova se nejen rozpadá, ale také přetéká neodeslanými dopisy, které žadoní o přečtení, a jedinými zaměstnanci jsou poněkud starý, ale služebně mladší pošťák Grešle a mladý muž Slavoj s podivnou expertýzou na špendlíky. A aby toho nebylo málo, ve městě funguje taky mnohem rychlejší, i když v poslední době poruchová síť signálních věží. Vlahoš se tak pouští nejen do úkolu vypořídat se s poštou, ale také utkat se s konkurencí v podobě vedení signální společnosti, která ji jenom tuneluje a terorizuje své zaměstnance. Ještě že má Vlahoš působivý zlatý oblek poštmistra, talent na hraní veřejného divadla a pár šikovných golemů k tomu...!
Zaslaná pošta je jednou z novějších pratchettovek, které mám raději, protože už mají vypracovanější zápletku (nejen víceméně nahodilé gagy jako v prvních dvou třech knihách ze Zeměplochy). Vlahoš je vůbec jednou z mých oblíbených postav, a navíc je tu superskvělá postava Krasomily Adoráty Srdénkové, sebevědomé slečny v černé, která kouří cigarety, odstřeluje potenciálně nebezpečné živly a angažuje se za práva golemů. Ano, téhle dámě já fandím! A abychom byli spravedliví i k dalším postavám: lord Vetinari je jako vždy dokonale tyranský, autoritativní, nesmlouvavý, mrazivý, ale překvapivě a zvláštně správný.
Nechce se mi tady rozepisovat o dalších krásách zeměplošských knih - protože buďto jste je četli a máte na ně vlastní názor (říká se, že se jedná buďto o lásku na celý život, nebo o rychlé a trvalé odožení těchto knih), nebo byste to měli napravit a po nějaké z nich sáhnout. Pro mě osobně ale patří linie příběhů s Vlahošem k těm chytřejším, s lepší zápletkou a jasnějšími paralelami k naší zeměkulaté realitě.
Abych to srhnula: je krásné vrátit se ke staré knižní lásce!
Zaslanou poštu (na obale vtipně dvojznačně pojemnovanou jako Zas(r)aná pošta) jsem četla poprvé nejspíš brzy po jejím vydání v češtině
(to bylo v roce 2005), kdy jsem měla období čtení Zeměplochy jako na
běžicím pásu. Můžu potvrdit, že tyhle knihy se dají číst klidně znova - pro mě osobně je sice první přečtení nejlepší, ale i
napodruhé neztrácí nic ze svého vtipu a inteligentní zápletky. Chystám se brzo i na další knihu o Vlahošovi, Nadělat prachy - kde pro změnu zavádí do města nový a lepší bankovní systém.
Musím je vám ještě k něčemu přiznat: K Vlahošovi jsem se vrátila poto, že s kamarádkou jdeme za Katedru sociologie FF UK na chotěbořský Festival fantasie mluvit o šíření inovacích v Ankh-Morporku. Prostě chceme na Prachetta naroubovat jednu ze sociologických teorií, která se naprosto nabízí - protože Prachett jako geniální pozorovatel dokázal popsat věci tak dobře a pravdivě, že se na tom klidně dá dělat "studie".
Takže pokud na Festival půjdete, doufám, že se potkáme ;)
Zdroj obrázku: zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat