Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

středa 4. listopadu 2015

DOX: Skvělý nový svět a strašidlo totalitarismu

Tak jsem se zase jednou vyhrabala do galerie. A že jsem za to byla ráda. Výstava Brave New World (Skvělý nový svět) v pražském DOXu vychází z nejslavnějších dystopických děl Huxleyho, Orwella a Bradburyho a používá je jako odrazový můstek k promýšlení různých podob totality, manipulace, diktatury a nakonec i odporu vůči příliš těšným otěžím společnosti.




Co mají společného knihy 1984, Konci civilizace (Brave New World v originále) a 451° Fahrenheita? Samozřejmě to, že popisují různé podoby totality: ale totality, které vznikla ze snahy o "lepší svět", o změnu k lepší společnosti. Naděje na lepší zítřky se sice v dystopických příbězích rozpadají a ve jménu cesty za lepší budoucnost se společnost stává víc kontrolovanou, manipulovanou, prostě totalitní. V každém ze tří příběhů se to ale děje trochu jinak, a z toho také těží koncepce výstavy, která má díky tomu volnost obsáhnout různá témata. U Orwellovy sekce se zamýšlí nad Panoptikonem a metodami očividné kontroly lidí. Z Bradburyho si bere koncept ovládání lidí s pomocí jejich uměle vyvolaných potřeb, tedy manipulace toho, co mají chtít od života (vzpomeňte na telestěnu, která neustále dodává zábavu, a teď se zamyslete nad televizí, počítači a reklamou...). Na Huxleyho příběhu zase ukazuje sílu propagandy a sociálního inženýrství, tedy manipulace lidí k přijetí svého předem daného místa: v DOXu najdete vež, ve které jsou simulované "líhně" pro lidi a indoktrinační jesličky, přičemž můžete zhlédnout video o nacistické propagandě ohledně arijské rasy. 
Jakousi nadstavbou je pak blok věnovaný japonskému fenoménu hikikomori, tedy lidí, kteří se dobrovolně stahují ze společnosti, ve které nejsou schopní obstát - jejíž těsná pravidla je donutila k odchodu. V této sekci si můžete poslechnout příběhy těchto (většinou mladých) lidí a posoudit, jak velkou moc nad námi mají společenské tlaky.



Skvělý nový svět je tak výstavou chytře kombinující dokumentační materiály z reálných diktatur (videa, fotografie, statistiky), umělecká ztvárnění tématu, rozhovory, paralely s dneškem (reklama nebo hikikomori) i díla přímo odrážející jednu z titulních knih (např. tu jsou vystavené grafiky a oleje Jaroslava Róny k 1984). 



Takže ano, rozhodně doporučuju zajít do DOXu! Výstava trvá až do 25.1. 2016, takže máte spoustu času. A pokud jste některou z titulních knih nečetli, vůbec to nevadí. Já se taky ještě nedostala k Huxleymu (já vím, ostuda!), ale po této výstavě už mám Skvělý nový svět (resp. Konec civilizace v českém překladu) mezi prvními knihami na seznamu četby. Výstava ale není jen pro nadšence pro dystopickou literaturu: vidím ji spíš jako varování před tím, co si vlastně přejeme, jaký život žijeme a kam by mohl vést. S důrazným připomenutím minulosti a některých katastrofických pokusů o lepší společnost. A se spoustou citátů z knih. 
To nechcete minout.


Související články:
 


 

 

Žádné komentáře:

Okomentovat