Hejno bez ptáků: Jak mladý matematik k filozofii přišel

Hejno bez ptáků od Filipa Douška se v posledních letech stalo něčím, co se sluší mít přečtené. Něčím novým, trochu experimentálním a dost intelektuálním. Můj zážitek se čtením Hejna bez ptáků je nicméně ze všeho nejvíc podobný boji o to, jestli ji nakonec dočtu, nebo definitivně odložím. 

Za právo nedočíst knihu

V pondělí 31.8. je další Den nepřečtených knih, pořádaný knihkupectvím Martinus.cz jako připomínku, že bychom se mohli vrátit ke knihám, které jsme z nějakého důvodu odložili nepřečtené. Moc pěkná akce, fakt. Dneska bych tu ale chtěla rebelsky podporovat pravý opak: nedočítání knih, které nám za to nestojí.

The Seed Collectors: Zahradníci, tajemné rostiny a složité rodokmeny

Nejnovější knihu od Scarlett Thomas, The Seed Collectors, jsem si vítězoslavně přivezla z výletu do Londýna. Měla jsem velká očekávání, která se taky naplnila: The Seed Collectors je kombinací rodinné ságy, filozofických úvah o osvícení, populárně-naučné biologické příručky a psychologického románu s mysteriozními prvky. Prostě moje oblíbená Scarlett Thomas ve své nejlepší formě.   

Do tmy: Život a smrt mezi léčivými bylinami

Zdá se, že se nová kniha Anny Bolavé Do tmy se stala hitem poslední doby: na knižních blozích se to jenom hemží pochvalnými recenzemi. Pravda, prostředí příběhu - odehrávajícího se mezi léčivými bylinami - je hodně zajímavé a styl připomínající proud vědomí je v téhle knížce naprosto dokonale propracovaný. Přesto jsem se musela nutit, abych ji vzala do ruky, a celou dobu jsem váhala, co si o tom všem vlastně myslím.

Stáhněte si Fulghuma a objevte krásu tanga

Některé knihy přelétnete a druhý den už nevíte, co v nich bylo. Jiné zanechávají hlubokou stopu. Knihy Roberta Fulghuma řadím do druhé kategorie: nejen že vždycky neskutečně potěší, ale taky mě znovu přitáhly k tancování. Právě jeho dvě "taneční" knížky si teď můžete na Fughumově webu stáhnout v anglickém originále. 

Psaní a život v Literárním spolku Laury Sněžné

Knihu Literární spolek Laury Sněžné od finského autora Pasi Ilmari Jääskeläinena jsem si odnesla z letošního pražského Světu knihy - koupila jsem si ji spíš náhodou. A byla to šťastná náhoda, protože se z ní vyklubal můj nejlepší knižní zážitek za velmi, velmi dlouhou dobu.

Jak jsem u Paper Towns zjistila, že už jsem asi moc stará

Někdy k nám příběhy přijdou přesně v ten správný čas - a když se k nim po pár letech vrátíme, dojde nám, že už to prostě není ono. Sice si pamatujeme, že pro nás téma bývalo důležité, ale dneska už přemýšlíme trochu o jiných věcech a díváme se na to s odstupem. Přesně tenhle pocit jsem měla v kině na Paper Towns (Papírová města), filmu podle předlohy mého oblíbeného Johna Greena. Greenovy knihy mě sice pořád baví a vždycky si v nich něco najdu: filmové zpracování Papírových měst na mě ale moc nefungovalo.

"Kolik knih si můžu vzít?" anebo Balení na cesty

Jedu na dva týdny pryč. Jako úplně mimo město. No fakt. Do mých oblíbebých Jeseníků, chodit tam po horách a odpočinout si od městského života. Nebude to teda úplně mimo civilizace - wifi bude v ubytování s velkou pravděpodobností fungovat, stejně jako telefonní signál, takže to nevypadá, že bych zmizela beze stopy kdesi v divočině. Na řadu ovšem přišel největší problém podobných cest - kolik knih si mám vzít.

Jak BBC vidí Tři mušketýry

Pro filmy a seriály na motivy Třech mušketýrů (kteří vlastně byli čtyři, že) jsem mívala celkem slabost. Je v tom dobrodružství, zábava, trochu romantiky - a člověk tak nějak tuší, že to dopadne dobře. Takže jsem věrně zhlédla většinu filmových adaptací, včetně toho hrozného propadákového blockbusteru z roku 2011 a hororové verze z rou 2005, ze které jsem pak dost dlouho měla noční můry. Takže jsem zkusila i seriál BBC, jehož druhá řada aktuálně běží na Primě. Tihle Tři mušketýři opravdu jsou jiní: původní Dumasův příběh je tu dost změněn (snad ještě víc než v té úděsné hororové verzi) a výsledek je spíš ukázkou toho, jaké problémy si scénáristi z 21. století představují, že by lidé v 17. století tak mohli mít.

