Filmové ceny Otýlie: moji osobní Oscaři

Ceny filmové Akademie byly rozdány. A já přemýšlím, o čem seznam oceněných filmů vypovídá. Většinu filmů jsem neviděla - a u velké části to ani nemám v úmyslu dohánět. Zdá se mi ale, že se akademici tenhle rok podivně nehollywoodsky odklonili od oceňování velkofilmů a jasných „hitů“ a tváří až jako velcí intelektuálové.

 Ale nechci tu mluvit o filmech, které jsem neviděla. (I když bych mohla - všichni známe hesla z Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli, že?) Radši bych tu dnes rozdala pár symbolických uznání filmům, které jsem za tenhle rok zhlédla, a to v kategoriích, ve kterých o filmech uvažuju. (Omlouvám se všem filmovým fajnšmekrům a profesionálům, ale opravdu moc nepřemýšlím o tom, jaký má film střih...)

Famfáry, prosím! Právě začíná předávání cen filmové nadšenkyně - amatérky, prestižní ocenění Otýlie!

Jaký otec, takový syn - i když ne tak úplně

Jaký otec, takový syn od Huntera S. Fulghuma je první knížkou, kterou jsem ulovila jako Knihoběžník. Byla jsem na tuhle sbírku povídek patřičně zvědavá - Robert Fulghum je jedním z mých oblíbených spisovatelů a psaní jeho syna mě přirozeně taky zajímá.

Dobrá, přiznám to hned: Když jsem tuhle knížku našla na webu Knihoběžníku, automaticky jsem si myslela, že je autorem Robert Fulghum. Má stejnou obálku jako jeho sbírky příběho-esejů, jenom jméno je napsané jinou barvou - a já na grafické detaily tak úplně nejsem.
Pravdu jsem ale odhalila a hned na začátku čtení jsem začala Hunterův styl porovnávat se stylem jeho otce. Pro mladého to nedopadlo příliš dobře. Na knihách Roberta Fulghuma je něco přitažlivého a fascinujícího, co mě nutí hltat jednu jeho knihu za druhou, když mám příležitost. Bohužel jsem si jistá, že ať už je touhle tajemnou substancí cokoliv, jeho syn Hunter ji do svých příběhů nepřimíchal.

Smutné loučení se seriálem The Mentalist

Tak, The Mentalist po sedmi sezónách skončil. Přejte mi upřímnou soustrast - strávila jsem s tímhle seriálem několik let a loučení je opravdu bolestné. V tomhle článku jsem se rozhodla udělat tečku za našim vztahem sepsáním třech nejhorších a naopak třech nejlepších věcí, které tenhle seriál přinesl.

Knihoběžník aneb Jak šly knihy do světa

Objevit nové knihy, nejlíp na nějakém zajímavém místě, přečíst je  a zase poslat  dál, prostřednictvím dalšího "úložiště". Svoje zážitky s knihou pak napsat do jakéhosi „příběhu knihy“. Tak by se dal shrnout projekt Knihoběžník, který rozjelo knihkupectví Martinus. 

Čtení knih není tak osamělá činnost, jak si hodně lidí myslí. Pokud se jenom trochu pohybujete mezi čtenáři, určitě víte, že dokážeme trávit hodiny povídáním si o knihách. Nebo brouzdáním na knihomolských blozích, jejichž autoři věnují desítky hodin psaní o tom, co přečetli. Prostě - rádi svoje čtenářské zážitky sdílíme, a přesně proto se mi tolik zalíbil Knihoběžník. Knihy s sebou tahám úplně všude (většinou i tehdy, když tuším, že je nebudu mít čas otevřít) a jsou tak svědky většiny mého života. Proč se tedy nepodělit o tom, co se mnou kniha zažila, a pak ji neposlat dál - aby její příběh mohl tvořit zase někdo jiný?

Tajemství Enigmy a jednoho nepochopeného génia

Kód Enigmy, v originále The Imitation Game, je pro každého filmového nadšence jasnou volbou - lákavé téma, atraktivní prostředí a hlavně skvělí herci v čele s Benedictem Cumberbatchem a Kierou Knightley. Velká očekávání bývají v případě filmů nebezpečná - v tomto případě byla ale naprosto naplněná.

