Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

sobota 27. února 2016

Recenzujeme, abychom četli; čteme, abychom recenzovali

Proč píšeme knižní blogy? To je otázka, která mě čím dál tím víc zajímá. Když se nad tím tak zamyslím, připadá mi to jako dost zvláštní fenomén, že mám tolik lidí potřebu sepisovat dlouhé hodnocení knih a že jiní lidé je zase rádi čtou.   




Dost mě překvapilo, když psala jedna s mých oblíbených bloggerek Cukrovata, že končí pravidelně psát blog, protože ji to už příliš svazuje a nedokáže si pořádně užít knihu, aniž by neustále přemýšlela, co o ní napíše.
Nepřekvapilo mě to proto, že bych ten pocit neznala. Stává se mi poměrně často, že si mezi kapitolami dělám v hlavě poznámky o postřezích k příběhu nebo že cestou do supermarketu formuluju věty do článku. Většinou je pak nepoužiju, ale to vůbec nevadí: hra se slovy a přesnými, co nejlepšími formulacemi je pro mě na procesu psaní tím nejzábavnějším, takže mi vůbec nedělá problém fyzickou část vypustit a naformulovat si článek v hlavě.
Překvapilo mě to, protože už od sebe procesy čtení knihy a psaní recenze vlastně moc neodděluju. Jsou to pro mě dvě části téhož procesu. Recenzuju už celkem dost let (kdysi jsem měla blog, ke kteérmu se teď nehlásím, taky jsem psala pro studentké časopisy a některé kulturní weby.) Přečtu si příběh, něco si o něm myslím, napíšu to a pak se těším, jestli se v komentářích někdo ozve se svým názorem. Knižní blogy jsou podle mě něco jako knižní kluby pro lidi, kteří nemají chuť číst ty samé knihy, nad kterými by se scházeli, nebo nemají přátele, kteří by byli ochotní tohle provozovat.

Proč to ti bloggeří dělají...?

Obecně mi připadá zajímavé, že tolik lidí píše knižní blogy. Proč to děláme? Jde o nutkavou potřebu vzdělávat ostatní, přinášet jim osvětu o knihách, které si určitě mají přečíst, a naopak o těch, kterým by se měli vyhýbat? Nebo je to jistý způsob (neškodného, introvertního) exhibicionismu? Nebo je to jedno z tajných kouzel knih, že nás nakazí a my o nich potom potřebujeme mluvit, psát a diskutovat?

Každý má asi své důvody a budu ráda, když sem zavítá nějaký blogger a prozradí mi ty své. Já už jsem se dávno smířila s tím, že jsem grafoman. Psaní je pro mě potěšení a je v podstatě jedno, co píšu. Nevadí mi psát seminárky, nemám problém s PR články (tedy většinou). Nejradši komentuju příběhy (knihy, filmy) a líbí se mi, že může spojit svoje dvě oblíbené činnosti - čtení a psaní-, ale zas tolik náročná nejsem. Obecně mám ráda výzvy v tématech. Ráda píšu složitější texty, do nichž se musím ponořit a naprosto se na ně soustředit. Slyšeli jste někdy o "stavu flow"? Takový ten pocit, kdy se vytrhnete z reality, na chvíli přestanete vnímat čas a cítíte uspokojení právě z toho, co děláte, z té aktivity samotné. No, tak tohle je pro mě psaní.

Navíc zjišťuju, že od doby, co píšu tenhle blog, taky mnohem víc čtu beletrii. Nemůže za to žádný pocit odpovědnosti, že bych měla psát, aby mi neodešli čtenáři. Pravda je, že prostě pro své grafomanství  potřebuju pravidelný přísun témat: a jaká témata můžou být lepší než příběhy, které napsal někdo jiný...? 

