Létám na Pegasu: Marťan: Astronautův průvodce po přežití na Marsu

Nejnepravděpodobnější bestseller, na který jsem kdy narazila: to je Marťan od Andyho Weira. Kdyby mi někdo řekl, že si stoprocentně užili knihu, která se tak z osmdesáti procent skládá z popisů technických (chemických, matematických) problémů a jejich řešení, nevěřila bych mu. A přesto je Marťan jednoznačně jedním z mých nejlepších knižních zážítků z poslední doby.

Mark Watney, astronaut se specializací technik a biolog, zůstal trčet na Marsu. Při misi jeho skupinu zastihla bouře a musela se rychle evakuovat - posádka odletěla v domnění, že Mark zemřel. Jenže tak to není, alespoň zatím - Mark zůstává na Marsu s fungující základnou a zásobami pro šest lidí na dobu, po kterou měla trvat jejich mise. Je to dost beznadějná situace, pokud vezmete v úvahu délku letu k Marsu a obecně velmi nehostinné prostředí téhle planety. Ale Mark se nevzdává. Využívá všechnu svoji inteligenci a vynalézavost k takovým věcem, jako je syntéza vody, pěstování brambor, přestavba roveru a snaha získat spojení se Zemí.

Příběh je vyprávěný nejdřív z pozice Marka, tedy s pomocí jeho záznamů do deníků. Potom se přidávají další hlasy: experti z NASA, kteří se snaží vymyslet plán na jeho záchranu, i posádka Markovy lodi Hermes. Pohledy se dobře doplňují a ukazují různé stránky příběhu: musím ale přiznat, že jsem se v určité fázi hodně těšila na kapitoly z NASA, kde se ukazovaly aspoň nějaké vztahy a nějaká akce (na rozdíl od pohledu Marka, který většinu času vysvětluje nějaké reakce a opravy).

A lidi tohle čtou?

Ano, Marťan je podle mě úkaz ve světě bestsellerů. Je to kniha plná technických řečí - nejsou tak podrobné, jak by mohly být, a jsou prokládané vtipy (a poznámkami typu "tímhle vás nebudu zatěžovat, tyhle detaily jsou nudné"), ale pořád je to hodně hutné. Byla jsem překvapená sama ze sebe, že jsem u toho vydržela - a že mě to bavilo.

Druhý zajímavý aspekt: žádné vztahy. Nebo minimální. Mark je na planetě sám a doma ho nečeká žádná nešťastná přítelkyně ani plačící dětičky, jak jsme zvyklí z většiny (amerických) příběhů. Mezi experty NASA to jiskří, ale spíš kvůli profesionálním názorům. Prostě žádné vztahové drama. Všichni se soustředí na problém - jak udržet Marka naživu a jak ho dostat domů. A víte co? Ono to funguje. Zjistila jsem, že je neuvěřitelná úleva projednou nepřemýšlet v intencích "má těhotnou manželku a je to drama", nezaměřovat se jenom na srceryvné vztahy, ale užívat si ostatní aspekty příběhu.

Třetí zajímavý moment: Marťan je veskrze pozitivní kniha. Jeden by podle ní řekl, že zaseknout se na Marsu je super, protože všichni na Zemi najednou začnou spolupracovat (NASA, Seti, ESA, Číňané, prostě všichni). Mark je navíc ideál člověka, který všechno zvládne - je to postava jako vystřižená z příběhů o síle lidství a nezdolném odhodlání, jenom je k tomu všemu ještě zábavný. Sice jsem pochybovala o realističnosti, ale byla to úleva oproti dystopickým a katastrofickým příběhům, kterými jsme dneska obklopení.

Žádné vztahy v knize, silné vztahy ke knize

Nakonec jsem si k příběhu (a k Markovi) vytvořila tak silný vztah, jako se mi to už dlouho u žádné knihy nepovedlo. Jasně, je to pomalé a napětí je spíš vnitřní, bez velké akce. Ale sledujete Marka krok za krokem, prožíváte to s ním i s ostatními postavami. Celé to působí zvláštně civilně a uvěřitelně (na to, že jde o sci-fi!). Chápete Marka, chápete jeho situaci a dokážete se do něj vcítit.

Ano, v jednu chvíli jsem z těch technických popisů byla dost unavená. A taky jsem si párkrát říkala, že aspoň nějaké vztahy tam přece jenom dát mohli (aspoň víc akcentovat přátelství). Mark mohl odhalit víc ze svých pocitů, které očividně pro deníky skrýval za hromady vtipů (nevěřím, že by byl tak hodně v pohodě). Ale pak jsem byla ráda, že je kniha taková, jaká je: velmi optimistickým geekovským příběhem s minimem vztahů, ale na straně čtenáře se spoustou upřímných, nevynucených emocí.

Protože Marťan je vážně třída.