The Newsroom: o seriálové nostalgii a skvělých kamarádech

Jsou seriály, které si pustíte čas od času, když máte sílu jenom zírat do obrazovky. A pak jsou takové jako The Newsroom, u kterých sedíte každou vteřinu s otevřenou pusou a které vám skoro doslova „změní život“. A vy doufáte, že nikdy neskončí. Až na to, že skončí, samozřejmě. Nejlíp už po třech sezónách. A pak zbývá jenom krásná nostalgie - a předměty, kterými vás vaši skvělí kamarádi zásobili, když zjistili, že jste na seriálu závislí.

Plakát!

Tenhle skvělý plakát jsem dostala od kamaráda k Vánocům.

Na fotce to asi není moc vidět, ale užila jsem si spoustu krásných chvil, když jsem na jeho bílý rámeček psala svoje oblíbené hlášky. Tak třeba:

„For a long time now, I badly wanted to watch the news on my TV at night. Then it occurred to me - I run a news division.“ (Charlie)

„I don´t want to feel sorry for anybody! I want the facts!“ (MacKenzie)

„You think it´s possible I´m not as big a TV star as I thought?“ (Will)

„The whole country was made by greater fools.“ (Sloan)

„Being a cynic is easy.“ (McKenzie)

„I´m on a mission to civilize!“ (Will)

„She´s got 50 IQ points on both of us. There´s nothing I could put in her head.“ (Don about Sloan)

„Except for the things we did wrong, we did everything right.“ (Will)

Will: „We´ll be back after this.“

MacKenzie: „That´s optimistic.“

Tričko!

Aby toho nebylo málo, od nynějška se budu promenádovat po světě v tričku s logem The Newsroom, které jsem dostala od své úžasné sestřenky. Jestli mě nemají prokouknutou!

Jakým seriálem žijete vy? A taky máte slabost pro všechny ty produkty, které se k němu vážou?

Žádné příběhové elitářství!

„Jak tohle můžeš číst?“ 

„Jak se na tohle můžeš dívat?“ 

Takových otázek nebo jejich modifikací jste určitě slyšeli spoustu. Klasické dělení na nízkou a vysokou literaturu a kvalitní a pokleslé žánry - stále je to v nás, i když se rozdíly už dávno smazaly a většina z nás nedokáže určit hranice. 
I kdybychom to dokázali, jaký šílenec by četl jenom vysokou literaturu a sledoval hluboké a seriózní filmy?

Proto říkám: Přestaňme si hrát na literární snoby!

Proč seriál The March Family Letters nefunguje

Před časem jsem tu upozorňovala na nový vlogový seriál The March Family Letters, vytvořený podle literární klasiky Malé ženy od Luisy May Alcott. Od té doby bylo zveřejněno čtrnáct epizod - a já prostě nechápu, proč je pod všemi díly tolik nadšených komentářů.

Literární Fest 2015: O psaní, nápadech a dobré kávě

 V sobotu 7. února jsem zavítala na Literární Fest - akci pro všechny milovníky tvůrčího psaní, blogování a obecně neotřelých projektů. Jedinečná příležitost dozvedět se něco nového a strávit čas s lidmi postiženými podobnými zálibami.

Záhada Alexandry Potter a jejích pitomoučkých knih

Tyto Vánoce jsem zažila jedno zklamání.  Půjčila jsem si pár knih, o kterých jsem předpokládala, že si u nich dobře odpočinu: mezi nimi byla (kromě Prozření Mary Dyerové) i Není přání jako přání od Alexandry Potter. A zjistila jsem, že tahle kniha se prostě nedá číst. 

Otázka za milion: Co poslouchat při učení?

Zkouškové je v plném proudu a já jsem narazila na jeden velký problém: Nevím, jakou hudbu mám poslouchat, aby se mi dobře učilo.

Kdo byla Vivian Maier?

Silvestr jsem oslavila v kině Světozor filmem Hledání Vivian Maier. Tenhle snímek o posmrtně objevené americké fotografce mě tak zaujal, že na něj nemůžu neupozornit.

http://www.findingvivianmaier.com/

Souboj klišé s originalitou v Prozření Mary Dyerové

Rádi čtete romantickou young adult literaturu? Prozření Mary Dyerové, první díl trilogie od Michelle Hodkinové, stojí za pozornost jako nadprůměrná kniha svého žánru, okořeněná prvky psychologického trilleru a fantasy.

