Jak mě vaření zachraňuje před ignoranstvím

Když se tak potuluju českou blogosférou, nemůžu si nevšimnout, že většina knižních (potažmo kulturních) blogerek má kromě závislosti na příbězích i nějakou tu další "ušlechtilou" zálibu. V módě je očividně focení (což se hodí, všichni potřebujeme obrazový materiál ke svým článkům) a taky pečení. Považuju to za obdivuhodné: tvůrčí proces ani jedné z těchto aktivit mě vůbec neuspokojuje a výsledky bývají v mém případě naprosto nepředvídatelné, ale hlavně jiné, než bych chtěla. 

Podobný přístup mám k vaření. Tahle pro mě trochu otravná činnost má v mém životě ale své pevnější místo: zásobuje mě časem pro dohnání aktuálních informací, které by mě neměly minout.

Možná jde jenom o můj problém - možná nejsem dost socializovaná do své ženské role (haha, já vím, co si těď myslíte o mojí oborové deformaci). Vaření ale beru jako daň za svoje vegetariánství: pokud nechci žít na smažencý sýrech a zeleninových salátech nebo se pořád draze stravovat po alternativních jídlenách a restauracích (kterých naštěstí v Praze přibývá), musím proces vaření aspoň občas podstoupit. Nejsem žádný nadšenec. Moje výtvory většinou sestávají z variací na téma "zelenina, co zrovna máme doma/měli v obchodě, a příloha, kterou jsem našla ve skříňce". 

Největší výhodou vaření (a taky žehlení, které je mojí oblíbenou domácí prací - na tom se fakt nedá nic zkazit) podle mě je to, že u něj máte spoustu času věnovat svoji mentální kapacitu něčemu jinému. (Ne, moje "zelenina na sto způsobů" opravdu nevyžaduje mnoho intelektuálnch schopností.) A tenhle aspekt oceňuju čím dál tím víc. Poslední dobou se vracím většinu dnů domů tak pozdě, že zprávy v televizi stejně nestíhám (a přiznejme si to - jejich informační hodnota stejně neustále klesá). Takže vítám čas k doplňování svých mezer prostřednictvím kvalitnějích zdrojů, dostupných v archivech na internetu.

A jakými pořady se snažím udržet si povědomí o světě?

Nejradši teď poslouchám rozhovory na internetové televizi Drtinové a Veselovského - ti nikdy nezklamou. Výběr témat a hostů korespunduje s aktuálním děním, ale zase neřeší žádné pitomosti (jako to často dělá televize) a zařazují i větší společenská, technologická nebo kulturní témata. DVtv proto hodně fandím.

Jako další jsem si teď zvykla poslouchat ze záznamu půlhodinový pořad Českého rozhlasu 2 Jak to vidí (v premiéře vysílaný každý den od 8:30). Nejrůznější osobnosti (novináři, analytici, politologové, umělci, lékaři, profesoři, ekonomové...) tu komentují nejaktuálnější dění. Je to výborné shrnutí toho, co se vlastně teď děje na celospolečenské úrovni, a kromě toho získáte nadstavu v podobě novinek z oboru, kterému se host věnuje. 

Občas si pouštím ze záznamu HydePark České televize. Poslední dobou tedy ne moc často, jeho úroveň podle mě dost klesá. Ale čas od času se objeví zajímavý host a na Hyde Park Civilizaci nedám dopustit nikdy.

To jsou moje hlavní zdroje kvalifikovaných informací. Občas je doplním Horizontem (ČT 24), přečtením Respektu nebot třeba Echa24. Ale ty tři výše zmíněné zdroje - spolu s občasným vyslechnutím prvních deseti minut ze zpráv v televizi - mi překvapivě stačí. 

A nejvtipnější na tom je, že se vzdělávám díky vaření. Pak že svět nemá smysl pro humor.

Z jakých zdrojů čerpáte informace? Doporučíte mi nějaký zdroj?

Zdroj obrázku: http://www.modifiedmamas.com/special_needs_moms/913/tell-us-your-go-to-recipe/vintage-cooking/