Londýn po knihomolsku

Minulý týden jsem tu psala článek o tom, že vyrážím do Londýna a hodlám navštívit tamní knihomolská místa. Takže mám pocit, že vám dlužím report o tom, jak to všechno dopadlo. A na jakých místech jsem si to užila. 

Anna Gavalda a kouzlo nevšední obyčejnosti

Mám takový pocit, že si říkáte - co to s tím titulkem vymýšlela? Jo, slovní spojení "nevšední obyčejnost" je trochu ulítlé (pokud v něm ovšem ti, kteří maturovali teprve nedávno, neobjeví oxymorón). Jenže mě ke sbírce povídek Kdyby tak na mě někde někdo čekal od slavné francouzské spisovatelky Anny Gavaldy žádné přiléhavější spojení nenapadlo. Její příběhy zachycují životy obyčejných lidí a ukazují je v jejich banální jedinečnosti.

Když knihomol cestuje: Destinace - Londýn

Jak se připravuje na cesty normální člověk? Zabalí kufr, objedná letenky a ubytování a po večerech googluje, jaké památky navštíví. Jak cestuje knihomol? Podobně, jenom ty večery tráví zjišťováním, jací spisovatelé jsou spojení s jeho destinací. Ano, vážení, příští týden letím do Londýna!  

O jednom skoro-géniovi a devatenácti dívkách jménem Katherine

Konečně jsem se k té knížce dostala: na An Abundance of Katherines od Johna Greena jsem se těšila hodně dlouho. Nedávno vyšla v češtině a četla jsem na ní spoustu rozpačitých recenzí: obavy z toho, že se Greenovy kniha nepovedla, byly ale zbytečné.

Takhle to končí: Odpočinková kniha o nových začátcích a vlastní minulosti

To jsem takhle v knihovně popadla první knihu, která mě podle obálky zaujala. Z příběhu Kathleen MacMahonové Takhle to končí se vyklubala předvídatelná romantika, která vcelku splnila moje požadavky na "odpočinkovou" literaturu.

Můj knižní koutek na Twitteru

Musím přiznat, že mám slabost pro Twitter jako sociální síť, na které si vytvoříte komunitu lidí, od které berete informace. Zatímco Facebook je tu od komunikace s kamarády, Twitter funguje jako jedinečný informační kanál: a svoje využití má i pro knihomoly.

Knihy bez recenze 4: Eichmann a banalita zla podle Hannah Arendt

Eichmann v Jeruzalémě aneb Zpráva o banalitě zla od Hannah Arendt. Tuto knihu jsem si chtěla přečíst hodně dlouho - spojuje se v ní můj zájem o historii, společnost a totalitní režimy. A kromě toho se stala důležitým příspěvkem do diskuze o tom, jak mohlo pro všechno na světě dojít k největším hrůzám 20. století. Nepřinesla na tuto otázku odpověď: Spíš nás utvrdila v tom, že je to celé složitější, než bychom si přáli.

Nové vydání Orwellova 1984: Přílišná explicita a další inovace

Viděli jste nové vydání slavného Orwellova románu 1984? Nakladatelství Argo vydalo nádherně graficky provedenou knihu (s ilustracemi od Jaroslava Róny), kterou ale listuju s velmi rozpačitými pocity.

Čtečky: Mnoho povyku pro nic

Existuje jedno téma, ke kterému dneska musí každý knihomol vyjádřit svoje stanovisko. Vlastně, nejenom knihomol: O čtečkách jsme psali úvahy už na gymplu v rámci slohu. Řekla bych, že je proto čas vyjít ven s pravdou  o mém vztahy k téhle věci, která (možná? množná ne?) mění to, co si představujeme pod pojmem "kniha".

Pozvánka: Fantastická literární degustace II.

Před časem jsem vás tu upozorňovala na Fantastickou literární degustaci, kterou organizoval  spisovatel Dan Tučka. Vzhledem k tomu, že tato akce měla úspěch jak mezi čtenáři, tak mezi autory, zvu vás teď na druhý večer s českou fantasy literaturou. Opět si můžete přijít poslechnout autorská čtení z připravovaných knih, získat autogram, podiskutovat o literatuře a vůbec strávit příjemný večer s lidmi, kteří mají rádi fantastiku. 

Pokud tedy nemáte program na pondělní večer, zajděte se podívat do pražského Carpe diem na Literární degustaci II!

Seriál Agent Carter: Jak se Marvelu povedla silná ženská hrdinka

Marvel je v rozletu nejen s filmy, ale i se seriály. Nedávno jsem tu psala o jeho Agents of S.H.I.E.L.D, ale je tu ještě jeden, z mého pohledu zajímavější projekt - minisérie Agent Carter. Odehrává se po konci druhé světové války a soustředí se na postavu Peggy Carter, agentky, která hrála ústřední roli v prvním díle Captain America, ale přirozeně byla postavou Kapitána upozaděna. V seriálu je rozvinut její potenciál - a to k mojí velké spokojenosti.