Mara je šestnáctiletá holka, která si prošla peklem - její tři kamarádi zemřeli při nočním dobrodružství ve starém domě. Mara jako jediná přežila, ale nedokáže si vzpomenout, co se v tu noc stalo, pronásledují ji noční můry a začínají se objevovat i halucinace. Rodina se přestěhuje na Floridu, kde Mara nastupuje do soukromé školy a snaží se začít nový život, pod neustálým dohledem úzkostlivé matky-psycholožky a staršího bratra. Ve škole, na první pohled plné snobů, potkává trochu záhadného a arogantního, ale přitažlivého Noaha, kterého Mara z nějakého důvodu přitahuje. Ale Mařiny halucinace nepřestávají, vzpomínky se vracejí a otázky se vynořují čím dál tím naléhavěji: Co se stalo tehdy ve starém domě? Do jaké míry jsou Mařiny halucinace a noční můry založené na skutečnosti, co je realita a co sen? A dokáže se vyrovnat s pravdou?

 

Vše nejlepší do roku 2015

Už je to zase tady - jeden rok končí a druhý začíná. 

Nebudu tu dlouze bilancovat rok 2014. Shrnula bych ho asi takto: Bylo tu pár docela dobrých knih (tak třeba, objevila jsem Morantologii nebo dočetla Murakamiho IQ84), několik hodně dobrých a pár průměrných seriálů (do první kategorie patří nepochybně The Newsroom nebo vlogový Emma Approved, do druhé se přesunul Mentalista) a nějaký ten dobrý film (jako třeba z nedávné doby triller  Gone Girl nebo dřívější velmi povedený a Captain America 2 a mrazivé rodinné drama Blízko od sebe).
 A ano - skutečný život jsem taky občas žila: pořád ještě studuji a ačkoliv jsem se rozešla s Easymagazinem, chuť do psaní mě nepřechází.

Ale dost o mně. Tento článek píšu hlavně proto, že Vám chci popřát vše nej do nového roku. Vyrobila jsem pro tyto účely dokonce PFko.Takže Vám konkrétně přeji:

 

 (Berte prosím toto PFko se shovívavostí: Ne, opravdu neumím pracovat s editory obrázků, a nemám dost trpělivosti se to učit. Nikdo nejsme dokonalí. Děkuji za pochopení.)

Francouzský film podle Malého prince už příští podzim v kinech

Máte rádi knížku Malý princ od Saint-Exupéryho? Kdo by neměl! Tenhle kouzelný příběh teď dostane svoji filmovou verzi v podobě animovaného snímku, který má přijít do kin na podzim roku 2015. A trailer vypadá roztomile, jinak se to snad nedá říct.

Nový vlogový seriál The March Family Letters je tu!

Všichni fanoušci a fanynky vlogových seriálů pozor! Startuje nový seriál na motivy slavné knihy Malé ženy od Louisy May Alcott.

Song pro všechny knihomoly: I´m reading a book!

Mám tu jeden malý vánoční dárek pro všechny knihomoly: píseň Juliana Smithe I´m reading a book.

"I 'm reading a book, pig
I'm reading a book
Don't you ever interrupt me
While I'm reading a book

Why are all these people always interrupting me?
What I gotta do to try to make them see?"

Řekněte, kdo z nás knihomolů se v tom nedokáže najít...?

Morantologie: Život podle Caitlin Moran

Caitlin Moran - britská feministka a sloupařka pro noviny jako The Times, ke které můžete přidat kopu dalších charakteristik: manželka, matka, holka z chudé rodiny, hudební publicistka nebo fanynka Sherlocka. Od téhle kontroverzní novinářky u nás vyšly dvě knihy: Jak být ženou (doporučuji!) a Morantologie. 

Boom seriálů: Tip na video

Snad všichni dneska sledujeme seriály, většina z nás na nich přímo ujíždí. Co nás na nich láká? Proč české televize většinou sázejí hlavně na jistotu a neexperimentují se závažnějšími tématy?

http://www.ceskatelevize.cz/

Tipy na knihy podle vašeho gusta? Zkuste Tisicknih.cz

Znáte aplikaci Tisíc knih? Zadáte jméno své oblíbené knihy a vyskočí na vás tisíct titulů, které by teoreticky měly být podobné a měly by se vám tedy taky líbit.