Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

úterý 29. prosince 2015

A. Huxley a jeho vize děsivého Skvělého nového světa

 Vize budoucnosti a utopických (nebo dystopických) společností jsou dnes v módě: a Huxleyho Brave New World (v češtině Konec civilizace) je jedním ze zásadních, zakládajících děl tohoto žánru. Společnost, která doslova stojí na konzumu, hledání potěšení a (pseudo)vědeckých výdobytcích, je nám mnohem bližší (a tím pro nás může být znepokojivější) než třeba ta v Orwellově 1984. Brave New World je dobře propracované filozofické dílo, jehož příběh však bohužel nedosahuje Orwellových kvalit.



Představte si, že žijete ve společnosti, ve které se lidé rodí ve velkých líhních, předem předurčení ke svému místu ve společnosti. A tohle vaše místo je přesně tím, co chcete: díky důmyslnému behavioristickému výcviku a neustálé indoktrinaci vás ani nenapadne chtít něco jiného. Tato společnost se od té naší liší v mnoha ohledech: monogamie je považována za anti-sociální chování, mateřství je něco odporného stejně jako třeba nemoc, nejvyšším cílem je neustálé a neodkladné dosahování potěšení. Největší modlou je Ford (jako symbol industrializace) a bůh patří mezi zakázané věci, spolu se Shakespearem a pocitem samoty. Všichni jsou šťastní, všichni znají svoje místo, společnost je stabilní (a kolektivistická). "Community, Identity, Stability" je hlavním heslem dne.

Samozřejmě, ne všichni jsou dokonale šťastní. Třeba Bernard Marx není. Bernard je Alpha, tedy příslušník nejvyšší kasty, a je expertem na propagandu a indoktrinaci. Jenže je jiný: není vysoký a krásný, takže si ostatní šuškají, že mu v líhni omylem do žil vpustili trochu alkoholu. Bernard se cítí sám, ale stejně tak se cítí sám jeho přítel Helmholtz, který je zase dokonalý až příliš. S větší volností a intelektuální kapacitou, jakou mají Alphy, prostě přichází i velké nebezpečí pochybování a sklon k herezi. Vše se dá do pohybu, když Bernard spolu s Leninou, krásnou Betou, vyrazí do rezervace, ve které původním stylem života živoří divocí lidé: se svými odpornými hygienickými návyky, starými rituály a zvykem mít děti. Dva světy jsou nemilosrdně konfrontovány...

Velkolepá vize v průměrném příběhu

Velkou část této knihy jsem byla na rozpacích: dokud jsem si neuvědomila, že ji prostě čtu s příliš jasným očekáváním. Už předem jsem ji měla zařazenou do škatulky spolu s Bradburym a hlavně Orwellem: a když něco od začátku srovnáváte v 1984, tak je to trochu nefér. Protože Brave New World je sice podobného žánru jako 1984, ale jinak je to hodně jiné dílo.

Z této knihy se mi zdá, že Huxley je spíš filozof, než vypravěč. Měl nějakou myšlenku a na tu narouboval děj: a občas je to spojení trochu nedotažené, křečovité. Samozřejmě že Huxley píše skvěle: jeho postavy jsou výborně uvěřitelné, nedokonalé ve své lidskosti, jasně rozpoznatelné. Dialogy jsou výborně napsané a způsob, jakým pracuje s nepřímou řečí, jsem sledovala doslova fascinovaně. Pak tu jsou ale dlouhé popisné pasáže a zdlouhavé filozofické polemiky mezi postavami, které jsou sice ohromně zajímavé, ale působí na mě křečovitě. Do světa jste uvedeni nepříliš nápaditým "trikem" se školní exkurzí do líhni, během které vám autor vysvětlí, jak to tu chodí: sice to funguje, ale o eleganci velkých spisovatelů nemůže být řeč.

Kniha je tedy spíše zajímavá svojí myšlenkou, vizí budoucnosti a totalitární společnosti. Ano, vadilo mi, že svoji představu Huxley nepodává tak sugestivně a přirozeně, jak by mohl, a že ze mě neždímá takové emoce jako Orwell, ale poselství opravdu stojí za to. Poselství o společnosti, která chytila sebe samu do pasti lidskou nechuti k utrpení, ke smrti a touhou po nekonečném potěšení a naprostém bezpečí: lidé se jednoduše nechali ovládat těmi, kdo jim tyto věci poskytnou. 

Jak říká Controller, jeden z nejvyšších funkcionářů tohoto "skvělého" světa:

"The world´s stable now. People are happy; they get what they want, and they never want what hey can´t get. They´re well off; they´re safe; they´re never ill; they´re not afraid of death; they´re blissfully ignorant of passion and old age; they´re plagued with no mothers or fathers; they´ve got no wives, or children, or lovers to feel strongly about; they´re so conditioned that they practically can´t help behaving as they ought to behave. And if anything go wrong, there´s soma."


Za trvalý přísun drog (soma), sexualitu bez závazků a konzumní život se lidé vzdali i zbytku své přirozenosti. Je to děsivé a zároveň velmi, velmi dobře pochopitelné v kontextu současné konzumní doby. Kniha vyšla poprvé v roce 1932 a tehdy musela být hodně šokující: dnes ji nepochybně čteme jinak a nacházíme v ní víc paralel, reálnější varování.
Varování, že skvělý nový svět může být dost strašné místo pro život.     

Moje hodnocení:
Podobné články:

DOX: Skvělý nový svět a strašidlo totalitarismu 
Nadechnout se: Orwellova zpráva o měnícím se světě



Žádné komentáře:

Okomentovat