Asi už jste pochopili, že tento článek píšu proto, že momentálně nemám o čem psát (ale chci psát). Ano. Ale taky trochu doufám, že mi napíšete, proč vy píšete o knihách (protože velká část z vás, kdo sem chodíte a necháváte komentáře, máte své vlastní blogy). Povídejte, milí čtenáři-bloggeři! Jsem opravdu zvědavá :)

9 komentářů:

  1. Výborný námět na článek, který obsahuje spoustu pravdy :)
    Já si s myšlenkou bloggování zahrávala už dlouho, ale zrealizovala ji teprve nedávno. Musím říct, že to mám podobně jako ty - samozřejmě, že je super, že si mé články čte někdo další, primárně to ale dělám hlavně pro sebe. Psaní mě velmi baví a navíc vím, že když o knize popřemýšlím a něco sepíšu, spíše mi utkví v hlavě a nezapomenu na ni (ať ve špatném či dobrém slova smyslu). Dříve se mi totiž často stávalo, že jsem u některých knih ani nevěděla, jestli jsem je už četla nebo ne - to se mi už teď nemůže stát a vždycky si skrz své články mohu připomenout, co jsem si o daném díle myslela.
    Vedle toho jsem díky blogerství získala spoustu internetových přátel, se kterými mohu sdílet svůj zájem.
    Krásný den Ti přeju :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky!
      Pravda, taky si ty knihy asi taky víc pamatuju knihy, o kterých jsem psala.
      Jojo, knižní komunita je celkem velká a stojí za to se do ní ponořit :)

      Vymazat
  2. Taky mám jeden ex-blog, ke ktewrému se raději moc nehlásím :D :D Jinak mě psaní recenzí prostě baví. Nejsem obecně grafomanka, ale mám potřebu se o dojmy z knih dělit a mám dojem, že hučet celé dny do kamarádů by nebylo pro můj sociální život zrovna příznivé...a tak hučím alespoň do čtenářů, kteřá si ty moje knižní výkřiky čtou dobrovolně :D Navíc mi psaní recenzí pomáhá utřídit dojmy z knih a taky mám dojem, že si knihy, které recenzuji, daléko lépe pamatuju :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky svoje dojmy o knihách hučím jen do určitých lidí a do ostatních jen na výslovné vyžádání :D

      Vymazat
  3. Začala jsem psát blog jako svůj online čtenářský deník. Papírový jsem taky kdysi měla, ale ten internetový déle vydrží, nezašpiní, neztratí.... Psát ho je větší zábava. A to, že mi tam chodí milí lidé a nechávají tam své postřehy, je skvělý bonus :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Svoje papírově čtenářské deníky mám pečlivě schované a archivované! :D No jsem ráda, že si ho píšeš online ;)

      Vymazat
  4. Já jsem taky grafoman, hrozně moc miluju psaní čehokoliv, zakládám si na rukopise...O knížkách jsem začala psát, protože mi to prostě přišlo jako super nápad - já budu mít za pár let přesný přehled o tom, co jsem kdy četla a někomu dalšímu to třeba pomůže při výběru knihy. Vedu v podstatě dva blogy - knižní, ke kterému se hlásím a druhý, který píšu zcela anonymně - tam píšu svoje úvahy o životě, o tom, co mě štve a je to takové ryze osobní blog. Tím, že musím dát textu nějakou formu, si uspořádám myšlenky líp, než kdybych o tom někomu sáhodlouze vyprávěla. A vůbec radši píšu než mluvím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mám radost, že se tu objevil další grafoman! :D Souhlasím, že psaní je výborné k uspořádání myšlenek, tohle na tom taky miluju :)

      Vymazat
  5. Ahoj,
    u mě to bylo tak, že jsem si chtěl vyzkoušet psaní recenzí, tak jsem psal, psal a psal... jo a psal, a recenzí je nějak kolem 150 a ještě píšu. Mimochodem – v Hostu teď vyšla moc hezká knížka Kočičí host, recenze je zde:
    http://kniznirecenzeetc.blogspot.cz/2016/09/takasi-hiraide-kocici-host.html
    Zdraví Honza

    OdpovědětVymazat