Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

pátek 1. ledna 2016

Posedlost příběhy v Gaarderově Principálově dceři

Jostein Gaarder je u nás slavný díky knize Sofiin svět: přitom se mi čím dál tím víc zdá, že jeho další knihy jsou mnohem lepší. Potvrdila mi to i Principálova dcera, ve které se vypráví o jednom podivínovi, nezměrné fantazii, spisovatelských blocích a ztracených dcerách.





Petr měl odjakživa velmi bujnou fantazii: tak živou, že ji občas nedokázal rozlišit od reality, a tak hyperaktivní, že mu nedopřála klid a nutila ho neustále zaznamenávat jeho nápady. V dospělosti si ze své představivosti udělal úspěšnou živnost a dodával nápady spisovatelům, kteří zrovna měli blok, nebo třeba potřebovali dobré dialogy a chytré myšlenky do svých knih. Stal se šedou eminencí norského literárního světa a postupně svou činnost rozšiřoval i do dalších zemí: stal se Pavoukem, který okolo sebe spřádá husté a trochu nebezpečné sítě. Po mnoha letech ale jeho klienti začali být nervózní, že je někdo vyzradí, a objevovali, kolika dalším lidem Petr dodává nápady; literární svět se začal hnát za senzací. Sítě se trhají a Petr se bojí o svůj život...

Příběh o člověku, který doslova přetéká nápady, ale nemá vůbec chuť vystavět si na ně copyright a místo toho se vrhá do komplikovaného, dobrodružného podnikání - to je přesně záležitost pro někoho, kdo (jako já) miluje fikci a dobře postavenou zápletku. Pokud opravdu rádi čtete (nebo prožíváte příběhy v jiné formě, třeba filmové), určitě si užijete Pavoukovy úvahy o spisovatelích, inspiraci, vytváření zápletky.

Rychle jsem si uměl utvořit představu, co by se tomu či onomu autorovi zamlouvalo, neboli za co byli ochotni zaplatit, ale musel jsem také pečlivě zvážit, s jakým materiálem bude příslušný zájemce schopen pracovat dál. Především jsem musel dbát, abych neházel perly sviním. Kdyby dostal možnost blýsknout se prvotřídní synopsí špatný spisovatel, bylo by to totéž, co ji rovnou zahodit. Kromě toho by to vzbudilo podezření. Už když jsem budoval filmu Služby žákům, naučil jsem se, že nemohu vypracovat výborný úkol pro typického trojkaře. Takže nešlo o to, zda má zákazník dost peněz, musel jsem poměřovat kvalitu materiálu, který prodávám, s kvalitou spisovatele, jemuž prodávám. Spisovatelské služby byla dokonale diferenciovaná instituce.

Pavouk je ztělesněním fantazie - žije spíš v ní než v reálném světě, zároveň je ale tak trochu manipulativní asociál, který dokáže obratně využít svých schopností a těžit z nich. Není to jednoznačný hrdina a náplň jeho práce je trochu pochybná. Ovšem jak ví každý, kdo se někdy pokoušel něco napsat - dobré nápady jsou velmi cenné a umět dobře psát a zároveň mít ty správné nápady, to zdaleka nemusí jít ruku v ruce.

Spřádat síť příběhů

 Jostein Gaarder je mistrem svého řemesla. V průběhu čtení mě několikrát napadlo, jestli on sám není tak trochu Pavouk: přetékající odvážnými nápady z nejrůznějšího soudku. Protože knihy, které jsem od něj četla, jsou dost rozdílné: Sofiin svět je populární učebnicí filozofie zabalenou do příběhu, Dívku s pomeranči si pamatuju jako silný příběh o rodině, lásce a dospívání, Hrad v Pyrenejích zase jako mysteriózní a vztahový román v emailech. Principálova dcera má oproti tomu klasickou stavbu - Petr Pavouk vypráví svůj celý život, vysvětluje svoje motivy a svůj talent a má v úmyslu použít tento příběh jako obhajobu proti naštvanému literárnímu světu a jako výhrůžku svým klientům. Je to tedy konvenčí, účelová autobiografie, ovšem zábavná díky zvláštní hlavní postavě a zajímavému prostředí, ve kterém se pohybuje; a taky díky rafinovanému odkazování na jeden z příběhů, které Petr vymyslel: na pohádku o Principálově dceři, která se ztratila otci. Nerada bych tu moc spoilerovala, takže jen řeknu, že jsem byla po přečtení elegancí téhle knihy úplně unešená.

Četla jsem si na Goodreads komentáře pod touto knihou a překvapilo mně, kolik lidí ji považuje za vhodnou pro Gaarderovy skalní fanoušky - a nudnou pro všechny ostatní. Opravdu nechápu, proč si to myslí. Řekla bych, že pro čtení téhle knihy musíte mít rádi hlavně čtení samotné a dobré příběhy. Musí vás trochu přitahovat svět za knihami, proces jejich vzniku. A musíte mít trpělivost číst konvenčně napsaný příběh. Pak si tuhle knihu užijete, stejně jako jsem si ji užila já.

Moje hodnocení:





Žádné komentáře:

Okomentovat